08.08.2025 23:25

 

„Haló, Petruško! Vstávej a jdeme běhat!“

Pootevřel jsem očko a jak jsem mrkl na hodinky, už jsem se začal mračit.

„Blázníš Ginny, vždyť není ani osm hodin!“

„Ale v tuhle dobu už dávno jsme vyběhané!“

„Jo, to ale neplatí po lodním večírku, kdy můžeme na snídani až na desátou.“

„Jenže já mám už hladík!“

Odhrnul jsem deku na horním lůžku a nechal svou krásku proklouznout k sobě.

„Brr, ty jsi studená!“

„A to jsem už byla ve sprše!“

„Studená po ránu by mě zabila!“

„Já myslela, že jsi už dávno z toho bazénu víc otužilá!“

Ale přece se nechala zlákat mým teplem pod dekou a tak jsme si dopřáli ještě dvacetiminutovku.

„Mám celé tělo rozlámané po tom včerejšku Ginny!“

„No to mi povídej! Fakt jsme to asi neměli s tím akvárkem brát.“

„Ale tahala si mě tam ty!“

„A kdo řekl, že raději se poskládá do té skleněné bedny, než do skafandru?“

„To už nevím.“

A schoval jsem hlavu pod polštář.

„Mě neutečeš, dobře si tu větu pamatuji, Petruško!“

„Tak dobře, ale potřebovala bych narovnat záda, ještě se cítím celá zatočená!“

Moje zrzka se jen hezky usmála a pohladila mi tvář.

„Stejně tě mám ráda!“

A než mě vystrkala z postele, dala pořádnou pusu. Běhání jsme si užili jen trochu, protože po bílé noci jsme fakt víc běhat ani nemohli, ale když jsem se svlékal z běžeckého dresu prsa se mi opět odlepily.

„To je už zase týden pryč Ginny?“

„No jestli to dobře počítám, tak ano, ale jednoduchá pomoc, když je vedle už ticho, né?“

Pokrčil jsem rameny a až po chvilce mi došlo, že můžu bez starostí do koupelny. Díky pořádnému namydlení se pak prsa lépe přilepovaly a hlavně to déle vydrželo.

A tak jsem hodil rychlou sprchu, potom oblékl černé silonky a vše k tomu, jako každé všední ráno kromě přilepování prsou a šel ruku v ruce na snídani s mojí zrzkou.

„Tady je vylidněno, to se asi té španělštiny moc lidí nezúčastní!“

„Hmm.“

„Když na tebe mluvím Peti, tak aspoň odpověz.“

„Hmm, bžunk.“

Dělal jsem na just , že mám plnou pusu, protože jsem měl opět své koblihy plněné marmeládou.

„Zdravím děvčátka, za půl hodinky se u Vás zastavím v kajutě, ano?“

„Ale my máme španělštinu.“

„Dnes je posunuta kvůli včerejšku.“

„Dobrý, jo ano, budeme tam.“

„A co se děje madam Lotto?“

„Jen doklady, tak za půl hodinky.“

Podívali jsme se na sebe a Ginny se rozesmála.

„Co jé?“

Jenže místo odpovědi byl jen namířený prst na můj obličej.

„Aha, no to ty koblihy!“

Jenže než jsem si stihl setřít marmeládu z tváře, ozval se nejen dvojitý smích od dvojčat.

„Petry oblíbené koblížky?“

„Ty si nám Heduš chyběla!“

„Co se děje holky, nějaká sranda?“

Zahlédl jsem blonďatou rozesmátou Monču. Naštěstí jsem vytáhl už druhý ubrousek a povedlo se mi se dát do pořádku.

A tak byla snídaně docela ospalá a líná, ale nakonec jsme se dokopali k odchodu.

„Zdravím děvčátka, můžu dál?“

Ozvalo se náhle od dveří když už jsme byli v kajutě po snídani, a tak kdo první zareagoval byla Ginny.

„Samozřejmě madam Lotto, pojďte. Co nám nesete?“

„Konečně k nám doputovaly Vaše pasy, tak si je prohlédněte, zda je vše v pořádku.“

Na to jsem zpozorněl a seskočil z postele.

„Ginny Walter Mayerová a Petra Mayer Waltrová, jak jste chtěly.“

„A ano, jo no děkujeme.“

Natáhli jsme ruce a vzali si úplně nové doklady. Díval jsem se na fotku, kde jsem vypadal ještě o hodně lépe než na té první fotce, kterou jsem měl na starém pasu. Mrkl jsem po Ginny, která měla stejně soustředěný pohled, jako jsem měl já před chvílí, ale spíš kontrolovala data než fotku.

„Tak že teď jste už manželky a můžete vystupovat oficiálně.“

Pousmála se ale Ginny vypadala, že má něco na srdci.

