Paruka - 1.díl - Amelia

05.01.2026 18:21

Měl jsem zrovna volný den, když zazvonil kurýr. Byl to balíček pro moji ženu. Neměl jsem ve zvyku její balíčky otvírat. Byla to její věc a nikdy mě to ani nezajímalo a pokud přeci jen ano prostě jsem se zeptal, když přišla domů. Nicméně jak den plynul pokaždé když jsem byl blízko toho balíčku ve mě rostla zvědavost. Nakonec zvědavost vyhrála nad rozumem a já balíček otevřel. Byl to pro mě šok. Jakmile jsem to otevřel koukal na mě gumový robertek. Žena si objednala nějaké věci ze sex shopu. Byl jsem lehce uražen. Pokud ji nestačím v posteli já, proč orgasmus předstírala a teď si kupuje erotické pomůcky. Měl jsem vždy pocit, že máme otevřenou komunikaci. Moje mužské ego ve mě způsobovalo zlobu, ale zvědavost pořád vyhrávala a já se v balíčku začal přehrabovat. Nakonec jsem z balíku vše vyndal na stůl. Krom dilda balíček obsahoval také sadu červeného sexy prádla, která se skládala z krajkového korzetu, tanga kalhotek, podvazkového pásu a síťovaných punčoch. K tomu evidentně přikoupila i červené střevíce a pak paruku dlouhé rudě červené vlasy stočené do tenké síťky mě fascinovali asi nejvíc. Tak moc že jsem sice viděl a držel poslední věc, ale zcela jsem ji od ignoroval. Byli to postroj do rozkroku s látkovým trojúhelníkem, ve kterém byla díra na ono dildo. Byla to prostě ta věc, co si ženy dají na rozkrok, když chtějí penetrovat jinou osobu. Nevěděl jsem proč si žena pořídila tyhle věci, ale uspokojoval jsem se myšlenkou, že sada prádla je pro ni na naše večerní hrádky. Přesto nebo právě proto se mi do mysli pořád kradla červená paruka. I když jsem se snažil hrál hry na počítači, opravoval rozbitou zásuvku a obecně se snažil na tu paruku nemyslet. Pořád se mi do hlavy vkrádala myšlenka, že tam leží ta zvláštní věc a ať tam jdu a prohlídnu si tu paruku. Stejně jako před tím jsem nyní chodil kolem stolu, na kterém pořád leželi vyskládané věci z krabice. A pokaždé když jsem pohled stočil na chuchvalec paruku objevovala mi v představách žena s červenými vlasy. Byla to pro mě neznámá žena. Snažil jsem se jí vždy silou mysli přeměnit na představu mé ženy v této paruce ane nevydrželo to dlouho. Nakonec jsem myšlenkám podlehl a paruku rozbalil z ochraně síťky. Její vlasy jsem rozčesal rukou a paruku si pozorně prohlédl. Vlasy působili uměle a nevypadala nikterak zvláštně. Dokonce na omak byli drsné, a ne tak příjemné jako vlasy pravé. Přistoupil jsem k zrcadlu v chodbě a paruku nadzvedl nad svojí vlastní hlavu. Neměl jsem v úmyslu si ji nasadit jen jsem chtěl vidět, jak asi bude paruka na ženině hlavě vypadat. V tu chvíli se, ale vše změnilo. Extrémní síla začala tlačit na mé ruce směrem dolů. Byla tak extrémní, že jsem měl problém paruku držet. Snažil jsem se jí zahodit, ale pramínky vlasů té paruky se mi omotali kolem rukou a začali silou moje ruce svírat a držet, zatím co vrch paruky táhl dál dolů. Byla to síla, kterou nešlo přemoci. Takže aniž bych to chtěl se mi paruka usadila na hlavě. Její vlasy pak ještě jako chapadla pomohly usadit celý ten podklad se zapínání na hlavě tak dokonale a správně jako bych se o to snažil já sám. Tu skutečnost jsem si nestihl ani uvědomit jak krátký okamžitě mezi nasazením paruky a následným aktem. Tisíce možná miliony jehliček mi probodli kůži na