Dvojčata - 3.díl - Sonya

Byl pátek odpoledne, blížily se Velikonoce a já už se těšil, jak ségře oplatím ten výprask. Ve svých představách jsem si plánoval, že jí seřežu až bude mít jelita. Už jsem byl ze školy dávno doma, hned jsem si oblékl kalhotky, košilku a sukni. Neopomněl jsem si ani vycpat prsa a vzít si podprsenku. Jana byla ale kdoví kde. Prý si musí ještě něco zařídit s Hankou. Ta letos sestru a mně pozvala na Velikonoce k nim na chatu, vzdálené asi 50 km od našeho města. Janě se moc nechtělo, bála se mojí pomlázky a taky toho, že by dostala výprask od tamních kluků. Při té představě jsem se opravdu pousmál, Hanka jí ale ujistila, že ne. Já se těšil, jak obě holky vyšupu. Rodiče proti našemu výletu nebyli, protože rodiče Hanky znali ze školy a věděli, že jsme v dobrých rukách. Četl jsem si knihu s tématikou fantasy a hrozně se mi líbilo, že se hlavní hrdina mohl proměnit v jakékoliv zvíře i člověka. Fascinovalo mně, když se proměnil třeba v orla a létal, ale nejraději jsem si pořád dokola četl povídku, kde se hrdina proměnil v nádhernou ženu a pletl hlavy všem mužům. Představoval jsem si, že jsem on, resp. ona a užívám si toho nádherného a dokonalého těla. Štíhlá postava, dlouhé černé vlasy až do půli zad, na čele koruna a na sobě zlaté princeznovské šaty protkané perlami, v nichž se dvořím Hance, která měla na sobě překrásné bleděmodré hedvábné šaty, jejichž lem se téměř dotýkal země. Když už jsem čekal až se ozve její: "Ano.", vrátil mně zpět do reality klíč v zámku. Co teď, jestli je to někdo z rodičů, nestihnu se převléct a budu odhalen. Mrknu na hodinky - čtvrt na pět - takhle brzo nemohou přijít, to musí být ségra. "Ahoj, Julčo," ozvalo se ze dveří. Oddychl jsem si, přišla Jana. "Ahoj, ségra." Přezula se, přišla do pokoje a pobaveně se usmála, když mně viděla v převleku. "Kdyby tě takhle viděli rodiče," poškádlila mně. "Nikdy, to nechci." Teprve teď jsem si všiml, že je na Janě něco divného. Koukal jsem na ní s otevřenou pusou. "Co se divíš, nechala jsem se ostříhat. Je teplo, tak mi aspoň nebude takové horko. Když ty se můžeš strojit jako holka, proč já bych nemohla nosit sestřih jako kluk. Ostatně, jestli se pamatuješ, tak jsem jako malá nesnášela všelijaké ty mašle, copánky apod." Jana měla vlasy střižené na ježka stejně jako já, teď jsme si byli opravdu k nerozeznání podobní. Náušnice nikdy nenosila, neměla tedy ani dírky v ušních lalůčcích. Od narození se totiž vůbec nechovala jako holka. Hrála s námi fotbal, nechyběla u žádných vylomenin. Nejenže se dostala do naší dříve čistě klučičí party, ale dokonce v ní byla zástupcem velitele. Když na srazu chyběl, tak velela ona. Dokázala vymyslet spoustu bezvadných věcí, pak ale chtěla přivést do party Hanku a to se většině kluků nelíbilo. Na protest z party odešla, která se bez ní po čase rozpadla úplně. "Takže se vracíš do dětských let?" komentoval jsem to jízlivě. "Nech si to." Šla si umýt hlavu a já přemýšlel, co to má všechno znamenat. Napadlo mně, jestli třeba nechce být jako kluk, když já chci být jako holka. Pak jsme doma chvíli uklízeli a kolem šesté jsem se převlékl do klučičího, jen kalhotky jsem si nechal na sobě. Mezitím přijeli rodiče domů z práce a pochválili nás za úklid. Po večeři jsme se chvíli dívali na televizi a pak šli spát, abychom v sobotu ráno byli připraveni až pro nás přijede autem Hanka se svými rodiči. V noci jsem měl docela neklidné spaní, ráno jsem si oblékl z dívčího jen kalhotky, jinak jsem byl oblečený jako kluk, košili s krátkými rukávy a dlouhé kalhoty, narozdíl