Sestřina svatba - 2.díl - Dievka

         'Jedna věc jsou představy a fantazie, ale jejich realizace, to je přece něco docela jiného a je to šílené, že to po tobě takhle, přímo a bez obalu, žádají...' ozývá se ti v hlavě dlouho mlčící hlas rozumu. Musíš uznat, že má pravdu, protože tvoje představy a fantazie, kromě rozumu, neomezují žádné hranice. 'Ale na jejich realizaci už nemáš koule, co, ty padavko...' ozve se ti v myšlenkách šepot dalšího hlasu, hlasu pokušení. Zatím jenom šeptá a taky mu musíš dát za pravdu. Protože pokud jde o realizaci tvých tužeb a fantazií, tak jsi se nikdy nedostal dál, než k tomu, co se vždy dalo bez problémů vysvětlit jen zvědavostí. Možná je štěstí, že se straníš lidí, protože jedním z důvodů je i to, že se mezi lidmi necháš snadno vyhecovat a uděláš potom věci, do kterých by jsi se sám rozhodně nikdy nepouštěl. Nebo si to alespoň často a rád namlouváš.

         'V žádném případě jim teď hned neodpovídej, protože ať odpovíš jakkoli, zavřeš si tím víc než jedny dveře. A to přece nechceš...' přidá se poslední z hlasů v tvém nitru. Poslední hlas s kterým se ve svém nitru často hádáš, ale rozhodně ne poslední co do důležitosti. Hlas tvého srdce. "A teď babo raď..." zašeptáš si pro sebe. Budeš čím chceš, tím čím se cítíš, nebo čím tě chtějí mít jiní? Jenže po tobě chtějí to samé, po čem toužíš ty sám. Je v tom snad nějaký háček?

Macecha

4

         Je to těžká volba. A jako každá volba sice některé dveře zavírá, ale současně ti otvírá nové. Co cítíš, nejde potlačit. Alespoň ne na dlouho. Zkoušel jsi to. Tohle je hlavně příležitost, která se nemusí opakovat. Současně to ale bude lež, pokud se před Adamem budeš vydávat za Helenu. Na druhou stranu, pokud by jsi na ten návrh nepřistoupil, lhal bys zase rodině a taky sám sobě. Ovšem především jsi přesvědčený o tom, že to dokážeš. Oblékat se, mluvit a chovat stejně jako tvoje sestra. K nerozeznání. Znáš totiž svou sestru. Nedokážeš ani říct, kolikrát jsi ji už imitoval, což většina lidí brala jen jako popichování mezi sourozenci. S tím jak jsi se dostal do puberty to přestalo, alespoň na veřejnosti. Ale doma, hlavně v koupelně, jsi v tom pokračoval. Nejtěžší to bylo, když jsi začal mutovat, ale cvičil jsi hlas dlouho a důkladně. A nevěříš, že by Helena jen tak utekla. Buď se vrátí včas na svatbu, nebo se odmítne vdát. Navíc, bude to jen dočasné, že?

         "Dobře, zvládnu to." Říkáš, ačkoli tvůj hlas je slabý a chvěje se. Stále je těžké to přijmout. Cítíš se díky tomu o něco odvážnější, ale taky trochu unavený. A to na tebe ještě zatím nestačila dolehnout celá tíže důsledků tvého rozhodnutí. Především jsi ale vzrušený, když si představuješ, jak zastoupíš svou sestru. Nevíš jak dlouho se ti podaří utajit, že nejsi Helena. Nebo je to tak, že nevíš jak dlouho dokážeš odolávat pokušení? Pokušení či touze, nechat Adama zajít dál, než se na vztah dvou mladých lidí před svatbou sluší? Adamova rodina je, alespoň pokud víš, přísně věřící, až fundamentalistická a velmi konzervativní. Snad prý jsou členy v nějaké církvi, kterou by pro jisté znaky bylo možné zařadit mezi sekty. Mají velmi ortodoxní a doslovné chápání Bible. Helena začala chodit do kostela, ale bral jsi to jako další výstřelek. Že i tam našla kamarádky, to nebylo překvapení. Všude kam přijde, je oblíbená. Být středem pozornosti, to bude asi nejtěžší.

         Je to totiž něco, na co nejsi vůbec zvyklý. Ale představuješ si, že to může být taky celkem zábava. Macecha je zjevně velmi potěšena tvojí poslušností. "Děkuji ti drahoušku," říká ti otec. "Myslím, že tímto máme o jednu starost méně. Sice to není ta největší starost," říká macecha a pokračuje: "Přesto si myslím, že musíme pokračovat v plánování dalších kroků." Potom se obrací přímo na tebe: "Nějak mi vyschlo v krku." Nemusela by říkat víc, dobře víš, co od tebe čeká a vyhovuje ti to. Nevadí ti, že tě bere jako někoho, kdo je tu, aby měla pohodlí. Přesto pokračuje: "Přines pro nás láhev. Rulandské šedé." Nic z toho by nemusela říct. Víš dobře, jaké má ráda víno. Stejně tak víš, že stačí dvě skleničky. "V USA dobře vědí, proč je povolené pití alkoholu až od 21 let," říká, pokud se někdo diví, že nemůžeš pít s ostatními. Když se vrátíš s láhví vína, tak ji jen otevřeš a postavíš se sklenkami na stolek. Není to formální příležitost, abys použil karafu.

