Loďka - 5.díl - Lezanka

14.10.2023 14:28

Celou noc se loď chvěla a houpala, ale jak mi Ginny dala prášek, za chvilku jsem byl tuhej. Zdálo se mi o našem potápění a jak mě tahala dolů na dno. Potom jsme se líbali a líbali až nám docházel vzduch.

Probudil jsem se celý zpocený, hlava mě trochu bolela, ale jinak už bylo světlo. Šáhl jsem si na kalhotky a zjistil, že mám pořád ty do plavek na sobě a tak jsem si je rychle převlékl a až potom slezl dolů. Vzal si župan a běžel na toaletu. Na lodi byl docela klid, ale jak jsem se vracel, už se pomalu holky probouzely.

„Ahoj Džín, ty už jsi vzhůru?“

„Jo jsem.“

„Doufám, že jsem tě nevzbudila?“

„Ne, né, jen ta loď v noci opravdu hodně houpala, ale za chvilku to bude dobré.“

„A jsi jinak v pořádku?“

„Jo, jo, nemusíš mít strach.“

Pomalu vylezla a přehodila si župan.  Byla trochu pobledlá a skoro bych řekl, že by dnes raději zůstala v postýlce, než se plahočit po lodi.

 „Chceš s něčím pomoct?“

„To bude dobré, jo a zapomněla jsem na to holení, tady ho máš.“

Vykulil jsem oči a hned moc poděkoval. Podíval jsem se na hodinky a zjistil, že bych to ještě mohl ráno stihnout. A tak jsem rychle vzal krém se žiletkami, opět si přehodil župan a vystřelil z kajuty aniž bych dal Ginny přednost. Zamkl jsem se ve sprše, namazal celé tělo a dočista se oholil. Jak jsem zjistil, tak to nebylo na těle tak hrozné, ale tvář byla skoro už jako struhadlo. Promazal jsem se krémem a běžel zpět. Tam si vyndal malování, potom řasenku a nakonec jsem si obnovil lak na nehtech. To už se vracela moje zrzka.

„Ty budeš pěkná! Nejdeš do tanečních?“

„Co ? Taneční?“

Smála se a hned mi zkontrolovala tvář.

„Takhle se mi už líbíš, jak si vymydlená a hladká Petruško!“

A než jsem měl šanci cokoliv udělat, dala mi pusu na tvář.

„To je milé po ránu.“

Usmál jsem se a  oplatil jí stejnou mincí. Ta se ale jen trochu pousmála a šla se převlékat na snídani.

„Ty nemáš hlad Peti?“

„Musím chvilku počkat, než zaschne lak, ale jdi klidně první.“

„Jána tebe  počkám.“

Sedla si a oblékla si punčochy, potom si obula balerínky  a navlékla si náušničky a prstýnky. Sledoval jsem jí po očku, jak ladně dělá každý pohyb až si toho všimla.

„Nějak mě v poslední době sleduješ.“

„Ano, líbí se mi, jak si bereš oblečení.“

„Nejsi lezba, že né?“

„Ne, neboj, já jen že je fakt divné, že na sobě nemáš nic růžového.“

Ale to už po mě hodila jedno z nočních triček. Rychle jsem uhl a jak mi už lak zaschl, začal jsem ze sebe opět dělat pokojskou.

„Tady skoro nikdo není Peti!“

„Asi bude ospalá nálada po včerejšku Ginny.“

„Aha, vlastně teď by si měla dostat mořskou nemoc.“

„Co, nemoc? Proč?“

„No většině se to při první plavbě stane, že zvrací a má teplotu z toho neustálého houpání.“

„Tak třeba to ještě příjde, ale dnes mám chuť na šunku a ty párečky.“

„Já zírám.“

Po deseti minutách k nám došla madam Lotto.

„Zdravím děvčata, tak jak na tom jste vy?“

„Dobré ráno.“

„No my jsme v pohodě, tedy snad.“

A podíval jsem se na Ginny. Ta mi pohled opětovala a obě jsme zlehka přikývly.

„Mám velkou marodku, ale to se dalo čekat po včerejší bouři. Potřebovala bych Ginny, jestli by si nepomohla Petře s úklidem kajut.“

„Ale madam Lotto, já jsem tady jako instruktorka, no a ani nemám uniformu.“

„Já vím, ale Petra bude mít dnes celou čtvrtou palubu na starosti sama.“

Podívala se na mě a já se ani nepohnul. Potom se prosebně zadívala na mou sousedku a ta po chvilce pokrčila rameny.

