Loďka - 37.díl - Lezanka

20.07.2026 19:37

Ráno jsme tentokrát běhání prodloužili, protože si Ginny chtěla trochu dohnat to své manko, což jsem chápal. Bylo slunečno a děvčat v dresech jako by přibilo, vlastně v pondělí bylo vždy víc holek jak na konci týdne. Chvilku jsem obdivoval fialkové dresy, jindy zase až rudé s bílým páskem v pase i bílou stužkou ve vlasech. Ne jednou do mě zrzka strčila, abych se díval jinam, nejlépe prej pod nožky a né na zadečky. „Proč mám pocit, že žárlíš?“ „Já a žárlit? Pch ch, ani náhodou.“ „Tak proč do mě furt pícháš prstem?“ „Hele, kdyby si koukala v kajutě na telku, tak mi je to jedno, ale tady je to moc vokaté!“ Při tom se namáčkla bokem přímo na moje stehno až jsem cítil, jak zrychleně dýchá. V tu chvíli jsem měl chuť jí povalit a pěkně jí pomilovat. Asi si něčeho všimla a o kousek odstoupila. „Jsi strašný!“ „Strašná jsem, to máš Ginny pravdu...“ „Jo, strašná! Ale i tak tě mám ráda.“ Jen mi foukla do obličeje a otočila se k východu. Byli jsme v tom nejlepším, když nás u snídaně vyrušila Henrieta.“ „Holky, potřebuji honem s Vámi mluvit.“ „Jo, přisedni si, jen to dojíme, ano?“ Přikývla a mě začínalo být jasné, že v tom bude nechuť se potápět. „Nemám svědky.“ „Prosím tě jak to? Tahle loď je plná svědků!“ „Ptala jsem se a zatím mi nikdo nekývl.“ „Aha, tak zkusíme naše kamarádky, co říkáš Ginny?“ „Které máš na mysli?“ Tajemně jsem se pousmál a jen pokynul rukou. „Pojďme na třetí palubu.“ Podívali se na sebe a nesměle vykročili za mnou po schodech. „330, 340, 350 a tady je 352 kajuta.“ Zaklepal jsem a chvilku bylo ticho, ale najednou se ozvaly podpatky a dveře se rozletěly. „Hele, Petra, ahój, pojď dál!“ „Jo ahoj Lenko, můžeme všechny?“ Mrkla na můj doprovod. V momentě se pousmála. „Jasně, tak se nebojte a sedněte na gauč!“ V tom se objevily další dvě holky. „To je dost, že si se ukázala, co potřebuješ a kdo je tohle?“ „Děvčata, Tohle je Ginny a nevěsta Henrieta.“ Postupně se holky seznámily a já byl rád, že jsem nepopletl jejich jména. „No vy jste mi říkali, že kdybych potřebovala pomoct, tak se mám na Vás obrátit.“ „Jasně, jsme pro každou srandu, žejo?“ „Jasně, tak to vyklop.“ „Potřebujeme svědky na svatbu a vy jste ideální trojice!“ „Svatby máme rádi, kdy to je?“ Ale to už se chytila slova Henrieta. „No dneska v poledne, já vím že je to narychlo, ale je to trochu zvláštní svatba.“ „Co máme dnes holky?“ „Prohlídku lodě, oběd, plavání a nějaké hry s míčem nebo míčkem.“ „No ale kde to vlastně budete mít?“ „Pod vodou!“ V tom jak Lenka, tak Lucka iLinda vyprskly smíchy. „Cožé, pod vodou?“ Ale to už jsme se usmívali i my. „Já vím, že je to bláznivý nápad, ale můj Henry s tím souhlasil a oddávající taky.“ „A kdo to vše bude zajišťovat?“ „No my dvě s Ginny, žé?“ „Jo, už jsme prošli snad vše, bod po bodu a dnes ráno nám vybouchli svědci.“ „To je neslýchané, tak do toho holky musíme jít,co?“ „Jo, Lenko, s Petrou půjdeme kamkoliv i když jsme tam byly jen jedenkrát!“ „Ale holky, vždyť jste byly v té vodě, jako by to byl Váš druhý domov.“ „To jen díky tobě!“ „A vzpomeň si, jak Lenka měla z počátku trochu problémy.