od mé sestry, která měla bílé dívčí triko, bílé punčochy a červenou sukni. S sebou jsme si sbalili jen to nejnutnější, hygienické potřeby, věci na přespání, bundu a každý ještě triko a kraťasy, kdybychom se náhodou umazali. Každý jsme měli své věci ve svém batohu, oba ale byli stejné. Jen na tom svém měla Jana přidělaného nějakého malého bleděmodrého plyšáčka na přívěsku. Nasnídali jsme se, v deset nás prozvonila mobilem Hanka, že už vyjíždějí, ať jsme připraveni. Rozloučili jsme se s rodiči a šli před dům, kam akorát přijížděla autem Hanka s rodiči. Nastoupili jsme, zamávali rodičům a nasedli do auta. Poté, co jsme se vzájemně pozdravili, nastalo ticho, které přerušil Hančin otec. "A jak to, že nejsi dnes za holku?" "On se bojí, že by jako holka dostal velikonoční pomlázkou na zadek," vpadla mi do odpovědi Hanka. "Nebojím, ale to bylo jen jednou, výjimečně," lhal jsem. "Já jen, že ti to tehdy moc slušelo. Teda, jako holce," chválil mně. Hančini rodiče pak plánovali, co se bude na chatě všechno dělat. Ještě před polednem jsme byli u cíle. Chata byla hned u lesa v takové menší osadě chatařů, nedaleko byla typická česká vesnice s návsí a rybníkem téměř uprostřed obce. Maminka Hanky začala rychle vařit oběd, který měla částečně připravený z domova. Její manžel se šel rozhlédnout po chatě, jestli je všechno v pořádku a my s Hankou jsme se šli projít, abychom poznali okolí. V nejbližší chatě bydleli dva manželé-důchodci, kteří zrovna balili. Trávili totiž celý týden zde a pouze na víkend se vraceli do města. Měli to obráceně než lidé z města a také si to užívali. Rodina Hanky měla výhodu, že jim vlastně hlídali jejich chatu před vykradením. Otec Hanky se před jejich odjezdem u nich stavil, chvíli si popovídali, co je nového a popřáli si pěkné svátky. V okolí bylo asi deset chat, auta byla u šesti z nich. Hanka nám ukázala, kde kdo bydlí, kdo má děti a kdo ne. Jeden pár byl bezdětný, další měl děti už odrostlé a ty už sem s nimi nejezdili. Byla tu i rodina, která měla mimino a asi pětiletou holčičku, další manželé měli jednoho asi osmiletého kluka. Nejvíce se Hanka kamarádila se dvěma sestrami - třináctiletou Martinou a o rok mladší Jitkou. Martina měla hnědé delší vlasy s čelenkou, blondýnka Jitka měla vlasy svázané do copánků. Hned vedle jejich chaty bydleli sourozenci - čtrnáctiletá černovláska Petra a její o dva roky mladší bratr Pavel, kteří také patřili o prázdninách do Hančiny party. Všichni už tu byli, tak nás všem Hanka hned představila. "Ahoj," pozdravili nás všichni. "To jsem nikdy neviděla, aby si dvojčata, kluk a holka, byli takhle podobní," řekla překvapená Martina. "Tak to vidíš," opáčila jí Jana. Jana pak vyprávěla, jak si nás dříve všichni pletli, občas se nám dřív povedlo oklamat i rodiče. Měli jsme stejné oblečení, Janu si lidé pletli s klukem, ona se i tak chovala, tak to nebylo nic divného. Když tedy jednou rozbila fotbalovým míčem před domem okno, utekla, soused ale chytil mně a v domnění, že jsem to spáchal já, jsem za ní dostal nařezáno. Děvčata se vyprávění Jany zasmála, Pavel zase ocenil, že jsem to na ní neprásknul a statečně snesl trest. Pak už jsme museli jít na oběd, holky potom umyly nádobí a Hančin otec mně provedl po chatě. Měla jedno patro, ve kterém byly tři ložnice a sociální zařízení. V jedné spali rodiče Hanky, hned vedle měla malý pokoj Hanka a přes chodbu byl pokoj pro hosty, kde byli dvě postele, pro Janu a pro mně. V přízemí byl jeden velký pokoj s krbem, nechyběl ani stůl se šesti židlemi a také gauč, který se dal