Jsem úchyl? - Pavel
......Ne, jsem žena!!!
Budík na nočním stolku je nekompromisní. Jeho pískot mě každé ráno přivádí do stavu šílenství, musím ho ale poslechnout a vstát. Natolik se už znám. Vím, že když ho zamáčknu a ještě si chvíli poležím, tak to vždycky skončí tím, že jednoduše zaspím. Pomalu se soukám z postele, a v hlavě cítím lehké permoníčky kteří mi buší do mozkové kůry. Jo, včera jsme to z holkama trochu přetáhly, a právě v tuto chvíli si připomínám heslo svýho táty. Není umění se opít, ale umění je druhý den vstát a makat! Dlouhá bavlněná košile se mi nějak zamotala mezi nohy, že jsem málem upadla. Jo, byly doby, kdy jsem spávala jenom v průsvitných košilkách s volánky, ale to bylo v době, kdy jsem byla vyjímečně sama doma, a krajkové košilky byly pro mě velkým svátkem.
Pohled do zrcadla by snad po ránu ani neměl být. Rychlá revize obličeje mi napovídá, že budu muset investovat do nějakého dobrého nočního krému, a nebo víc spát. Vím, že ze mě už nikdy žádná krasavice nebude, ale to jsem věděla vždycky. Stahuji ze sebe košili, a pouštím na tělo vodu ve sprše. Pohled dolů na má prsa mě už taky tolik nedráždí, jako kdysi, když jsem si našetřila na jednu z vymožeností moderní doby, a to zlepšení moji hrudi poměrně větší dávkou silikonu. Pouštím si na ně studenou vodu, a lehce mě dráždí pohled na zvětšující se hroty bradavek. Přidávám znovu teplou vodu, a nechávám si tělo masírovat silným proudem a lehce se zasním……
V hlavě se mi promítá zrychlený film, zběsilý děj, který mě dostal až sem, do malého bytu na okraji Prahy, do místečka které patří jenom mě, a kde jsem sama sobě královnou. Jako v mlze se vidím jak mě při hodinách tělocviku nutili hrát fotbal! Petře přihraj! Petře jak to hraješ! Prostě, ačkoli jsem svůj život začínala v mužském těle, tak jsem si už v průběhu školní docházky dokázala dát jedna a jedna dohromady. Něco prostě a jednoduše někde bylo špatně. Nechtěla jsem být klukem. Záviděla jsem starší setře že je holka. Hrála jsem si s panenkami které odložila. Když jsem byla sama doma, tajně jsem si zkoušela její oblečení. Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsem si poprvé oblékla její podprsenku a její punčochy! Jak jsem si tenkrát přála si je už nikdy nesundat!
Voda tiše šumí a děj skáče kupředu…. Učňák, první cigareta, první rande. Rande s holkou! I tam už mi pomalu docházelo, že je něco jinak. Spíš než jí, jsem se věnovala tomu, co měla na sobě! Jak byla upravená a namalovaná! V duchu jsem hodnotila, jak bych oblečení kombinovala já, a jakou barvu rtěnky bych volila já! Když jsem si doma tajně poprvé namalovala rty a nalakovala nehty, byl to pro mě tenkrát vrchol! Báječný nepopsatelný pocit! Využívala jsem každé chvíle bez dozoru, abych se tajně měnila na holku. Zkoušela jsem si sestřiny šaty do tanečních, její boty na vysokém podpatku, rvala jsem na sebe její strečové džíny, upnutá trika, a vycpávala si podprsenku smotanýma ponožkama…….
Vypínám vodu, a masíruji si tělo osuškou. Beru si na sebe froté župan, v kuchyni zapínám varnou konvici a úplně automaticky připravuji jeden hrnek čaje a jeden kávy. Snídaně? Sýrový rohlík, kousek šunky a zelená paprika. Vše si před sebe připravím k jídelnímu stolu, a navíc přidávám kufřík s malovátky a velké zrcátko na stojanu. Nedostatek času mě naučil se malovat při jídle. Teď nastává ta pravá chvíle, chvíle velkého podvodu světa kosmetiky, kdy si na svůj obličej namaluji obličej Petry. Zvykla jsem si používat trošku výraznější malování. Je to takový symbol ženství. Ze začátku jsem se chtěla malovat hodně, zkoušela jsem si i nalepit řasy. Výsledek byl ale dost žalostný, vypadala jsem jako nějaká vyjetá štětka. Pak jsem ale pochopila, že mluva, pohyby a plný, trošku víc odhalený výstřih, stoprocentně přesvědčí
vaše okolí, že jste žena!
