copak se stalo, že už dlouho nebylo pokračování? Bude vůbec? Tenhle příběh se líbil a chybí.

Nevím jestli bude pokračování, protože tahle forma psaní s výběrem možnosti všechno prodlužovala až přes míru...

Píšu si to hlavně pro sebe a spolu s dalšími problémy mi prostě "spadl řetěz" což byla i moje vina, protože to nebyla jediná rozepsaná věc.

V podstatě to mělo navázat na jiný příběh, ale nějak se to zvrto, taky obrázky mi zabraly spoustu času a dnes udělá AI lepší a hlavně za chvilku...

Takže už delší dobu váhám mezi tím, jestli to nějak uzavřít, i když se mi to posunulo trochu jinam, nebo to celé přepsat...

Ahoj holky nevíte zda bude ještě pokračovaní?

Přidávám se k otázce. Stýská se.

Mám to brát jako cenzuru, že nejdříve zmizí má povídka a poté i můj komentář?

škoda, povidka vypadala zajimave

Ahoj jaká povídka to byla jedna minut furt chybí a nemohu přijít na to jaká jedná se mi moc líbila a čekala jsem na pokračování a nic děkuji za odpověď

Díky všem za hlasování k možnostem, opravdu, protože to znamená dočíst to až do konce :-)

Ale jinak nevidím moc velký rozdíl mezi tím psát si do šuplíku, nebo to někam dávat... Jo, neříkám, že odezva není žádná a díky za ni, ale na psaní příběhu na pokračování jsou prodlevy moc dlouhé. Nemluvě o obrázcích. Ale v situaci, kdy AI "udělá" z jistého úhlu pohledu "lepšé" obrázek za okamžik, zatím co já to kreslím několik hodin i dní... to celkem chápu. Jasně, šlo by pokračovat jak chci, ale když už tam to hlasování je, přišlo by mi to hloupé... Možná byla chyba právě v těch možnostech, nebo přesněji v čekání na výsledek hlasování. Tak se to nedá psát dopředu, což tu prodlevu ještě prodlužuje...

A vracet se po delší době k pokračování, to není zrovna nejlepší způsob psaní. Píšu to sice hlavně kvůli odreagování, ale pokud se to už zveřejní, tak i odezva je důležitá. A vzhledem k tomu, že je to jak to je... říkám si, jestli tady pokračovat. Nečekám, že mi někdo odpoví (myslím někdo jiný než Altheia :) Ale pokud by byl zájem, uvažuji o jediné možnosti, která někdy měla nějaký přínos pro příběhy... Totiž posílání textů na mail... někomu, kdo dokáže číst a reagovat, přijít s nějakým nápadem...

Dievka

Dej si časový limit na hlasování. Třeba počkat týden a pak hlasování ukončit a začít dál s tím, že je jedno, jestli hlasuje pět lidí nebo pět set.
Já když psala hlasovací povídku, tak jsem ji psala naráz. S tím, že jsem v další kapitole svedla děj z obou větví zase do jednoho. Mělo to za následek, že jsem v každé kapitole několik odstavců zahodila. Daň za to, že jsem se udržela v tempu psaní.
O absolutním hlasování jako máš ty taky uvažuju, ale je nutnost stanovit si ten časový limit.

Esme

Díky za reakci...

Limit by byl řešení, pokud by prodleva ve zveřejnění další části byla jenom o tom, jak dlouho mi trvá napsat pokračování...

A další věc je, že by mi limit stejně moc nepomohl, pokud je v hlasování plichta, tak jako byla naposledy...