„Tak dobře, zajdu si pro  oblečení a pomůžu Petře.“

„Skvěle Džín, to je moc fajn.“

„A Heda je nemocná?“

„To né, ale onemocnily mi tři holky, co umí uklízet a úplné nováčky samotné nemohu nechat.“

„Ale já jsem...“

„Poptávala jsem se na tebe a vím, že si sama poradíš velmi dobře.“

Moje snídaně mi už tolik nechutnala, protože se celý den pro mě vyvíjel jinak, než předchozí dva dny. Jak jsme zašli do skladu,  dostala moje zrzka vše potřebné a pro jistotu jsme nafasovali několik náhradních silonek a košilek.

„Dem na to Ginny?“

„Jak myslíš Petro.“

Chytil jsem jí za ruku a usmál se na ní.

„My to zvládneme, není to tak strašné.“

A ještě jednou jsem se na ní pěkně usmál.

„Víš že si v tom strašně sexi?“

Podívala se na své nožky v černém, pohladila si silonky a až potom jen špitla.

„Myslíš to doopravdy?“

„Jo a už pojďme!“

Hned jsem jí ukázal, co je naše práce,  kde začít s úklidem kajuty a při tom jí po očku hlídal, zda to dělá poctivě.

„Tak už tě začínám chápat, že po tomhle se jít ještě potápět není žádný med.“

„Ale není to tak hrozné. Doma to dělám běžně a tady je třeba si jen najít ten správný grif, abych nebyla utahaná a při tom za mnou bylo čisto.“

Povídali jsme si u oběda, když k nám dorazila Heduš.

„Co to vidím? Ty si se Petro nějak vypracovala.“

„Jak to myslíš?“

„Nejdřív jako pokojská  a teď už mistrová, zaučuješ naší novou hostesku Petro?“

„Jo tohle, no trochu jsme se dohodli, že si role prohodíme.“

„A je na tebe takový ras, jak jsem byla já na ní Ginny?“

„Co, ta má strach cokoliv říct, abych jí nezdrhla.“

Zasmáli jsme se a naše parta se za chvilku rozrostla o Moniku, Lindu, Paulu a další. Dozvěděli jsme se, že díky bouři omarodilo asi dvacet holek a tak zaskakuje každá druhá, ať dělá cokoliv jiného. Podíval jsem se na zrzku a usmál jsem se, protože jsem mohl dostat úplně jinou holku k ruce než Džín.  Jenže jsem se neradoval dlouho.

„Zdravím děvčátka, tak Vás budu muset ještě trochu popřehazovat.“

„Ale madam Lotto, my už jsme docela týmově sehrané!“

„To Vám věřím, ale  protože Ginny už na nějaké lodi sloužila, je to tak?“

„No , už mám několik plaveb za sebou.“

„Tak dostaneš přidělenou pátou palubu a z ní přesunu Moniku k tobě Petro na čtvrtou palubu.“

„Ale proč?“

„Pátá paluba je větší a musí to tam být uklizené do večera. A vy už máte půlku hotovou.“

Povzdechl jsem si a zaznamenal, jak na mě soucitně mrkla moje spolunocležnice.

„Tak dobrá, pokusíme se to zvládnout s Monikou.“

Ta se na mě mile usmála a pokračovala v obědě.

Po půl hodině jsme už brali své úklidové vozejčky a začali  s úklidem tam, kde jsme skončily s Ginny.

„Co ti jde nejrychleji a nejlépe?“

„No vysávání a srovnávání do skříní.“

„Dobře, beru koupelnu, ale musíme sebou švihnout, jo Mončo?“

„Ráda Peti, máš na mě  dobrý vliv.“

„Já, to snad né.“

Mile se na mě usmála blondýnka a začala s vysáváním. Hodil jsem si na sebe gumové rukavice a už jsem kmital v koupelně.  Objevil jsem nějaký elastický komplet, který musel  majitelku děsně stahovat a lesklá fialová látka mě hodně vzrušovala. Protože to ale bylo zapocené, rychle jsem to přemáchl ve vlažné vodě. V další koupelně byly asi troje růžové plavky a hned jsem si vzpomněl na Ginny, jak by se asi rozplývala, ale najednou se za mnou ozval hlásek.