„No Ginny, vypadáš smutně a při tom by jsi měla být šťastná!“

„Víte, jájsem stále ještě v tom, že to byla jen hra a né skutečnost.“

„Ano, mluvila jsem taky s kapitánem lodě Fantasi a moc jsme se tomu zasmáli. Ale teď už se rozvést asi nechceš, nemám pravdu?“

Sledoval jsem, jak se moje holka zachová a ve skrytu duše věřil, že už rozvod opravdu nechce.

„Ano, vy víte snad vše madam.“

„Ale to není pravda holčičko! Já taky občas dělám chyby, ale Vám držím moc a moc oběma palce, aby Vám to klaplo.“

„Tak to děkujeme, vážíme si toho, viď Peti?“

Podívala se mi do očí až jsem zahlédl její prosbu o kladnou odpověď.

„No vlastně ano, jsem ráda, že jí mám! Bez ní bych asi nedokázala nic.“

„Jen se Petro nepodceňujte.“

Pousmála se a ještě si na něco vzpomněla.

„A ty staré doklady mi prosím rovnou můžete dát.“

Zarazil jsem se, jak jsem náhle přemýšlel, kam jsem ho dal, ale pak jsem skočil ke skříni a šáhl do mého malého baťůžku.

„Peti, ty jsou přeci na recepci v trezoru!“

„Ajo, vlastně jsme je odevzdávali, když jsme nastoupili do lodě.“

„Ajo, vlastně ano. Vy asi máte za chvilku španělštinu, tak Vás už dál nebudu rušit.“

Přikývli jsme a už si doklady prohlíželi.

A ještě mezi dveřmi na nás houkla až jsme se zarazili.

„A až se dost nabažíte, tak je odevzdejte na recepci, protože je nesmíte mít u sebe v kajutě.“

Jak zacvakly dveře, přitáhl jsem si mojí holku k sobě a dal jí velkou pusu.

„Ale stejně z tebe pořád cítím, jako by sis to neužívala tak, jako na té svatbě.“

Nebránila se mému přitulení, ale ani se na mě nepodívala, protože stále civěla do nového pasu.

„Převléknu se do pokojského, abych se ti líbila.“

„No dobře, ale víš kdy jsi nejvíc sexi?“

Zakroutila hlavou.

„No když si vezmeš ty růžové gumové rukavičky a začneš vrtět tím svým zadečkem v koupelně.“

„Hele Peti, že po tobě něco hodím!“

A zrovna vyletěl polštář. A tak jsem se rychle uhnul.

Zasmála se a štípla mě do zadečku právě v tom momentě, kdy jsem byl předkloněn kvůli obouvání do černých balerínek.

„Jauvajs!“

A začala malá honička po kajutě.

„Máš štěstí Ginny, protože za minutku nám začíná hodina a já nechci přijít pozdě!“

Dali jsme dvě usmiřovací pusy a běželi na španělštinu.

„Ginny ty červené plavečky byly moc hezké!“

„Pššt, neruš!“

Zachichotal jsem se a asi po půl hodině jsem opět začal.

„Víš, ty červené se žlutým pruhem…“

To už mě štípla do stehna až jsem pískl bolestí.

„Slečny to nebaví?“

„Promiňte, přiskřípla se mi kůže o židličku.“

Pousmál jsem se na kantorku, která to nakonec nějak vzala.

Ale na obědě jsem začal znova.

„Holky, co jste říkaly na ty červené plavky s tím pruhem do žluta?“

„A kde si je viděla?“ “U asistentek, co nám pomáhaly do akvária!“

„Jo ty, tak to mě nebralo!“

„Ale Dášo, vždyť máš ráda červenou, né?“

„Jak kdy.“

Celé odpoledne jsem nemluvil o ničem jiném než o plavkách. Moje zrzka toho měla už docela dost a jak mohla, tak kroutila hlavou, co se to ze mě stalo za slečinku.

„Nějak se to počasí kazí a ochladilo se.“

„Snad nebude mořská bouře.“

Ozvala se za našimi zády Hanka s Ingrid.

„Jo a je tam vítr.“

Zadívali jsme se ven, kde se dělaly pořádné vlny.

„Hele když nikdo nechce, tak já tam s tebou skočím Peti!“

„Fajn Ingrid, děkuji.“

A po cestě jsme ještě chytili Ginny a Monču. Tak naše parta opět brázdila druhou palubu.

„Tady je nemají, tady taky né, ale prej za třetím rohem jsou výprodeje zboží.“

Dali jsme po cestě zmrzku a v tom jsem je uviděl za výlohou.

„Mrkejte baby!“

Ginny se neubránila smíchu, ale to už jsem spěšně dojedl a vkročil dovnitř. Měli tam kromě oblečení i spoustu dalších drobností, taky nějakou drogerii, ale hlavně ty moje plavečky!“ To už mě nic nemohlo zadržet k tomu stojanu a hned jsem si vybíral velikost.

„Ty si snad nemocná!“

„Je to na mě tak vidět?“

A vytáhl jsem si jedny, které jsem si přikládal na tělo.

