Loďka - 35.díl - Lezanka

20.11.2025 11:11

„Teda Ginny, to ti musím vyprávět, jak bylo včera na potápění.“ Přitáhla si ke mě svou deku a zaposlouchala se do mého popisování. „Měl jsem tam dva kluky na černo.“ „Počkej, jak na černo?“ „No Madam Lotto se tam náhle zjevila a chtěla po nich doklady a oni je samo, že neměli, ale po mě žádali licenci a mnoho dalších věcí.“ „To se mi stalo jen jednou, že po mě někdo chtěl licenci.“ „Budeme muset udělat opatření.“ „To jsem zvědavá jaké.“ „No bohužel se přes madam občas dostane někdo mimo bez potvrzení na vlastní riziko potápění, protože nemáme jeho zdravotní kartu ani nevyžadujeme od lékaře nic podobného.“ „No to je pravda, že nechceme, ale já myslela, že tohle si madam vždy pojistí?“ „Vzpomínáš na pondělí?“ „Myslíš místo tří bylo pět zájemců?“ „Ano, tak že budeme mít už ode dneška jeden formulář, který žadatel vyplní a podepíše.“ „No vidíš, nebýt tebe, tak jsem v maléru, co?“ „Ale na to přišla až madam, to není moje zásluha Ginny.“ Odmlčel jsem se a pohladil jí po vláskách. „Jak se cítíš zlato?“ „Možná o trochu lépe, ale pořád mě to nutí ke kašli.“ „To brzy přejde, uvidíš. Pracovala si tvrdě několik týdnů , taky si mě zaučovala a prostě toho bylo moc najednou.“ „A ty si toho neměla o moc víc jak já?“ „U černého pasažéra se to očekává.“ Hladila mi ruku a pokukovala po mě, jako bych si zapomněl vzít noční košilku. „S kým si včera končila Peti?“ „Lenkou, Luckou a Lindou. Byly tak nadšené, že mě na konci celou zulíbali za to, že si mohli vyzkoušet potápění.“ „A mám žárlit hodně, nebo jen malinko.“ „Tři pěkné hnědovlásky, tak asi hodně!“ V tom se mi ručkama přiblížila na krček a začaly jej svírat. „Ještě na ně myslíš?“ „Ano, myslím!“ Usmíval jsem se a moje holka mi mačkala krk čím dál víc. „Ještě pořád?“ „A nepřestanu jauvajs!“ To už jsem skoro sípal. „Až řekneš, že né!“ „Pssšs ano.“ „Bídníku!“ Ale to už jsem se nemohl nadechnout vůbec a tak jsem se začal bránit. Její ledový stisk ale nepovoloval. „Tak zamrkej, že už máš dost!“ Co mi jiného zbejvalo? A tak jsem zamrkal a jak mě pustila, stejně jsem ze sebe vysoukal něco jako, stále myslím. „Tak už rači pojďme na snídani, začínám mít opět hlad.“ „Jo, ale vezmu si na krk šátek, protože si mi ho stiskla snad až do modra!“ A usmál jsem se na ní mile. Ta se jen pozorněji podívala na krk a mávla rukou. Byla středa a já si dal několik bagetek a každou si namazal jinou pomazánkou. Dělali jsme to s Dášou a Hankou, protože jeden kopeček paštiky by nám nechutnal, ale když se to zkombinovalo, bylo to dobré. „Mončo, potřebuji zajít do drogerky, šla by si se mnou před obědem?“ Ozvala se náhle Ingrid. „Jo, klidně, taky mám něco , co musím koupit.“ „Tak fajn.“ A na to se Ingrid dál babrala taky v pomazánce. „Ještě že jsem to včera stihla s holkama, co?“ „děláš, jako by sis včera kupovala poprvé vložky!“ Zahihňala se Monča. Při tom jsem ztuhl, jak to mohla vytušit, ale ona do mě jen strčila prstem a zasmála se. „Jsi dobrá herečka Petruško, víš to?“ „Jo, Ginny mi to říká často.“ „A co budete holky dělat po úklidu?“ „Konečně se snad dostaneme k praní, viď Hani!“ „Tenhle týden pereš ty, Dášo!“ „Ale to není pravda, vždyť jsem prala minulý týden.“ „Myslíš ty dvoje kalhotky?“ „A šaty, sukni i ty dvě blůzky!“ „Hmm, ani jsem si nevšimla.“ „Tak nemáš pořád číst tu přiblblou romantiku.“ „Holky, nehte toho, Ginny ještě není v pořádku!“ „A jo, promiň!“ „Ale to nic, jen mě trochu bolí hlava.“ „A ještě máš teplotu GInny?“ „Tu jsem právě neměla, jen trochu víc kašlu.“ „Jo, občas to cítím i já!“ „Co mluvíš Peti, jaký cítím?“ „No že na mě kašleš! Miláčku.“ To se už holky rozhihňaly, protože se moje holka tvářila, že jsem jí urazil. „Dobré ráno, děvčátka.“ „Dobré madam Lotto!“ „Tady máte upravený rozpis služeb, budete muset trochu zaskočit za Ginny a Petro, ty máš ještě tuhle maličkost.“ A podala mi složku s papíry. Otevřel jsem jí a uviděl formulář pro vyplnění uchazečů o potápění. „Tohle jim dáš vyplnit a podepsat, potom si to od tebe převezmu.