         "Posaď se ještě na chvíli," říká ti otec. Radši by jsi šel do svého pokoje, ale poslechneš. Tvá poslušnost se souhlasem vydávat se za Helenu rozhodně zvýšila. Sedíš tam, přitom ale vůbec nevnímáš, o čem že se ti dva spolu baví. Sedíš tam dál, jako omámený, jako bys čekal svolení odejít. Pár minut nebo hodinu? Najednou nemůžeš uvěřit, že chtějí, abys byl svou sestrou. Tomu, že jsi s tím tak rychle souhlasil, natož, že to vážně uděláš. Mohl jsi alespoň dělat drahoty.

         Ale je to jenom kratičký záblesk pochyb, který zmizí stejně rychle, jako se objevil. Bože, jsi tak zvědavý, tolik natěšený zjistit... jaké to asi bude? Skutečně prožívat své fantazie. Helena ti často vyprávěla o nakupování s kamarádkami, klucích, kteří s ní koketovali... teď to můžeš být ty! Bloudíš ve svých myšlenkách a tak ti chvíli trvá, než si uvědomíš, že macecha mluví k tobě. "Zlato, snad jsi nám tu neusnul," zasměje se. "Zítra ráno ti pomůžu v líčení, domluvím schůzku s mojí kadeřnicí, na prodloužení vlasů. Běž už spát. Každá dívka se potřebuje vyspat do krásy..."

         Se strnulým úsměvem jako manekýna, vstaneš a zamíříš do svého pokoje. "Dobrou noc!" říkáš když odcházíš, ale táta tě zavolá zpátky. "Teď jsi Helena. Musíš si zvyknout mluvit jako ona. Ale tuto noc strávíš ještě ve svém pokoji. Helenin pokoj... chceme... budeme jej ještě chvíli potřebovat..." Je ti jasné, že jde o něco, o čem táta nechce mluvit. Tak jej přerušíš, což bys jindy neudělal. "To se rozumí samo sebou," říkáš nic neříkající frázi. "Asi by ses už měl převléknout do jejích věcí, aby sis zvykal," dodá táta. Na chvíli jsi jako omráčený, ale šťastný. Tvoje sestra má moc roztomilou, velkou ložnici, plnou holčičích věcí! Byl tohle jeden z důvodů, proč jsi s tím nápadem souhlasil? Možná. Navíc teď můžeš legálně nosit její prádlo, ne jako když ho máš na sobě tajně. "Dobře, dobrou noc," řekneš znovu, tentokrát o něco vyšším hlasem. Teď už to bylo dost přesné, zníš sám sobě jako Helena. Jenže tentokrát tu není, aby sis ji dobíral. Je to divné.

5

Otec

         Po zádech ti z toho hlasu přeběhne mrazení a podvědomě otočíš hlavu, aby jsi se ujistil, že za tebou nestojí. Ale je tu jen prázdná chodba v prvním patře vašeho domu. Jdeš do pokoje své sestry, přehnaně dychtivý začít se hrabat v jejích zásuvkách. Naneštěstí, Helena si vzala své nejroztomilejší a nejvíce sexy věci sebou, na výlet po Evropě. Takže tam zůstalo jen pohodlné, ale obyčejné spodní prádlo. Popadneš tedy první bílé kalhotky a pokračuješ dál do svého pokoje. 

         Dojdeš do svého pokoje. Hlavou ti bleskne myšlenka, nebo spíš fráze, že ráno bývá moudřejší večera. Hořce se pousměješ, protože zatím vždy to byla jen planá naděje. Alespoň jsi nikdy neměl pocit, že by ses ráno probudil a mohl říct, že se přes noc cokoli změnilo k lepšímu. Ale nepřestáváš doufat.Když za sebou zavřeš dveře, máš pocit, že se toho zavírá mnohem víc než bys chtěl, mnohem víc, než si vůbec umíš představit. Až tě z toho mrazí. Dá ti život co chceš, když budeš trpělivý? Dostane se ti jen to, o co se sám nějak zasloužíš? Budeš mít jenom to, co si urveš? To jak vypadáš ti nemůže určovat čím budeš, ale pokud to chceš nějak změnit, samo od sebe se to nestane. Je ti 18, takže bys měl vědět co od života chceš. Podle macechy bych ses měl co nejdřív postavit na vlastní nohy. Ty nejsi zrovna studijní typ a rozhodně jsi nechtěl trávit další roky ve škole. Ale mít maturitu je jako by jsi nic neměl. Proto jsi hned po základce začal taky vydělávat, sice to není žádný zázrak, ale když neplatíš byt ani stravu, dokážeš něco ušetřit.