hlavě cítil jsem, jak se jehličky zastavili o mojí lepku. Cítil jsem, jak pichlavá pronikavá bolest jehliček se roztahuje po celém povrchu kůže a jak mi podklad paruky srůstat s hlavou, jak mi paruka vytahuje mé vlastní vlasy skrz podklad na češ sám podklad se začíná propíjet do mé kůže a při pohledu do zrcadla v těch vteřinách kdy bolest byla snesitelná jsem viděl, jak ty mé vlasy mění barvu a prodlužují se. Zatím co z umělých vlasů se stávají skutečné až nakonec nebylo možné rozeznat moje od těch co byli na paruce. Když bylo vše hotovo jehličky přestaly bodat. Vlasy, které do teď drželi mé ruce abych jimi nemohl hýbat, povolili. Ihned jsem chytil svoji hlavu a snažil se najít paruku abych si ji strhnul z hlavy. Popadl jsem pramen rudých vlasů a zatáhl za ně. Bolest prozradila, že to jsou moje vlastní vlasy a že paruka přestala existovat a stala se moji vlastní součástí. Zaklel jsem a vyrazil jsem pro strojek na vlasy, měl jsem v plánu co nejrychleji se té rudé šílenosti zbavit aspoň strojkem, ale udělal jsem sotva krok směrem do koupelny, když nová intenzivní bolest projela mim tělem. Určitě víte, jaké je to, když se bouchnete do brňavky. Tak přesně tahle bolest mnou projela ale mnohem, mnohem intenzivnější a celým tělem. Spadl jsem na zem a schoulil se do klubíčka. Bolest nepovolovala a já cítil, jak mi vnitřkem tělem roste něco neznámého a nezvaného, cizího. Začalo to od hlavy přímo tam kde mě předtím cosi probodlo kůži a postupně z tech míst, jak proudy řek, co se postupně rozlívají do menších a menších potoků a potůčků na všechny strany začaly proudit moji kůži a mí tělem. Pronikali mi do obličejových svalů, uší, cítil jsem bolest, když našli oči a prostoupili jimi. Cítil jsem je, jak prostupují mým jazykem i to jak jehličky zasahují moje orgány, jak se protahují do nohou a rukou, jak mi v rozkroku prolézají do varlat a údu, jak mi prolézají měkkými částmi hlavy kudy vede cesta k mozku zatím co další prameny této sítě našli celou mojí páteř, jak jí obtáčejí, jak pronikají dovnitř, když tato síť zasáhla míchu zlomil jsem se v zad Cítil jsem, jak se spojují s míchou a rozlévají se na horu a dolu po celém jejím obvodu jak ty co proudí nahoru k mozku se spojují s těmi co proudí od mozku dolů. Necítil jsem, jak mi prolézají mozkem, ale v šíleném svíjení se bolesti jsem si dokázal představit, jak můj mozek obepínají, jak propíchávají šedou kůru mozkovou a jak se rozlézají v mém mozku a pak když má mysl viděla jako živí obraz, jak moje celá nervová soustava je těmi cizími chapadly prorostlá náhle nastal klid. Z čistá jasna vše přestalo. Vstal jsem ze země a otočil se zpět k zrcadlu. Z nepochopitelného důvodu jsem byl zklamán, když jsem uviděl zase jen sám sebe jen s červenými dlouhými vlasy. Vlasy byli skvělé ale tělo se mi nelíbilo. Bylo odporně mužské, pod oblečením chlupaté a penis na mém těle jen ta představa mě přišla nechutná. Nechápal jsem proč tak náhle o sobě uvažuji a při myšlence na to, jak mi prolézá ta zatracená paruka míchou jsem dostal obavu. Jenže každá obava z té zkušenosti byla prakticky okamžitě potlačena, a naopak se moje mysl začala soustředit na mé nové vlasy. Nejprve jsem se prsty vlasů dotkl byli jemné a hladké příjemné a barva uhrančivá, zkusil jsem prsty zabořit mezi vlasy a pomalu pohybem