Dobře napsané. Vlastní zkušenost s únikem moči-místo plínek docela ujdou vložky na úniky,člověk se necítí jako balík ;) Určitě pokračuj,dobře rozvinutý příběh.
Povídka o Petře a Petrovi - 4.díl - Plenka - Petra
13.12.2022 23:25
Ahoj všichni, kdo čekáte na pokračování mého příběhu. Jistě jste už zvědaví na to, jak dále pokračoval vztah Martina a Elišky, jak dopadl Milan při zkoušení ze zeměpisu a snad vás zaujmou i mé další osudy, které se právě před Vánocemi začaly poněkud komplikovat, neboť nošení trenýrek se mi stalo v jistém smyslu osudným a poznamenalo celý můj další život. Nevím, zda pozitivně nebo negativně, ale posouzení už nechám na vás.
V tomto díle povyprávím o všem (nebo aspoň o něčem), co jsem vám slíbila na konci předchozího, a co se sem nevejde, nechám na další díl.
Pokud jde o Elišku - no - zatím snad stačí říci, že začala chodit s Martinem pravidelně na zmrzlinu, ale Martin i my to s ní budeme mít ještě dosti těžké. Trenýrky zatím tvrdohlavě odmítala a naší sestrou se taky zatím nestala. Ale uvidíme... Pokud jde o Milanovo zkoušení ze zeměpisu, v neblahé předtuše se alespoň něco naučil. Sice byl podle něj Bern hlavním městem Německa, ale jinak to byl na něj docela slušný výkon. Paní učitelka Pšeničková, jak se tělocvikářka (a zároveň zeměpisářka) jmenovala, se nestačila divit, že se i třídní flákač něco naučil, neboť dostal dvojku, z čehož jsme byli všichni paf, zvláště pak paní učitelka. Ty tři tisíce grošů by v tuto chvíli prohrála na celé čáře.
Ale zpátky k trenýrkám. Ty už se staly mou nedílnou součástí a nosila jsem je nejen na tělocvik, ale i běžně do školy i mimo školu. Pod nimi jsem vždy nosila kalhotky. Doma jsem je nosila pod šaty. Červené proužky od gumiček jsem měla na stehnech snad neustále. Nicméně byl prosinec, venku mrzlo, a mé spolužačky moudře usoudily, že je třeba nosit na tělocvik pod trenýrky ještě silonové punčocháče. Mně byla sice zima na nohy, ale punčocháče jsem odmítala. S výjimkou občasného svádění Petra jsem o jejich nošení nechtěla ani slyšet, neboť jsem se v nich stále cítila jako obrněný transportér. Nosila jsem pouze podkolenky, ale to se bohužel ukázalo jako nedostačující. (V tělocvičně se sice topilo, ale přiměřeně, aby nám při tělocviku nebylo horko.) Začala jsem chodit častěji čůrat, ale myslela jsem, že je to z pití, neboť jsem dodržovala pitný režim a do školy jsem si vždycky nosila lahev s pitím. Bohužel - jak se později ukázalo - jsem se krutě mýlila, a následující události ovlivnily celý můj další život. Zatím jsem však chodila „jen" často čůrat... A blížily se vánoční prázdniny...
Zde si dovolím malou odbočku, která bude důležitá pro další děj: S mámou jsme si čas od času prohlížely album fotografií z jejího dětství a na mnoha z nich byla vyfocená v trenýrkách, které nosila snad téměř všude: doma, venku, na pionýrském táboře atd. Pod nimi měla vždy hezké kalhotky nebo silonové punčocháče, ale v albu bylo i hodně fotek, na nichž bylo mámě mezi dvanácti a čtrnácti lety a pod trenýrkami měla...látkové pleny v gumových kalhotkách! Ve dvanácti letech totiž silně prochladla a dostala silný zánět ledvin a močových cest, po němž dva roky trpěla silnou inkontinencí (mé časté čůrání mě v tuto dobu mělo varovat, že něco není v pořádku). Tyto fotografie mě velmi vzrušovaly a nemohla jsem se na ně vynadívat. Vždy po jejich shlédnutí jsem si před spaním představovala, že mám na sobě taky takový balík plen, a vždy jsem si přes kalhotky pod noční košilí natáhla ještě trenýrky, abych mezi nohama cítila větší vrstvu. Prsty pravé ruky mi pak vždy samy zajely do rozkroku, a co se dělo pak, to si nechám pro sebe. Prozradím jen tolik, že jsem pak vždy usínala s blaženým pocitem a velmi jsem toužila po plenkách. (Tehdy jsem ještě netušila, že se mi mé přání splní v míře vrchovaté a pleny mě budou provázet až do konce života.)
