Loďka - 32.díl - Lezanka

21.07.2025 19:11

Jak jsme došli za klapotu bot do arény, užasli jsme, kolik tam už bylo lidí. Jen těžko jsme hledali naše kamarádky, ale pak už vypukla zábava a k tomu soutěže. „Máme pro Vás vědomostní soutěž, ale trochu jsme Vám jí stížili. Protože jsme na moři, tak budete luštit úkoly pod vodou, ale nelekejte se, budete mít k dispozici dýchací trubici s kyslíkem aby Vám to lepší přemýšlelo. Tak která dvojice se hlásí?“ „Peti, pojď!“ „Já nejdu!“ „Nebuď strašpytel!“ Na to mě vzala za ruku až naše podpatky zaklapaly o dřevěnou podlahu. Nepomohlo mi, že jsem se vzpíral. „Ano, rád vidím dvojici odvážlivců. Pojďte sem k naší asistentce, která Vám vše vysvětlí.“ A tak jsme přišli k moderátorovi a hned si nás vzal k mikrofonu. „Jak se jmenujete?“ „Já jsem Ginny a tohle je Petra, viď!“ „Ano.“ „No moc nemluví, ale to pod vodou není rozhodující, že?“ Obecenstvo se zasmálo a hned na to nás asistentka odvedla k takovému průhlednému válci. „Tady Vám dám na hlavu čepice, aby jste měli vlasy suché, potom tady odklopím víko a vy se s hlavou ponoříte do vody. Ruce protáhnete těmito otvory ze strany, kde jsou gumové rukavice. Až budete uvnitř, tak vezmete destičku s perem a vyluštíte pár matematických příkladů. Nezapomeňte při tom dýchat z téhle trubice. Kdo z Vás bude luštit a kdo držet dýchací náustek je pouze na Vás. Nejrychlejší získává nejvíc bodů. Je Vám vše jasné?“ „Přikývli jsme a hned na to mi Ginny šeptla. „Já se starám o kyslík a ty o tabulku!“ „Co, jo aha.“ V tom jsme přisedli na lavičku, prostrčili ruce do těch rukavic a jak jsme se nadechli, tak jsme se naráz ponořili do vody. I když byla voda docela studená, moc jsem to nevnímal. Jen jsem ucítil, jak nám víko přiskříplo krk do silikonové díry mezi válcem a víkem. Rozhlížel jsem se trochu zmateně než jsem si zvykl na to vidění pod vodou. Naštěstí jsem měl vzduchu dost a tak jsem se pustil do práce. Vzal jsem tabulku a pravou rukou si připravil tu zvláštní tužku. Kolem nás byla jen voda a dvě drobné světélka. Podíval jsem se na Ginny a uviděl, jak nad tím prvním příkladem přemýšlí. Strčil jsem do ní rukou a až poté se na mě podívala. „Je to jednoduchá rovnice, podívej!“ „Myslíš?“ Udělal jsem rychle pár tahů na tabulce a první úkol byl splněn. V tom mi vložila cosi gumového do pusy. Jenže já se ještě nenadechl, jak jsem byl zabraný do druhého příkladu, který jsem vyřešil po chvilce taky. Náhle mi došlo, že se mám nadechnout a tak jsem udělal dva rychlé nádechy a pustil trubici z úst až to kolem zabublalo. Třetí příklad byl těžší a chvilku jsem si pohrával s myšlenkou, že to nemá řešení. Až mi najednou ležela odpověď sama přede mnou. Jaký atmosférický tlak je ve dvaceti metrech pod vodou ... Napsal jsem správnou odpověď a opět mi bylo odměnou pár nádechů. Další tři příklady jsem vyřešil rychle a hned jsem dal Ginny znamení, že jsme hotové. Vytáhla volnou ruku a zaklepala na válec. Jenže chvilku se nic nedělo a já vnímal, jak jsme uzamčené díky krku. „Ano, děvčata to už zvládli! Ani jsme nečekali dlouho!“ Až teď jsem si uvědomoval, že jsme uzavřené v neprodyšném válci a stačilo by málo, abychom se pořádně nabumbali vody a začali se topit. Naštěstí se ozval potlesk a asistentka odklopila víko a my jsme dostali pokyn se vynořit. „Můžete mi podat tabulku slečny?“ Ozval se nějaký muž, kterého jsme si před tím nevšimli. „Ano, zde je prosím!“ Podala tabulku moje zrzka rozhodčímu a utírala si hlavičku ručníkem. Díval jsem se na ní, jak je rozčepýřená a v tom se na mě ohlédla. Ze široka jsem se na ní usmál a ona po mě ihned hodila ručník. „A nesměj se!“ „Ale Ginny, jsi roztomilá, víš?“ Při tom jsem si taky utíral vlásky. „Jaký je verdikt našeho rozhodčího?“ „Všechny příklady byly správně zodpovězeny.“ „Výborně, to chce potlesk, jste první, co jste splnili všechny dané příklady.“ Otočil se k nám a s úsměvem nám stiskl ruce. Na to se ozval další potlesk z obecenstva. Usmáli jsme se a zamávali s poděkováním za povzbuzování. „A koho můžeme očekávat jako dalšího?“ Ohlédli jsme se a viděli, jak jdou naše dvojičky, Dáša tahala Hanku stejným způsobem, jako Ginnymojí maličkost před chvilkou až jsem se pousmál. Na sobě měly roztomilé bíle svatební šatičky a bílé lodičky. „Držíme palce holky!