dolů si je pročísnout, asi v půlce pohybu mi prsty zasekly. Po šíleném tanci na podleze naší chodby jsem svým vlasům způsobil značné rozcuchání a zacuchání. Věděl jsem, že moje žena má v ložnici stolek se zrcadlem a vším co žena potřebuje na úpravu svého vzhledu. Vyrazil jsem proto do ložnice. Tam jsem si sedl k jejímu stolu a začal se jejím kartáčem kartáčovat. Když jsem byl se svojí prací hotový měl jsem teď vlasy krásné rovné na konci lehce zvlněné, délku měli asi tak po lopatky a jejich sytě rudá barva zářila podivně vzrušující sexualitou. Když jsem se konečně vynadíval na své nádherné vlasy a snažil se potlačit pohledy na příliš mužské rysi obličeje a podivnou kombinaci hustého černého obočí co působili nepatřičně v kombinaci se sytě rudými vlasy. Vstal jsem. V tu chvíli jsem ještě nevěděl proč, ale z nějakého podvědomého důvodu ale s cela mimo mé vědomé myšlenky jsem došel k posteli a posadil se na ní. Na posteli se mi moje vědomá část aktivovala. Sledoval jsem proud myšlenek, který začal přemýšlet kde se vzala má nově nabitá malicherná starost o mé vlasy a sledoval jsem, jak logika tento krok jasně spojila s oněmi cizími proudy nitek v mém těle a má mysl mě logikou vedla k paruce. Jasně jsem si představoval, jak mým tělem se proplétají rudě syté vlasy. Které jako nervová soustava pronikají do každého mého kousku těla. Jak tyto cizí rudě syté nervy mohou pohnout mojí rukou. Vložit mi do hlavy myšlenku. Udělat ze mě zombií plnící jejich příkazy, ale i přes to, že tento parazit evidentně aktivně potlačoval mé obavu a nedovolil mi abych se toho bál a i přes to, že moje vědomí chápalo co všechno za rizika představuje cizí neznámí organizmus v mém těle jsem si byl naprosto jistý že uvažuji, jednám a chovám se naprosto svobodně, že každá má myšlenka je má a možná právě i protože jsem si uvědomoval, že strach a obava je ve mně uměle potlačována. Jsem cítil že onen parazit není mým nepřítelem. Pamatoval jsem si vše i boj s neznámou silou paruky, ale teď už mi to nevadilo. Jako by mi ty vlákna v mozku otevřeli nové myšlenky, odemkli nějakou komoru skrytého přání, kterou jsem v sobě dlouhá léta dusil, ale kdo ví třeba to nebylo přání mé ale té neznámé síly? Pochybnost o pravosti své touhy jsem stejně rychle jak se objevila utnul. Byla to touha určitě má. Paměť mi sloužila dobře a já si moc dobře vzpomínal, že tahle touha je celoživotní. Jediné, co tento symbiotický organismus nebo co to bylo způsobil bylo potlačení strachu z této myšlenky. Paruka vnikla do mé hlavy, našla mé jediné pravé hluboké přání a zničila všechny ty bariéry strachu, popírání, umlčování, které toto přání střežili hluboko v mé mysli před zraky vnějšího světa. Když jsem si tohle uvědomil a přijmul svojí hlubokou touhu za jedinou věc pro kterou chci žít v tu stejnou chvíli projela tělem nová silná pálivá bolest. To symbiotické spojení paruky a mého těla vědělo co přijde co musí přijít. Proto mé tělo přemístilo na nejbezpečnější místo v domě kde jsem mohl extrémní sérii bolestí a změn prožít a neriskovat zranění. Tentokrát to začalo jako kdyby vám celá nervová soustava vevnitř vzplála cítil jsem tu šílenou cizí síť, co prostupovala tělem a celá hořela připadal jsem si jako by mi do těla někdo narval kilometry do běla rozžhaveného drátu a chtěl mě