Na malování už se nemusím soustředit, a tak se mi v hlavě zase rozjíždí přerušený děj. První osudová chyba! Použila jsem perleťový lesk na víčka, a špatně jsem si ho umyla. Moje všímavá máti okamžitě po příchodu domů zjistila, že se na mě něco třpytí. Vzala si mě stranou, a já, protože už jsem toho byla plná, jsem se jí přiznala. Vysypala jsem na ní všechno najednou, bylo mi už osmnáct, a chtěla jsem vzít život do svých rukou. Zůstala na mě nevěřícně koukat, z očí se jí koulely slzy jako hrachy, a pořád kolem dokola opakovala co na to řekne táta, co na to řeknou lidi! Byli jsme na maloměstě! Rodiče podnikající honorace! A kluk úchyl! Domluvili jsme se s máti, že to nikomu neřekne, a že se s tím pokusím nějak bojovat. Lhala jsem, málo, ale účelově. Po vyučení které mimo jiné končilo maturitou, jsem totiž začala dojíždět do Prahy, a nastoupila jsem jako údržbář a jedné pražské nemocnici. Při vyměňování zářivek na jedné z mnohých chodeb, najednou na jedněch dveřích čtu, že za nimi ordinuje soukromý psycholog. Byla to psycholožka, a už na prvním sezení ze mě dostala úplně všechno.
Teď se musím trochu soustředit na řasy, prodlužovací řasenka, aby se mi řasy neotiskly na víčka. Malování je stejně krásný podvod. Ženy se malují aby byly hezčí, aby zvýraznily svoji krásu, ale taky proto, že chtějí být loveny! Je to odvěký zákon přírody, lovce a oběti…..Doktorka byla velmi příjemná, a vděčím jí prakticky za všechno. Nasměrovala mě správným směrem, a já se konečně dostala do ordinací těch, kteří mi měli opravdu pomoc. Všetečné otázky, kolečka pohovorů a dotazníků, ale byla jsem pro ně naštěstí asi jasný případ. Už jsem si našla společenství podobně postižených holek, a vyslechla si hrůzostrašné příběhy, jak vás ponižují doktoři, jak se na vás dívají sestry a personál. Kupodivu u mě šlo všechno hladce až do doby, kdy už to nešlo utajit před rodinou. Dostala jsem se do fáze, kdy jsem chtěla začít nosit výhradně ženské oblečení, a začínala jsem z hormonální kůrou. Při té vzpomínce se mi pořád derou do očí slzy. Otec na mě křičel, že buduje firmu proto, aby ji předal synovi, a ne buzerantovi! Reakce sestry taky hrozná! Když jsem jí řekla, že k sobě jako holky budeme mít určitě blíž, její první reakce byla že mi vpálila do obličeje větu při které mě dodnes mrazí v zádech. S převlečeným úchylem rozhodně hodit po městě nebude!
Moji touhu za vlastní osvobození duše to ale nezastavilo. Doma jsem za sebou práskla dveřmi, a pronajmula si malý krcálek v Praze. Mimo pracovní dobu v nemocnici, jsem začala chodit výhradně v ženském oblečení. Díky kontaktům z nemocnice, jsem se dostala i k hlasové poradkyni na foniatrii. Vysvětlila mi, jakou polohu hlasu mám volit, a jak mluvit, aby to znělo co nejvíc žensky. Pracovala jsem hodně přesčasy, a ještě spousty melouchů po pracovní době, o sobotách a nedělích. Doktoři potřebovali něco opravit na chatách, chalupách či v bytech. Brala jsem už hormony, ale protože se s mými prsy žádné velké zázraky neděly, byla jsem rozhodnutá si ušetřit na silikony.