“ Houkl jsem a moje zrzka se přidala. Ale to už byly obě sestry v obležení moderátora a asistentky. „Snad nezazmatkují Peti!“ „Hm, měli jsme jim taky ukázat potápění.“ Ale to už jsme prošli do další části dnešního večera. Kolem nás se procházeli bílé paní, víly či andílci, dokonce tu bylo i pár sněhuláků. „Teda tyhle lituji, ty si asi moc nezasoutěží.“ Po pár metrech mě zastavila a já sledoval, kam se dívá. „Hele Petruško,támhle vidím další soutěž.“ „Myslíš rybolov?“ „Jo, tam zase vyniknu já!“ „Ha, ham, ty a rybářka?“ „Náhodou jsme s tátou občas rybky chytali.“ Tady jsme si jen vzali pruty a šli k velké kádi plné magnetických rybiček a krabů. „Máte na to pět minut, kolik ulovíte, tolik získáte bodů!“ Ozval se zvoneček, mrkli jsme na sebe a hned si posunkem rozdělili svou půlku. Nahodil jsem a hned vytáhl dvě rybky najednou až jsem se divil. Rychle jsem je vhodil do připraveného košíčku a opět nahodil prut. Jen koutkem oka jsem občas zahlédl, jak to Mojí holce taky docela jde až jsem si našel ten správný grif a moc daleko jsem udičku nenahazoval abych ušetřil čas. „Cink, cink, cink!“ „Odložte pruty prosím a jdeme počítat.“ Asistentka dala košíky rozhodčímu a ten spočítal dohromady asi70 rybiček ode mne a 80 od Ginny. „Jaký je výsledek?“ „Celkem mají 153 rybiček pane!“ „Výborně, Ginny a Petra nazbíraly úctyhodných 153 rybiček, gratulujeme.“ Kývl nám na pozdrav a hned lákal další zájemce. „Byla jsem lepší, ale tobě to šlo taky fajn.“ „No já se snažila nebýt první, tak jsem občas přibrzdila, víš?“ „Jo, jo, to ti tak budu věřit!“ Usmála se a při tom mi navrhla si něco zobnout. „Támhle mají jednohubky Ginny!“ „Aha, tak jo, může být.“ A docela nám to přišlo k duhu. „Tak jak si vedete holky?“ „Hele, dvojčátka! Jo celkem to jde a jak jste dopadli u toho válce Dášo?“ „No Petro, moc slavné to nebylo. Nevěděli jsme, jak vypočítat ty všechny příklady a taky jsme se nedokázali rozdělit o kyslík.“ „Ajaj, snad jste se nenapili vody?“ „Jo, to teda ano, protože mi Hanka náhle vytrhla tu hadici a já měla připravený nádech, tak jsem se napila.“ „A rozkuckala, co?“ „Jo, ty teda asi víš, jak to dopadlo Ginny.“ „Zvedli jste nad hlavu ruce a oni Vás vysvobodili.“ „No tak nějak.“ „Budeme to muset Peti napravit, vezmeme Vás na pár hodin do bazénu s přístrojem!“ „No já nevím, mám trochu nedůvěru po tom, co se stalo v tom válci.“ „Ale tady bude Petra aby Vás ihned zachránila.“ Podívaly se všechny tři na mě až jsem skoro spolkl párátko z jednohubky. „Co já, snad ty si instruktorka…“ „Ano, ale jsi můj hlídací pes, protože sleduješ, jak každý nový zájemce dýchá a zda nemění barvu.“ „No tak dobře, souhlasím, aby k nám zavítali.“ V tom se obě obtočily kolem mého krku a dali mi jednu pusu na tvář. Pousmál jsem se, protože to bylo moc příjemné. „Ale Dášo a Hanko, stačí, nebo bude Ginny žárlit.“ „Hele a kde jste byli ještě na soutěži?“ Změnila téma moje holka a dvojčátka začala hovořit o nějakém válci do kterého vleze soutěžící a snaží se co nejrychleji vyšplhat do díry, kterou se musí protáhnout ven nebo o luštění Sudoku. Ale protože Ginny byla soutěživá, opět jsme šli najít další zajimavou akci. Když jsme došli k malému bazénu, její očka našla asistentku a hned se vyptávala. „No jo, můžete se převléknout do obleku a projít skrz tuhle nádrž ale co nejrychleji se zátěží.“ „Jo, to se mi líbí, tak jdeme.“ Moderátor u téhle soutěže se taky rozplýval, že má další ovečky a tak jsem se musel obléknout do velkého potápěčského obleku do hlubokých roklin. Protáhl jsem i s kozačkami nohy skrz tu né moc poddajnou gumovou holínku, stáhl si kalhoty do pasu a našrouboval velkou košili. Na to jsem dostal na hlavu velkou kovovou přilbu , která měla uprostřed obličeje velké kulaté sklo. Navlékl si rukavice a jak mi utáhla asistentka všechny spojovací kroužky nadoraz, aby skrz neprošla ani kapka vody utěsnila mi i široký kruh kolem krku. „Vašim úkolem slečno bude přenést svou kamarádku na druhý břeh a to co nejrychleji, protože ve vaku do kterého jí uzavřeme má vzduch tak na pět minut.“ „Počkejte, vy mě uzavřete do toho báglu, který jste dali Petře na záda?“ „Ano, ano, tak šup, vlezte tam rovnou nohama do těch bočních kapes z téhle stoličky, ano?