Konkurz do speciální jednotky – vánoční povídka - 1.díl - Zadání únos - Esme Ww

22.12.2022 22:56

Obsah:

 

1. Zadání únos

2. Výměna rolí

3. Nabídka noclehu

4. Intimní péče

5. Věci po tetě

6. Větší věci po tetě

7. Sama doma

8. Příchod Jezinky

9. Možné vedlejší účinky

10. Noční návrat ze směny

11. Omluva od stromečku

12. Konzultace v pracovně

13. Trubička

14. Na co si stěžujete?

15. Za dveře

16. Balíčky pod stromečkem

17. Záložka

18. Cesta do Lince

19. Šetři se a nesrůstej

20. Měsíční kontrola

21. Nové oddělení, nová průkazka

 

 

1. Zadání únos

 

Za okny krajského ředitelství policie se sypal sníh a milosrdně přikrýval kýčovité stromečky a vločky složené z ledkových řetězů a připevněné k lampám pouličního osvětlení. Zdá se, že by to po letech mohly být docela hezké klidné vánoční svátky. Ono už snad ani není kdy by se to počasí mohlo stihnout pokazit. Zítra je pátek třiadvacátého a pozítří Štědrý den. Dárky rodičům, sestře, švagrovi i jejich dětem mám už dávno zakoupeny. A od toho jediného, který bych si opravdu přál dostat já, mě dělí několik různě tlustých spisů ležících na mém pracovním stole, respektive jejich zpracování.

Přihlásil jsem se do konkurzu na jedno z několika málo míst v elitní krajské policejní jednotce. Krádeže, loupeže, vraždy a únosy. Musel jsem se pousmát. Za těch pár let, co jsem u policie si nepamatuju, že by v kraji došlo k jedinému pokusu o únos. Maximálně tak únos králíků nebo slepic. Prošel jsem náročnými fyzickými testy, inteligenčními testy, rozhovorem s psycholožkou, zdravotním proklepnutím. Kdyby na mě vyzkoušeli i centrifugu, tak si myslím, že bych mohl z fleku dělat i kosmonauta.

Únos. Ten úsměv, co jsem nad tím slovem vyloudil mi hořknul na tváři. Základním kolem konkursu jsme prošli dva. Já a Jitka. Dřív jsme spolu seděli na jedné chodbě, teď nás dokonce přestěhovali do jedné kanceláře. Výsledky nás dvou byly velmi uspokojivé, nejuspokojivější ze všech zúčastněných. Jenže nebyly dokonalé. Ne tak, aby jednoho z nás přijmuli hned. Nemáme se považovat za soupeře, pokud se nám podaří splnit dodatečná kritéria, přijmou nás klidně oba dva. Po několika kolezích se vyptávali z ředitelství z Brna a dokonce i z Prahy, takže dřív nebo později volná místa k dispozici budou.

Únos. To jsou ta má dodatečná kritéria. Skoro to vypadá, že největší mezery jsem měl v psychologickém profilu. Zpracujte seminární práci v rozsahu dvaceti stran na téma únos s důrazem položeným na psychologii uneseného, obzvláště pak unesené ženy. Termín odevzdání na Tři krále. Ale náš šéf dal mně i Jitce do Nového roku studijní volno. Ó, jak je milostivý.

„Únos,“ obrátil jsem se na Jitku. „Únos s důrazem na psychologii unesené ženy. Co jsi dostala ty?“

"Něco podobného, kolem domácího násilí. Ale ve srovnání s tím, co máš ty, to zní docela nudně. Je to nespravedlivé. Chlapi to mají vždycky zajímavější. Ty řešíš únos, já možnou domácí zabíjačku. I když je vrchním krajským policejním psychologem žena, stejně se tak nějak očekává, že já jako ženská budu řešit rodinné záležitosti a ty velkou efektní akci.“

„Efektní akci,“ ušklíbl jsem se. „To by bylo zpacifikování únosce holýma rukama, ne babrání se v hlavě nějaké vystresované ženské.“

„Jenže drahý Ondřeji, pokud nebudeš mít tušení, co se děje v hlavě té pro tebe nepodstatné ženštiny, tak se ti může stát, že jak ona, tak ten únosce tě vykolejí natolik, že se ti to zvrtne v masakr. Co ty víš, jestli už jí mezi tím nestihl nějak zpracovat. Co ty víš, jestli se ti hystericky nevrhne kolem krku, nevleze ti do rány.“

„No, a to právě musím vyčíst z těch materiálů,“ připustil jsem. „Hele před chvílí jsi to byla ty, kdo mi záviděl téma. Já vím, že to bude opruz. Nechtěla bys mi s tím nějak poradit? Jak by ses v takovém případě cítila ty?“

„Čekáš, že to budu vědět jen proto, že jsem ženská?“

„Aspoň v tom máš proti mně malou výhodu.“

„Tak že bych v tomhle měla hledat hlavní výhodu svého ženství, to mě teda v snu nepadalo,“ odpověděla. „Ale neporadím ti, nedokážu si představit jaké by to bylo. Nezlob se, jdi si to vyhledat ve spisech, já se musím věnovat domácímu násilí.“

„Tak já ti s tím domácím násilím taky potom pomůžu. Hele já si teď zahraju na tvého únosce a ty mi pak řekneš, jak ses při tom cítila.“ Hodil jsem na ní smutný pohled. „Jituš, prosím! Opravím ti pak v tvé práci interpunkci,“ zkusil jsem zapůsobit jak na její dobré srdce, tak na gramatický kryptonit.

„Tak jak si to představuješ?“

Vytáhl jsem ze stolku svou služební pistoli, vytáhl z ní zásobník a ještě před ní pečlivě zkontroloval, že žádný náboj není ani v hlavni. „Tak teď si představ, že ta pistole je ostře nabitá a já s ní na tebe mířím. Dej si všechno, co budeš až do Silvestra potřebovat do kabelky a pak pomalu půjdeš se mnou do mého auta a já si tě odvezu domů.

„Neříkal jsi, že budeš na Vánoce u rodičů? To budou spolupachatelé nebo je taky uneseš?“

„Jituš, prosím, nedělej si z toho srandu. Víš moc dobře, že vedle ve služební bytovce mám svoje jedna plus jedna.“

„Do baráku plného policajtů? To už mě rovnou můžeš unést na Mírov. Co když to někdo z nich vezme vážně a prostřelí ti palici. Jestli ti jako únosci nebude vadit, že přebírám iniciativu, tak ti navrhuju můj byt. Je malinko větší i útulnější. A sami tam budeme taky. Rozhodně víc než v policejní bytovce.“

„Ne, v pohodě, hlavně aby ses u toho cítila dobře ty. Já od tebe chci laskavost. A mohla by ses prosím začít tvářit vystrašeně až v autě? Aby se na nás lidi nekoukali nějak divně.“

„Myslím, že bude lepší, když pojedeme mým autem a já budu řídit. Jsou tam modré parkovací zóny a než bych ti to vysvětlila. Měl by ses radši soustředit na svoje, a hlavně moje pocity.“