Ona a Já - 6.díl - Romina
Bylo po osmé hodině, když dorazila Tamara domů. Dala si znovu sprchu a k večeři si udělala z okurek a rajských Šopský salát. Vzala si to sebou tradičně do obýváku, kde si sedla do křesla a mísu si dala do klína. Ovladačem zapnula televizi a sledovala romantický film o nenaplněné životní lásce. Seděla a vidličkou napichovala nakrájené okurky a plátky rajských jablíček. V tu chvíli se jí vybavil okamžik, kdy Renča nemohla nabodnout připečený hranolek. Otočila se za sebe a chtěla říct:
„Podívej, jsem jako ty, taky nemůžu nabodnout tu okurku!“ Tamara si pak s povzdechem uvědomila, že sedí v pokoji sama. A najednou jí začalo být smutno. Vypnula televizi a tak jak byla, šla do ložnice. Tam padla na postel, přehodila přes sebe peřinu a usnula.
Druhý den ráno se probudila celá rozlámaná. Vysoukala se doslova z postele, v kuchyni si postavila vodu na kafe a ještě se zalepenýma očima se doploužila do koupelny, aby si dala ranní sprchu. Celé dopoledne trávila ničím. Chvilku se dívala na televizi, chvilku luštila křížovku, asi po sté si upravovala své nehty. Pak se rozhodla uklidit si svou skříň na šaty. Otevřela skříň a první co jí padlo do očí, byly její plavky.
„Je to jasné, odpoledne jdeme smáčet tělo!“
Tamara se navlíkla do plavek a pózovala před zrcadlem, aby zjistila, jak jí plavky sedí.
„Měla bych si koupit nové…“
„Asi se zastavím u Renči v krámku a nějaké si vyberu, alespoň budu mít důvod k návštěvě.“
Ještě chvíli se prohlížela, jak jí plavky sedí a jestli jí moc nejsou vidět špeky, když si všimla chloupků, které jí rašily zpod plavek.
„Tak vy ne, vy se mnou rozhodně koupat nepůjdete!“ prohlásila a už byla v koupelně, kde ze skřínky vyndala pěnu a holící stojek. Rychle ze sebe všechno shodila a už byla ve vaně. Sprchou si smočila své nezbedné chloupky a postříkala je pěnou na holení. Když roztírala pěnu po svém hrbolku, poprvé si uvědomila, jak je jí vagína vlastně pěkná. Chvilku si hrála s pěnou a roztírala jí kolem své dírky. Strašně jí vzrušoval pocit, který při tom prožívala. Cítila, jak jí začínají tvrdnout bradavky. V myšlenkách byla opět u Renči a včerejšího večera. Znovu a znovu si vybavovala Renčino tělo, když procházela obývákem. Byla maximálně vzrušená. Něco podobného nezažila ani se svým přítelem, když najednou ucítila, jak se jí zastavuje dech, srdce se rozbušilo, jakoby chtělo vyskočit z těla a po několika vteřinách projel jejím tělem pocit blaženosti a rozkoše. Ještě několik minut si vychutnávala onen pocit. Potom nacvičenými tahy začala holit své chloupky kolem své dírky. Když roztáhla pysky vagíny, aby měla lepší přístup k chloupkům na vnitřní straně, všimla si svého vystouplého poštěváčku. Byl tak nezvykle vystouplý. Nakonec proudem sprchy smyla zbytky pěny. Jak proud vody stékal po jejím těle, začala se opět dráždit na prsou a bradavkách, které byly pořád tak vystouplé. Tamaře se vůbec nechtělo ven z vany. Nakonec přeci jen z vany vylezla, oblékla se, hodila do tašky plavky s ručníkem a vyrazila směr bazén.
V dámské šatně bylo nezvykle plno. Tamara se snažila podle čísla na klíčku najít svou skříňku. Přitom jí pohled sklouzával na nahé ženy, které stály a převlékaly se u svých skříněk. Nakonec našla svou skříňku až na druhé straně šatny. Rychle se převlékla, osprchovala a už byla u bazénu. Špičkou chodidla zkusila, jestli není voda příliš studená.
„Brrr! Ve vaně bylo líp,“ pomyslela si, ale nakonec přeci jen i ona skočila do bazénu. Uplavala několik temp tam a nazpátek. Protože se jí z vody moc nechtělo, doplavala do mělčiny, kde si stoupla a zapřená s nohama o dno, pozorovala cvrkot kolem sebe. Jako vždy se věnovala své oblíbené činnosti, pozorovala, jaké plavky mají ženy, které s ní byly v bazéně.