„Ty jsou pěkné Peti! Hned bych si je zkusila.“

„To nejde Moniko!“

Ale jak jsem je chytil do ruky, ucítil jsem velmi příjemný parfém ve spojitosti s klasickou vůní plavek až mě to začalo vzrušovat.

„Máš pravdu, že jsou úžasné!“

A na znak toho jsem je přitiskl na svou hruď.

„Ty by ti byly asi malé, ale pro mě tak akorát.“

„Vy jste si někdy zkoušely s Ingrid plavky hostů?“

„No, víš, to je prej normální, jedna hlídá dveře a druhá si je vyzkouší.“

„A to je tak moc chceš zkusit?“

Zadíval jsem se do jejich modrých očí, které přímo žadonily.

„Tak tumáš, já jdu hlídat, ale jak budeš, tak na mě houkni, jo?“

„Jé, děkuju!“

A zapadla místo mě do koupelny a už si sundávala sukénku a blůzku. Rychle jsem vykoukl na chodbu a hlídal, zda se majitelé nevrací, ale Monika byla hodně šikovná.

„Hotovo Petruško!“

Nakoukl jsem a naskytl se mi pohled na velmi svůdnou holku. V černých silonkách a balerínkách růžové plavky vynikaly, jako na modelce, její štíhlé nohy k útlému pasu jí dělaly ještě úžasnější.

„Jak se cítíš?“

„Skvěle, jsou fakt sexi Peti!“

Při tom si prohlížela druhé plavky, které byly o něco větší.

„Tyhle si zkusíš zase ty, jo?“

„Když já nevím.“

Ale to už se svlékla z těch prvních a vzala si ty druhé. Při tom jsem zahlédl, jako by měla neviditelnou podprsenku a né jen volná prsa.

„Jo, ty budou na tebe Petruško.“

Potom ještě chmátla po třetích, které měly pro změnu kraječky přes prsa a kolem rozkroku. Chvilku se v nich točila, sedala na vanu a zase  se postavila a udělala několik kroků ke mě a zpět. Její zadeček byl k nakousnutí, jak  byla tou kraječkou olemovaná.

„Tyhle ti sluší ještě víc!“

„Myslíš?“

A při tom se prohlížela v zrcadlech, co byly po stěnách koupelny. Opět jsem zkontroloval chodbu, ale to už mě volala Monika do koupelny, abych si taky mohl zkusit plavky. Jak vykoukla z kajuty, už jsem měl dole sukni s blůzkou a šáhl jsem po plavkách, co byly ještě teplé. Přitiskl jsem je k nosu a nasál jejich vůni až se mi zatajil dech. Rychle jsem do nich vklouzl a jak jsem si natáhl ramínka, ucítil jsem velký tlak v rozkroku.

„Tak se podívej Mončo.“

„Jo jsou super, ale menší, asi tě škrtí, co?“

„No trošku ano.“

Jenže jsem si uvědomil, že kdybych si koupil takové, tak by mi kraječka nádherně zakryla moje mužství a ani bych skoro k tomu nepotřeboval stahovací kalhotky.  

A tak jsem zkusil druhé, které taky hodně tahaly, ale když jsem vlezl do těch třetích, úplně jsem cítil, jak mi padly.  Konečky prstů jsem si projížděl po té hladké a elastické látce, můj pas byl tím zvýrazněný a rozkrok pěkně hladký. 

„Jak se v nich cítíš Peti?“

„Jsou dělané přímo na mě Mončo!“

„Bacha, někdo jde!“

V krku se mi udělalo sucho a srdce se rozbušilo jako o život.

Bleskově jsem je měl dole a hned jsem si  přehodil oranžovou blůzku. Už se ozvalo zaklepání

a Monika se hned věnovala majitelce kajuty, tak že jí stihla pozdržet. Já si ještě stihl obléknout sukni, a už jsem plavky dával do umyvadla, kde byla připravená voda na praní, když se otevřely dveře.

 „Dobrý den madam.“

Slušně jsem pozdravil a dál přetíral plavky.  Ruce se mi ještě třásly, ale naštěstí to nebylo v té vodě poznat, když jsem mýdlem protíral látku. 

„Och, drahoušku, to jste nemusela.“

„Promiňte, viděla jsem, že jsou špinavé a vím, že rychle uschnou, tak jsem Vám je chtěla přeprat.“

Ale to už první vysely na šňůře.

