Gymnastkou - 4.díl - Lezanka

04.06.2022 09:54

V nedělním podvečeru jsem rovnou zamířil k Monice a u dveří mě opět přivítala její mamka a tak jsem mohl jít rovnou dál.

„Dnes jdeš nějak pozdě Petro?“

„Měla jsem turnaj v pinčesu.“

„Aha, tak to je fajn, že sportuješ a kolikátá si byla?“

„Někde kolem 16. místa.“

„Dobrý, né?“

„Ano, na to, že to byl můj první turnaj to dopadlo moc dobře.“

A pak jsem rovnou s vakem vlezl do malého pokojíčku.

„Ahoj marode, jak je?“

Objal jsem jí a cítil, že je už na tom lépe.

„Docela fajn, horečka klesla a taky jsem  skoro bez chrapotu.“

„Jo, slyším to a jsem moc ráda.“

„Tak jak bylo?“

„Frrhmmm, no bylo to docela náročné, ale občas jsem něco vyhrála.“

„A co Blanka, neproháněla tě moc?“

„Blanka to má u mě ještě schované!“

„Proč, co vyvedla?“

„Nacpala mě rovnou na turnaj aniž bych o tom věděla dopředu.“

„To je celá ona.“

„Jo, nejdříve se vsadí, že se nepřevleču do tohohle a pak mě rovnou  plácne startovní číslo 66 na záda.“

A točil jsem s tím vakem.

„Můžu Peti?“

„Co, jo klidně si to prohlédni. Docela  jsem se zapotila, než jsem odehrála asi deset utkání.“

Monika nadšeně vyklouzla z gauče a už rozevřela vak. Vytahala  vše a pak si to prohlížela.

„To by mi asi taky bylo.“

„Máš tu docela teplo, jeje hele nějaký kus koláče, můžu?“

„Jasně, nechala jsem ti Peti!“

Já se zakousl do povidlového koláčku a díval se, jak si svlékla pyžamo.

„Co chceš dělat Mončo?“

„Jenom si to zkusím, stejně to musíš přeprat!“

Bílé legíny navlékla v momentě a pak si rozepla ty růžové šatky.

„Je to zapocené Mončo!“

„To neva, prosím tě, můžeš mi pomoct?“

Při tom měla horní část těla bez  podprsenky. Trochu jsem cítil, že se mě zmocňuje vzrušení a ona to musela na mě poznat. Pak jsem chytil okraj šatů ze kterých se vinula vůně zapoceného těla a nějakého deodorantu, vytáhl jsem jí vzhůru a pak počkal, až prostrčí ruce do rukávů.

„Jo Peti, můžeš zapnout!“

Chytil jsem zip a prsty zavadil o její kůži na zádech.  V tom se zlehka zavlnila.

„Lechtáš Peti!“

„Ale né schválně.“

Rychle jsem  dozipl a sledoval, jak si rukama hladí  tu růžovou pružnou látku.

„Jaké máš číslo?“

A než jsem stihl odpovědět, tak si vzala tenisky a ladně do nich vklouzla bosou nohou. Zašněrovala a to samé udělala i s druhou.

„Hele, sedí mi dobře, dívej se!“

Přiklekl jsem a promačkal špičky.  Tohle se mi tak často nestane, tak jsem si dal na čas. Přikývl jsem i když  tam měla  trochu místa.

„Jo, fakt ti sedí.“

„A jak mi to sluší?“

Při tom udělala pár kroků kolem mě.  Nutně jsem musel cítit, jak jsou hadry zapocené, ale  s jejím  potem se to tak nějak slilo do  vůně, která mě spíš vzrušovala, čemuž jsem tak trochu nerozuměl.

„Fakt dobrý, jsi v tom  jako tenistka , ale je to zapocené Mončo!“

V tom do pokojíku vešla její mamka.

„Co to je?“

„Půjčila jsem si sportovní dres mamčo! Hezké viď?“

„Bláhová holka, vždyť je to nějaké smradlavé!“

„Já jí to taky říkala, když jsem se v tom celý den potila.“

„Svlékej to a vem si zpět  pyžamo.“

Pak udělala pár kroků a na stůl položila dva hrnky s čajem a nějaký chlebík se sekanou a okurkou.