Kruci, dnes mám nějaký nostalgický den, to bude asi tím, že jsme včera probírali s holkama jejich problémy doma. Musím taky už spěchat do práce. Natahuji si poctivé kalhotky, a moje ruka zavadí o citlivý výstupek nad mojí čičinou. Ano, doktorům se podařilo to co slibovali, ukončili nervový svazek jako by na vrcholku, takže nějaký pocit vzrušení tu je. Když k tomu připočtu to krásné prázdno mezi nohama, houpající se prsa, a když vidím svůj namalovaný obličej v zrcadle, rozhodně se cítím dobře. Neměnila bych. Tanga už taky nenosím. Vysvětlili mi, že je to dost nehygienické, a taky když v nich máte být celý den, a každý den v týdnu, není to až zas tak to pravé ořechové. Holky které se převlékají jen třeba na výlet do kavárny si na sebe narvou všechno možné. Nemůžu, a ani nechci jim to vyčítat, ze začátku jsem byla přesně taková. Co ale ctím, je ženský vzhled. Beru si úzkou šedivou kratší sukni, pod ní tělové punčochy s tmavším nádechem, a bílou halenku, která má trošku víc otevřený výstřih. Od té doby, co dělám v recepci velké administrativní budovy, se můžu oblékat elegantně i do práce.
Na nohy nutně a nezbytně patří lodičky na přiměřeném podpatku. Ty totiž dokreslují pravou ženu, a podpatky vás nutí v elegantní pomalejší chůzi, která je pravdivě ženská. Pohled z okna, aha ještě si beru svetřík, až půjdu večer domů, může být už trochu zima. Na chodbě domu potkávám občas nějaké lidi, ale ti o mě nic nevědí. Byt jsem získala díky mojí babičce, která byla kupodivu jediná, kdo mě pochopil. Odešla ale tak hrozně brzo, že už jsem zase jen na všechno sama. Převedla na mě svůj družstevní byt, který jsem potom vyměnila sem na Novodvorskou. Anonymita velkého sídliště mi plně vyhovuje. Lidi pořád někam spěchají, a tak se vše obejde jen v rámci zdvořilostních pozdravů. Cesta do metra, trochu pozornosti na jezdících schodech, a už sedím ve vagonu….
V rytmu kol se mi rozbíhají myšlenky. Ano, cesta k operaci nebyla jednoduchá, ale nikdy jsem ani na chvíli neuvažovala o tom, že bych to vzdala. Čekání bylo nekonečné, a roky tak ubíhají! Moc jsem si přála být ještě mladá ženská! Obrovská úleva po probuzení na jipce. Překvapila mě starostlivost sester, příjemný přístup lékařů. Trochu jsem se styděla, když mi vysvětlovali jak si mám udržovat tvar svého budoucího přirození. Dilatace! Dnes se tomu už jenom usmívám, ale byla to i doma spojená s trochou bolesti, malou komplikací se stehy které začaly v jednom místě hnisat, ale všechno nakonec dobře dopadlo. Věřila jsem tomu, že to nemůže skončit jinak! Potom tem nádherný pocit po změně dokladů, byla jsem pak už dokonalá žena! Samotnou kapitolou zůstala pro mě silikonová anabáze. Drahé modelky, klobouk dolů přede všemi, není to tedy rozhodně nic bezbolestného. Ale v hlavě jsem si pořád opakovala, jo holka, pro krásu se musí trpět! Výsledek stál, a stále stojí za to!
Metro si poklidně uhání tunelem, a já se můžu věnovat svému oblíbenému pozorování. Jak se postupně plní, stojí nade mnou zavěšení muži, chlapi, kluci či i dědulové. Docela mě baví je pozorovat, jak to mužské plémě je dotěrné. Pohled každého samce nakonec sklouzne do mého výstřihu. Mohla bych mít obličej kohokoli, ale je zajímá jenom výstřih! Ne, zajímají je pouze ty dvě koukající polokoule! Faktem je, že jsem se já osobně dlouho ve své orientaci nerozmýšlela. Cítila jsem se pořád jako žena, a nemůžu nepřiznat, že mě muži přitahují. To v podstatě nikdy nepřenesl přes srdce můj otec, že jeho vysněnému synovi se libí chlapi! Kdybych snad chodila s holkou, tak by mě vzal snad i na milost! Sedím na sedadle metra, a
cudně klopím oči. I když moje postava nemá ty správně ideální ženské míry a když mám podpatky tak výškou konkuruji modelkám, tak těm chlapům co stojí nademnou opravdu stačí jen můj výstřih.