Dievka

Zdravím, mám otázku, byla tu stránka Fantazie lidské mysli neboli flm.xf.cz máte někdo stažený obsah stránek nebo seznam stažených povídek? Diky

Také my chybí. Obnova už asi nenastane, ale tady je aspoň starší část archivu.

https://web.archive.org/web/20130923085745/https://flm.xf.cz/povidky.html

Jsem vlastně jen normální žena, takže hodně mých přátel a rodiny opravdu překvapilo, když jsem oznámila, že můj syn začne žít jako dívka. V mnoha ohledech to však vůbec nemělo být překvapením. Sama jsem byla jen průměrná, trochu stydlivá a nenáročná žena a byla jsem jím celý život. Když jsem dostala svého syna do šatů a silonek, začal se mi v mnoha ohledech podobat, a to nejen proto, že měl na sobě stejné oblečení jako já. Myslím, že když se oblékáte jako dívka, musíte si být vědomi svého vzhledu, svého vystupování a hlavně svého chování. Můj syn se vlastně dlouho potýkal s kázeňskými problémy. Spousta učitelů v jeho škole navrhovala poslat ho do vojenské školy pro neposlušné chlapce, ale tento nápad se mi nelíbil. Především by odešel z domova. Byla jsem také skeptická, zda mu tento druh hypermužského prostředí vůbec pomůže. Obklopovali by ho další chraptiví a rozvášnění chlapci, nemluvě o cvičných seržantech nebo jak si učitelé říkali. Chtěla jsem, aby můj syn byl normální, ne nějaký tvrdý voják. Když jsem o tom přemýšlela, uvědomila jsem si, že vojenská škola je opak toho, co jsem chtěla pro svého syna. Nepotřeboval být více mužský,to co potřeboval, bylo být více ženský. To, co můj syn opravdu potřeboval, byl druh výcvikové školy pro mladé ženy, místo, kde by se mohl učit o etiketě a módě, stejně jako o dámském umění vaření a péče o domácnost. Samozřejmě, že žádné takové školy nejsou, nebo alespoň zatím nejsou, a tak jsem se rozhodla, že svého syna naučím být dívkou úplně sama. Koneckonců, kdysi jsem byla dívka a vyrostla jsem v dokonale upravenou ženu. Můj syn byl vždy velmi vzpurný, ale nikdy nebyl hloupý. Řekla jsem mu svůj nápad, že ho budu muset potrestat po svém – jinak bude muset jít na vojenskou školu, jak všichni jeho učitelé doporučovali. Když jsem mu řekla, že ho přinutím, aby se oblékal jako dívka, ve skutečnosti řekl, že by raději šel na vojenskou školu. Chci říct, ale no tak – jen jsem ho nutila obléct si šaty. Matka, která se zapojí do punčochového trestu, může své činy vždy obhájit tímto jednoduchým argumentem. Opravdu se tolik bojíš obléct si sukni? I když ji nosíte jen doma? Nesmíte moc myslet na ženy, pokud si myslíte, že je tak ponižující strávit jeden den v sukni, punčochách a vysokých podpatcích. Na první pohled jsou všechny tyto oděvy zcela povrchní. Jsou to jen kousky látky a všechny se mohou sundat. Ale ve chvíli, kdy poprvé dostanete svého syna do punčocháčů, něco se v jeho mysli navždy změní. Byl podroben a feminizován, přijal důsledky svých činů a sklonil se k pravidlům své maminky. Zpočátku to rozhodně nepřizná, ale bude nucen zvážit myšlenku, že být dobrou dívkou je možná ve skutečnosti mnohem lepší než být malým monstrem. Přiznám se, že je tu trochu „máma“ faktorem punčochového trestu. Můj syn si dělal legraci z dívek ve své škole. A teď se sám obléká jako dívka? Moji přátelé a rodina byli upřímně překvapeni, když jsem jim řekla o změně svého syna, ale když viděli, jak se chová ve svých šatech, začali chápat, proč to dělám. A když se podíváte pod povrch, zjistíte, že tento druh disciplíny je mnohem běžnější, než si většina lidí uvědomuje. Možná jste to slyšeli pod názvem Spodnička Discipline nebo Trest punčocháčů. Ale už celé věky otrávené maminky přehazovaly přes své syny šaty – jen aby zjistily, že to bylo to, co celou dobu chtěl. Mému synovi trvalo dlouho, než si to přiznal, ale bylo jasné, že si skutečně užívá kouzlo a pohodlí dívčích šatů. Všechno, co doopravdy chtěl, byla pozornost, koneckonců, a oblékáním punčochových kalhot se mu dostalo veškeré pozornosti, po které by kdy toužil.