„A určitě máš hlad Petro, tak si zobni a nech i Monice!“

Pak se zastavila a prohlédla si svou dceru.

„Asi moc sladké, to je elastické?“

„Ano, docela pohodlné.“

Jen si šáhla na látku, zabručela si a pak zavřela dveře. Monika se vrhla na mě a objala mě kolem krku.

„Nudím se tu Peti!“

„Za pár dnů budeš zdravá, uvidíš!“

A pohladil jsem jí po vlasech. Ona toho využila a opět se přisála na moje rty. Než jsem jí mohl odtáhnout, tak přivřela oči. Naše jazyky se setkaly a já cítil tu její horkou pusinku. Růžové ručky mě objímaly a nedovolovaly ustoupit, její tělo se mačkalo na moje a já cítil ty její měkké prsa. Pohladil jsem jí po těch krásných zádech až si vzdychla.

„Dost Mončo!“

Vysoukal jsem nezřetelně a až po chvilce celá rudá mě propustila.

„Líbáš krásně Peťo!“

Pak mi dala  poslední pusu a šla si pít čaj.

Já si olízl rty a taky přisedl ke stolku. Sledoval jsem její úsměv a taky jak si ladně míchá čaj.

„Víš na co jsem zvědavá?“

„Ne, to nevím Mončo!“

A zakousl jsem se do  výborného chlebíka namazaný hořčicí a sekanou.

„Jak dlouho vydržíš hrát tuhle hru na holku!“

Ihned jsem se zakuckal, tak že mě dala herdu do zad.

„Au, počkej, musím polknout!“

Chytil jsem si hrnek a napil se, tak že mi trochu odlehlo. Se slzou v oku jsem se podíval na ní. Naše pohledy se setkali a já přestal na chvilku žvýkat.

„Já přeci jsem holka.“

„Nejsi a je mi fuk, co si myslíš ty. Poznala jsem to při cvičení, protože sis jinak sedal, pak sis hlídal klín, upravoval sis ho fakt dokonale a mě by zajímalo, jak si to dokázal Peti!“

„Ale co dokázal?“

„Ukázat mi růžový klín bez kluka.“

„Kde nic není, tam přeci...“

V tom mi vrazila dlouhou pusu.

„A líbáš jako kluk a né holka!“

„A jak líbá holka?“

Usmála se a pak se opět napila.

„To by si chtěl vědět, co?“

„Mluv v ženském rodě!“

„A proč?“

„Jsou doma rodiče.“

„Aha, no to máš pravdu.“

Díval jsem se na ní a čekal, jak tu situaci chce vyřešit. Pak už jsem nevydržel a opět se zakousl do chleba.

„Dobře, uzavřeme dohodu. Já ti budu pomáhat dělat holku, protože jsi moc fajn kamarádka na cvičení a ty mě pozveš k sobě domů, jak se vyléčím.“

„A jak to řeší tu situaci s holkou?“

„No, že  se mi ukážeš celá nahá doma, ať ti nezaskočí!“

„A ale vždyť jsem ti ukázala fotky, včera.“

„Ano, jo a můžeš mi je ještě půjčit, než to dojíš?“

„Nejdříve si sundej to špinavé prádlo.“

„Cítím se v něm moc fajn. Půjčíš mi ho někdy na cvičení?“

„Ale Moniko!“

„Prosím, prosím!“

A opět mě políbila, ale v tom jsme zaslechli kroky. Mlasklo to, jak se odtáhla právě v čas, když mamka vzala za kliku.

„Moniko! Říkala jsem ti, že si máš vzít pižamo! Tak šup!“

Jedním okem jsem sledoval, jak se opět svléká do půl pasu a druhým se díval na stůl. Měla  moc hezké prsa. Ani moc velké ani malé.

„Ale čaj jsem vypila mamko!“

„Jasně, Petro chutná ti sekaná?“

„Ano, je moc dobrá.“

„Tak fajn, trochu na ní dohlédni, ať je už v posteli.“

Monča udělala dlouhý obličej za zády a pak se rozhihňala, jak mamka odešla.