„Udělala jste dobře, včera jsem to nějak nestihla, když byla ta šílená bouře.“

A už vysely druhé růžové plavky vedle prvních.

„Moniko, už jsi vysála?“

„Ano, už mám hotovo.“

„Tak můžeš do další kajuty, já tam budu hned taky.“

A pověsil jsem ty nejkrásnější plavky s kraječkama.

„Ty jsou moje nejmilejší. Kupovala jsem je v Benátkách.“

„Ano madam, jsou překrásné.“

Ještě jednou jsem na ně vrhl pohled, ale hned na to jsem otřel  umyvadlo, projel hadrem sprchu i toaletu, vytřel dlaždičky a s lehkým úklonem jsem se rozloučil a odešel vedle. Ještě mi pot stékal po zádech, když jsem přišel  za Monikou.

„Tak tohle  bylo o chlup.“

Řekla blondýnka, ale já si jen dal prst na ústa. Ta jen přizvedla obočí na souhlas pochopení a zapla vysavač. Ten se tiše ozval a hned po té už moje kolegyně čistila koberec. 

V koupelně naštěstí nic neměli, tak jsem byl hodně rychle hotov a šel do další kajuty jako první. Ale takový bordel jsem ještě nepotkal.  Postele rozvrtané, šaty rozházené a boty byly snad všude a né na zemi. Odfoukl jsem si a honem zapl klimošku na plno, potom vytáhl několik ramínek a postupně začal snášet na ně šatstvo. V tom se objevila i Monika.

„Tady bylo zemětřesení?“

„Asi ano, ale můžeš přestlat postele.“

„Jo, hned jdu na to, ale ty nahoře se mi dělají špatně.“

„Co, aha vlastně jo, horní udělám já.“

Usmál jsem se na ní a bral nějaké žluté šaty, které měly ve předu šněrovačku, vložil do nich ramínko a po uhlazení je vrátil do skříně. Další byly oranžové z nějaké hladké silonové látky, tak že musela vyniknout hubená postava. Probíral jsem šaty a zároveň je vyrovnával až jsem si začal představovat, jak jdu na bál a mám některé na sobě. Než jsem uklidil poslední, moje kolegyňka pozbírala a spárovala všechny botky. Přestlal jsem horní postel a dal se do uklízení koupelny.

„Někomu asi bylo špatně, pojď se mončo mrknout!“

„Jo, taky jsem si toho všimla, je to děs!“

Navlékl jsem rukavice a nejdříve setřel podlahu, potom umyl  tu páchnoucí mísu a třikrát spláchl, než byla čistá. Ostatní už šlo dobře a tak jsme se přesouvali skoro zároveň.

„Kolik je hodin Petruško?“

Až teď jsem si uvědomil, že to říká tak roztomile, že mě to ani nevadilo, jak mě oslovuje.

„Bude šest, ještě poslední dvě, tak to vydrž prosím!“

„Jo, jo, to ještě půjde!“

Pousmála se na mě a opravdu za chvilku jsme už uklízeli vozíky do kumbálu.

Rychle jsme si omyli obličej a ruce a hnali na večeři, protože jsme měli velký hlad.  S převlékáním do civilu jsme si vůbec nelámali hlavu. Od toho byla zase ta naše jídelna dobrá.

„Tohle byla šílená směna!“

Lamentovala Ginny, která seděla u stolku a protahovala si končetiny.

„Po bouřce je to vždycky takové holky?“

„Jo, Peti i někdy horší!“

Odpověděla mi Heduš, která byla taky ráda, že sedí.

„Donesu Vám jídlo holky?“

„Moniko, ty by si to pro nás udělala?“

„Ráda, ještě mám nějakou tu šťipku síly.“

Pousmáli jsme se na souhlas a už jsme ji jen řekli, co budeme chtít.

„Ta Monika s tebou nějak ožila a je šťastnější. Co si s ní provedla Petro?“

„No Ingrid, jen jsem se zeptala, co zvládá nejrychleji a pak jsme se už jen doplňovaly.“

                Byly jsme všechny holky spocené a těšily jsme se na dobrou sprchu.

„Hele madam Lotto jde k nám.“

„Snad zas někdo neonemocněl!“

Hrozili jsme se, ale  protože se zlehka usmívala, tak asi špatné zprávy nenesla.

„Děvčátka, jdu Vám poděkovat. Zvládly jste to na jedničku. Zítra ale budete muset ještě vydržet a až snad v pátek se budou holky vracet zpět.“

Oddechli jsme si, ale madam se zadívala na Ginny a mě.