rozložit, malá kuchyně, další toaleta, sprchový kout a garáž, kde byli věci na zahradu a taky lehátka. Venku byla menší zahrádka, kde rodiče Hanky pěstovali okrasné květiny i ovoce a zeleninu. O zalévání se jim starali sousedi v důchodu, s nimiž se také pak dělili o úrodu. Po obědě nás vzala Hanka na procházku do blízké vesnice, prošli jsme jí celou, ale moc lidí jsme cestou nepotkali. Hanka nás pak zavedla k druhému, většímu rybníku, který byl za vesnicí a okolo bylo hodně vrb, kde z nich v tu chvíli hodně mužů i kluků uřezávalo pruty na pomlázku. Hanka se s některými z nich pozdravila, byl tam i její otec. Nařezal hodně prutů, aby si každý z nás upletl svou. Pomohl jsem mu a pruty jsme odnesli do chaty. Pak jsme všichni až na maminku Hanky, která mezitím připravovala těsto na mazanec a pekla beránka, pletli pomlázku. Hance to šlo docela dobře, nám s Janou pomáhal její otec. Docela mně to bavilo. Pak jsme pomlázku dozdobili barevnými třásněmi a svázali silnější konec, aby lépe držela. "To by mně zajímalo, na co vám, holky, ta pomlázka bude," nadhodil jsem. "To uvidíš," řekla Hanka. A dodala: "Ono se to hodí, umět takové věci. Navíc tady se na to nekouká, holky pletou pomlázky a kluci barví vajíčka." "Cože? Myslel jsem, že tohle dělají jen ženské." "Tak si aspoň jednou vyzkoušíš, jaké to je," řekla Jana. "Fajn, proč ne, jen mně to překvapilo." A šli jsme na to, učil jsem se vyfoukávat vajíčka. Ze začátku mi to nešlo, ale pak mi to šlo lépe. S holkama jsme pak barvili a pomalovávali syrová i vyfouknutá. Bylo to docela zábavné. Mezitím už se ale stmívalo, tak jsme si udělali příjemný večer. Hančin otec zatopil v krbu a její mamka rozsvítila pár svíček. Vůně hořícího dřeva brzy přehlušila předchozí vůni mazance, který vypadal nádherně. K večeři jsme měli obložené talíře, my si k nim dali čaj, otec Hanky pivo. Povídali jsme, jak se nám dnešní den líbil a hned nám rodiče Hanky navrhli, že bychom mohli přijet s rodiči v létě na prázdniny. Místa je tu dost a v létě je tu krásně. Dá se chodit koupat, do lesa na houby, na procházky nebo se projet na kole i po silnici, kde je minimální provoz. Nechtělo se nám jít spát, ale už byl čas. Šly jsme nahoru, kam za námi po chvíli přišla máma Hanky. "Holky a nechcete spát spolu? Honza by mohl jít do Hančina pokoje." Představa spát v Hančině posteli se mi dost zamlouvala, ale Jana mně s odpovědí předběhla. "My jsme zvyklí z domova, paní Hrdličková. Máme také spolu jeden pokoj," prohlásila Jana. "Jak chcete, nutit vás nebudu." Trochu mně to mrzelo, ale na Hance jsem viděl, že je raději, když zůstaneme spolu v jednom pokoji. Ještě nám její máma vyndala ručníky, popřála dobrou noc a odešla dolů do kuchyně. Jana najednou vyndala ze své tašky balíček v lesklém růžovém papíru převázaný bílou stuhou. "Tady máš od nás dárek,"řekla Jana. "Ale proč?" zeptal jsem se udiveně. "Víš..." začala nesměle Hanka. "Chceme, aby si k nám byl v pondělí shovívavější a ušetřil naše zadečky," spustila Jana. "To ale nejde, Velikonoce jsou Velikonoce," opáčil jsem. "Já vím, ale nemusel bys to přehánět. Jen tak naoko," řekla mile Hanka. "Vím, že jsme to občas s tvým výpraskem přehnaly, ale trochu sis to zasloužil," dodala Jana. "Tohle je ale jediný den v roce, kdy mohou ženy beztrestně dostat výprask," odolával jsem. "No dobře. Tak to už rozbal a pak se rozhodneš, ju?" pobídla mně Jana. Byl jsem vzrušený, co to asi bude, klepaly se mi ruce. Nakonec jsem mašli rozvázal a pomalu začal rozbalovat. Holky bedlivě pozorovaly můj výraz v obličeji, aby jim neunikla