spálit zevnitř. Všechny moje svali se roztahovali a stahovali jako kdyby hledali to jediné místo kde to šílené pálení zmizí Celé tělo se bolestí převalovalo tam a zase zpět. Kroutil jsem se do klubíčka a pak zase rovnal. Prudký nárůst tepla způsobil že jsem se zlomil v zádech a na poseli vykouzlil ukázkový gymnastický most pak jsem se zase stočil do klubíčka. Cítil jsem, jak mi praskají kosti, jak mi hoří kůže a mění se v jinou, moje svaly se v horku sítě vypařovali. Cítil jsem jak svaly, které zmizeli se jako tekutina přesouvají na moji hruď. Co jinde chybělo se přesunulo, aby mi rostli prsa. Začali se mi měnit i bradavky. Moje lebka praskla, odlomené kosti v celém těle se v žáru měnili v tekutinu a tam kde vznikla mezera se zbylé kosti spojovali a zase srůstali. Celý proces měnil mé tělo a obličej, Oslepl jsem, jak mi tekutina v očích začala vřít a já věděl že moje barva oční duhovky se mění a můj barvocit sílí, nevěděl jsem proč to vím al cítil jsem to. Cítil jsem i to jak mi hoří Adamovo jablko v krku a jak se mění v tekutinu kterou musím chtě nechtě bolestně polykat. A do toho všeho mi penis tvrdnul a rostl pramínky neznámých nervů prorostlé mým penisem a varlaty začali s pálením vibrovat a já pln bolesti a vzrušení už nevydržel. Můj penis provedl největší semennou explozi sperma do ještě nasazených kalhot a trenek. Pulzoval, škubal a znova a znova pouští další a další várku. Kalhoty už byli celé proteklé, a i když nebylo možné mít ve varlatech takové množství té bíle tekutiny pořád to pokračovalo. Nejprve jsem to pro samou bolest nevnímal, ale jak bolest ustupovala došlo mi, co dole cítím. S každým výstřikem je moje kdysi mohutná chlouba menší a menší, Moje mi varlata neznáma síla vtahuje do těla a jak pořád s novým a novým záškubem a výstřikem nového semene ven mám čím dál tím víc prostoru v rozkroku. Pálivý pocit ustal a už jen proud spermatu pokračoval s každým záškubem mého penisu vypustil s pocitem orgasmu další a další deci spermatu. Ještě jsme stihnu odtáhnout kalhoty abych viděl svůj rozkrok. Prožíval jsem svůj poslední orgasmus jako muž poslední záškuby teď už asi 3 mm dlouhého velmi tenkého penisu. Poté se penis už jen stahu do těla a kde býval penis byl teď téměř dokonalí klitoris jen malá dírka močové trubice to, ale hyzdila. Dírka močové trubice se však začala měnit. Roztahovala se na délku směrem k análnímu otvoru a prohlubovala se. Vyrůstali mi stydké pysky. Tvaroval se vchod do pochvy, a nakonec i pochva. Kolem rozřízlého klitorisu se začínali objevoval růžolící malé stydké pysky a do toho se pod tím tvořila nová močová trubice. Než jsem se nadál klitoris opět s rostl v celek do původního tvaru jen bez teď už zbytečné dírky. Naposledy mnou projela extázi vyvolávající vlna elektrických impulzů od konečků prstů až k hlavě. Po zádech mi přejede husina a byl konec. Nemusela jsem k zrcadlu abych chápala, co se stalo. Nemusela se v zrcadle zkoumat abych věděla, že teď jsem ženou. V posledních vteřinách jsem viděla a plně cítila proces změny. Vím, co pocit mokrých kalhot a prázdného prostoru v rozkroku znamená, Sundala jsem si tričko, které stejně jako kalhoty a postel pod náporem bílé tekutiny dostali svojí dávku a je teď vše zcela promočené. Viděla jsem svá nádherně tvarovaná prsa. Jsou sice menší, než