“ „Ale co když mi dojde vzduch?“ „Tak máte na zápěstí tenhle dálkový spínač a jak jej aktivujete, tak Vás ihned naši potápěči vytáhnou. Nemusíte se tedy ničeho bát.“ V tom jsem zacítil, jak mi na záda leze moje holka a když se ozvalo zacvaknutí, ucítil jsem celou její váhu na své páteři. „Tak uzavírám Vás a jak dám znamení, tak slezete po těch schodech dolů, ano?“ „No snad ano, ale odkud dostanu kyslík já?“ „Tady do té přilby vede dlouhá hadice s automatickým plněním. Tak zavírám!“ V tom mi přivřela sklo na přilbě a otočením celého kroužku kolem přilbu uzavřela. Náhle jsem cítil, jak vzduch houstne a není už tak čerstvý, jak byl před chvilkou. Ale dýchalo se mi normálně, jen jsem si připadal šíleně nemotorný. V tom se moje holka zahemžila na zádech. „Peti, slyšíš mě?“ Jen jsem zabručel. „Tak se snaž, já začínám mít těžký vzduch.“ Na to jsem dostal pokyn a přikročil jsem k zábradlí. Rychle jsem se rukavicema chytil a krok po kroku klesal dolů. Voda mi začala svírat nohy, potom rozkrok a když jsem jí měl po prsa ozval jsem se. „Je vše v pořádku Ginny?“ „Ano, mám sucho.“ „Tak se potápím celý!“ A ihned jsem si všiml nástrah, které jen tak vidět nebyly. Rozpažil jsem ruce a překročil vrávoravým krokem první překážku, potom přešel po lávce pod kterou byla malá proláklina za níž následovaly schody opět dolů. To už jsem měl ten nemotorný oblek úplně připláclý na kůži, jen boty s kozačkami trochu plandaly v těch velkých botách. Rozhlédl jsem se kolem sebe a přemýšlel kudy se dám. Ale jak jsem mrkl vzhůru, uviděl jsem žebřík. „Drž se zlato!“ „Ano zlato! Co chceš dělat?“ „Špatně tě slyším, ale jdeme risknout žebřík!“ „Co?“ To už jsem udělal tři rychlé kroky a ihned poté se opět zarazil, abych obešel nástrahy a jak jsem se dostal ke stěně, chytil se žebříku a pomalu stoupal vzhůru. Nebylo to nějak těžké, protože moje zátěž se ve vodě ztratila, ale jak mi vykoukla hlava, začínal jsem cítit tu obrovskou tíhu. Znovu jsem se ujistil, že jdu dobře a že mám kudy vylézt ven a pořádně se chytil rukama. To už jsem měl zpocené celé čelo a pot mi sjížděl až do úst, další čurek mi sjížděl po zádech. Nevzdával jsem to a jako lunochod jsem postupoval krok za krokem až jsem byl venku z bazénku, potom jsem přešel vrávoravým krokem k asistentce a jak jsem se dotkl stožáru s vlaječkou, rozsvítily se světla a ozval se potlesk. „Já už chci ven Peti!“ „Vydrž, užívám si slávy!“ Při tom jsem se pousmál. Moderátor pomalu přišel ke mně a jak mi asistentka odemkla přední sklo na helmě, začal se vyptávat. „Zvolila jste netradiční cestu, to jsme tady ještě neviděli.“ „Aha, ona byla i jiná možnost?“ „Ano, pohodlně vyjít schody ze strany, ale ta trasa je o hodně delší.“ „No zvažovala jsem, jestli to není past.“ „Á Vaše společnice chce ven, už poslala nouzové znamení, tak prosím schůdky slečny!“ Nadhodil jsem si Ginny na zádech až to heklo a ona mi zas pro změnu plácla po zádech. Ozvalo se cvaknutí a hned na to se z mých zad vyloupla zrzka. „A máme možnost se zeptat vaší kamarádky, tak jaké to bylo?“ „Šílené vedro pane!“ „Jo, v tom vaku určitě, to Vám věřím, ale nebála jste se zadušení?“ „Já své kamarádce Petře věřím, tak že neobávala.“ „Výborně, zapíšeme Váš čas do databáze, jaké jsou vaše jména?“ „Ginny a Petra.“ „Dobře a můžete se jít schladit hned vedle na bar, máme tam pro Vás připravený ledový ovocný koktejl.“ „Děkujeme!“ Ale to už jsem radostně vyskakoval z obleku a co nejrychleji mířil do baru. „Tak to jsi musela být splavená, když si mě tahala k baru Peti!“ „Jo, hodně Ginny.“ „Ahoj holky, tak jsme byly s Mončou chytat rybky!“ „Jéje, Heduš, promiň, ale jsem ještě splavená z toho potápění!“ „Z potápění? Vždyť si se spíš ochladila zlato!“ „Možná tvoje maličkost, ale já makala za dvě!“ Obrátil jsem rovnou sklínku nápoje do sebe a požádal o další. „Kam se chystáte teď Mončo?“ „Ale ani nevím, je toho tady docela dost, třeba si zajezdíme v kouli na vodě.“ „Aha, no tak hodně úspěchů, já bych zvolila něco suššího.“ „Ale Petruško, vždyť máš vodu ráda!“ Smála se Monča a Heduš se taky přidala i s Ginny. „To sice jo, ale všeho moc škodí!“ „Moc se mi líbí ten Váš kostým, jak jste na to přišli?“ Podíval jsem se na Ginny, která vypadala opravdu sexi. „No Petra chtěla capsuit a já kozačky, tak jsme to dali dohromady.