Andrea – Stěhování – Andrea Dessel
Pokračování příběhu hosteska
Jak jsme se s Lucii dohodli tak jsme taky udělali. Zhruba do 14 dnů jsem se přestěhovala k Lucii a začali jsme spolu bydlet . Postupně jsem si k ní přestěhovala oblečení .Svou velkou sbírku bot a další věci . Byla to pro mě velká změna , protože jsem dlouho bydlela sama a byla jsem zvyklá na určité soukromí . Doufala jsem však , že si brzy zvyknu a bude to ok .
Když jsem vybalovala své oblečení tak mě s tím Lucie pomáhala . Jakmile jsem měla vše vyskládané ve skříni tak řekla , že mám pomalu víc oblečení než ona a docela pěkné kousky . Škoda , že nemáme stejnou velikost. Mohly by jsme si oblečení půjčovat . Konečně jsem měla všechny své věci ve skříni, boty vyskládané v botníku a šminky v koupelně. Pohodlně jsme se usadili do obýváku. Já jsem si namixovala gin s tonikem a Lucie si nalila víno .
„ Tak povídej „ začala Lucie .
„ O čem ? „ odpověděla jsem
„ Chtěla by jsem vědět jak a proč se narodila Andrea .Co tě k tomu vedlo ?“
„ Na to asi neexistuje jednoduchá odpověď. A určitě ne krátká“
„ Tak povídej. Máme na to celou noc.“
Chvílí jsem se dívala mimo a zvažovala jsem zda o tom budu vůbec mluvit nebo ne. Nakonec jsem se rozhodla, že ano .
„ Lucko , sama nevím. Mám zvláštní povahu a pokud chci něco pochopit tak musím vědět proč . Proč se něco dělá tak jak se dělá. Proč je rozhodnuto tak jak je rozhodnuto . Takže samozřejmě jsem řešila a dlouho jsem i přemýšlela o otázce proč se ráda oblékám jako žena. A pokud říkám dlouho tak tím myslím , že jsem o tom uvažovala roky . Nejdřív bych ti ráda řekla jak vlastně na tom jsem a jak se cítím. I když se ráda oblékám a vystupuji jako žena tak mě fyzicky nepřitahují muži . Přitahují mě ženy . Takže samozřejmě , že mé první zdůvodnění proč nosím ráda ženské šaty směřovalo k sexuální orientaci , ale to jsem rychle zavrhla. Tak to prostě není . Tím se to pro mě stalo ještě vetší záhadou . Hodně dlouho jsem se tomu bránila . Musíš si uvědomit , že jsem vyrůstala v době kdy tu byla totalita a jakákoli odlišnost nebyla tolerována lidi , kteří se lišili byli různě pronásledováni . Homosexualita byla považována za něco špatného a zvrhlého . O transsexualitě , crossdressingu a podobně se vůbec nemluvilo. Navíc v mé rodině bylo cokoli co se týká sexu tabu . Takže tím jak jsem byla ovlivněna okolím a společností tak jsem si myslela, že je se mnou něco špatně. Že nejsem normální a pokud by se o tom někdo dozvěděl tak skončím na psychiatrii . Domnívala jsem se , že je chyba ve mně a , že bych se možná měla léčit . Byla tu i věc kdy neexistoval internet tak získávání jakýchkoli informací bylo těžké a hodně omezené . Protože jsem hodně uzavřená do sebe a hodně se stydím tak nějaké kupování sukní, punčoch , bot a podobně nepřicházelo v úvahu . Znamenalo by to jít na nákup do
kamenného obchodu a na to nemám odvahu ani teď a vše si kupuji přes internet . Poprvé jsem měla tuto touhu tuším když mě bylo čtrnáct nebo patnáct let . I když to možná bude znít divně, ale velice těžko se seznamuji s jinými lidmi . Možná jsem trochu asociální a samota mě vyhovuje víc než být obklopena lidmi . U mě bylo naprosto běžné, že když se mě nějaká holka líbila tak jsem několik měsíců sbírala odvahu ji oslovit a stejně jsem se toho nakonec neodvážila. Oslovit někoho během párty byl pro mě naprosto nepřekonatelný úkol . A tak jsem začala uvažovat o tom zda tohle nemá náhodou vliv na mé zájmy . Jestli si tím náhodou nekompenzuji to, že se nedokážu seznámit s holkou a tak jsem si ji k sobě přivedla tím , že jsem si vytvořila Andreu . Andrea vznikala postupně a docela dlouho . Nejdříve jsem si koupila pár punčoch a s tím jsem si nějaký čas vystačila .Pak jsem si koupila první lodičky na podpatku a začala si kupovat první oblečení . Všechno jsem samozřejmě kupovala přes internet a začátky byli hodně těžké . Koupila jsem si docela hodně oblečení než jsem získala správný odhad svých velikostí v dámské části . Nakupování bot je i do teď vždy tak trochu sázka do loterie . Například jak mám ty černé a červené lodičky na platformě tak jsem si