bych si teď přála, ale jsou nádherně tvarované mají krásný tvar slz, jsou pevná s jemnou a hladkou kůži. Dva knoflíčky stále ještě vzrušením vztyčené vpřed s malými jemně tmavými dvorci jako by říkali „holka těšíme se na dotek prstů a jsme připravené až jednou bude třeba kojit. Moje dlouhé rudé vlasy teď opět rozcuchané. Které mi teď lehce vadí ve výhledu. Pohled do pokoje snadno prozradí, že moje oči jsou teď citlivější na barvu. Vidím sice pořád téměř stejně, ale rozdíl mezi odstínem potahu na křesle a polštářem na něm položeným vnímám mnohem více než dřív. Je mi i větší zima a cítím mnohem intenzivněji lepkavý pocit na mích jemných hladkých nohách a na těle. Ta mnoha litrová povodeň, co mi způsobil můj penis na rozloučenou byla spíše jeho pomsta za to, že se ho celí život chci zbavit. Ano byl to můj sen. To bylo to, co mi paruka našla v mé hlavě a připomněla mi, že tohle je mé jediné skutečné přání. Nevím, jak neživá věc může vůbec vnímat, ale nějak ta Paruka už když balík přišel věděla, že tajně nosím punčocháče mé ženy, že si hladím její prádlo abych aspoň rukou okusil ten materiál. Že si zkouším její kabáty, kde neriskuji, že se její menší oblečení roztáhne. Ta neživá věc za mě cítila že jsem se v pubertě tajně oblékal do sestřiných věcí a chodil v nich, dokud sestra nepřišla z kroužku. Paruka už ve chvíli, kdy přišla tak nějak věděla lépe než moje žena, že když koukám z auta nebo v MHD po cizích ženách že to není protože by mě přitahovali, ale protože jím závidím to tělo to oblečení to že jsou ženou a vše co to obnáší. To všechno, i když nevím proč a jak, ta paruka věděla. A to vše mi teď dala. A za to všechno se mi ten kdysi velký zmetek mstil, když udělal takový nepořádek. Nicméně to byla spíše jen taková pohádková představa o myslícím penisu. Spíše logicky vzato to, pravda byla, že se všechna váha toho mužského těla, co měla navíc musela prostě někam ztratit a nemohla se prostě jen zmizet bezezbytku. Takže všechno to semeno, které se nacházelo na mé posteli na kalhotách a trenkách tričku a na mém těle byl zbytek mé mužské minulosti. Bylo třeba se ho na vždy zbavit. Zničit moji minulost. Začala jsem tím, že jsem kalhoty, trenky, tričko, povlečení hodila do velkého černého odpadkového pytle. Pak jsem vlezla do sprchy a dobrou půlhodinu ze sebe smývala všechno co jen šlo. Celé mé tělo dostalo krásnou pozornost každý záhyb mého těla byl nejprve mýdlem omyt potom tělovým mlékem podruhé očištěn a pak vše krásně potřeno regeneračním olejíčkem. Speciální dávku regenerace dostali moje nádherné rudé vlasy, co mi tak pomohly. Milovala jsem je. Čím dál tím víc. Byla jsem jim tolik vděčná, a i když z paruky již definitivně nezbylo nic a ona přestala existovat. Já věděla že je nyní mojí součástí mým již neodkladným symbiontem. Mým nervovým systémem. Když jsme vyšla s ručníkem na hlavě a v županu mé drahé ženy. Pohlédla jsem ještě do zrcadla. Měla jsem krásnou pravidelnou tvář můj kdysi široký nos byl nyní jen roztomilým knoflíčkem. Pravda měl špičku trochu nahoru ale která žena s tak dokonalou postavou a tvarem obličeje by neměla nos nahoru. Co bylo, ale hlavní moje oči působili tak velké a pronikavé a jak jsem předpokládala barva očí se mi změnila. Měla jsem nyní tmavě zelené oči, které jako by se k okraji stávali