“ „A není Vám v kozačkách teplo Petruško?“ „No jak kdy, ale asi je to pohodlnější než támhle ti sněhuláci.“ Na to se otočili všichni za sebe a nahlas se zasmáli, protože bylo vidět, jak jim je v tom vedro. „Kolik je minimální množství soutěží pro výhru?“ „No Ginny koukala jsem, že šest, ale můžeš mít i deset.“ „Ale to je pak nespravedlivé, když má díky tomu víc bodů, než ta dvojice, která se všude nedostala.“ „Neboj, dělá se průměr, tak že i z šesti můžeš být vylosovaná!“ A s tím jsme se po chvilce rozloučili. „Jdeme pozorovat kdo co má na sobě Ginny?“ „Možná za chvilku, protože vidím další možnost získání bodů.“ „Hele, ale tentokrát budu pasivní já, jasné?“ „No dobře, ty toho naděláš!“ „Zdravíme děvčátka, jaké jsou vaše jména?“ „Petra a Ginny.“ „Ano, zapsal jsem Vás, tak co Vás čeká? Je to prosté, jedna z Vás bude u tohohle kůlu a druhá jí bude rozvazovat.“ „Tak ty Ginny budeš rozvazovat!“ „Ano, fajn děvčata, tak Petro stoupněte si sem a asistent Vás přiváže.“ Sledoval jsem docela s nedůvěrou usmívajícího svalnatého chlapa v námořnickém, jak se sehnul pro provazy, ale nejdříve mě postavil k tomu kříži a dal mi kolem krku oprátku. Ihned mi problesklo, zda mě nebudou natahovat vzhůru, ale pouze mi smyčku utáhl až jsem hůř dýchal. Bez mrknutí oka mi přivázal ruce na kříž za zápěstí a pěkně utáhl tak, že jsem až cítil, jak mi tepe krev v žilách. Další svázání následovalo nohou za kotníky a poslední mi několikrát obtočil provaz kolem pasu, než mi ho utáhl až jsem se skoro nemohl nadechnout. Jenže to nebylo vše. Vrátil se k mé hlavě a srovnal mi mimo krk vlasy, aby mohl víc přitáhnout provaz vzhůru přes klatku až mi tím nadzvedl bradu vzhůru i s dalším přiškrcením. Provaz stáhl dolů a jak jsem teď zjistil, byl už protažen před tím skrz pás a chybělo jen ho smyčkou zajistit o spoutané kotníky. Tím mě úplně stáhl a s každým pohnutím těla se provaz víc natahoval. Posledním byla nasazena maska na obličej a tím ucpán nos a do pusy vložen šnorchl. Jak mi došlo, tak druhý konec trubice byl zahnutý směrem dolů s košíčkem ve kterém byla polystyrenová kulička. Když jsem se nadechl až moc prudce, tak mi kulička uzavřela přívod vzduchu. Skoro jsem zpanikařil, když jsem sebou cukl ve snaze se nadechnout, ale tím se mi smyčka kolem krku víc utáhla. „Klid, musím zůstat v klidu. Takovou podobnou situaci už jsem zažil.“ Myslel jsem jen na zklidnění celého těla a vzápětí se mi to podařilo, kulička opět uvolnila trubici a já se pozvolna a dlouho nadechoval až jsem měl vše pod kontrolou. „Hotovo, můžeme začít s rozvazováním!“ Ozval se moderátor a hned pokračoval. „Slečna je teď svázaná a když se začne hýbat, tak se i smyčka kolem krku bude stahovat, tak si musíte na to dát pozor. Můžete začít třeba rukama, ale tím by jste jí asi víc přidusila, tak že asi tušíte, kudy je nejlepší začít.“ „Mám na to nějaký limit?“ „Ano, správná otázka, limit je vlastně prostý, až Vám kamarádka začne modrat, tak čas vypršel. Dokud bude dýchat, tak vy jí můžete rozvazovat.“ Díval jsem se na Ginny, která byla trochu vyplašená a přemýšlela, jak mě z toho dostane. Ale mě to začínalo vzrušovat až jsem se divil. Stáhnutí po celém těle bylo příjemné, dokud se mi nezačaly provazy zařezávat do kůže, ale to díky celotělovému bílému oblečku nehrozilo. Jediné místo, které bylo odkryté byl krk a taky dýchací trubice. Jenže jsem se opět přestal kontrolovat a vdechl kuličku tak, že jsem si opět zablokoval dýchání. „Já bych moc neotálel , koukám že se Vaše kamarádka nemůže nadechnout!“ V tom zazněl zvonek a Ginny se vrhla ke mně. „Začnu pasem zlatičko!“ A soustředěně se mi dívala do očí. Pochopil jsem, že potřebuje radu a v ten moment jsem opět mohl volně dýchat. Pokusil se o úsměv a jen jí dodal kuráž. „Ano, skrz pás jde provaz ke krku.“ Zamrkala a jak mě obešla, tak jsem ucítil její prstíky v těch silonových rukavičkách, jak se pokouší rozvázat uzel. Další pohnutí a přiškrcení až jsem začal sípat. To Ginny asi vyděsilo a na moment přestala. V duchu jsem si jen říkal aby pokračovala a když jsem to zopakoval třikrát, tak jsem opět zacítil její prstíky. Trvalo to sice dlouho, ale náhle se v pase provaz povolil a padl na zem. Ohnula se a rychle uvolnila další uzel až jsem zacítil úlevu kolem krku. Stoupla si a na moment se pousmála. Pak mi rozvázala levé zápěstí, potom mi odvázala oba kotníky a jako poslední byla pravá ruka. Až potom mi povolila smyčku kolem krku a sundala mi s ní i masku a šnorchl. „Zatleskejte dvojici, slečně Petře za statečnost a slečně Ginny za trpělivost!