“ „A ty si jí dokázala tak poradit, že jsme zírali.“ Doplňovala Linda Lucku i Lenku. To už jsem neřekl ani slovo a jen se červenal. Naštěstí mě chytila Ginny za ruku a Henrieta hned začala plánovat časy, kdy se sejdeme v tom menším bazénu, co je v aqaparku. „Tak že budeme mít bílé šaty?“ „No my mysleli, že jen nevěsta a ženich budou v civilu a ostatní v neoprenech.“ „Tak to né! Zaskočíme do půjčovny a vezmeme bílé šaty.“ „A Petra půjde s námi!“ „Holky, to bude asi moc né?“ „Hele Petro, zvládneme to! Uvidíš!“ A hned mi Ginny při tom mrkla na znamení, že to má vymyšlené. „Tak jo, ale bez Ginny nejdu.“ A tak jsme se přesunuli do půjčovny a vybrali ty jednoduché šaty bez vlečky či závoje, na nožky nějaké bílé pletené botky a hlavně do pasu bílý pásek. Zabralo nám to celé dopoledne a tak u bazénu jsme byli právě v dohodnutou půlhodinku před polednem. Tam už byl připravený dlouhý stůl, mnoho židliček, taky parket a malé podium pro muzikanty, kteří už ladili nástroje. My jsme se rychle převlékli do neoprenů už u našeho bazénku, vzali vše pro svatbu na potápění do vozíku a projížděli kolem až k našemu oddávajícímu, kterému jsme pomohli se převléknout do neoprenu a s podivem si vzal alespoň sako, motýlka a šerpu. Až teď jsem uviděl mezi palmy paravany, kde se ukrývala nevěsta s doprovodem. V tom zazněl známý svatební pochod a nevěsta v doprovodu svědkyň přišla na okraj bazénu ke schodům. Přikročil jsem k ní a na záda jí navlékl lahev se vzduchem, potom jí ucpal nosní dírky a vložil do pusy trubici s jednoduchým návodem a že budu hned vedle. Ginny vybavila bombou ženicha a taky mu ucpala nosní dírky. Potom jsme dali lahve i s maskou svědkyním s oddávajícím a dali pokyn, že se všichni můžou ponořit pod hladinu. Já držel nevěstu a jednu svědkyni za ruku, aby pohodlně sešly schody dolů, potom pomohl dalším holkám zatím co Ginny vedla ženicha a i oddávajícího. Pak už jen každý udělal malý krok z velkého schodu a všichni se rázem ponořili do třímetrové hloubky. Když se všichni vyrovnaly s tím skokem, oddávající podal nevěstě text, který si přečetla s odhaleným závojem. Potom přikývla a následoval ženich svým přikývnutím. Potom se ženich podepsal a hned poté nevěsta. Oddávající převzal smlouvu a pokynul ženichovi, aby vytáhl prstýnky. Posunková řeč tu hrála velkou roli až jsem se při tom usmíval, ale jak ženich vytahoval z kapsy červenou krabičku, ta najednou do sebe natáhla vodu a vyklouzla mu z ruky. Všichni jsme sledovali, jak mizí v hloubce, ale když se nikdo ani nepohnul, odpíchl jsem se a bez rychlých pohybů jsem zamířil do té snad desetimetrové hloubky až jsem si musel dvakrát polknout. I když tam už byla docela tma, krabičku jsem nepustil z očí a bezpečně jsem jí našel. Potom jsem otočil hlavu a po chvilce uviděl sedm postav, jak už veseleji kouká na mou ruku. Vyndal jsem dýchací trubici a jen vypustil pár bublinek jako že křičím, že ji mám. S rozvahou jsem se dostal na jejich úroveň a podal jí ženichovi, který mě poplácal po zádech a opatrně otevřel krabičku. tam se zlatily dva nádherné prsteny bohatě zdobené. Vzal jeden a navlékl ho nevěstě, potom natáhl ruku a nevěsta pro