má reakce. Bylo to něco bleděrůžového s krajkami. Chytil jsem to za horní okraj a zvedl. Byl jsem nadšen. Byla to moje první noční košilka. Bleděrůžová, lehce průsvitná, lemovaná krajkami se špagetovými ramínky a délkou nad kolena. Oči mi radostí svítily. "Jééé, holky, děkuji mockrát. Moje první dívčí noční košile," jásal jsem. "Takže se ti líbí?" zeptala se Jana. "Hrozně moc," pěl jsem chválu a obě jsem za to políbil. "Tak si jí hned obleč," pobídla mně Hanka. "Jasně," přikývl jsem. "Nebude vám ale doufám vadit, když se převléknu v koupelně?" "Nebude, i když holky se před sebou nestydí," škádlila mně Jana. "Neboj, chápeme to," povzbudila mně Hanka. Odešel jsem do koupelny. Holky mně sice už nahého viděli, jenže jsem byl pořádně vzrušený a nechtěl jsem, aby mně viděli takto. I když to určitě tušily, co se mi odehrávalo v kalhotkách. Ty už byly trochu navlhlé. Rychle jsem ze sebe všechno svléknul kromě kalhotek. Musel jsem si je nechat, abych mohl udržet penis mezi nohama v poloze dozadu. Oblékl jsem si košilku, padla mi akorát, moje vzrušení stoupalo. Takhle jsem před holky jít nemohl. "Co tam tak dlouho děláš, Honzo?" zavolala Jana. Leknutím mé vzrušení ochablo. Upravil jsem penis do správné polohy, urovnal kalhotky a vyšel ven. "Sluší ti to," pochválila mně Hanka. "Fakt nádhera, Julčo," přidala se Jana. Opájel jsem se jejich lichotkami. "Doufám, že teď se necháš přesvědčit, abys k nám byl v pondělí milosrdný," prosila Jana. "Budu, slibuji." "Bezva, to jsem ráda," řekla Jana. "Já taky," přitakala Hanka. "Ále, copak to je?" řekla najednou Jana. "Co?" vyděsil jsem se. "Tohle!" Přišla ke mně, zajela mi rukama pod košilku až k bokům a stáhla mi kalhotky. "Co to děláš?" protestoval jsem. "Takhle si to vychutnáš lépe, když tě v noci nebude nic škrtit. Já také spím bez kalhotek. To přece víš." "Asi máš pravdu." "A neboj se, je teplo, vaječníky ti nenastydnou," dělala si ze mně srandu Hanka. Jana mi dala kalhotky na židli a řekla mi: "Julčo, dojdi si pro svoje věci do koupelny. Dáme je na židli, ať to tam nepřekáží." Šel jsem pro své oblečení, které bylo poházené na zemi. Předklonil jsem se a začal je sbírat do ruky. Najednou mně někdo plácnul rukou přes zadek. "Máš moc pěkný zadeček, Julčo," laškovala Hanka s napřaženou rukou. "To by si kluci pozítří zgustli," dodala. Otočil jsem se a obě holky mně pozorovaly. "Uvědom si, že si slušně vychovaná holka. Nemůžeš takhle odhalovat své pozadí a pipinu. Co by si okolí pomyslelo? Nahá a takhle se vystavuje" poučovala mně Jana. "Musíš jít do dřepu a věci sbírat takhle, pak není nic vidět." Sebrala mi je z ruky a shodila na zem. "Předveď nám to," poručila mi Jana. Šel jsem do dřepu a hromádku sebral. "To je ono," kývla hlavou spokojeně. Znovu mi oblečení vzala z ruky a řekla: "Zatím se umyj, vyčisti si zuby, já tě pak vystřídám. Oblečení ti dám na židli." Prováděl jsem večerní očistu, když jsem vyšel z koupelny, slyšel jsem z našeho pokoje dívčí chichotání. Jen jsem vešel, holky se přestaly chichotat, dál se ale usmívaly. Jana mně pak vystřídala v koupelně a já si sedl na židli u postele. Hanka seděla na posteli Jany, která byla na proti mně. Chvíli jsme se mlčky pozorovaly, Hanka se usmívala, já na ní taky. Evidentně byly naše úsměvy každý z jiného důvodu. "O čem jste se bavily?" přerušil jsem ticho. "Ale, takový dívčí tajemství," odbyla mně. "Když jsem skoro holka, tak byste mně mohly také zasvětit, ne?" "Do holky máš ještě daleko. Nemyslím tím jen tělesnou schránku, ale chování a tak." "Jak to myslíš?" "Třeba jen to, co