„Ty jsi číslo, já ti říkala, že to máš dát dolů.“

„Tady ti to dám do vaku, doma si to už vypereš, jestli to nezapereš.“

„Co si o mě myslíš? Že neumím prát?“

„Holky to většinou umí na rozdíl od tebe.“

„Vlastně by si mi to mohla vyprat, když mi nevěříš.“

„Tady to máš Petruško! A trénuj pěkně praní!“

„Díky.“

A pak se na mě zadívala až jsem si zase dělal obavy.

„Peti, venku se docela ochladilo.“

„Jo, to jo, proč se ptáš?“

„Všimla jsem si, že nosíš pořád jen ty mokasíny. Není ti v nich zima?“

„Vidíš, vlastně je, ale já si někde něco seženu.“

V momentě byla pryč a já si hrál s hrnkem s čajem. Došlo mi, že má pravdu. S chladnějším počasím jsem tak nějak nepočítal a i holky v gymnastice začaly nosit kozačky.

„Hele, zkus tyhle botky!“

„Ale Mončo, já si něco fakt seženu a asi stejně budou malé.“

„Prosím, zkus si je Peti! Já jsem se do tvých vešla.“

A vložila mi je na klín. Byly to kozačky na podpatku, jak to holky mají rády se zdobením na bocích a menším kožíškem na horním lemu.

Vzal jsem je, rozepl na vnitřní straně, pak jsem zkusmo obul první a Monika už zvědavě zapínala zip a prohlížela si, jak mi jsou.

„Myslím si, že v tom můžeš pár dnů chodit. Zkus i tu pravou.“

Zpitomělý jsem si obul i druhou a i když trochu špička tlačila, tak se v nich  dalo být.

„Projdi se, jo ještě. Tak co Peti?“

„Asi si je půjčím, ale hned si zajdu do obchodu...“

„... teď jsem doma a ještě pár dnů budu a až půjdu ven, tak mám pořád ještě dvoje, tak se nemusíš honit.“

„Děkuji Moniko, jsi skvělá holka!“

Objal jsem jí a nechal si dát pusu. 

Dojedl jsem a ještě jsme si chvilku povídali o všem možném. Byla moc fajn a já jí stále po očku sledoval, jak se usmívá nebo když je zamyšlená.

„V úterý přijdu, tak se už pořádně vymaroď.“

„A zeptej se mi Blanky na to učivo a ať ti ho donese večer na cvičení.“

„Neboj, nějak to zařídím.“

Dal jsem jí tentokrát pusinku já, protože  byla najednou smutná a pak už zmizel domů.  

Hlavou mi stále probíhalo to vše, co mi řekla o holkách a taky o mém rozkroku.

„Doma je doma!“

Zajásal jsem si, odhodil jsem vak  se špinavým prádlem  na gauč, odložil věci na věšák a šel  do koupelky.

„Ach jo, tady je hora prádla a já nevypral skoro nic.“

A pak jsem se vrátil pro   věci z pinčesu. Jak jsem to vybalil, tak mi do rukou padly růžové tenisky.

„Měla je vlastně Monča na holých nožkách.“

Pak mě to ale úplně vzalo, rychle jsem svlékl svoje prádlo,  nasoukal se do legín, vkročil do šatek a pak je trochu krkolomně zapnul na zádech a přisedl na okraj gauče. Držel jsem je, jako bych je viděl poprvé. Pak na boso jsem si je obul a když jsem je zašněroval, dostavil se u mě ten vzrušující pocit, tak že jsem v momentě vyvrcholil.

Hladil jsem se a dýchal zrychleně, jak jsem si představoval, že v nich byla  Monika. Ta Monika kterou jsem chtěl  já , ale  ona dostala mě. Ten večer jsem se už jen  stihl odšminkovat, sprchnout a padnout do postele stále s jedinou myšlenkou a to na Moniku.  

 

 

Pondělní ráno bylo šílené. Měl jsem tělo rozlámané po pinčesu a cvičení, že jsem se sotva dosoukal do kuchyně. Naštěstí jsme měli první hodinu volnou, tak že jsem měl dost času se dát dohromady.  Ale v koupelně na mě už skoro padala ta hromada prádla a tak jsem aspoň část naházel do pračky a zmáčkl praní v nepřítomnosti. Připadal jsem si divně v těch pánských kalhotách a v té bundě, když jsem skoro celý víkend byl v dívčím.