světlejšími. Byli opravdu pronikavé. Těšila jsem se až těmto nádherným očím dopřeji tu moc očních stínů a řas. Moje obočí bylo sice pořád husté ale jeho barva teď dokreslovala přirozenost barvy vlasů a očí. Jako by našli přesně ten správný odstín hnědé či červené co spojovala mé oči a vlasy. Připadala jsem si jako znovuzrozená. Pak jsem vešla do pokoje a viděla ten nepořádek kolem postele. Netrvalo dlouho a já ještě v županu a s ručníkem na lhavě začala uklízet. Když asi za hodinu byla práce hotová a já zase seděla v našem křesle, stále v županu a s ručníkem na hlavě s jistou dávkou uspokojení z úklidu který jsem do té doby neznala. Pohlédla jsem skrz otevřené dveře do Kuchyně kde na stole pořád leželi ony věci z balíku. Sice jsme nejprve zahlédla ono dildo a napadlo mě co každou ženu, na kterou ještě působí trochu toho posledního záchvěvu může, kterým postupně doznívá, ale než jsem se odhodlala k zasvěcení mého ženství. Než jsem vstala abych zkusila, jaké je to být ženou v okamžiku vrcholu. Přejela jsem pohledem na sexy sadu červeného prádla. Vlastní dámské prádlo nemám, mohu si půjčit sice manželčino a věřím, že to bude úžasné, ale bude asi jedno, zda si vezmu její staré nebo tohle které její ještě vlastně ani její není a mé vlastní pánské na sebe, už nikdy nevezmu, nechci, až se všechno vyřeší spálím nebo zničím všechno moje pánské oblečení jednou pro vždy. První, co jsem na sebe vzala jsou Tanga krásný malí saténový trojúhelníček obejme mojí novou vagínu a krásným hladivě příjemným dotykem jí zakryje. Dotek na kůži je až vzrušující pro běžný pohyb naštěstí je můj klitoris schován stydkými pysky tak dobře že krom kůže nemá co dráždit. Přesto ten prázdný pocit volna mezi nohami je tak psychicky uspokojující, že bych dnes mohla jen ležet a užívat si ho jen tak žádný hlazení nebo jiná jistě příjemnější sexuální činnost. Jen tak ležet dávat si nožku přes nožku a stále si užívat to „nic“ co tam je. Co naopak ale dráždilo moje smysl víc, než satén vpředu rozkroku byl pruh látky hluboce se zarývající mezi půlky a dráždící mi kůži, anální otvor a kostrči, ale i tohle byl v tu chvíli pocit kterého jsem si chtěla užít. Různě jsem se vrtěla, sedala a vstávala, chodila schválně s pohupující se prdelkou nyní kulatější a pevnější. Užívala si každého posunu látky a toho, jak se v předu hladký samet dotýká mé kůže a pohyby stehna místo nárazu do penisu nebo varlat nenalézá nic. Zatím co látka vzadu dráždí a trochu řeže méně ale přesto citlivější místa. Pak přišel na řadu korzet. Když košíčky korzetu obepnuli mé prsa velikosti B a nadzvedli je výš protože měli pushup efekt můj dekolt zazářil tak že by nebylo muže co by mi koukal do očí. Jak košíčky obestoupily mé poprsí jako by si prsa uvědomila. „Sbohem volný pocite tohle je naše zlatá milovaná klec. V této a jí podobné kleci budeme od teď až na do smrti každý den a volnost pohybu? Jen ve vzácných. Možná ženy trpí, když je musí podprsenky svírat den co den, ale my, co chceme každou jednu ženskou věc ať už příjemnou tak nepříjemnou. Tohle naopak milujeme (pozn. Jsem teď asi jedna z mála žen, co si užívá i menstruaci, bolí to mění se mi nálady je to opruz, ale vždy když přijde je každá myšlenka nepříjemnosti doprovázená pocitem „jsem pravá žena, a to za to stojí“ to je poznámka). Když