změnu vzala druhý a navlékla mu ho na levý prsteníček. Pak oddávající chytil obě dvě ruce, spojil je stuhou a pak pokynul rukama k sobě, že se mohou políbit. Oba si neohrabaně vytáhli hadičky a jak se závoj odsunul, jejich ústa se taky spojili. Byl to asi ten nejzajímavější polibek, který jsem viděl a tak jsem mrkl na Ginny, která si taky vyndala dýchací trubici z úst i s maskou jako já a jen se mile usmívala. a tak jsem dostal od nevěsty taky jednu vodní pusu, jako Ginny a ženich mě taky políbil. Potom si opět vzali dýchací trubice a oddávající ještě všechny zarazil a ukázal na tři bílé postavy . Chvilku jsem nechápal, ale najednou zamával smlouvou a propiskou a my se usmáli víc. A tak se jedna za druhou podepsaly až nevěsta chytila nás dvě. Ukazovala, že se musíme taky zvěčnit. „Ale my nejsme svědkové!“ „Ano, jste naši svědkové, prosím!“ A k obličejovým grimasám na znamení sepnula ruce k sobě. Mrkl jsem na Ginny a ta se jen pousmála. „Když jim to Peti udělá radost, tak se ráda podepíšu.“ „Ale já jsem jen jako asistentka Ginny!“ V tom se Ginny zahleděla na Henrietu, která začala taky vysílat své myšlenky až nás to šokovalo.“ „Pro nás to bude velmi milé, když se připojíte Ginny a Peti!“ „Ty nám rozumíš Henrieto?“ Zeptal jsem se udiveně.“ „Jo, ale už pojďme prosím.“ „tak dobrá, ráda se Vám podepíšu.“ A vykreslil jsem svůj podpis Petra Mayer Waltrová. Usmál jsem se a ona mě ještě jednou objala. Ginny se podepsala hned pode mne a taky se objala srdečně s nevěstou. Ale to už jsem pomáhal holkám nahoru a pak i ženichovi, protože Ginny se jak vidno ještě zakecala. „Tohle byl tedy zážitek holky!“ „Jo, fakt uvažuji, že se budu vdávat pod vodou!“ Prozradila své dojmy jedna ze svědkyň až druhé pokývaly hlavou. „Prosím, ale už se musíme jít rychle převléknout, abychom neprochladli!“ Zavolal jsem a hned jsem odepínal lahve a bral masky na vozík. Naštěstí k nám přišli servírky a hned podávali župany. Ještě naposledy jsem se podíval po nevěstě a vyrazil s Ginny s vozíkem do našeho bazénku. Vlastně jsme to daleko neměli. Sundali jsme si věci a hodili společnou teplou sprchu. „Peti, něco cítím!“ „Ano moje lásko, to bude náklonost.“ „Ne, né, to budou prsa, je totiž pondělí!“ Spráskl jsem ruce a hned si odlepil i zbytek. „Tak to bylo o fous, možná díky té ledové vodě, co jsem měl včera!“ „To nemyslím, ale prostě změny teplot udělají vždy svoje.“ Při tom si opřela své dlaně o mojí hruď. „Zdá se mi, že ti rostou prsa moje Petruško!“ „Vážně? To musí být těma hormonálníma práškama.“ A taky jsem si přejel prsty přes prso. Opravdu jsem našahal trochu pozvednutou kůži, ale hned jsem jen utrousil. „To nic není, raději mám ty tvoje, víš?“ Pousmála se, chvilku mi je ještě hladila a pak mě dlouze políbila tak, že mi kluk dělal neplechu a v tom mi sundala stahovací kalhotky. Nemuseli jsme ani říkat teď. Bylo to opět spontánní a moc milé. „Tak už můžeš zastavit vodu.“ Poslechl jsem, pořádně se utřel do ručníku, oblékl silikonovou podprsenku, vložil silikony, chytil mojí krásku hned po té, co jsme si přehodily šatky a zmizel v kajutě. „Henrieta nás pozvala ke slavnostní tabuli!“ „Vážně Ginny?