„Už máte plán na večer?“

„Nemáme nikoho objednaného, tedy jsme toani po tom dnešku nezjišťovali, madam.“

„Fajn, tak máte volno, můžete si třeba zajít  na diskotéku, ale spíš asi si půjdete zaplavat, co?“

Podívali jsme se na sebe a vybuchli smíchy.

„Zaplavat!“

Aniž bychom se domlouvali, řekli jsme to najednou.  To se už smály i ostatní hostesky kolem našich stolků.

„Jo a dostanete nějaké odměny za to zaskakování, nebojte se.“

A s velkou složkou opět ladně odkráčela pryč.

„Mám chuť na velkou zmrzlinu!“

„Tak k zajdeme k Sobům, né?“

„A to je kde?“

„Na druhé palubě, ale musí se malou uličkou kolem Mekáče.“

„Aha, tak jdeme se převléknout, sprchnout a za půl hodiny u mekáče?“

„Platí, hurá!“

„Jo, ale já to dřív jak za tříštvrtě hodinky nestihnu.“

„V pohodě, tak to posuneme o čtvrt hodinku.“

Zajásali jsme a vyrazili do koupelen. Já využil toho a opět si vzal silikonové stahovací kalhotky, přes to normální s lodičkou a přehodil si svoje nové růžové šaty s balerínkama ve stejné barvě. Když jsem se prohlédl v zrcadle, musel jsem si říct, že s těma delšíma světle hnědýma až slámovýma  vlasama vypadám dobře. To už se i Ginny oblékala do těch samých, ale její zrzavé vlasy kontrastovaly s šaty ještě úžasněji.

„Vypadáš taky dobře Ginny!“

„Myslíš, že jsem to nepřehnala?“

„Né, myslím, že ti sedí. Ale už pojďme!“

Jak se naše šestičlenná parta sešla, už jsme vklouzli do uličky, kde jsme na konci našli malou cukrárničku. Docela nás překvapilo, že když se prošlo skrz ní, tak jsme se ocitli na malé terase tak akorát pro nás.

„Fíha, tak tohle jsem si zamilovala!“

Řekl jsem úžasle nad tím výhledem na moře.

„Jako že na první pohled, jako s tvou sestřičkou?“

Usmála se Heduš.

„Co, jaká sestřička?“

A mrkl jsem na Ginny. V zápětí mi to došlo. Naše stejné šaty i botky a to, že jsme měly stejnou kajutu.

„Jo, jo, Petruška se nám zamilovala, to už víme!“

Řekla s úsměvem Ingrid se kterou jsem  se sešel jako první v autobuse. Ale to zas znejistila Ginny.

„Ale já jsem na kluky holky!“

Zasmáli jsme se, ale až když jsem jí stiskl ruku, její výraz povolil.

„Ale máme nápad, já bych si chtěla vyzkoušet to potápění.“

Vyhrkla ze sebe Monika.

„No a říkala jsem to holkám a i Ingrid s Paulou by do toho šly. Co na to říkáš Ginny?“

„Prakticky je bazén k dispozici, jen bych to musela nahlásit madam Lotto.“

„A co ty Heduš?“

Obrátil jsem se na svou hostesku, co mě učila první dva dny.

„No já mám trochu strach, ale nechtěla bych trhat partu.“

„Ale první den si říkala, že by sis to chtěla taky zkusit.“

„To víš, že jí nenecháme tady sedět!“

„Tak dohodnuté!“

Uzavřela Monika a já jí skoro ani nepoznával.

„Co si máme vzít s sebou?“

„Jen plavky, pantofle do vody, župan a dobrou náladu.“

Předběhl jsem Ginny, která se už nadechovala.

„Jo asi tak.“

A pokračovala ve své citronové zmrzlině.

 „Jakou že sis dala polevu Peti?“

Koukala mi přes okraj Ingrid.

„Oříšek, na vanilkovou s čokoládovou jedině oříšek.“

„Tak to já mám nejraději karamelovou.“

„A kde jste přišli k těm šatům holky?“

Náhle se ozvala Paula, která měla krátké hnědé vlasy a oči neurčité zelenohnědé barvy.

„No holky mi poradily, abych si nakoupila kalhotky v prodejničce se žlutým lvem a tam měli i tyhle šaty.“

„Které jsem chtěla já, protože mám ráda růžovou, viď Peti!“

„Jo Džín, růžovou. Jak jinak.“

Utrousil jsem sarkasticky.