jsem si pak zapínala háčky na zádech byl to pro mě úkol dost složitý, ale nakonec sem i všechny povedli zaháknout na poslední stupeň. Trochu mě mrzelo, že ačkoliv byl pocit obepnutí znát nepůsobil nikterak dusivě ani příliš nestahoval pas. I když bych v tu chvíli chtěla cítit ten stahující tlak korzetu. Měla jsem tak úzký pas a ten korzet byl spíše okrasného charakteru, než aby plnil funkci tvarování pasu. Přesto jsem ten korzet na těle cítila a nechápala proč mužské oblečení nedělalo tak krásný pocit na pokožce, ale možná je to jemnosti kůže, kterou jsem v tu chvíli cítila. Podvazkový pás zapnutý kolem mého téměř vosího pasu neposkytoval krom vnitřního pocitu náhlého ženství, které jsem cítila s každou novou zkušeností žádné silnější fyzický pocit. Za to síťované punčochy krásně klouzali po mých hladkých nohách ze začátku velmi příjemně hladký pocit se změnil ve chvíli, kdy jsme podvazek připnula na podvazkový pásu. Gumičky podvazku se napnuli a já cítila, jak mě struktura sítě, kterou punčochy mají mírně tlačí po celé jejich délce. Cítila jsem každý oko sítě punčoch, jak se skrz něj snaží volná kůže protlačit, ale je bylo mi to tak příjemné. Všude kde se jen může toto oblečení dotknout těla tam se dotýká a dráždí nebo hladí. Nechápala jsem, jak jsem mohla žít v, tak nudném mužské oblečení, zbytečně volné zbytečně plandavé zbytečně bez fantazie. Když pocitem nového oblečení doznal mé touhy po sytosti pocitů bylo mi jasné, že si chci vyzkoušet jaké je v tom chodit. Procházela jsem se spodním prádle k zrcadlu a zpět pokaždé mě moje dokonalá postava v tak sexuálním spodním prádle fascinovala. Stávala se ze mě žena příliš marnivou. Náhle mi hlavou bleskla myšlenka na pár červených lodiček. Neváhala jsem a přišla opět k balíčku ten den už po třetí a samozřejmě mě napadlo že poslední co zbývá je robertek a postroj na něj. Sice jsem neznala velikost své nohy, ale ani na okamžik jsem nepochybovala že ony střevíčky jsou pro někoho jiného něž pro mě. Už jen pohled na číslo velikosti mi prozrazoval že pro moji ženu nejsou. Postavit se poprvé na jehlové podpatky je těžké, ale já zažívala pocity plné endorfinu, dopaminu a bylo to jak trip z nějaké drogy. Vše bylo tak super jako výhra miliardy korun. Víc než to splnění všeho, co si vůbec dokážete přát. Byl to tak opomíjející pocit že za hodinu už si nedokážete vzpomenout jaké to je chodit jak dřevorubec táhnoucí kládu na laně za sebou. Každý krok končí přesně na tom místě před druhou nohou, Pokaždé když jsem nohu zvedla přešla krásně a plynule před druhou nohu a před dosednutím srovnala špičku ve směru chůze a vždy dopadla pata a pak špička. Pohyb byl tak ladný že jsem si připadala jako kočka jdoucí po úzkém dřevěném plotu. Byl to tak hypnotický pocit, že když jsem si chvíli sundala střevíčky z nohou postavila jsem se instinktivně na špičky. Následující kroky jsem pak instinktivně opakovala jako bych na nohou střevíčky stále měla. Samozřejmě se nemůžete opřít o jehlu neexistujících bot, ale přesto jsem kroky prováděla jako bych na nohou střevíčky stále měla. Pokud nevíte, jak si to představit pusťte si film Terminál. Je tam scéna kdy si letuška zlomí podpatek jedné boty a tuto nepříjemnost vyřeší tak že si ulomí i druhý a stejně ladně pokračuje na špičkách stejně ladně