“ „Jo a máme si vzít místo neoprenů šaty.“ To mě rozesmálo. „Tak že ty si bereš růžové?“ „No já ještě nevím, ale vlastně když je máme obě, tak by se to i hodilo, co říkáš?“ „A nebudu moc přeslazená?“ Při tom mi přilepila moje vnady. „Mě se líbíš v čemkoliv Peti!“ A dala mi jednu něžnou pusinku. „Tak já se jdu obléknout, když jinak nedáš.“ Vzal jsem si přes silikony jen růžové kalhotky, přisedl a navlékl růžové silonky, k tomu ty balerínky, co jsme dostali a přehodil růžové šaty. Hřebenem prohrábl vlasy, které jsem měl rozpuštěné a dal si jen dvě sponky kolem uší, přejel rychle šmínkami obličej a už čekal na svou holku. „A kdo se bude vonět?“ „Aha, no ty za nás obě!“ „Tak to né!“ A hbitou ručkou mi vystříkala květinovou vůní v podpaží i kolem uší. „Ach jo, víš jak se nerada voním?“ „Nevím.“ Udělala nevinný obličej ale pak se pousmála. „Jdeme si užít?“ „Ale jo, klidně.“ Hostina byla v plném proudu, hudba hrála a několik párů tančilo. „Hele Petra s Ginny dorazily!“ Přivítala nás Henrieta. „Ty už jsi suchá?“ „Jo, bylo to jednoduché, stoupla jsem si pod támhleten sušák a za pár minut jsem byla suchá, stejně jako svědkyně i ženich.“ „A kde máš toho svého, nevidím ho tu?“ „Asi si odskočil, ale hned přijde.“ „Můžeme si na chvilku pokecat?“ „Ehm, jo, proč?“ A napila se šampaňského, při tom další dvě sklenice posunula k nám, abychom si taky dali. A tak jsme přiťukli na zdraví. „Ta telepatie v bazénu, to je něco pro tebe normálního, co?“ „Dneska ano, ale když jsem byla malá, tak mě to docela překvapilo.“ „To sis hrála na mořskou panu?“ „No něco takového. „Tak že potápění byl tvůj sen, co?“ „A víš že máš pravdu, bylo to něco úžasného být pod vodou, ale když jsme před hodinkou byli v těch šatech, připadala jsem si tak nějak divně.“ „Jak divně Henrieto?“ Zeptala se Ginny. „Skoro jako by mi ta bomba na zádech vadila.“ „Myslíš lahev na dýchání?“ „Jo, nejlepší to bylo na konci, když jsem si vyndala přívod vzduchu a políbila Henryho.“ „To byl ten nejhezčí polibek, co jsme viděli, viď Ginny!“ „Jo, hned jsem se taky zbavila masky s kyslíkem.“ „Ale Petra nepotřebovala dýchat od toho momentu, co chytila prstýnky.“ „Vážně? To jsem si neuvědomila.“ „Potom si stihla olíbat i ty tři prima holky a až potom sis párkrát dýchla.“ „Naše Petruška cvičí při každé příležitosti, víš Henrieto?“ „Jak cvičí?“ „To by si neuhodla, jak dlouho je vlastně potápěčkou.“ Nechala jí hádat a po chvilce jen utrousila. „Třetího července to měla poprvé na sobě.“ „Vau, fakt a nikdy před tím?“ „No né, jenže kdyby si měla za instruktorku Ginny, tak by se ti to povedlo taky rychle.“ „Už jsem zacítila, jaký je to profesionál.“ „Konec lichotkám, jdu tančit!“ Vyskočila moje zrzka a chytila prvního chlapa, který byl po ruce. Já taky vyskočil a nechal se zlákat jedním starším pánem, kterému jsem zjevně udělal radost. Zábava byla dobrá a než jsme se nadáli, bylo sedm večer a my se rozloučili. „A holky, když na oplátku budete něco potřebovat, tak se na nás s Ginny obraťte, jo?“ „To je milé Peti!“ Opět jsem si užil objímání a líbání až moje zrzka zlehka do mě strkala loktem. Byla to opravdu zajímavá svatba.