 „Co ti je Petře?“

Zeptal se mě Jirka, když mě viděl.

„Ale,  měl jsem náročný víkend.“

„V poho kámo, dnes zkoušení nebude, tedy pokud si úča nevymyslí  náhlou písemku.“

A měl bohužel pravdu. O velké přestávce jsem vyběhl na chodbu a hledal známé postavičky.

„Ahoj holky, vy jste spolužačky Moniky, že?“

Otočili se ke mě hned tři holky a Blanka byla první, která zareagovala.

„Jo, kdo se ptá?“

„Ale jsem Petr, znám se s Petrou, co chodí do gymnastiky.“

„Aha, jasně Petra, co s ní je?“

„Trochu rozlámaná z pinčesu, ale hlavně se mám zeptat, kam až jste pokročili v učivu za ten týden, co je Monika marod.“

„Aha, no jasně! Holky musíme jí poslat učivo, co říkáš Alice?“

„Jasně, já jsem pro, ale kdy jí to předáme?“

„Petra říkala, že k ní zaskočí po gymnastice.“

„Ta je u ní pečená, vařená.“

A Alice s Blankou se zahihňaly. Ostatní se trochu opožděně přidali.

„Fajn, tak já zase jdu!“

„Počkej Petře, hele jsi jí dost podobný!“

„Co? Podobný? Ale já jsem kluk.“

„Jo, jo, Monika to taky říkala o Petře!“

A opět se zahihňaly. Mávl jsem rukou a chtěl  zmizet, ale ruka Blanky mě zadržela.

„Počkej Petře, pošleme jí to po Petře  na gymnastice, jo?“

„Fajn, jo, dobře a díky i za Moniku.“

„A jak jí je?“

„No Petra říkala, že se jí moc líbily ty růžové šatičky na pinčes.“

„Aha, jasně, tak fajn, jsou fakt pěkné, ale já se ptala na zdraví.“

Chtěl jsem to vše nějak zamluvit, ale Blanka se jen tak nevzdávala.

„No snad  už nemá horečky, ale musí brát  antibiotika.“

 „Tak to je dobře, že je jí už lépe. Pozdravuj jí!“

„Jo, vyřídím, ahoj holky.“

A rychle jsem se vzdálil. Měl jsem pocit, že i Blanka něco tuší, ale Alice byla v pohodě.

Jídlo jsem skoro rozrýpal, jak jsem myslel na ty polibky od Moniky a i spolužačky si mě dobírali, že jsem mimoň. Začal jsem vnímat až když jsem byl doma.

„Tak a zase udělám ze sebe gymnastku.“

Sprchl se, vyholil pár chloupků, nalakoval nehty a rychle přilepil, co se dalo. Už v džínsách a blůzce jsem vytahal prádlo z pračky, dal tam další várku včetně těch růžových šatiček, pak  rozvěsil na sušák svoje pánské i některé dámské prádélko, vhodil do vaku legíny s dresem a cvičkama, naposledy zkontroloval malování a náušnice s prstýnky, taky obsah kabelky a šel si zkusit ty kozačky. Ruka se mi opět chvěla, když jsem zacítil vůni z botek, že jsem se musel párkrát zhluboka nadechnout, abych získal rovnováhu. Nožky v tenkých ponožkách vklouzly do botek, jako po másle a když jsem je zazipl, rozlil se mi po těle blažený pocit.

„Dobře Moniko, začínáš mít čím dál větší vliv nade mnou.“

Přehodil bundu s šátkem a vyrazil na cvičení. Všímal jsem si po cestě, co mají holky na sobě. Nebylo tak častým jevem , že mají pletenou čepici, ale šátek kolem krku jim ladil s bundou nebo s kozačkama. Až teď jsem pochopil, že jsem byl  v těch mokasínách divnej. Kozačky všech  barev i  tvarů, ale spíš nižší než těsně pod kolena.

„Čau Petro, jak se má Monika?“

Olíbali mě Alice s Blankou a přidala se i Soňa.