ti kouká zpod košilky." Nechápavě jsem se podíval do svého rozkroku a pak mi to došlo. Seděl jsem v křesle rozvalený, nohy daleko od sebe a vůbec jsem si neuvědomil, že má Hanka skvělý výhled do mého rozkroku. Rychle jsem dal nohy způsobně k sobě. "Slušně vychovaná dívka neukazuje, co má pod košilkou, zvlášť, když je naostro. Takhle je to správně," pochválila mou změnu polohy. "Nemůžeš být v křesle rozvalený jako pytel brambor, hezky stehna u sebe a ruce v klíně. Když máš džíny, můžeš je mít trochu dál od sebe, ale jen trochu. Lepší je ale mít nohy u sebe vždy, lépe si na to zvykneš. U sukní a šatů je to totiž nutnost," kárala mně. "Dobře, vynasnažím se," slíbil jsem. "Ne, že by se mi pohled na tvůj mírně ztopořený úd nelíbil, ale když chceš být dívka, musíš to skrýt." "Kdybych měl kalhotky-" "Měla!" opravila mně Hanka. "Teď si holka." "Kdybych měla kalhotky, ty by ho tam udržely a nic by vidět nebylo," postěžovala jsem si. "Aspoň si takhle vyzkoušíš, jaké to je. Pořád si hlídat, jestli ti není vidět něco, co nemá. Nemysli si, pořád si kontroluji, jestli mi nevykukují kalhotky zpod oblečení a třeba na plovárně, jestli třeba z pod plavek nevykukuje bradavka apod." "Máš pravdu, ale není to lehké být holkou. Dávat si na spoustu věcí pozor." "Neboj, spolu to zvládneme. A začneme s lekcí nenápadně už tady." "Myslím, že Julča už dnes dostala spoustu rad. Měla by si odpočinout, aby je vstřebala," řekla Jana, která se mezitím vrátila z koupelny. Na sobě měla béžovou noční košili také se špagetovými ramínky a narozdíl ode mně se jí nahoře krásně rýsovala pučící ňadra. Chtěl jsem jí vrátit ten pohled pod košilku, ale nedala mi příležitost. Lehla si, přikryla se dekou, já udělal totéž. Chvíli jsme si povídali o prožitém dnu a jak je tu pěkně. Pak přišla Hanka v bleděmodré košilce stejného střihu jako ty naše. Mohl jsem na ní oči nechat, jak byla před spaním a v té košilce krásná. "Dobrou noc, holky," řekla Hanka a zavírala pomalu dveře. "Dobrou noc." "Dobrou." Byl to nádherný pocit usínat jen v noční košili, připadal jsem si jako opravdová holka. V noci se mi zdálo, že jsme všechny v těch košilkách jako andělé, měly jsme křídla a krásně se nám létalo nad spícím městem. Jen někde se svítilo, to jsme pak koukali do oken bytů a dívali se, kdo ještě pracuje a kdo si užívá volného času. Hráli jsme na babu, pak i na schovávanou, která byla nejnapínavější. Pikola byla u kostela, Jana počítala a my se s Hankou schovali. Třeba na střeše za komínem, jindy zase v ulici pod okap a pěkné to bylo i v podloubí. Pak bylo nutné, rychle vystartovat a doletět k pikole dřív než pykající. Při jedné z her jsem zahlédl malé světýlko v jednom z oken. Přilétl jsem blíž a uviděl jsem, jak se na posteli spolu milovali dvě nahé ženy. V té hře světel a stínů to byl úchvatný pohled na jejich štíhlá a krásná těla. Nemohl jsem se odtrhnout a sledoval celou akci až do chvíle, kdy tmavovláska přivedla blondýnku k orgasmu. Ta sebou trhala jak smyslů zbavená a něco vzrušeně vykřikovala. "Probuď se, slyšíš?" uslyšel jsem hlas Jany. Obraz se rozplynul a já otevřel oči. Jana stála oblečená nade mnou a řekla: "Vstávej, jdeme na snídani." "Zkazila si mi krásný sen," vynadal jsem jí. "A o čem byl?" "Létali jsme v nočních košilkách jako andělé nad městem," vyprávěl jsem jí. "To muselo být pěkné. Tak promiň, netušila jsem, co se ti pěkného zdá. A co jsme dělali?" "Hráli různé hry, na babu, schovávanou a tak. Já většinou vyhrával," chlubil jsem se. Další detaily snu jsem samozřejmě vynechal. Pokračování příště.