„Aha a co tam ještě mají?“

„Ty kalhotky jsou s lodičkou, viď Peti!“

„Ale Heduš, taky neřekneš, co nevíš!“

„A můžu je vidět?“

Žadonila Paula a protože je všechny neviděly, tak jsem se rozhlédl, vykasal sukni a ukázal ty krásně hladké nožky až mě to samého zarazilo, jak se trochu lesknou od nějakého světla ze spodu. Ještě jsem popotáhl sukni, až byla vidět lodička. V tom mi na rozkrok hrábla Ginny.

„Hezká stěžeň, co holky!“

Zarazil jsem se, protože při dotyku se mi kluk začal bouřit a já měl strach, že to ucítí. Její dlaň byla teplá a vlhká, tak že jsem jí cítil snad v celém těle.

„Nezakrývej jí Džín, my jí taky chceme vidět!“

Odtahovala jí ruku Monika. Jak se ale celá opět objevila a Paula jen vzdychla, rychle jsem sundal sukni dolů a při tom chytil Džín za levou ruku, aby se jí nechtělo znovu šáhnout na rozkrok. Ta mě ale bedlivě pozorovala a kdyby tam nebyl hluk od moře, asi by  se opět naše mysl propojila.

„Ty jsou pěkné, až půjdeme odtud, můžeš nám ten obchod ukázat?“

„Ano, ráda, viď Ginny! Třeba si tam budeš chtít koupit ještě jedny šatičky!“

„Dej pokoj Petruško!“

„Ale Ginevra, že by se zlobila?“

„Nezlobila Petruško!“

A při tom mě štípla do zadečku.

„Skoro to tak vypadalo!“

„To si jenom voni domýšlej!“

„Oni mají pozorovací talent!“

„Tak toho už holky nechte, nebo Vám ta zmrzlina roztaje.“

A tak jsem povolil  sevření  její ruky a pustil se do zbytku čokoládové zmrzky.

Jak jsme objevili tu prodejnu, Paula byla první, co brala za kliku a hned za ní jsme vešli my.

„Dobrý podvečer slečny, jak vidím, tak šaty Vám sedí jako ulité.“

„Ano madam, jsou úžasné.“

Odpověděl jsem a hned naznačil, že jsem přivedl další zákazníky.

„Co si budete slečno přát?“

Teď se opět projevila Monika co by zaskočená a nesmělá holčička, Paula byla na tom podobně a Ingrid s Hedou se jen rozhlížely po obchodě.

„Promiňte madam, líbily se jim kalhotky s lodičkou.“

„Aha, náš hit sezony, no tady máme několik druhů i barev. Bílé, světle modré nebo i růžové!“

„Ty růžové mi můžete dvoje zabalit ve stejné velikosti, jako naposledy.“

„Ano, ráda, tak eLko žé?“

Pokýval jsem hlavou a sledoval Ginny, co na to řekne. Ta se ale v ten moment zaměřila na nějaký svetřík.

„A ještě nějaké přání?“

„Ano, troje tělové a dvoje  růžové punčocháče s likrou.“

Madam mi udělala balíček, já jsem podal elektronickou kartu a už jsem měl zaplaceno. Až potom se rozbrebentily ostatní holky, které si kromě kalhotek koupily i tričko s lodičkou a ještě nějakou tenkou bundičku, která prý ochrání před větrem i deštěm.

„Ale nesmí se prát v pračce, jen v ruce!“

„Aha, jo ano.“

Bylo krátce před osmou večer, když jsme se už převlečené v plavkách a županech sešli před schodištěm k bazénům. Jak jsme jim ukázali náš ráj, hned jsme s Ginny začaly s instruktáží. Každá si vzala dvě holky a za chvilku už jsme je navlékali do neoprenů. Byl jsem moc rád, že si s kamarádkama mohu vyzkoušet své asistenční místo a kdybych udělal nějakou chybu, tak že to nebude tak hrozné, jako když bych to udělal před veřejností.

„Budeš je hlídat, nasaď si kyslík a šup pod vodu, ano?“

„Dobře a nemám ještě něco ukazovat?“

„Ne, tohle postupně zvládnu s každou zvlášť.“

Vlezl jsem do vody  a ani si neuvědomoval ten chlad, který jsem cítil poprvé  a  sledoval ze spodu, jak  se mi nad hlavou kmitají krásné dívčí nožky v těch fialových oblecích. Jak jsem pochopil, tak právě ta moje oranžová či Ginny růžová barva odlišovala od ostatních, které dostali nový adeptky na potápění.