„Jo, začíná mluvit a horečka ustoupila.“

„Byl za námi Tvůj Petr.“

„Jo, kde jste ho potkali?“

„Na škole přece, je ti hodně podobný!“

„To jo, bratr a sestra, co?“

„No skoro jo, ptal se na učivo pro Moniku, tak jsme jí tuhle sepsali, co se má doučit.“

„Ježíš! To jste hodné, skoro bych zapoměla, díky moc!“

„Nemáš zač.“

A dal jsem Blance pusu. Bylo to tak  zvláštní , když jsem mohl líbat jednu holku za druhou, ale na druhou stranu  to holky dělají normálně díky svým emocím a možná bych byl divnej, kdybych to nedělal.

„Hlavně si to ukliď, ať to tu nezapomeneš.“

Ještě jednou jsem poděkoval a hodil se do zeleného dresu a bílých cviček s legínama. Všechny kolem mě  pobíhali ve cvičkách a jejich nožky byly tak ženské a  s tak ladným tvarem, až mě to  těšilo, že jsem je mohl sledovat.

„Děvčata, dnes si opět sedneme do dvojic a budeme si protahovat  ztuhlé svaly po víkendu.“

Když jsem sedal, tak jsem čekal jednu z těch dvou kamarádek, ale  proti mě  si sedla cizí holka.

„Můžu?“

„Jo klidně, jsem Petra.“

„Já se jmenuji Hanka.“

„Fajn, ale jsem šíleně bolavá po včerejším pinčesu.“

„Jasně, dám bacha.“

Přitáhl jsem si její oranžovou cvičku do mého rozkroku a sledoval její černé silonky, jak kontrastovaly s bílými legínami, co jsem měl na sobě. Její klín měl tentokrát světle oranžovou barvu, která taky kontrastovala. Začal jsem s předklonem a ona mě pomáhala. Naštěstí nebyla hrubián, tak že jsem šel jen kousek nad její klín, než jsme si role vyměnili.

„Raz, dva, tři čtyři a narovnat a druhá se předkloní raz, dva, tři a čtyři.“

Udávala tempo naše cvičitelka a pak přišla až k nám.

„Pořádně Petro se ohni, tři a čtyři.“

V tom mi zatlačila na obě ramena až mi vyhrkly slzy, jak mě zabolely záda a svaly pod koleny.

„Výborně, skvěle a teď Hanka a taky úplně dolů!“

Hanka taky hrkla až jsem její dech cítil  v rozkroku. Když se narovnala, měla taky slzu v oku jako já.

„Musím tě přitáhnout úplně Peti, promiň.“

A pak jsem cítil její rozkrok, který voněl nějak zvláštně. Jako by měla v rozkroku nějakou šeříkovou voňavku. Nebylo to nepříjemné a tak jsem jí pomohl se ohnout a rád se nechal opět přitáhnout až  k ní. Záda bolela, ale já vnímal jako zpitomělý tu vůni.

„Fajn, teď se otočte zády k sobě a zaklesněte se rukama, á dva tři a na druhou stranu á, dva, tři.“

Cvičení s Hankou mě přímo bavilo. Měla rovná záda a ručky tenčí jak  kterákoliv holka kolem.

„Postavíme se a  budeme se držet rukama na kříž. Obě půjdete do stran, co to jen půjde, ale budete se držet dlaněmi, jasné?“

Tohle jsem ještě necvičil a tak její teplé dlaně mě přiváděli do menších rozpaků. Ona si toho nevšímala, protože když jsme  se odklonili na stranu, tak  jsme se museli dívat za svou nataženou rukou taky do stran.

Pak jsme si přehmátly ruce a já opět vnímal její teplou dlaň. Jenže pak přišlo běhání a rozloučení.

„Hele a co jste vy dvě vyváděly, že jste obě rozlámané?“

„Pinčes Soni!“

Řekla Blanka a trochu si vzdychla.

„A celý víkend!“

Doplnil jsem Blanku. Opět jsem si nazul kozačky a  šel rovnou domů, protože jsem toho měl dost. Na Moniku budu mít čas v úterý.

 

 

Lezanka