Tolik k odbočce a nyní pokračování: Blížily se vánoční prázdniny a s nimi předvánoční besídka, na niž jsme se s holkami rozhodly uspořádat soutěž Miss trenýrky. Soutěž se měla skládat ze dvou částí: vystoupení v trenýrkách ve volné disciplíně a pak promenáda v trenýrkách. Publikum by pak vybralo miss trenýrky a první a druhou vicemiss.
Já a mé kamarádky Soňa, Simona, Jana a Kamila, jsme se rozhodly nacvičit skupinový taneček, jehož choreografie se ujala zkušená Jana, která už dlouho chodila do tanečního kroužku. Se svolením tělocvikářky jsme nacvičovaly v tělocvičně po vyučování. Mně ovšem nácvik komplikovala skutečnost, že jsem musela běhat každou chvíli na záchod, což se kamarádkám pochopitelně nelíbilo a doporučovaly mi plínku. Nicméně nácvik jsme i tak dobře zvládly.
Vánoční besídka se ovšem kvapem blížila, já s kamarádkami jsme pilně nacvičovaly, až přišla na řadu generální zkouška. Já jsem chodila stále častěji čůrat, i když jsem omezovala pití, což kamarádkám i Petrovi začalo byt čím dál nápadnější. Já jsem ovšem všechny ujišťovala, že to nic není. Petr ovšem přišel s pomstou za ty trenýrky, které jsme mu navlékly při oslavě mých narozenin, a naskytla se mu k tomu skvělá příležitost. V den generální zkoušky bylo v tělocvičně potřeba něco opravit, tudíž jsme tam nemohly nacvičovat. Petr nám tedy nabídl, že můžeme nacvičovat u nich v obýváku, neboť jeho rodiče šli do kina, čehož jsme pohotově využily (jinou možnost jsme ostatně neměly). Ve smluvený čas jsme tedy přišly k Markům, rozloučili se s Petrovými rodiči, ujistili je že nezboříme dům, a všichni jsme měli celý byt jen pro sebe. Jen mi neuniklo, že Petr a mé kamarádky na sebe občas mrkají a přitom se spikleneckým usmívají. Před zkouškou jsme se svlékly do triček a trenýrek, přičemž jsem postřehla, jak Petr tajně předal Soně jakýsi balíček a všichni na sebe opět mrkli. Než jsem si uvědomila, co se děje, holky mě popadly a odvlekly do Petrova pokoje. Tam mě povalily na gauč, stáhly mi trenýrky a kalhotky, vytáhly onen tajemný balíček, z něhož se vyklubala jednorázová plínka a nádobka s pudrem, Jana mi vmžiku napudrovala pipinku, a než jsem se nadála, byla jsem zabalená jako mimino. Pak mi holky natáhly kalhotky a trenýrky a vystrčily mě z pokoje. Vše se událo tak rychle, že teprve teď jsem si plně uvědomila, co se vlastně stalo, zvlášť poté, co mi Petr šeptl do ucha: „To máš za ty trenky." Byla jsem rudá jako pivoňka a cítila jsem se na jednu stranu strašně zahanbená, ale na druhou stranu příjemně vzrušená. Nicméně jsem měla slzy na krajíčku, naštvaně jsem prohlásila, že zkoušet nebudu, sedla jsem si na křeslo a trucovala. Chtěla jsem se sbalit a odejít, ale dveře od bytu již někdo předem zamkl. Usedla jsem tedy znovu do křesla a dále trucovala, naštvaná na holky i na Petra. Nechal jsem se od všech dlouho přemlouvat, abych neblbla a nekazila vystoupení, a že to byla jenom legrace jako tenkrát s tím navlečením Petra do dívčích trenýrek. Už jsem si málem postavila hlavu, že je to od nich blbý a že v tom balíku zkoušet nebudu, jenže když jsem se podruhé pokusila vstát z křesla, odhodlaná se balíku zbavit, najednou jsem si do té plínky vydatně ucvrnkla. Co teď? Tohle se nemělo stát! Styděla jsem se tak, že jsem si vzápětí ucvrnkla ještě jednou. Více začervenat jsem se už ale nemohla. A plínka samozřejmě trochu ztěžkla...