Náhle si je seřadila vedle sebe a na pokyn se všechny potopili. U asi Moniky jsem ale nezaznamenal žádné bublinky kolem a tak jsem k ní připlaval a názorně jsem si vytáhl náhubek, potom jsem zmáčkl konec mezi prsty a v tom vyšly z trubice bublinky. Chvilku jsem počkal a když stále se nic nedělo a jí začínaly tuhnout oči, tak jsem jí vzal hlavu a pořádně zatlačil na bradu směrem vzhůru. Její oči ožily a ona se poprvé nadechla a vydechla. Pochválil jsem jí a odplaval do pohotovostní polohy.

Na okamžik jsem zahlédl pohled od mojí potápěčky, který jen s úsměvem  pokynula hlavou a už se věnovala dál holkám.

„Všichni nad hladinu, Peti ty taky!“

A tak jsem se v rohu nejhlubšího bazénu vynořil a sledoval, co bude.

„Vy dvě se mnou a ty  Heduš s Mončou   budete s Petrou, ano?“

„A co budeme dělat?“

„Plavat, jen se ponoříte a poplavete tam a zpět a tady se zase postavíte.“

Přikývly všechny děvčata, nasadily dýchátka a už se hrnuly dvě z nich ke mě. Potopil jsem se a hned jim ukazoval, jak mají držet ruce podél těla a když se budou otáčet, tak je musí rozpažit, prohnout se v pase a po otočení ruce opět dát podél těla a vyrovnávat plavání.  Šlo nám to docela dobře a když byla devátá pryč, vyzkoušeli jsme jejich ponor až do hloubky 4 metrů. V tom se Monice udělalo špatně a já okamžitě jí chytil pod paží, prokličkoval na hladinu a vytáhl jí na břeh s tím, že jsem jí musel vytáhnout náhubek.

„Jsi v pořádku Mončo?“

„Co, co se děje?“

„Jen si zapomněla dýchat, ale to nic. Už je to dobré!“

Sundal jsem jí bombu ze zad, rozepl pásek a položil to vedle ní.

„Nikam nechoď a kdyby ti bylo špatně, tak se jen přetoč vedle bazénu, ale né do bazénu, jasný?“

„Jo, to bude dobré.“

„Potom ti pomůžu se svléknout, ale musím dolů, tak nikam nechoď.“

A rychle jsem zmizel pod hladinou. Našel jsem všechny čtyři dole a první pohled  padl na mě od Ginny.

„Jak jí je?“

„Už zase telepatie?“

„Jo a netrap mě. Jak jí je?“

„Nechal jsem jí na pevnině, sedí a oddechuje, už je v pořádku.“

„Fakt?“

„Ano, je v pořádku.“

Až teď si ostatní holky všimly, že si jich nevšímáme a tak mě Heda zatahala za ruku. Otočil jsem se, pousmál a hned jí vybídl, aby se začala pohybovat na místě. To udělala i Ingrid s Paulou. Za asi půl hodinky jsme to zabalili a pomohli holkám se svléknout.

„Tak končíme, už jsme ve vodě byli dlouho, osprchujte se, vemte si plavky a můžete do kajut. My už to tu poklidíme s Petrou.“

„Děkujeme moc, bylo to fantastické!“

Přišla ke mě Monika a nesměle mi dala pusu na tvář.

„Díky, neboj, příště to bude lepší!“

Zlehka jsem jí pohladil po vlasech a už šel vyždímat první neoprén.

„Ginny se ještě ptala Moniky, zda je opravdu v pořádku a až po chvilce se vrátila ke mě.

„Petruško, moc ti děkuji!“

„Už jsem zase Petruška?“

Odfoukla si, protože  momentálně neměla náladu na ty moje žerty.

„Dobře, Petro děkuji.“

„Ale já jsem jen sledovala, zda všechny dýchají, nic víc.“

„Uklidíme to a půjdeme ještě do bazénu?“

„Ale třeba.“

Ten den jsme šli spát hodně pozdě, ale i když jsem byl šíleně unavený, na druhou stranu jsem byl šťastný, že jsem to zvládl být oporou instruktorce potápění.