Ona a Já - 5.díl - Romina
Druhý den ráno, seděla Tamara v práci u svého psacího stolu. Jednou rukou vyťukávala něco do klávesnice počítače a v druhé ruce popíjela horké kafe. Potřebovala se trochu probrat z té včerejší noční můry, po které jí ještě teď běhal mráz po zádech. Pracovala coby sekretářka pro jednu realitní kancelář, která se zabývala vším možným, co se prodeje bytů a nemovitostí týče. Poslední dobou obchody trošku vázly a tak alespoň předstírala vytíženost. Jen tak surfovala po Internetu, když najednou cvakla klika a k ní do kanceláře vešel její šéf. Byl to muž střední postavy asi kolem čtyřicítky. Už na první pohled byla na jeho těle poznat sportovní minulost, ale s přibývajícími léty se pomalu začalo rýsovat malé bříško. Měl kulatý, nevýrazný obličej, s hladce oholenou tváří a strojkem na krátko střiženou hlavu. Na sobě pak měl značkové bílé rifle a sako s modrou u krku rozepnutou košilí.
„Tamarko, prosím vás… potřeboval bych najít nějaký byt; tady ve městě…Před chvilkou mi volali z Komerčky, že mají dostat nového ředitele a nemají ho kde ubytovat. Asi to bude po té aféře, co se tu u nás vloni stala,“ vysypal ze sebe rychle šéf, aniž by přerušil svůj krok směrem do své kanceláře. Prošel dveřmi své kanceláře a najednou se zarazil. Ze dveří pak vykoukla tentokrát už jen jeho hlava, která se starostlivě zeptala:
„Haló. Tamarko? Slyšela jste mě? Haló?“
Tamara sebou škubla a podívala se na hlavu vykukující mezi dveřmi.
„Ano, ano, slyšela… Komerčka, šéf, tunel…“
„Tak na to prosím vás nezapomeňte, sama víte, jak na tom teď jsme…“ Tamara se na hlavu ve dveřích usmála, jako že rozumí a ta za sebou tiše zavřela dveře. Uplynula však sotva vteřina a dveře se znovu otevřely. Holá hlava znovu vykoukla zpoza dveří a s úsměvem se ještě zeptala:
„Tamarko, přiznejte se, že vy mě s někým podvádíte?“ ta jen s úsměvem sklopila hlavu a dál pokračovala ve své práci. I šéf zabouchl dveře od své kanceláře a místnost vyplňovalo už jen Tamařino rytmické ťukání do klávesnice. Za chvíli se prostorem začala linout hudba skupiny R.E.M. a z šéfovi kanceláře se začal linout šéfův falešný hlas, který se snažil zpívat Everybody hurts.
Tamara bezmyšlenkovitě surfovala na Internetu s občasnou vzpomínkou na včerejší večer.
„Fuj! No to byl hnus, nic horšího jsem ještě nezažila, snad když mi spadnul ten mobil do hajzlu!“ S odstupem času se při téhle vzpomínce na její tváři mihnul i nepatrný úsměv. Ale hned si vzpomněla, jak jí Renata držela za prso, a bylo po úsměvu.
„Už nikdy, už nikdy, tu ženskou nechci vidět! To raději budu chodit nahá. I kdyby ten její krám se spodním prádlem byl posledním krámem na světě!“
S podepřenou bradou dál klikala bezmyšlenkovitě na odkazy na internetových stránkách, když jí spadla podložka pod myš na zem. Jak se pro ni shýbala, druhou ruku zavadila o myš a ta najela na reklamu s lesbickým pornem. A aniž by se snažila najít kurzor myši, ledabyle klikla tlačítkem. V ten okamžik jí najela stránka s tvrdým lesbickým pornem. Tamara si v první chvíli vůbec neuvědomila, co se jí na monitoru objevilo za stránku. Jen vytřeštila oči, když zjistila, že se dívá přímo do rozkroku nějaké blondýny, která si jednou rukou roztahuje od sebe pysky své vagíny a ukazováčkem druhé, si dráždí svůj poštěváček. Na dalších fotkách byly záběry mladých žen v různých sexuálních polohách a ženy na nich vypadaly velmi vzrušeně a spokojeně.
„No ještě tohle! Mám já tohle zapotřebí?!“ pomyslela si, když se za jejími zády ozvalo:
„Nerad Vás ruším Tamarko, ale už máte pro mě ty nabídky?“
„Jaké nabídky? Á… ano, už vím, tunel, ředitel, Komerčka, hned to bude.“
„Co je to s Vámi? Jste dnes nějaká roztržitá? To musela být včera noc!“ usmál se na ní šéf.
