Bezva holky - 20.díl - Klára
První noc
Holky Jirku uložily v pokoji a samy si šly lehnout. Mne jaksi nechaly svému osudu. Tak jak jsem byla zvyklá, když jsem se odbavila v koupelně, šla jsem za holkama do ložnice. "Co tady děláš?" Byla jejich první reakce. "Neměla bys Jirkovi jít popřát dobrou noc?" Zůstala jsem stát jako opařená. "Já? Teď?" "Ano. Ty a teď." "Ale ne takhle." No jo, vždyť já tam stála úplně nahatá. Co by si asi o mně pomyslel. "Vem si noční košilku, tu krátkou s kalhotkama." Úkončila Vlasta mé rozpaky. Ani nemusely už nic opakovat. Natáhla jsem pyžamko na sebe. Ve dveřích jsem se ještě otočila "myslíte to vážně? Smím?" "To víš že jo." "Proč myslíš, že jsme ho tu zdržely na noc?" "Tak dobrou." Jirka byl hned ve vedlejším pokoji. Nesměle jsem zaklepala a po malé chvilce čekání nakoukla dovnitř. "Můžu?" Aniž bych se dočkala odpovědi jsem vstoupila. Jirka ležel přikrytý až po bradu a ani nedutal. Sedla jsem si na kraj postele a neohrabaně začala. "Je mi samotné smutno." "Mně taky." Svou reakcí ze mne svalil balvan obav z mé přítomnosti. "Je mi trochu zima, můžu na chvilku za tebou" "Pojď." Nazvedl cíp deky. Vklouzla jsem za ním a lehce se přitiskla. "Pěkně voníš." Pochválil můj parfém. "Víš, asi bys měl něco vědět." "A co?" "No" soukala jsem ze sebe. "Jsem sice holka, ale nemám všechno jako holka." "Já vím." V ten moment jsem téměř ztuhla hrůzou. "Tak to já jsem zase kluk a až na prsa to mám jako holka". Chvilku jsme se na sebe koukali a pak nám začaly cukat koutky. To už jsme ale raději už nic neříkali. Já se k Jirkovi přitiskla a bylo mi nepředstavitelně krásně. Jemu snad taky. Na sex zatím asi nebyla ještě ta pravá chvíle. V tu chvíli nám to stačlo, snad zatím, takhle. Ráno jsem si přivstala, abych se stačila upravit a Jirkovi stihla udělat snídani ještě než se probudí. Na a chodbě jsem se div nesrazila s Janou. Její pohled ani úsměv mi neunikl. Podnos jsem pak odložila na noční stolek, sedla si naproti Jirkovi a čekala. "Dobrý ráno." Už jsem se nemohla dočkat jeho probuzení. Chvíli mžoural, než mu došlo kde je. "Ahoj. To je pro mě?" Jen jsem beze slova přikývla a sklopila oči. "To je od tebe moc hezký." "Nic neříkej a jez." Rozbírat včerejší rozhovor se nechtělo ani jednomu z nás. Prostě je tak jak to je. Nespěchal, oba jsme věděli, že bude po snídani muset odejít. Když dojedl, odnesla jsem nádobí do kuchyně a nechala jej v ložnici. Až vyšel, tak jsem Jirku vyprovodila před dům. Při jeho odchodu jsem stála na zápraží a sledovala každý jeho krok. U branky se zastavil a vrátil se ke mně. Objali jsme se a dlouze se líbali. "Uvidíme se ještě?" Rosily se mi oči. "Určitě. Brzy." "Budu se těšit." Vzlykla jsem. Setřel mi slzy, otočil se a odešel. Cestou se obrátil, aby mi na rozloučenou ještě
zamával. Ty holky jsou fakt bezva, prolítlo mi hlavou a vrátila se do domu.
