Hra náhod - 7.díl - Nový život - Petra

24.12.2022 23:38

„Bohunko, tak dlouho jsme se neviděli“ objal jsem Bohunku. „Taky jsem ráda, že tě zase vidím“. Dala mi pusu a vzala mně za ruku. Naložil jsem svůj kufr a vyjely jsme. Moc jsme nemluvily. S Martinou jsme se na sebe vrhly. Objímaly se a radovaly z našeho opětovného setkání. „No tak holky, vždyť to je jen měsíc, co jste se neviděly“ povídá Bohunka. „Péťo, dej si věci k Martině do pokojíku a přijď na večeři, přijela jsi akorát“. Úplně normálně, úplně automaticky, jakobych byla prostě Martiny kamarádka. „Budeme mít na silvestra obsazené hostinské pokoje“. Martina mi pomohla odnést zavazadla. „Co v tom máš?“ „Něco jsem si pořídila. Zítra ti to ukážu a vyzkoušíme to. Jsem zvědavá, co mi řekneš“. Sešly jsme k večeři. Povídal jsem o svých plánech, o tom jak teď budu po velkém úspěchu chodit na jednání jako elegantní dáma i o tom, jak se chystám do Dánska dojednat možná ten úplně největší obchod. Martina i Bohunka poslouchaly, Martině zářily oči nadšením, Bohunka byla trochu zamyšlená, jako už od začátku, co mně vyzvedla před nádražím. „Víš Petře, tedy Petro, máš to hezky promyšlené a já ti moc přeju aby ti to vyšlo. Ale je to o dost náročnější, než si vůbec umíš představit. Na pár hodin jste s Martinou přesvědčily pár cizích chlápků, že jste holky z realitní kanceláře a povedlo se vám dokončit poslední krůček toho obchodu. Ale ty Petře si tady plánuješ, že pojedeš jako Péťa, jako holka někam do Dánska a tam sama zvládneš několikadenní jednání? A to ještě s chlapem, kterýho jsi tady okouzlila? Co si prosím tě myslíš? Bude s tebou chtít spát, to je jasný. A kdyby se ti nějak podařilo se vymluvit, bude to pořád zkoušet. Copak ty znáš naše ženský triky? To si opravdu myslíš, že když se nalíčíš a vezmeš si krajkové prádélko, že dokážeš jednat a myslet jako ženská. Vždyť ty ani nic nevíš o kundě. Jo netvař se tak zaraženě. Kunda, píča mušlička, díra a všechny ty jména, co tomu dáváte. Když jí vidíš, tak ho tam prostě strčíš a jedeš.“ Nadechla se a zamyslela. Koukal jsem na ni, pak na Martinu, ta byla taky celá zaskočená. „No co, někdo ti to musel říct. A já vím, naposled jsi mi šukal a potom ji taky líbal, já vím.“ Seděl jsem jako opařený. „Bohunko, já tě mám moc rád. A Martinu taky. A moc si cením toho, co jste pro mě udělaly. A já jsem zpočátku nevěřil, že bych mohl být jako holka, ale snažil jsem se. Chci to. Asi jsem to někde ve skrytu duše chtěl i dřív, jen jsem pro to nic neudělal. Chci být jako holka. Opravdu. A chci se učit. Pořád se učím“ povídám. „No, jestli to opravdu chceš a myslíš to vážně, pak tedy začneme. Ale nejdřív si dáme kafíčko.“ Řekla Bohunka a přinesla zákusky. Martina udělala každému kávu s mlékem a se šlehačkou. „Tak zaprvé, holky nepijou turka. A necpou se zákuskama, jen opatrně ukusují a pomalu kafíčko upíjejí“. A dostal jsem ještě mnoho dalších dobrých rad ohledně stolování. A najednou, když Martina odnesla hrnky a talířky ze stolu, Bohunka sundala ze stolu i ubrus a rozprostřela na něj deku. Sedla si na stůl a vyhrnula sukni. Pod ní nic neměla. Panebože, ona byla celou večeři nahá, tedy naostro. Martina jí přinesla polštáře. Bylo jasné, že to mají trochu domluvené. Bohunka si jeden polštář dala pod hlavu a druhý pod zadek. Seděl jsem, a tam, kde ještě před chvilkou stál hrnek s kávou se na mně šklebila kunda. Co šklebila, smála se, radostně nastavená. „Nasliň si prst a najdi poštěváček“ přikázala Bohunka. A tak jsem prst naslinil a začal hledat. „Ne tam,…ano to je ono. A teď zajeď prstem do vagíny, ale jen na kraj. Hezky s ním krouži okolo kraje, střídavě zasunuj, tak to je ono. A co ten poštěváček? Nemůžeš ho jen tak nechat! Copak nemáš dvě ruce? Jo, to už je lepší. Mám ráda, když mi cucáš závojíčky. Taky je to dobré, že pak je kunda celá vlhká. Tak hezky opatrně, nekousej. Můžeš za ně ale jemně zatahat. Podívej, jak už se ten poštěváček zvětšil, cítíš to?“ a opravdu, už to nebyl nepatrný hrášek, už byl jako lískový oříšek. „Ach to je krása“ začala Bohunka vzdychat , „ještě, ještě. A teď jdi dovnitř. Prohmatej si tu kundičku, nepospíchej. A snaž se. Ano teď, teď ho máš. Ježíš, teď jsi zase jinde, vrať se, vrať se, rychle. Bože, já se zblázním. Nejezdi mi furt v tý kundě jako šílenec, najdi ho, zase ho najdi. Ano, ano, to je ten bod gé, prosím hlaď ho, hlaď! „ A v tom mi Bohunka chytla hlavu, přitiskla si jí mezi nohy, zabořila mi celou tvář mezi ty své závojíčky až jsem nějak instinktivně ucítil v puse její nateklý poštěváček a přisál se k němu. Pravou rukou jsem se snažil pohybovat v místech jejího bodu gé a pak přišel Bohunky orgasmus. Tlačila mi hlavu