„Tamarko, já teď mám schůzku s klientem. Za půl hodinky, nejdéle za hodinu bych měl být zpátky. Budu na telefonu, kdyby něco a vy se mi mezitím podívejte po nějaké té nabídce…“ Tamara jen přikývla a pomyslela si své, o včerejší noci. V rychlosti jen hodila prohlížeč na lištu a otevřela si firemní dokumenty s nabídkami nemovitostí. Zadala kriteria výběru a během několika minut už se rozvrčela tiskárna, která vyplivla několik nabídkových listů. Tamara je vzala a šla je položit na šéfův stůl.
Při zpáteční cestě to vzala přes kuchyňku, kde si udělala další hrnek pořádného kafe. Když znovu opět zasedla ke svému počítači, všimla si, že nechala prohlížeč na liště. Klikla na něj, aby ho zavřela. Při pohledu na fotky nahých slečen si vzpomněla na včerejší večer a nahou Renatu. Něco v ní jí nedalo, aby si fotky znovu neprohlédla. Po chvíli prohlížení a klikání jí zaujal pohled, kdy mladá brunetka lízala poštěváček dlouhovlasé černovlásce. Ta ležela na zádech s koleny od sebe a s hlavou na stranu. Na první pohled bylo vidět, že se jí lízání poštěváčku líbí. Klikla na obrázek, aby si jej lépe prohlédla v detailu. A aniž by si to uvědomila, sama zajela svou levou rukou do svého rozkroku a začala si dráždit svůj poštěváček. Po pár minutách si však uvědomila, co dělá a s odporem zavřela prohlížeč.
Najednou nevěděla, co má dělat. Bylo teprve jedenáct a do dvou bylo daleko. Upila trochu kafe, když si všimla svých nehtů. Po paměti vytáhla šuplík a vyndala z něj pilník, kterým si začala upravovat nehty. Po dvanácté hodině zazvonil mobil, kde jí šéf oznámil, že se schůzka protáhne a neví, kdy tedy dorazí a ať mu nechá nabídky na stole.
Konečně byly dvě hodiny. Tamara vzala svou kabelku, rozhlédla se ze zvyku po kanceláři, pozavírala všechna okna a konečně mohla jít domů. Po několika metrech doslova vrazila na ulici do své kamarádky Jany.
„Jé, co ty tady?“
„Ale musím jít kupit něco k jídlu, zítra mají přijet naši. Mamka má narozky, tak chci koupit pár zákusků, nějaké ty chlebíčky, a taky něco, co převážu mašlí…“
Okamžitě se daly do řeči. Tamara se připojila k Janě a společně vyrazily po nákupech. Jak šly ulicí, míjely Renatin krámek. Jana zrovna vyprávěla nějaký svůj zážitek, který Tamaru rozesmál. Ta si uvědomila, kde zrovna jsou a podívala se koutkem okem na Renatin krámek. Renata zrovna ve výloze upravovala nějaké zboží a všimla si Tamary, jak jde kolem s nějakou kamarádkou. Na okamžik se jejich pohledy setkaly. Renata se znovu pokusila o svůj úsměv. Tamara jí zaregistrovala. S kamenným obličejem se na ní podívala, ale nakonec se odvrátila a dál poslouchala Janin příběh. Renata se za nimi dlouze podívala a v srdci najednou ucítila píchnutí a smutek. Aniž by si to uvědomila, začala jí pomalu po pravé tváři stékat malá slza. Ještě jednou se za nimi podívala a dívala se, až ji obě zmizely v davu lidí.
„Proč? Proč zrovna ty? Chtěla jsem jen přátelství… asi jsem chtěla příliš!“ pomyslela si Renata a dál pokračovala ve své práci.
Když Tamara dorazila domů, hodila ze zvyku mobil na konferenční stolek, zapnula věž a šla si dát krátkou sprchu. Po pár minutách vyšla z koupelny jen v kalhotkách a domácím tričku se zajíčkem. Sedla si před televizi a vysoušela si ručníkem mokré vlasy.
„Tady včera přece seděla Renča,“ vzpomněla si a v hloubi duše pociťovala výčitky svědomí za to, jak se vůči ní dnes odpoledne zachovala.