Rázem jsem byla jako oukropeček a jen jsem potichu špitla: „Tak jo, pojďme tančit."
Ostatní se tomu náhlému obratu podivili a Jana se mě jenom zeptala: „ Peťulo, jsi v pořádku?"
Zmohla jsem se jen na stručnou odpověď: „ Jo, nestarej se."
Bylo to sice téměř odseknutí, ale nikdo se mě už na nic neptal, jelikož Petr pustil magnetofon a my jsme se pustily do tance. Vystoupení jsme si zopakovala celkem třikrát, vše šlo jako po másle, choreografka Jana byla navýsost spokojená a byly jsme si téměř jisté, že máme vítězství v kapse. Jen já jsem si během nácviků párkrát bezděky ucvrnkla. Plenka byla stále těžší. Po skončení nácviků jsem byla zaražená jako hřebík v rakvi a jen jsem si přes taneční úbor rychle oblékla kalhoty a halenku. Ani jsem si nesundala zpocené tričko a trenýrky jako ostatní holky. Všichni po sobě jen tázavě pokukovali.
„Peťulo, proč si nesundáš ty zpocený hadry? Ta plína byla jen legrace, tu můžeš taky sundat," ryly do mě holky.
„To je dobrý," špitla jsem téměř šeptem.
Pak jsme si všichni dali ještě limonádu (což pro mě znamenalo další ucvrnknutí), holky neustále švitořily, jak to na besídce všem natřeme, jen já jsem pomalu upíjela a mlčela jako hrob. Pak jsme si oblékly bundy, nazuly boty, rozloučily se s Petrem, na něhož jsem při odchodu vrhla neurčitý pohled, a vyrazily ven do vánice, která venku mezitím začala. Besídka měla být za dva dny.
„Tak Peťulo, přestaň trucovat. Dyť to byla jenom sranda!"
„Já netrucuju."
„Tak co je?"
„Nic, dejte mi pokoj!"
„Tak si trhni protézou!"
Po této výměně slov jsme se rozešly a já jsem tiše šlapala k domovu potemnělou ulicí s dosti těžkým balíkem mezi nohama. Měla jsem, co jsem chtěla, ale takhle jsem si to nepředstavovala. Na druhou stranu mě ten balík docela vzrušoval. Takto zabraná do myšlenek jsem se došourala k domovu. Opatrně jsem otevřela domovní dveře...
„Ahoj Peťulo, přijď hned na večeři," zahlaholila na mě z kuchyně máma.
„Ahoj mami, hned jsem tam," odpověděla jsem, zula jsem si boty, pověsila bundu na věšák a rychle zapadla do svého pokoje. Mezi nohama jsem měla těžký balík, ve kterém to navíc nepříjemně čvachtalo. Kromě toho i trochu šustil. Potřebovala jsem ho sundat, umýt se a vzít si čisté kalhotky, ale nebyl čas. Rodiče na mě čekali s večeří. Rychle jsem si tedy svlékla košili, propocené tričko a kalhoty a oblékla jsem si volné domácí šaty. Snad rodiče nic nepoznají. Pak už jsem se jen snažila tvářit jakoby nic a přišla jsem do kuchyně.
„Nazdar primabaleríno, tak jak jste to zvládly? " přivítal mě táta.
„Ahoj tati, šlo to dobře, myslím, že vyhrajeme," odpověděla jsem trochu zaraženě.
„Jsi v pořádku? Vypadáš, jako by ti uletěly včely," opáčil táta.