“ To už nám podával moderátor ruce a hned se mě ptal, zda jsem v pořádku. „Jo, jen trochu se cítím přiškrcená!“ Odpovídal jsem chraplavým hlasem. „Ano, ale měla jste štěstí, Vaše kamarádka Vás z toho dostala sama bez ztráty kytičky, jiní tolik dovedností neprokázali.“ „Děkujeme!“ Houkla ještě Ginny, než mě odtáhla pryč. „Jsi Peti v pořádku?“ A při tom mi prosahala svou rukavičkou krček. „Asi ano, ale jen si mě víc přiškrtila, než jsem myslela.“ „Promiň, zasekla jsem se strachy, že tě ještě víc přidusím.“ „Jo, myslela jsem si to.“ „Hele jestli chceš, tak tam půjdeme ještě jednou a prohodíme si to.“ „Tak to né, raději se nechám zavřít do akvária, než tam jít znova.“ „Akvária, no počkej, třeba jsem to už někde viděla…“ Sledoval jsem její tvář a po chvilce se rozzářila. „Já už vím, pojď bude sranda!“ „Jéžiš Ginny, kam mě to zas vlečeš?“ „No říkala si, že raději vlezeš do akvária.“ „Aha, no alespoň se schladím!“ Prošli jsme opět kolem baru, davu lidí kolem pěti atrakcí až jsme se dostali na druhou stranu, kde jsme ještě nebyli. U stěny stálo několik akvárií a zde byla pro změnu moderátorka. „Pojďte vyzkoušet vaší ohebnost, stačí se jen schovat do akvária, nic na tom není!“ Podívala se na mě a když jsem pokrčil rameny, tak mě natlačila skoro až k mikrofonu. „Ano, ano, další adepka na hadí ženu, jen pojďte dál slečny!“ A tak jsem opět stál u další blbiny do které mě moje holka natlačila. „Vašim úkolem je si vlézt do akvária a vydržet tam co nejdéle. Jak to už nebudete moct snést, tak kývnete a my Vás vytáhneme.“ „V tom akváriu je voda?“ „Ano, ale dostanete trubici na dýchání!“ „Můžu se tam poskládat jak chci?“ „No to je ten háček. Musíte se tam stočit a né jen poskládat.“ „Stočit?“ Zhrozila se už i Ginny.“ „Ano, obě najednou vlezete do dvou akvárií a podle času, jak tam dlouho vydržíte se Vám udělá průměr vaší výdrže, je to už jasné?“ „Můžu si sundat kozačky?“ „Hmm, jo jasně že ano.“ Usmála se moderátorka a tak jsme obě přistoupili k těm né moc velkým akváriím. Já si zul ty krásné kozačky jako první a s nedůvěrou koukal na tu hladinu. To už se ozvalo i bouchnutí druhých kozaček vedle mě. Následovaly tenké silonové ponožky, které jsem si odložil do špičky kozaček. „Já se tam asi nezkroutím Ginny.“ „No to si já myslím taky.“ V tom k nám přišly dvě asistentky. „Tak jdeme na to holky?“ Podíval jsem se na ně a uviděl dvě pohledné ženy v červených plavkách, které měly po stranách krásně odstínovanou barvu až do světle žluté. Zasnil jsem se, protože se mi moc líbili. Přikývl jsem až po chvilce a přišel co nejblíž k té nádobě. „Prosím, potřebuji pomoct, protože nevím jak to mám udělat.“ „Vy teď uděláte jenom most a my se postaráme o to ostatní, ano?“ „Ale já ho už dlouho nedělala.“ V tom ke mně jedna přistoupila a promasírovala mi v pase záda až jsem cítil určité uvolnění. Na to mě donutila udělat most a hned na to jsem musel rukama překročit boční sklo až se první ruka ocitla ve vodě. Potom jsem překročil i druhou rukou. Teď jsem se díval na svou holku, jak mě bedlivě sleduje. „Teď se zhluboka nadechněte a lehněte si dovnitř.“ Sice jsem to moc nechápal, ale to už se moje hlava opět nořila do vody. Ginny jsem už sledoval jen skrz vodní hladinu a já začínal cítit pnutí v pase. Čísy ruce mě chytily právě tam a druhé mě pomohli se položit přes prsa a část bříška na dno, posunuly mě směrem do předu a přizvedli mi hlavu. To už jsem měl celou pánev se zadečkem pod vodou. Přede mnou se objevily ty moje bílé nohy až jsem nechápal, ale nejdříve mi mezi stehny projel šnorchl. Přenesl jsem váhu a vložil si do úst dýchací trubici, polkl trochu vody a udělal pár nádechů. Ale to už mi nadzvedly suché nohy a narvali je kolem mé hlavy a mých ramen až jsem zkřivil obličej, když jsem zacítil bolest na kříži. „Výborně, dokázala jste to! Jste tam, tak teď už Vám měříme čas.