6

         Často před problémy utíkáš, a to i pokud jde z pohledu jiných lidí o malicherné věci, které by prostě přešli a vůbec se jimi nezabývali. Ale to by ti přišlo v této situaci jednak hloupé, protože by jsi se jenom opičil po sestře, ale především zbytečné. Nechceš už před ničím utíkat. Většinou máš Helenu rád, občas ji současně nesnášíš. A právě tohle je ta chvíle. Tím co udělala, ti sebrala manévrovací prostor. Vlastně tě donutila udělat co jsi udělal, říkáš si. 'No hlavně že to máš na koho svést, víš že je to lež!' To se zase ozval ten otravný hlas rozumu. Nemá cenu se s ním dohadovat, pokud si nechceš dál lhát. A máš zvláštní pocit, že prostě nemůžeš nechat tátu samotného s jeho mladou ženou. Najednou si uvědomíš, že zaujímáš vůči otci ochranitelský postoj. A přijde ti to k smíchu. Ale taky se ti vybaví pořekadlo o starých bláznech a tom, co s nimi udělá mladá žena, druhá míza, nebo jak se tomu říká. Takže ti zůstává už jenom druhý způsob, jak přestat myslet na případné problémy. No a tím není nic jiného, než začít onanovat.

         Ať už vypadáš jakkoli, i kdyby sis myslel cokoli, tvoje tělo má vlastní "rozum" a podle něj taky funguje. Už jen z těch myšlenek začínáš cítit rostoucí tlak v tvém rozkroku. A to si pro jistotu a klid duše ani nepředstavuješ, co asi právě teď dělá tvůj táta v ložnici, se svojí tak mladou ženou. Pokoušíš se sice tu myšlenku zahnat, ale... 'Pozdě...' zachechtá se hlásek pokušení a pokračuje s tím, co umí nejlépe. Ponouká tě pokračovat v tvých představách. Povzbuzuje tě, abys nezůstal u té představy, ale našel si pro sebe nějakou vlastní a něco dělal.

         Tvoje zválená postel jako by se začala houpat, záhyby na povlečení se čím dál víc podobají vlnám a vodě. Jako by tě postel zvala, ať se do ní ponoříš a začneš masturbovat. Tvůj pohled se stáčí na kancelářskou židli, stojící před stolkem s počítačem. Zdá se ti to, nebo se i židle houpe a zve tě, aby jsi se do ní posadil, spustil počítač a začal se honit před monitorem s oblíbeným pornem? Těžké rozhodování. Nedokážeš říct, jestli jsi za ty roky častěji "naškrobil" prostěradlo, nebo postříkal podlahu pod stolkem s počítačem. Pamatuješ si totiž hlavně ty chvíle, kdy se ti podařilo vystříknout až na monitor. Když na to myslíš, už se nedokážeš udržet a ruka ti zajíždí do kalhot. Ale jde to špatně, vlastně to takhle nejde vůbec. Navíc máš v druhé ruce sestřiny kalhotky. Měl by sis je obléknout. A tak si svlékáš kalhoty, rychle, nervózně, jenže čím víc spěcháš, tím víc se ti nedaří. Při snaze "vystoupit" z kalhot se ti tak nohavice omotají kolem kotníků a ty padáš na podlahu. Skrze bolestí zatnuté zuby drmolíš nadávky, aby sis od bolesti trochu ulevil. Jakákoli bolest, i tak malá, hloupě naražené koleno, tě spolehlivě zbavuje erekce.

         Chce se ti smát se i brečet současně, ale nakonec zvítězí smích. Nemůžeš zůstat ležet. Člověk se přece má pokaždé zvednout. Je spousta míst, kde můžeš zapomenout a dosáhnout orgasmu, ale jen jedno je pro tebe speciální. Tím speciálním  místem je koupelna a konkrétně sprcha. Není zase tak důležité, jestli je sprcha horká, nebo studená. Alespoň pokud jsi dost vzrušený, když do sprchy vstoupíš. Potom tě už ani studená sprcha nedokáže dost zchladit a zklidnit. Naopak, je to ještě intenzivnější prožitek. Ale po téhle malé nehodě by se ti podpora hodila. Zachumlat se do své měkké postele, nebo se rozvalit na židli a neřešit, že porno je plné předstírání. A co vystavit své tělo teplým, jemným vodním kapkám, nebo snad radši hřejivému masážnímu proudu? Zbavuješ se zbytku svého oblečení a konečně vstáváš z podlahy. A tvůj penis se také začíná zvedat. 'Tak mistře, kam to bude?' ptáš se v duchu sám sebe. Nebo se teď tady vážně pouštíš do debaty se svým vlastním penisem? Potřebuješ to. Potřebuješ to hned...

Poznámka: Pro lepší přehlednost, bude zatím dál postupovat jenom jedna linie příběhu.

Má někdo nějaký návrh, nápad, k tomu o čem by mohlo další pokračování příběhu být?