„Ale jo, jen jsem hrozně unavená. Zkoušely jsme celkem třikrát, tak mi to dalo zabrat."
„Tak se u nás posaď a dej si do nosu. Určitě ti vytrávilo po takovým výkonu."
„Jo, tati, mám hlad jako vlk."
Opatrně jsem se posadila. Rozhlédla jsem se na obě strany, jestli někde po stranách něco nevykukuje, ale vše se zdálo v pořádku. Skoro jsem se bála pohnout.
„Nespolkla jsi pravítko? " zeptal se mě táta.
„Ne, jen mě trochu bolí záda," odpověděla jsem pohotově.
Na stole se objevil pekáč se zapečenými bramborami a mísa s okurkovým salátem, takže další vyptávání milosrdně ustalo. Mé oblíbené jídlo, vonící na cely dům, ale já jsem stále musela myslet na ten nešťastný balík mezi nohama. Navíc jsem si ještě trošku ucvrnkla, přičemž tohle ucvrnknutí i trochu pálilo.
Popřáli jsme si dobrou chuť a pustili se do jídla. Bez ohledu na okolnosti mi moc chutnalo a nacpala jsem se k prasknutí.
„Peťulo, ty snad čekáš dvojčata. Ukaž, neroste ti břicho? " rýpl si táta, když jsem vydávala od stolu.
Hrklo ve mě jako ve starých pendlovkách. Snad si nevšiml toho balíku? Jen jsem se nenápadně pousmála.
„Jen si dej, seš ve vývinu," dodal ještě táta. „A teď hezky pomodlit, vyčůrat a spát. Žádný ponocování, zejtra máš ještě školu."
„Ano, pane, ale eště se pudu umejt a vyčistit si zuby."
„ To je chvályhodné, milá dcero."
Vyběhla jsem z kuchyně nahoru po schodech do svého pokoje. Balíku si naštěstí nikdo nevšiml. Teď už se ho musím jenom nějak zbavit. Svlékla jsem si šaty, trenýrky i kalhotky, a došlo i na mokrou plenu. Nerudovská otázka zněla: Kam s ní? Rozlepila jsem lepítka a plenu rozložila. Byla mokrá jako hnůj se skvrnkou od krve. Kde se tam vzala? Menstruaci jsem ještě mít neměla... Plénu jsem zatím hodila pod postel, oblékla si župan a seběhla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, dala jsem si sprchu, a hned jsem se cítila trochu lépe. Oblékla jsem si kalhotky a noční košili a šla jsem si lehnout. Mysl jsem měla naplněnou obavami. Splnilo se mi přání dostat plenku a cítila jsem i příjemné vzrušení, ale znepokojovalo mě to několikeré učůrnutí s krvavou skvrnkou. A co bude zítra ve škole, až se zase setkám s holkami a s Petrem?
Víte co, počkejte si na to do příště.
Vaše Petra Svobodová
Diskusní téma: Povídka o Petře a Petrovi - 4.díl - Plenka - Petra
Datum: 18.04.2023
Titulek: Parádní povídka!
Moc pěkná povídka! Pěkně se čtou i ty předchozí. Jenom tak dál, čekám na další díl!
Z mého stařeckého pohledu taky vidím, jak jsou ty mladé holky nerozumné tajnůstkářky, které si zahrávají s vlastním zdravím - vlastní zkušenost :´-( ...A je to tak pořád... Čili je to i dost pravdivá povídka.
Datum: 18.02.2023
Titulek: Plenka 4 díl
Je to vynikající a dobře zpracované. Za nás oba za 1
Datum: 29.12.2022
Titulek: Perfektné
Ďakujem za kvalitnú tvorbu, dobre sa to čítalo. Super vzrušujúca poviedka. 100 bodov :-)
Datum: 17.12.2022
Titulek: Errata
Až v povídce narazíte na dodatek „když jsem vydávala od stolu ", opravte sí ho na „když jsem VSTÁVALA od stolu “. Můj tablet je totiž vtipálek a občas opravuje slova bez mého vědomí.
Datum: 15.12.2022
Titulek: plná plenka
plná plenka a vzrušivé pocity k sobě patří- vlastní zkušenost;-)