původně koupila velikost 42 . Jenže když jsem měla silonky tak se mě začala vyzouvat pata . Takže jsem si je koupila znovu , ale tentokrát velikost 41 . To už bylo lepší, boty seděli dobře a nevyzouvali se. Jenže přeci jen jsou trochu menší takže po delším nošení tlačí. Ale jsou nové tak třeba se roztáhnou . Teď jsem si koupila nové lodičky z úzkou špičkou s vínovou barvou a pěkně tvarovaným podpatkem. A podle předchozích zkušeností jsem si objednala velikost 41. Když přišly a já si je zkusila obout tak jsem zjistila , že mě velice tlačí a vůbec je nemohu nosit. To znamená , že tyhle lodičky by byli třeba ve velikosti 42 aby mě seděli perfektně . Jsou natolik nádherné , že je vyměním nebo koupím větší a ty menší někomu věnuji . V tuhle dobu jsem se pohybovala jak ona houpačce. Byla doba kdy jsem si na sebe nevzala nic ženského i několik dnu jen aby ji vzápětí vystřídala doba kdy jsem tak byla oblečená každý den . A samozřejmě jsem přicházela s dalšími teoriemi o tom proč tomu tak je . Když jsem byla malá tak si mě hodně lidí pletlo s holčičkou. Může to být kvůli tomu ? A tak jsem se pomalu protloukala a hledala sama sebe . Čím jsem byla starší tím míň jsem začala řešit proč a snažila jsem se prostě akceptovat , že to tak je . Nicméně nikomu jsem to neřekla a nikdo to do teď neví. Nebo si to aspoň myslím . Je pravda , že jsem se s tím srovnávala docela dlouho. Dokonce i teď mám občas stavy kdy o tom hodně přemýšlím. Ale před nedávnem jsem na internetu objevila jednu slečnu . Jmenuje se Paula Ninetails a když jsem ji posílala žádost o přátelství tak jsem ji do emailu napsala proč ho zasílám a trochu ze svých obav. Ona mě na to odpověděla. Moc hezky a její odpověď mě hodně pomohla v tom abych to přestala řešit . Ano sice jsem stále převážně doma a ven se odvážím velice málo . Vlastně když jsme se potkali tak jsem byla venku teprve podruhé . Bylo vlastně hodně velké štěstí , že jsme se potkali . No a tak tu teď s tebou sedím a divím se, že o tom vůbec mluvím a že ti to říkám.
Takže moje odpověď na tvou otázku je , že opravdu nevím. Když jsem oblečená jako Andrea tak je mě fajn. Cítím se uvolněně a chci vypadat moc hezky . Vždycky o sobě s nadsázkou říkám , že jsem Barbína . Moc ráda se maluji a chci mít nádherný dámský oblečení, které bude všude ukazovat jak jsem sexy . Když jsem Andrea tak se prostě cítím spokojeně. Ale je to i stejně když jsem Petr . Je to zajímavý . „
Mluvila jsem dlouho a Lucie mě celou tu dobu poslouchala . Upíjela vína a pohrávala si se skleničkou v ruce .
„ Děkuji , že jsi mě to řekla. Chápu , že to pro tebe asi nebylo snadné a o to víc si toho vážím. Ráda bych se ještě zeptala na jednu věc , protože se tomu tématu určitě nevyhneme a čím dříve si to vyjasníme tak to bude asi lepší „
„ Co máš ještě na srdci. Teď mě snad už nic nezaskočí.“
„ Jak to máš se sexem. Je ti příjemné když se k tobě budu chovat jako k ženě nebo mám k tobě radši přistupovat jako ke klukovi ? Jak to vlastně u tebe funguje ? „
„ Koukám, že jsem to s tím , že mě nic nezaskočí asi trochu přestřelila . Na tohle téma se mi moc dobře nemluví. Já se moc stydím „ Při tom co jsem toto říkala jsem bloudila očima po celé místnosti a nevěděla jsem kam s rukama .
„ Ale no tak“ řekla Lucie „ je to přirozená věc a přede mnou se stydět nemusíš“
„ OK, přesvědčila jsi mě , ale žádný pošťuchování a dej mě čas“
„ Je to různý. Někdy si představuji jaké by to asi bylo kdyby se mnou jiná holka zacházela při sexu jako s holkou. Jindy si zase představuji jaké by to bylo kdybych byla oblečena jako holka , ale chovala se k jiné holce při sexu jako kluk. Je to hodně o náladě . „
„ A cítíš se být dominantní nebo ne ? „
„ Víš já se nebráním experimentům i když je pravda , že většinou jsem ve svých představách submisivní , ale asi bych se dokázala chovat i dominantně . A co ty ?“
„ Ráda si hraju. Většinou se chovám dominantně a ráda si to užívám. „
„ To už je tolik hodin“ přerušila jsem rozhovor, který mě uváděl do rozpaků. „ Už půjdu spát jsem docela unavená „
„ Tak půjdem“ řekla Lucie a zamířili jsme do společné ložnice .
pokračování příště