“ Ginny zvedla oba palce a usmála se. V tom jsem zaslechl, jak cosi klaplo a já pochopil, že mě celého přiklopily víkem. Tím jsem byl celý obklopen sklem a vodou. Ale zatím se mi dýchalo dobře. Na řadu přišla Ginny a já sledoval její asi stejně soustředěnou tvář, kterou jsem musel mít před chvilkou i já. Hlasy z venku byly sice tlumené, ale docela jsem jim rozuměl. „Vydržte s tím mostem, ano, šikovná a teď překročíme boční stěnu akvária, jo skvělé!“ V tom poklesla a hlavička zmizela ve vodě. Zajímavý byl ten vodní klam, jak v pokřivené realitě její tělo měnilo při protínání hladiny tvar a jako by byla zlomená. Až teď jsem viděl tu práci asistentek v červených plavkách a bosých nožkách, jak při zvedávají její tělo a točí ho přesně do spirály. Teď jsem zahlédl bolestivou grimasu, jak jí zmizel přetočený zadeček do vody a celá se posunula do předu, další ruka jí nadzvedla hlavu a namáčkla jí celou na boční stěnu. Další bolest jí projela obličejem, když jí přehodily nohy do akvária, jen její pusinka byla vyplněná stejnou dýchací trubicí, jakou jsem měl já. „Skvělé! Jste teprve třetí dvojice, které se podařilo poskládat do akvária, tak zavíráme Ginny!“ Poklop dolehl a děvčata jej zajistila šroubky až jsem se zhrozil, že vlastně to samé je i u mě. Moc mě potěšilo, když se usmála a pokusila své oči stočit směrem ke mně. Radostně jsem na ní zamrkal a tím jí povzbudil. Bylo to zvláštní být takhle poskládaný. Vidět své prstýnky tak blízko mě až dojímalo. V tomhle momentě by nikdo nepochyboval o tom, že jsem holka, a né kluk. Prsty jsem si projížděl chodidla a když jsem zjistil, že šnorchl má vypouštěcí ventil vzal jsem jej a na chvilku ho odtáhl od úst. Potom zmáčkl ventyl a vložil si ho zpět do úst a vyfoukl. Moc mě potěšilo, že nebylo třeba tolik fouknout a tak jsem Ginny ukázal, že když se nadechnu, dokážu být bez trubičky. Na chvilku zakroutila hlavou, ale pak to taky zkusila. Její úsměv řekl vše. A tak jsme si začali hrát. Do jedné ruky jsem si nechal vyklouznout šnorchl a druhou rukou si přitáhl palec. Koutkem oka jsem sledoval Ginny, jak udělala to samé, ale nečekala a vložila si palec do pusy. Na znamení si ho začala žužlat. Tohle mě přímo dostalo a ještě víc jsem si přitáhl chodidlo, natočil hlavu tak, že jsem na Ginny neviděl a pozvolna vsouval palec až mi prstýnek zazvonil o zuby. Trochu jsem se zakabonil, ale to už do pusy proklouzl i ukazováček, potom další a další prst až jsem se divil, že se mi tam vejde celé chodidlo na šířku. Potlačil jsem rukou a jak mi zmizely všechny klouby zacítil jsem nehet od palce v horní dásni až jsem sebou cukl, jak to bylo hnusné. Polkl jsem a tím se palec pokrčil. Uvolněnou pusu ihned zaplnilo chodidlo, které se tím posunulo až jsem se pousmál. To mě už ale palec opět začal dráždit. Uvědomil jsem si, že ho mám růžový a že bych záviděl komukoliv, kdyby se ho byť jen mohl dotýkat natož ho mít v sobě i s prstíkem. Další polknutí a tentokrát se chodidlo posunulo naposledy tak, že jsem měl skoro polovinu v ústech. Jenže mi začínal docházet vzduch a tak jsem rychle nožku vytáhl, chytil šnorchl a vypustil skrz ventyl vodu. S blaženým nádechem jsem se podíval na Ginny, která měla snad ještě větší část chodidla v sobě jak já. Podíval jsem se nejdříve na bosé chodidla asistentek než se mi zrak povedlo stočit vzhůru. Obě sledovaly jen Ginny s obrovským údivem, jako by to bylo cirkusové představení. Když jsem se dostatečně nadýchal vzduchu, zkusil jsem to s druhým chodidlem. Byla to výhoda, že jsme najednou s mojí zrzkou na sebe viděly a já ihned zahlédl, jak čeká až si nožku strčím do pusinky. Uvědomil jsem si, že nemá vzduch i když vydrží déle než já. Tak jsem rovnou pokrčil palec a celý se co nejvíc natočil k pravé noze, vyndal šnorchl a rychle si strčil nohu do úst co to šlo nejdál. V jejich očích se objevily ohníčky radosti a tak jsem se pokusil ještě víc pokrčit palec až mi zajel až snad do krku. Dalo mi hodně přemáhání, abych nezačal zvracet. Ginny zasunula chodidlo až skoro po nárt a já zahlédl, jak se nosem dotkla kotníku a z nosu jí uniklo pár bublinek. Zamrkal jsem na znamení obdivu a vzpomněl jsem si, že moje nožka je jen o pár milimetrů větší, znovu jsem se natočil, naráz polkl a zatlačil oběma rukama. Na ten moment nezapomenu, protože se můj nos