„Jo, ale jsou fakt moc pěkné, hlavně ten přechod té červené do žluté.“

„Začala je taky hladit Monča až se k nám přidaly ostatní děvčata.

„Zkusíš si je?“

Na to jsem se na chvilku zarazil. Protože tu byly dvojčata a Ingrid, které moje umělé prsa ještě neviděla, ale na druhou stranu když mám dobře stažené kalhotky a nosím látkové spodní prádlo jsem nakonec usoudil, že to můžu risknout.

„Tak dobře, obleču se a pak se můžete mrknout, Ginny půjdeš se mnou?“

„Nemůžu, vybírám si halenku, ať jde Monča!“

Ta jen zamrkala a už mě tlačila před sebou až jsem nebyl sto nějakého odporu. Vlastně to byla dobrá volba a tak jsem sundal bez obav šaty, zul si moje oblíbené dřeváčky a vklouzl ve spodním prádle do plavek.

„Petruško, sedí ti úžasně, jen máš v rozkroku bouli!“

„Fákt Mončo?“

Tohle mě docela vylekalo a čekal jsem odhalení, rychle jsem si projel podbřišek a snažil se to trochu urovnat.

„Já taky nosím vložky, když jsem v práci na palubě, tampony mám jen do bazénu!“

Oddechl jsem si a zlehka se usmál.

„Jo, to jen jsem se lekla, že se mi pohnula.“

„Ještě se Peti otoč!“

Pohladila mi záda se zadečkem a já měl čím dál větší obavy. Naštěstí to tím skončilo a mohl jsem je sundat.

„Holky, Petra si je ihned kupuje!“

„Můžu je taky zkusit?“

Ozvala se Hanka a tak než jsem se stačil ozvat mi je vytrhla z ruky a běžela do kabinky.

„Dášo, pojď za mnou!“

„No Hanko, to si nemůžeš vzít hned ty vedle?“

„Nemůžu, raději zkouším s Dášou.“

„A nechceš sestřičko raději Petru? Má už zkušenosti!“

„Né a hejbni kostrou!“

Pokrčil jsem rameny a opět si prohlížel druhé červenožluté plavky.

„Mám růžovou blůzku holky! Koukejte!“

Jen zlehka jsem mrkl na svojí rozzářenou Ginny.“

„A růžové kalhotky taky!“

„Peti, noták!“

„Kde si je viděla?“

To už se drobná blondýnka otočila ke mně čelem.

„Mončo, ráno ve vedlejší kajutě!“

„Vedlejší kajutě? A kde si byla ty?“

„Na chodbě!“

A hned jsem se začal smát, po chvilce to Monče došlo a přidala se.

To už se vracely dvojčata s plavkami v ruce.

„Asi si je nekoupíme, trochu nás tahají v rozkroku.“

„To je zvláštní, já jsem o pár centimetrů vyšší a mě jsou akorát!“

„Možná máš delší nožky než my.“

Při tom si mě odměřovali, jako by chtěli uvidět důkaz. Ale já uchňápl plavečky a už si je u pokladny zaplatil. Ještě s úsměvem jsem se pootočil, když moje holka dávala na pult blůzku.

„Taky mánie Ginny?“

„To není mánie, někdo má rád červenou a někdo růžovou.“

„Červenou? Oni mají červenou blůzku?“

„Ale Dagmar, taky neposlouchej všechno...“

Holky se zahihňaly a po dalším zaplacení Ingrid, která našla taky pěknou blůzku jsme vyrazili na večeři.

„Ginny, Monča si myslí, že nosím vložky.“

„Cože? A proč?“

Začal jsem vysvětlování, když už jsme osaměli v kajutě po večeři.

„No víš jak jsem si zkoušela ty krásné plavečky v kabince?“

„Jo, vím s Mončou.“

„No trochu se mi kluk asi pohnul a udělal bouličku.“

„Fíha, tak to je hustý.“

„Vlastně mi to řekla sama, že taky nosí vložky, když to chytí a tím mě zachránila před trapasem.“

„Tak se nedá nic dělat, začne Tvůj první týden Petruško!“

„Co? Jaký týden?“

„Zítra si zkočíš koupit vložky a k tomu si vybereš nějakou kamarádku.“

„Nebo s tebou, jo?“

„Právě aby to bylo věrohodné, tak u toho musí být ještě někdo jiný, třeba právě Monča nebo Dáša.“

„Aha, už tomu rozumím, tak dobrá. Zkusím to domluvit při dopoledním úklidu na čas kolem oběda.“

„Jo, to by bylo fajn.“

„A jaké si mám vzít?“

„Které se ti budou líbit zlato!“

Usmála se tak škodolibě, že jsem po ní hodil šaty. Pak už jen následovalo potápění a moc fajn povídání, než moje zrzka usnula. Vlastně byla tuhá docela brzy až mě to v duchu zarazilo. A tak jsem ještě chvilku mohl koukat do její hezké tváře bez starostí