Povídky - Větrnice

10.06.2021 08:10

I.
Bloumám takhle jednou po lese a sbírám hříbky. Chodím sem a tam, až se najednou a posléze ocitám u říčky. Stojím před jejím malým vodopádem a zírám. Přede mnou se odvíjí scéna, která zaujme svou krásou: pod potůčky vody se omývá dlouhovlasá víla. Zprvu mě nezahlédla, ale jakmile se tak stalo, došlo z její vůle k mé proměně. Jsem teď něco jako její bludička. Mám průhlednou, přesto dívčí podobu. Nemusím nic jíst ani pít, spát či odpočívat. Prodírám se mechem a kapradím a svádím zbloudilé pocestné. Když mě však víla konečně svým polibkem probudila k novému životu, stal se že mě zase slušně oblečený člověk. Konečně vypadám jako žena.

II.
Před výtahem bylo plno. Udělala se fronta. Konečně se otevřely jeho dveře a dostávám se dovnitř se skupinkou několika děvčat. Avšak bylo v něm plno a nechtíc, abychom se na sebe mačkaly, žádám je proměnu v obyčejnou holku, takovou, jakou jsou ony samy. "Opravdu chceš, aby to všechno u tebe tam dole najednou zmizelo, jako po šlehnutí kouzelným proutkem?" Zdviž se dala do pohybu. "Je tu k nehnutí a aspoň zabereš míň místa." Najednou se udělalo v kabině volno. Vystupují a mířím na toaletu, dámskou, kde se přesvědčuji o hladkosti svého těla.

III.
Kdysi v Československu. Mířím z Prahy do Nových Zámků. Nastupuji na Wilsonově nádraží do nočního rychlíku Státních drah. Je celkem plno, takže dlouho nehledám a přisedám si v lůžkovém vagónu do kupé k dvěma slečnám. Obě zaujaly místo u okna. Všechny tři cítíme nepatřičnost, že by jsme měly ulehnout na lůžko v jednom kupé, aniž bychom byly stejného pohlaví. A tak se podvoluji jejich působivému kouzlu a někde u Pardubic přijímám jejich výzvu, stát se na noc jejich modelkou. Noc proběhla celkem v pořádku a rychle, takže jsme se probraly skutečně až za Bratislavou. "Vieš ty čo? My ti tvoju novú podobu necháme. Treba sa ešte někdy raz stretneme," byla jejich zpověď na rozloučenou. V to tajně stále doufám, vždyť mi s nimi je tak hezky.

IV.
Mladé kouzelnici Martině se dnes lepí smůla na paty. Nejdříve nestihla autobus. Pak ji šéf vyplísnil za nedodržení termínu uzávěrky. A nakonec se jí udělalo oko na punčošce. A aby toho nebylo dost, po práci jí volal její amant a šamstr, že už toho má dost a že se s ní rozchází. A v ten moment přicházím vhod a na scénu já, její dlouhodobý obdivovatel a ctitelka. Scházíme se, jako obvykle, u koně pod ocasem.
"Udělej si to dnes jak chceš, jak je Ti to líbí a je milé! Proměň se třeba v ženu, mě už je to jedno," dí ona.
"Ale bez Tvých kouzel je to nemožné, to nepůjde," odpovídám.
"O mé čáry- máry se nestarej. Začnou na tebe půsoubit právě teď!"
Měním se před zraky diváků. Jsem chladná ohnivá stříbrná koule. (Zajímavé- vždy, když se mám proměnit, probíhá nějaká hromadná akce.) Martina mě nenechá dlouho na holičkách a poroučí mi, abych se proměnila, a tak povstávám jako její modelka. A tak kráčíne městem bok po boku, dvě nerozlučné přítelkyně.