“ „Jo, určitě, ale celou noc se mi honily myšlenky, jak to udělat co nejlépe.“ „A na co si přišla?“ „Kdyby se tam dal počítač, tedy dotykový monitor, klávesnice a elektronická propiska, tak nemusíme dělat tyhle papíry.“ „Ale musíme vyplnit jejich iniciály, né?“ „No madam, kdyby tam byla čtečka karet, tak by jí přiložili, počítač by automaticky vyplnil potřebné data z karty a oni by to jen podepsaly přes elektronickou tužku a vytiskli.“ „Hmm, tohle je skoro dokonalé a jednoduché, zkusím o tom promluvit s našim ajťákem, ale zatím to budeme dělat takhle.“ „Určitě madam, spolehněte se.“ „Fajn, jo jak se Vám uklízí s novou technikou holky?“ „Je to o něco pohodlnější, když vysajeme a vytepujeme najednou.“ „Tak to ráda slyším. Tak hezký den.“ S tím se otočila na místě a zašla s rozpisem k dalšímu stolu. Holky zíraly na ten stoh papírů a hned měly milion otázek, ale naštěstí jsem jim jen řekl o pár podvodech a tím vše bylo vysvětleno. „A my myslely, že máš na růžích ustláno Peti!“ „No taky jsem si to myslela.“ Jenže jsem řekl blbost, kterou jsem ihned se snažil napravit, když jsem viděl ty pohledy u našeho stolu. „Tedy myslela jsem tím Ginny, ale jinak mě ta práce hodně baví!“ A tak proběhlo dopoledne i odpoledne klasicky a já se opět hodil do neoprenu. Vyrovnal jsem si pár papírů na vysoký stolek a ostatní uschoval v kumbálku. „No a jdeme na neopreny.“ Usmál jsem se spokojeně, postupně vytahal obleky, jackety i ostatní věci a, doplnil přes kompresor vzduch do lahví a už očekával zájemce. První přišly tři kluci až jsem se trochu divil, protože mě madam ubezpečovala, že víc jak dva mít nebudu, ale jak se mi všichni podepsali, navlékl jsem na ně vše, co jsem měl a už začal s instruktáží. „Slečno, tohle je manometr pro zjišťování tlaku?“ „Ano a hned u toho máte dvě tlačítka pro napouštění vesty, tedy jacketu a když naopak chcete klesnout, tak druhým tlačítkem jej vypouštíte.“ K mému údivu se chovali mile a za hodinu a půl jsme byli hotovy. Když mě opustili uvědomil jsem si v zrcadle, že to asi bylo tím, že jsem žena. Žena? Sám jsem se zastavil a prohrábl si mokré vlasy. Už z toho blbnu, ale vlastně je v tom trochu pravdy, tedy navenek to tak působí. Jako poslední ten den se objevila mladá dvojice. „Jednou jsme měli od podniku Beach párty a byla velká legrace!“ Rozpovídala se zaláskovaná dvojice, když jsem je už po podpisu oblékal. „No takový mělký bazén, asi po pás, k tomu strašně moc barevných balónků a kruhů co pluly po hladině a do toho šampaňské a hudba.“ „To se nikdo neutopil?“ „Ne, taky jsem se divila, ale vlastně jsme ani nevěděli, kdo je plavčík a kdo návštěvník.“ „Jak to?“ To se už přidal i její partner. „Všichni museli mít oranžové plavky, tak že holky si půjčili či koupili oranžové jednodílné a kluci ty slipové taky v oranžové barvě. Moc to holkám slušelo!“ A podíval se na ní zamilovaným pohledem. „Jo klukům to taky slušelo, hlavně vedoucím a ředitelům oddělení, vlastně bez kravat a saka jsme pak byli všichni bez zábran a hodně lidí si potykalo.“ „Tak to jsem ještě nezažila.“ „Třeba to zažiješ! Jé promiň, tedy jestli mohu tykat!“ „Ale jasně, já s tím problém nemám, jsem Petra!“ „Jo já jsem Henrieta a tohle je Henry.“ „Milé, skoro bych si myslel, že zavolám na jednoho a přijdou oba.“ „No taky se to už stalo!“ Zasmáli se oba, protože si asi vybavili nějakou tu situaci. „Tak připraveni na potápění?“ „Jo, moc se těším.“ Pak to šlo ráz na ráz a dvouhodinovka utekla jako voda. „Fakt to není tak náročné, jak jsem si myslela Petro.“ „Jo, jsi skvělá instruktorka.“ „No asistentka potápění, ano. Dělám to ráda.“ „Jsi zbytečně skromná, třeba si to ještě zopakujeme, viď?“ A lyšácky mrkla na svého partnera. Ten jen s úsměvem souhlasil. Tentokrát mě políbil i Henry, ale když se loučila Henrieta, tak mi ještě šeptla do ucha. „Je trochu nesmělý, ale já ho přesvědčím.“ „Fajn, ráda Vás uvidím, hodně štěstí!“ A za klapotu podpatků zmizela i s přítelem ve dveřích. Já se vrátil do kajuty rozesmátý až se mě ještě dlouho Ginny vyptávala, co že jsem zase měl za zážitky.