„Taky jsem se mohla usmát. Usměv přece nic nestojí!“
„Ne! Žádný úsměv. Aby to dopadlo jako včera, to tak! Dáš lesbě prst a ona ti utrhne hned celou ruku! Už nikdy, už nikdy jí nechci vidět!“ uvažovala nahlas. A jak se dál snažila vysušit si své vlasy, střídavě přemýšlela, jestli se měla na Renču usmát, nebo ne.
Jak tak seděla, uvědomila si, že se o ní pokouší nuda.
„A co teď?“ rozhlížela se po pokoji, když si všimla na balkóně svého kola.
„Už dlouho jsem nebyla na dračí skále, už aby bylo léto, vezmu kolo a …“ Pak jí ale napadlo, že nikdy vlastně neviděla Dračí skálu v zimě.
„Když bych jela na konečnou, tak už by to tak daleko nebylo.“
Ten nápad se jí začal líbit čím dál tím víc. Rychle se oblékla a za chvíli se už bořila v měkkém sněhu. Sníh jí příjemně křupal pod nohama a za necelou hodinku byla u Dračí skály. Dračí skála byla skupina navzájem navršených kamenů, které tu v době ledové zanechal na své pouti ledovec. Tyto kameny se tyčily asi do výšky dvaceti metrů a podle místní legendy tu prý kdysi přistál drak, kterého pak místní obyvatelé lstí zabili. Tamara chvilku přemýšlela, jestli má vylézt až na horu. Bála se, aby pod sněhem nebyl led.
„Ale když už jsem tady, tak to chci vidět všechno!“ uvažovala si pro sebe nahlas a pomalu lezla po kamenech na vrchol skály. Nahoře se jí pak nabídl nádherný pohled zapadajícího slunce tmavě modré jasné oblohy a bílých zasněžených stromů, které jako by někdo posypal moučkovým cukrem. Tamara si sundala rukavice a z kapsy vyndala čokoládovou oplatku. Zakousla se do ní a znovu se zamyslela nad dnešním odpolednem.
„Mohla jsem se usmát, vždyť ona se cítila jen sama. Rozešla se s přítelem. Určitě si ani neuvědomovala, že mi šahá na prso. Vždyť co se vlastně stalo? Vlastně nic. Byla jsem to přece já, kdo jí pozval na večeři. A kdo jí pozval k sobě domů? Jsem fakt… V pondělí hned za ní zajdu a vše jí vysvětlím.“
Pomalu se začalo smrákat. Slunce zapadlo a objevily se první hvězdy.
„To je tak nádherné, škoda že to nemůže vidět Renča! Určitě by se jí tu líbilo. Jestli bude příští víkend pěkně a bude mít čas, tak jí sem pozvu!“ Doslova byla tím pohledem uchvácená. Pak se setmělo a ona se vydala pomalu zpět k domovu. Po cestě si znovu a znovu ujišťovala, že se vlastně nic nestalo, že je to vše jen nedorozumění a že by třeba mohly stát i kamarádkami.
„Ale co když se Renča urazila?“
„Co když už mě nebude chtít vidět?!“
„Určitě si teď myslí, že jí nenávidím. Ale ne, to přece není pravda, vždyť já jí mám tak ráda!“ Tamara se zarazila a uvědomila si, co řekla.
„Co to tu povídám?“
„Ježíši co to tu povídám? Vždyť já jí nemám vůbec ráda!“
„Už je to tu, udělala i ze mě lesbu! Ne, nechci jí vidět! Ještě mi bude lízat i můj poštěváček, já jsem přece na chlapy!“ při tomto posledním slově se zarazila. Uvědomila si, jakou měla v životě smůlu na muže. Jak si chtěl každý jen užít, nebo ji využít jako milenku a pak, když bylo po všem, se vrátili ke své manželce a dětem. Najednou nevěděla co dál. Ona přece nemůže být lesbou, co by tomu řekli její rodiče, přátelé?! Pak si ale uvědomila, že vlastně ani neví proč, jí napadlo si vůbec myslet, že je Renča lesba? Vždyť Jana taky chodí po pokoji nahá. Kolikrát jsem u ní byla a ona měla na sobě jen krátké tričko bez kalhotek? Je ovšem pravda, že mi Jana nikdy nesahala v noci na prsa! Přemýšlela si pro sebe Tamara cestou domu. Nakonec se rozhodla, že tomu nechá volný průběh a v pondělí se u Renaty zastaví a vše se jistě vysvětlí.