„Už vážně potřebuji nové,“ pomyslela si.
Pak si dala znovu několik bazénů, aby se trošku protáhla, když stále v práci jen sedí. Jak se blížila pátá hodina, vylezla z bazénu a šla se pomalu převléknout.
Domu dorazila něco po šesté. Udělala si opět lehkou zeleninovou večeři a čaj.
„To je šílená nuda. Co asi dělá Renča? Co kdybych jí zavolala? To je blbost, nebudu jí teď už na večer otravovat!“ Tamara pustila ovladačem televizi a projížděla programy kabelovky. Vůbec si nevšimla, že pořady už projíždí poněkolikáté za sebou, V hlavě měla jen Renču.
„Je to jen přátelství co cítím?“
„Nebo je to něco víc?“
„Takhle jsem myslela ze začátku na bejvalýho... Jo to jsem ještě byla do něj šíleně zamilovaná, ale teď!“ ušklíbla se kysele.
„Znamená to, že jsem do Renaty taky zamilovaná?“
„Přece se nemůžu zamilovat během několika hodin. Nejsem žádná šestnáctka! Ale co pak to tedy je? Já přece nejsem lesba.“
„Ta noc…“
„Bylo to tak odporné… Fuj!“
„Ale zas to, jak mi na druhou stranu moc chybí? Ach jo, co mám dělat?!“ snažila se vyjasnit si své pocity a city Tamara k Renatě.
„Jdeme spát!“ pomyslela si už přemýšlením otrávená Tamara, protože jí strašně vadily její nevyjasněné city, které chová k Renatě. Jasně ví, že není lesba a přesto by tak ráda byla teď s Renčou. Vlezla si do postele, otočila se jako vždy na pravý bok a pozorovala stíny, které dopadaly oknem do její ložnice. Bylo jí smutno. Cítila se sama. Vzpomněla si na Renčino obejmutí, které jí předevčírem ještě tak vadilo a dnes by za něj dala vše, jen aby nebyla tak sama.
„Proč každej někoho má, jen já musím být sama.“
„Ach Renčo, kdybys věděla, jak mi chybíš!“
„No a co, tak jsem lesba!“
„Chlapy jsou stejně svině!“ vzpomněla si Tamara na Renčinu úvahu.
„Ale já nejsem lesba! - Ach Renčo - proč tu jen nejsi se mnou…“
Tamara se podívala na budík, který měla položený na svém nočním stolku. Bylo právě po čtvrt na deset. Tamara se na budík najednou dlouze zadívala.
„Ne, tuhle noc já sama nebudu!“
Vyskočila z postele, rychle se oblékla a doslova vyběhla ze vchodu. Rychlým krokem šla ulicí, až se za ní několik lidí otáčelo, protože nechápali, kam může ta žena tak pospíchat. Prošla několika ulicemi. Celá zamyšlená a hnaná vnitřní touhou přehlédla na přechodu auto, které jí div málem nepřejelo. Tamara i proto nevnímala nejapnou poznámku řidiče o blbé ženské, která se neumí rozhlédnout. Viděla před sebou jen cíl, který najednou jakoby vyrostl před ní z mlhy. Byl to zvonek domovních dveří. Okamžitě na něj zazvonila. Chvilku se nedělo nic. Stiskla ho tedy znovu.
„Kdo je?“ Ozvalo se z reproduktoru.
„To jsem já Tamara.“
Zámek zabzučel a Tamara otevřela domovní dveře. Vyběhla několik schodů, které brala
po dvou, až nakonec stála u otevřených dveří, ve kterých stál postarší muž. Když uviděl Tamaru, zašel dovnitř a bylo slyšet hlasy. Tamara celá nervózní přišla ještě udýchaná ke dveřím.
„Tak já jdu,“ bylo slyšet mužský hlas uvnitř bytu.
„Ahoj, tak zítra v sedm u mě,“ odpověděl mu ženský hlas.
Muž vyšel ze dveří, pozdravil Tamaru a pomalu sešel dolů po schodech směrem k domovním dveřím. Za ním se ve dveřích objevila překvapená mladá žena, která neskrývala své překvapení.