taky dotkl kotníku a ginny se i s nožkou v puse pousmála. Moje vzrušení stouplo tak, že jsem ucítil pulzování mého kluka v rozkroku, který byl naštěstí otočený směrem dolů. Zavřel jsem oči a užíval si té křeče která erekci vyvolává a je součástí. Až po chvilce jsem si uvědomil, že stále tlačím křečovitě svoje chodidlo a můj nos se bokem otíral o kotník. Otevřel jsem oči a uviděl překvapenou Ginny už opět se šnorchlem v puse. Rychle jsem se vzpamatoval, vytáhl nožku a nasadil šnorchl. Jak jsem se dostal ke vzduchu, tak se moje vzrušení zopakovalo i když už v menší míře a hlavně zrychleným dýcháním. Jak jsem se pousmál, tak se to samé objevilo i u Ginny. Neočekávaně zazněl moderátorský hlas. „Vážení, končím pro tuto dvojici soutěž, protože jsou dvakrát tak dlouho čtyřmi šrouby uzavření v akváriu, jak předchozí páry a rádi bychom dali prostor dalším soutěžícím!“ Ozval se ohlušující potlesk , který byl slyšet až moc dobře i v této vodní hlubině. Usmíval jsem se a vytahoval šnorchl na znamení, že jsem v pohodě. Moje zrzka měla stejný nápad a tak první jsem byl vytažen já a až po chvilce jsem mohl sledovat, jak odšroubovávají skleněné víko a jak i Ginny vytahují obě asistentky z akvárka. Trvalo to nějaký čas, než nám zručné ruce uvolnili záda a mohli jsme se tak konečně narovnat. „Ještě jeden potlesk pro absolutní vítězky této jedné soutěže! A dovolíme Vám , aby jste se šli převléknout do své kajuty a ihned se vrátili zpět, protože jste prošli osm soutěží a tím jste nad očekávání splnili podmínky pro zařazení do celkového finále.“ Vzali jsme své kozačky, chytili se za ruce a s úsměvem od ucha k uchu jsme odcupitali bosky do čísla 777. Naše kajuta byla tichá, proti horní palubě útulná až nás blízkost toho druhého najednou šíleně přitahovala. „Zavřela si dveře dobře?“ „Neboj Peti, mám šílenou chuť na tebe!“ „Ale Ginny, teď a tady?“ „Nemluv a svlékej se prosím!“ Na to jsem jí pustil a sundal si rukavičky, potom sukni a hned se soukal z capsuitu. Jak jsem byl ještě mokrý, tak se pode mnou objevila malá loužička až jsem se pousmál. Jenže mě Ginny chytila za rozkrok a hbytě mi sundala dvoje kalhotky. „Myslela jsem si to!“ Přiklekla a začala si hrát s mým klukem tak dlouho až začala vzdychat. Hladil jsem jí, laskal, přejížděl vlásky a když už skoro měla svůj orgasmus na krajíčku, přitiskl jsem její hlavu ještě víc do mého klína až se její tělo prohnulo v krásné křeči. Opět to bylo tak spontánní, že jsme si vypomáhali navzájem, abychom si co nejvíce vyhověli. Po prvním odeznění si mě položila na zem, přisedla můj rozkrok a už se oddávala další rozkoši. Díky tomu jsem došáhl až na její ňadra a moje vzrušení se tím opět začalo zvyšovat. Dýchal jsem zhluboka, tlačil její tělo blíž k sobě, ale zároveň jí hladil něžně a přesně tam, kde bylo třeba. Netrvalo dlouho a já vybouchl přímo do její mušličky. Ta zareagovala stáhnutím svalů a uzamknutí mého kluka, tak že měl o to déle plný tvar a tak rychle nepovadl. Bylo moc fajn, když jsme se střídali na vlnách rozkoše až se naše snažení začínalo sbližovat svou erekcí do jedné nádherné a hlavně společné křeči obou těl zaklíněných nohama i rukama a jen jazýčky byly v ten moment volné a jezdily po sobě jako dva zamilovaní. Dech se pozvolna zklidňoval až se položila na můj hrudník a víc se přitulila. „Děkuji moc Peti!“ „To já Ti musím poděkovat moje Ginny.“ „Hmm, to je pěkné!“ Odmlčel jsem se a jen naslouchal jejímu tělu, jak pravidelně oddechuje. „Jak to, že tě ta noha tak vzrušila?“ „Já nevím, ale díval jsem se při tom na tebe, když se to stalo.“ „Na mě? A co jsem dělala?“ „Strkala si chodidlo do pusinky.“ „To tě tak vzrušilo?“ „Možná nebo taky to uzavření a voda kolem.“ „Víš že mě taky?“ Při tom se na mě podívala a hned mi dala pusu. „Fakt, to říkáš jen kvůli mně, co?“ Zakroutila hlavou. „Ještě že jsme byli ve vodě.“ Zasmáli jsme se a já pochopil, že není tabu si o tom povídat. „Musíme se vrátit, aby to nebylo divné.“ „Já vím, ale ještě mě nech chvilku, prosím.“ A tak jsme se jen dívali jeden druhému do očí a četli z nich tu radost z toho, že tu můžeme být spolu. Asi bychom usnuli, kdyby se neozval na chodbě nějaký zvuk. Rychle jsme vyskočili a zapadli do sprchy. Jak se ozvala voda, hned krátce poté cvakl zámek našich sousedů. „Tak to bylo o chlup Peti!