Bezva holky - 19.díl - Klára
Bezva holka 19
Jirka
"Po obědě se načančáš. Budeme mít návštěvu." "Ty budeš mít návštěvu." Doplnila Janu Vlasta. "Kdo? Vždyť já nikoho nezvala." Vytřetila jsem oči. "Kamarádka se synem." "Mohl by se ti líbit." "Hodili by jste se k sobě." "Je tak trochu na holky i na kluky, tak jako ty." "Nemůže si pořád nějakou najít." "Třeba to mezi váma klapne." Mírnily holky mé mrákoty. "Nemůžeš být taky závislá jen na nás." "Holky, ale já..." "Však my víme. Jen se neboj." "Uvidíš, že všechno dobře dopadne." "My bychom pro tebe nic špatného nechtěly." Seděla jsem jak opařená, zatímco mne obě chlácholily. Bylo to na mne moc na honem. Nakonec ale zase proč ne. Holky jsou sice moc fajn. I v posteli. Ale už se mi po klukovi také trochu stýskalo. Když to je navíc ještě jejich nápad a přání. Sama bych se bála, abych je tím třeba neranila. Ale když už je to takhle. "A budu se mu vůbec líbit?" Už smířená s osudem jsem se k nim obrátila. "To záleží jenom na tobě." "A nechcete se mě zbavit?" "To víš že ne. Miláčku." "Jsi přece pořád naše." "Potřebuješ se taky stýkat se svými vrstevníky." "Nebýt pořád závislá jen na nás." "My tu taky věčně nebudem." "Ne tohle neříkejte." Zazlobila jsem se. "Vy dvě pro mne moc znamenáte." "To rády slyšíme, ale teď se utíkej připravit." "Sama. Já tě přijdu zkontrolovat." "A dej si záležet, nikam nespěchej." "Času máš dost." Povzbuzovaly mne na odchodu do koupelny. Tam jsem se pořádně vydrhla a zbavila všech chloupků. V ložnici jsem se usadila k toaletnímu stolku a dala se do práce. Šlo mi to docela od ruky. Za chvíli na mne ze zrcadla hleděla docela pěkné děvče. "Co si mám vzít na sebe?" " Něco ať vypadáš trochu sexy." "Ale zase ne jako šlapka." "Díky za radu." Povykovaly jsme na sebe skrz otevřené dveře. Zvolila jsem bílé spodní prádlo. Kalhotky aby stáhly to co nemělo být moc vidět. Pak košilku na úzkých ramínkách jen tak lehce pod pupík. Bylo léto, takže jsem punčochy neřešila. Přiléhavou sukni jsem zvolila raději kousek nad kolena. To aby mi prdelka nevykoukla a nepolekala tím "maminku". Pak bílou halenku s fižíčkem, abych schovala to co jsem neměla. Učesat mne pak přišla Vlasta. Na to jsem si ještě netroufla. "No dobrý." Vysekla mi poklonu ještě ve dveřích. "Janó, pojď se kouknout." "Je velkej nebo malej?" Špitla jsem otázku. "Aha. Radši sandálky bez. Ty jseš vysoká dost." "Aby se tě nepolekal." "Holky vy jste ale ..." Načež jsme se všechny tři rozesmály. "A nechtěla bys udělat krásný i nás dvě?" "Ráda." Takto poctěna a povzbuzena jsem se dala do práce. Vlasta mne toho hodně naučila. "No vidíš, my si tady jěště otevřeme kosmetický salon." Byla reakce těch bezva holek, když se v zrcadle na sebe jakoby nemohly vynadívat. "Ty si teď sedni a v buď v klidu." "My už se o ostatní postaráme." Usadila jsem se a v hlavě se mi honily nejrůznější fantazie o možném průběhu dnešního odpoledne. Jaký asi bude? Co matinka? Nelekne se až...? Radši jsem si pustila televizi. Je toho v posledních dnech na mne moc. Zvonek! Ještě honem k zrcadlu na kontrolu. Jana seběhla po schodech otevřít. "Tak já vá ho tady nechám." Zaslechla jsem neznámý ženský hlas. "Jo to je v pohodě." "A ty tety poslouchej a buď hodnej." "Neboj, dáme na něj pozor." "Kája musela nečekaně sloužit do nemocnice". Oznámila nám Jana hned ve dveřích. "No a tohle je Jirka a támhle je naše Klárka." Nedělala se seznámením dlouhé cavyky. Jirka ke mně přistoupil, podal ruku. "Ahoj." Já taky řekla Ahoj a mírně se uklonila. Držel mne za ruku, jakoby se ji bál pustit. Nesměle jsem se pokusila o úsměv. "Pojď si sednout." Odvedla jsem ho ke stolu a posadila ho vedle sebe. Holky z kuchyně pokukovaly a vše bedlivě sledovaly. "Co děláš?" Snažila jsem se navázat konverzaci. "V nemocnici jako mamka." "A co tam?" "Jako doktor, gynekolog." No to je dobrý, pomyslela jsem si. "Jako mamka." Dodal. Ještě lepší! Tak tohle téma rychle opustit. Pořád jen seděl a hleděl na mne. A se zájmem si mne prohlížel. "Vy jste taková krásná." Vyklouzlo mu. "Hele tykáme si, jo." "Děkuji." Bože můj to s ním bude práce. Vzala jsem ho za ruku. "A co nějaké koníčky, máš?" "Turistika, vysokohorská turistika." "To je krásný. Kde jsi všude byl?" Najednou to byl úplně jiný člověk. Povídal a povídal a já poslouchala a poslouchala. Já z něj nemohla odtrhnout očí a on tak krásně
vyprávěl. Já jej přitom lehce hladila po ruce a projevovala o toto téma zájem. Nemusela jsem vůbec nic předstírat. Ani jsme se nenadáli a už se blížila půlnoc. "Jejda tolik hodin. To už budu muset domů." "Kampak bys chodil." "Teď stejně už nic nejede." Vylítly holky najednou z kuchyně. Určitě jim nic neuniklo. "Místa tu máme dost. Pyžamo po svým bejvalým taky nějaký najdem." "A s mamkou to už nechej na nás." "Tak děti, alou na kutě. Zítra je taky den."