Pak už cesta z metra ven, a po pár stovek metrů jsem u naší budovy.
„Dobré ráno paní Petruško, jak jsme se dnes vyspinkali?“, hlaholí na mě zdálky pan Zdeněk a otevírá mi dveře dokořán. Vcházím do rozlehlé haly. Tak to je můj druhý domov! Mířím za recepční pult, a pouštím v počítači denní žurnál. Pročítám požadavky firem které jsou zde v nájmu, požadavky na květiny, zajištění salonku, dopravy, tak to je můj druhý domov!
„Dobré ráno paní Petro! Vy jste pro mě moje ranní slunce,“ slyším přes halu známý hlas. Jasně, je to zase on. Starší prošedivělý právník ze třetího patra! V ruce drží jako každé ráno když sloužím rudou růži, a pokládá ji na recepční pult. „Moje pozvání na večeři stále platí, snad mi dnes zase nedáte košem!“
Věděla jsem, že to dnes zase příjde, je mi hloupé ho pořád odmítat, ale když s ním půjdu, co bude dál? Aby to nedopadlo jako s Michalem! Seznámila jsem se s jedním chlapem, vystupoval jako správný zásadový chlap. Byl vlastně první, s kým jsem měla styk jako žena. Vůbec nepoznal, kdo jsem byla! Splnila jsem mu všechny jeho sexuální tužby. Vše bylo hezké a nádherné až do okamžiku, než jsem mu ve slabé chvilce, ale ono by to stejně jednou muselo přijít, řekla celou pravdu. Od té chvíle jsem ho už nikdy neviděla….
„Tak pane doktore,“ slyším se jak říkám, a nemůžu a ani nechci už ta slova zastavit „tak abyste věděl, dnes vaše pozvání ráda přijmu!“
„Tak platí, vyzvednu si vás tady v šest!“ nedal mi možnost odpovědi, a zmizel do výtahu.
Přes den mám spoustu práce a vyřizování, nemyslela jsem na ten večer, nechtěla jsem si předem kazit náladu rozjímáním co bude a jak to bude. Faktem ale je, že se mi líbí. Rozhodla jsem se, že tomu nechám otevřený průběh.
Když jsme spolu usedali ke stolu v řecké restauraci, měla jsem už v hlavě jasno. Moc jsem o něj stála, ale nechtěla jsem založit náš vztah na lži. Buď to pochopí, a nebo ať si tedy jde. Rozhodla jsem se mu říct o sobě pravdu. Nakonec jako právník, musí zachovávat nějaké tajemství, a tak ve mně budil pocit důvěry. Když jsme před sebou měli nalité sklenky bílého vína, rozhodla jsem se jít s pravdou ven.
„Víte pane doktore, měla bych vám asi nejprve něco říct..“ nedovolil mi dokončit větu. Chytil mě jemně za ruku a podíval se na mě těma svýma hlubokýma černýma očima.
„Psss.., vím co jste mi chtěla říct, asi by se to dalo nazvat zneužití pravomoci, ale vím o vás všechno.“ Z jeho slov se mi trochu sevřelo hrdlo, ale my holky, které jsme prošly tou složitou anabází úřadů a rodinných trablů jsme už dost tvrdé a připravené na nejhorší.
„A protože o vás vím vše, věřte, že vás beru takovou jaká jste teď se vším všudy.“
Po jeho slovech jsem se lehce zajíkla, a nebyla schopná odpovědi, úplně mi jeho slova zněla v uších jako svatební zvony, kruci to nejsou zvony! To je budík! Já jsem snad zaspala!
Byl to ale nádherný sen a zrovna musel skončit!
Rychle vyskakuji z postele, a dlouhá noční košile se mi zapletla mezi nohy, že jsem málem upadla.
Nesmím přijít pozdě do práce!
Recepční na hale by opravdu všem chyběla!
Na stole v kuchyni stojí váza ve které je devět rudých růží.