Moje cesta k TV-Lucce začala v mladých letech. Jednoho dne jsem začala pociťovat,že se mi líbí dámské spodní prádlo. Ale ne tak ledajaké, bylo to prádlo naší sousedky která bydlela šikmo o patro níž. Byla to dáma na úrovni bylo jí 45 let. Na svůj věk vůbec nevypadala. Divila jsem se, že bydlela sama. Po víkendu většinou prala svoje spodní prádlo a sušila ho na balkoně. Chodívala jsem se dívat dolů na balkon a přitom si ho honit. Oproti jiným balkonům se spodním prádlem ho měla o mnoho hezčí a pěknější než ostatní sousedky. Chodila jsem v noci na chodbu k jejím dveřím kde nechávala občas svoje boty na vyšších podpatcích kde jsem k nim čichala a honila jsem si přitom. Většinou v mezipatře za výtahem. Jednou o víkendu večer když naši nebyli doma mě napadlo,že bych jí mohla vzít kalhotky a podprsenku z balkonu a zkusit si je obléct. Plán byl jasný kolem jedenácté večer jsem si připravila prodlouženou násadu s háčkem z ramínka a jakmile se u ní zhaslo zkoušela jsem jí vzít se šňůry její prádlo. Adrenalin to byl docela velký byla jsem celá vzrušená. Asi po 20 minutách se mi podařilo vzít kalhotky a podprsenku a byla jsem jak smyslů zbavená. Byl to neskutečný pocit cítit na sobě její prádlo. Po chvíli mě napadlo že bych si mohla půjčit i její boty. Tak jsem se vydala na noční návštěvu chodby o patro níž k jejím dveřím. Měla jsem štěstí .Byli tam krásné černé boty s vysokým podpatkem. Bylo to neskutečné v mezipatře za výtahem jsem se udělala poprvé. Pak mě napadlo jít domů do soukromí a udělat si pohodlí. Namalovala jsem si rty obočí a nalakovala nehty. Úplně jsem zapomněla na čas. Když jsem si ho honila tak mě napadlo jaké by to bylo kdybych byla holka a šukal by mě kluk. Šla jsem do koupelny a hadicí od sprchy jsem se propláchla. Vzala jsem okurek a nechala ho ohřát trošku v teplé vodě. Niveou jsem si promazala zadek a zkoušela jsem si na okurek sednout. Po chvíli se mi podařilo okurek zasunout do zadečku byl to zajímavý a vzrušující pocit. Začala jsem si přitom honit. A neskutečně rychle jsem se udělala. Nejde ani popsat jak moc jsem stříkala takhle jsem to ještě nikdy nezažila. Byla jsem úplně vyčerpaná. A v tom jsem zjistila kolik je hodin. Bylo půl páté ráno a začalo se rozednívat. Rychle sem utíkala vrátit boty přede dveře... A v tom se to stalo......... pokračování příště.Vaše Tv-Lucka

vůbec nerozumím tomu,proč už nepíše na jsemholka stránky,Esme.odešla psát jinam?máme malou drbárnu asi pěti holek a posílaly jsme si vzájemně komentáře k Esme povídkám.její povídky byly světlem v tunelu našich běžných starostí a radostí.dokonce jsme si začaly říkat jmény jejích povídkových postav.už dlouho nic nenapsala.nevíte co se děje?není nemocná?

s přítelkyní si myslíme,že se naštvala na obsah některých povídek,které se nedaly ani náhodou dočíst do konce a nechtěla býts tím spojována

my jsme s manželkou její velké fanynky.řadu čtenářek ale určitě odradí diskuze pod povídkama,které jsou někdy fakt hustý a vůbec nemluví k tématu.je to pro všechny velká ztráta

já jsem odpověděla na jeden inzerát tady na seznamce dostala jsem tak sprostou odpověď,až jsem žasla,čeho je někdo schopen.inzeráty jsou velmi málo doplňovány

nevím jak inzeráty,ale líčení a zkušenosti jsou super

doufám,že je Esme jenom někde na dovolené a co nejdříve se nám ozve.bez Esme jiné povídky ani nečtu