jako by se jí nic nestalo. Pak ale moji chůzi přehlušila vědomá reakce mysli. Pokud stojím na špičkách, proč? Proč si nepoložím paty na podlahu. Vědomě jsem zatlačila své paty dolů až se dotkly země a v tu chvíli mi došlo že je něco jinak. Něco uvnitř mě nechtělo tento postoj. Nebyla to bolest, nebo nějaký tlak nebo tah. Bylo to jako byste zkoušeli prsty na nohou se postavit na špičky a patou tlačili k zemi. Nebo lépe řečeno jako byste vy, co máte přirozeně paty na zemi museli trvale stát na špičkách. Nakonec jsme se vrátila pro své střevíčky a znova si je obula. I když můj přirozený postoj byl o této chvíle „žena na podpatcích“ cítit ten jemný tlak na patě, když se opírá o střevíček byl přeci jen pohodlný než mít všechnu tu sílu na špičkách. Pak jsem se ten den již po sté zastavila u zrcadla a začala se zkoumat v celé své kráse. Štíhlá žena někde mezi třiceti a čtyřiceti lety. (věk zřejmě odpovídal mému původnímu biologickému, takže mi bylo 36) Přesto s velmi hladkou a obstarávanou kůží. Vše bylo dokonale hladké jako by byla epilace mojí přirozeností. I bez podpatků by byla moje velikost okouzlující, ale díky podpatkům jsem teď dosahovala asi tak 180 cm a měla jsme tak pocit, že na svět vzhlížím ze stejné výšky jako před mojí proměnou. Celé tělo tvořilo tvar přesýpacích hodin. I když bylo vidět, že mnohé z těch partií bude třeba udržovat abych neztratila nic ze své krásy. Jak jsem tam, tak stála docházelo mi, že už hezkou chvíli moje myšlenky neproudí v tom tupém mužské „byl jsem“, „Půjdu“ a tak podobně Došlo mi, že zbývá poslední relikt mé minulosti, se kterým se já sama uvnitř sama sebe musím Vypořádat. Věděla jsem, že venku je moje žena, práce, rodiče, sestra, přátelé a stát u kterých to bude třeba ještě řešit, ale to byla v tu chvíli budoucnost. Já bojovala s posledními zbytky muže uvnitř mě. Pak jsem to vyslovila „Jmenuji se Kristína, Karolína Pokorná“ můj hlas, soprán, byl zvláštní vysoký a řekla bych možná i ječiví. V tu chvíli to ale bylo jedno působil tak éterickým dojmem a já měla pocit člověka co poprvé v životě promluvil a slyší svůj vlastní hlas i když jeho vlastní podobu jsem stejně jako všichni poznala až z „videí“ ale to známe všichni. Ted den bla moje mysl vytržena přeměněná do mého vlastního vnitřního skutečného já a sním i celé mé tělo. Byl to tak opojný, silný a významný vjem, že mi ani nedošlo kolik hodin uplynulo od první chvíle kdy jsem od kurýra převzala balíček. To se však změnilo ve chvíli, kdy moje myšlenky byli násilím vráceny do časové osy zvukem klíčů. Jako by pro mě přišla smrt, ale bylo to možná horší. Z práce se vrátila moje žena, ale už je pozdě něco udělat. Ani jsem nestihla udělat krok, zaběhnout do koupelny, schovat se za zavřené dveře cokoliv. Jen jsem tam tak stála, když se dveře otevřely. Moje krásná asi 165cm vysoká, černovlasá žena stála ve dveřích. Dveře do kořán otevřené. Ona tam stála v rukách tašku v druhé ruce klíče které právě vyndala ze dveří. Stojí a beze slova mě pozorovala s vytřeštěným výrazem. Celá Trvalo sotva dvě vteřiny, ale mě to přišlo jako věčnost. Když jsem se nadechla že něco řeknu. Zkusím to vysvětlit. Moje žena zareagovala rychleji. Udělala rázný krok do bytu a třeskem podobnému výstřelu z děla zabouchla dveře. "Ty jsi se úplně posral!" Začala křičet.