proti své kundě, nemohl jsem dýchat, křičela, já byl přisátý k poštěváčku, zmítala se, třásla se až se v mohutné křeči zastavila. V tom jakoby se zastavil celý svět. Nevím, možná jsem na vteřinu omdlel nedostatkem kyslíku. Pustila mi hlavu, blaženě se protáhla v pase a jen poručila „A teď Martinku!“. Zvedl jsem hlavu a koukám, hned vedla Bohunky leží úplně stejně nachystaná Martinka. Poposedl jsem si a měl před sebou pohled pro bohy. „Snaž se postupovat stejně, snaž se být šikovný, snaž se…“ Naslinil jsem si prst, nahmatal poštěváček, chvíli ho jemně třel, vzal jsem do rtů její závojíčky, jezdil po okraji vagíny. A pak mně napadlo zapojit taky její hnědou dírku. Trochu s sebou cukla ale bylo vidět, že je jí to příjemné. A tak jsem pokračoval k vyvrcholení, které u Martinky přišlo ještě dřív než u Bohunky. A ta se mezitím vzpamatovala. „Tak Petruško pojď, ukaž, jestli se zlepšuješ. Teď už prstík nemusíš slinit, jen na zadeček“ A já jsem tu voňavou Bohunky píču hladil a mačkal a líbal k dalšímu vyvrcholení. Martinka už ale čekala, a já se znovu pustil do té nejkrásnější práce pod sluncem. Když obě mely třetí orgasmus za sebou zavelela Bohunka ke spaní. Vzal jsem si svojí bleděmodrou noční košilku s krajkama. Jenom ten penis mi zase trčel. Tentokrát mi ho vyhonila Bohunka. Stačily jí k tomu asi čtyři tahy Takové nahromaděné vzrušení! Tolik semena snad ze mě nikdy nevystříklo. Jenže Martinka ke mně přistoupila a začala mi za něj dál tahat. „Už chápeš? Holky můžou pořád, když se jim to líbí. A ty?“