“ A tiše se rozhihňala do mého ucha. „Ginny, přestaň, nebo odtud neodejdu čistý!“ „Tebe to vzrušuje?“ „Jo, vzrušuje!“ Zamračil jsem se, ale vzápětí jsem se usmál a podal jí mýdlo. „Zádička prosím!“ „Ráda ty moje zlato!“ Bylo komické vymyslet odchod z koupelny, když jsem neměl spodní prádlo, ale naštěstí to moje holka vyřešila tím, že nám pro spodní prádlo odskočila do kajuty. „Růžové?“ „Jo, už můžeme být v jiné barvě.“ „Ale náušnice si vezmeme bílé, stejně jako pásek a botky, ano?“ „Hmm, no dobrá!“ Nakonec nám to netrvalo ani třičtvrtě hodiny a vraceli jsme se společně s Martou a Markétou, které se taky byly převléknout. „Těšíte se na vyhlášení holky?“ „Ani né, bude tam šílený kravál a já začínám být trochu unavená!“ „Ale Petruško, ty houby vydržíš!“ „No tak se budu trochu snažit.“ A byla to párty jak se patří! Soutěží už bylo jen pár a postupně se i ty uzavíraly, parket se rozšiřoval a těch, co seděli kolem bylo jen několik. A tak jsme dali drink a šli taky do houfu holek z naší osmičky, vlastně možná dvanáctky, protože se k nám přidali ještě dva páry, které jsem neznal já, ale Heduš a Paula ano. „Vy musíte být sestry s Ginny, né?“ Ptala se mě jedna z těch, co jsem jménem ještě neznal. „Proč si to myslíš?“ „No oblékáte se stejně, teď v růžové a předtím v bílé.“ „Někdy si tak připadám, ale třeba je to nakonec moje nevlastní sestra.“ „Ty to nevíš?“ „Já se raději na tohle ptám Ginny.“ „Aha, taky dobrý!“ Dotančili jsme kolečko a já se chytil pro změnu s Monikou. Uběhla víc jak hodinka když se uprostřed parketu objevil mikrofon a zazněl hudební předěl. „A máme tu vrchol večera, postupně si pozvu deset párů a každý od nás dostane nějaký drobný dárek.“ Vmžiku se stovky hlasů utišily a několik asistentek přineslo ceny, které vyrovnaly na zem kolem moderátora. „Výborně, děkuji vám děvčátka, no a jako desátý pár je tu Karel s Hanou číslo 514!“ Odněkud zezadu přišli na vyhlášení ruku v ruce ve středním věku usměvavý Karel s Hankou a dle oblečení bylo vidět, že jsou z lepší společnosti. „Gratulujeme, tady jsou dva dárkové koše.“ Následoval potlesk za potleskem a my jsme fandili všem, co se objevili. „Na pátém místě sem probojovala dvojice Ingrid a Ahmed!“ „Hele, naše Ingrid Ginny?“ „Jo, tleskáme dvakrát!“ „Je to hodně těsné, kolikrát rozhodovalo jen pár desetinek bodů, ale jen o vlas vyhlásím druhou dvojici v pořadí a tou je Ginny a Petra! Pojďte sem!“ „To není možné, já tam nejdu Ginny…“ Jenže v tom mě moje holka objala v pase a postrčila vpřed a tak jsme jako dvě sestry přišli k mikrofonu a opět jsme dostali několik otázek, jako bronzová dvojice před námi. „Vy se holky culíte, jako by jste byly manželkami!“ Ale na to jsme mu ani jedna neodpověděla a jen mu dali pusu, jasně že najednou a každá z jedné strany. „Jo, to je už lepší! A protože se rádi potápíte, mám tu dva kurzy, jeden základní, což bude asi pro Petru, žé?“ „Děkuji!“ „Ano a další je už pro obě a to kurs pro pokročilé!“ „Júj děkujeme!“ Vyjekla radostí moje holka a já byl z toho jako opilý. „Počkejte, to není vše! Aby jste se mohli potápět, tak Vám společnost Carnival daruje poukaz na nákup celého profesionálního vybavení pro potápěče, tedy potápěčky! Gratulujeme Vám!“ Objímal jsem jak moderátora, tak asistentky až se mi objevilo pár slziček, stejně jako Ginny na tváři. Následně jsme se objali spolu a trochu si poplakali štěstím. „Počkejte tady, uděláme potom společnou fotku i se všemi medailisty.“ Zamrkali jsme na znamení pochopení a poodstoupili stranou. „A první dvojice zvítězila pouze o dvě desetiny bodu a tak prosím tuž pro vítěze!“ Zahrál orchestr a na podium vešel už taky převlečený mladý pár. Ještě jsem nezažil tolik objímání od kluků, ale v celku mi to v téhle situaci nevadilo, protože to obrovské štěstí kolem nás mi dávalo takovou energii, že to nejde popsat. Od vítězky i od holčiny z třetího místa jsme se navzájem poobjímaly i olíbali až mi opět ukápla slza právě s tou na třetím místě, ale ta měla tvář taky slanou od slz. A tak jsem si uvědomil v jako by ženském těle, jak to chodí a jaké emoce cloumají děvčetem, když je šťastné. Dlouho jsme si do noci o tom večeru povídali v kajutě, než jsme usnuli v objetí.