Schovávačka - 2.díl - Lezanka

24.12.2021 08:35

18.12.2020

 

Měl jsem divné sny, pořád jsem se převlékal do kostýmů  a když mě někdo odhalil, tak jsem se opět musel převléknout. Celý zapocený jsem se náhle probral, když vedle mě cosi zavrzalo a pak mi přistála na  hrudi teplá a hebká ruka. Pootevřel jsem  jedno oko a uviděl  chumáč zrzavých vlasů a pak ještě jednu  blonďatou hlavu. Když jsem se podíval  víc, tak jsem rozeznal, že ta dívka se na mě usmívá.

„Dobré ráno Radko!“

„Dobré ráno Katko!“

Nahnula se a dala mi pusu. Já se zadíval do jejich modrých očí a musel jsem uznat, že je moc hezká.

„Co budeme dnes dělat?“

Trochu zakoulela očima a pak řekla.

„Máš moc rád gymnastiku, viď!“

„No jo, ale počkej,  né tak, jak si myslíš!“

Pomalu jsem se probíral a čekal, jaký si zas na mě vymyslí  převlek.

„Víš, prádlo je  čisté a voňavé a  já bych si chtěla jít zacvičit.“

„Aha, jo jasně, jen  klidně jdi!“

A zavrtal jsem se  do peřiny.

„Ale tentokrát bez tebe nepůjdu. Je to jinde jak ve škole a trochu bych se   tam cítila  divně  bez kamarádky.“

Pohladila mě a já  se nakonec  trochu pousmál.

„Jsi Katko moc milá na mě, tak že s tebou rád půjdu a udělám ti doprovod.“

„Jsi fakt  skvělá Radulko!“

A dlouze mě políbila.

„Stejně je to divné tě líbat na tu masku!“

„Tak si jí sundám a bude to!“

A začal jsem si prošahávat krk. Jenže její ručka mě zadržela.

„Zapomínáš, že se mi povedl udělat vzadu na zátylku uzel a taky že jsem ti jí  tak trošku přilepila.“

„Děláš si legraci!“

Ta se jen pousmála.

„Ne fakt si jí nedělám, stejně jako u prsou. Ale ten krk ti musím opravit, hned jsem tu.“

Odběhla a  já zaslechl nějaké zvuky ve skříni. Když se vrátila, měla nějakou tubu se kterou mi rychle projela okraj masky na krku a když mi to pěkně připlácla, tak jsem jen zacítil, jak se mi ten kousek lepí na kůži.

„Jo, skvěle, teď to už vidět nebude. Ukaž mi ještě nožky!“

A než jsem se nadál, tak mi šáhla pod peřinu a vytáhla pravou nohu.

„Nehty, ty nemáš nalakované nehty, proč?“

„Já si nehty nebarvím.“

„Fakt né?“

Zakroutil jsem hlavou.

„Aha, dobře, tak to napravíme, vylez ven.“

Dostal jsem  župan a musel si sednout na židličku v kuchyni. Ona mi rychle namalovala červení nehty, zkontrolovala lak na prstech a pousmála se.

„Taky si to musím udělat, víš?“

V momentě byla její noha u mě a  pak mě vybídla, abych jí to udělal já.

„Ale bude to strašné!“

„Neboj se, jen si dej pozor, aby si dobře otřel štěteček, pak nebude tolik barvy na nehtu.“

Pochybovačně jsem přikývl, udělal si místo a vzal její něžné chodidlo do rukou.

„Už si ho tolik neprohlížej Radko!“

Vzal jsem lahvičku s lakem a opatrně nanášel vrstvičky  na povrch nehtů, jak mi říkala, tak že výsledek byl si myslím ucházející.

„Fajn, udělám snídani a ty můžeš nakrájet  vánočku.“

Rozdělili jsme si práci a během deseti minut byl stůl plný dobrot.

Já si  vzal pořádné sousto, ale do úst se mi  stejně vešlo tou úzkou dírkou jen trochu. Katka se  mi ihned posmívala.

„Slečny se necpou, jako by nejedli měsíc, ale ukusují po kouskách, víš?“

„Mám chuť si tu pusu zvětšit!“

A naznačil jsem roztažení.

„To nedělej, protože to  přestane fungovat, jako rty co se hned stahují k sobě. Vezmi si jen kousek z vánočky, prosím!“

Když jsem se potrápil  snídaní, tak nastalo další oblékání.

„Sundej si  noční košilku a vezmi si čisté prádlo.“

„Ale já to včera skoro ani nezašpinil, není to škoda?“

„Neboj se, já mám prádla dost pro obě.“

Opět padly dvě pusinky a tak jsem se opět svlékl, v koupelně udělal základní hygienu a pak si vzal čisté spodní prádlo.

„Silonky si vezmi sama a už mluv jen v ženském rodě, ano Radko?“

„Dobře, myslela jsem si, že to můžu začít dělat až venku.“

Ta jen zakroutila hlavičkou a taky se dala do oblékání.

Opatrně jsem si naroloval nohavici a navlékl silonky postupně na obě nohy. Ihned jsem viděl, jak mě to vzrušuje, protože jsem miloval ty černé silonky, když zeštíhlovaly nohy.

„Jsi fakt šikovná, je vidět, že si to už někdy  dělala!“

Já se chtěl ohradit, ale ona mě rukou zadržela, aby mi podala čistou blůzku se sukní. 

Jen jsem si pomyslel, že to holka zvládla pěkně na mě navléknout a už jsem nad dalším nepřemýšlel. Pozapínal knoflíčky, zazipl sukni  na boku a zlehka si pročísl vlásky hřebenem, co ležel na stolku.

„Nerozmyslíš si to, doufám!“

„Slíbil jsem ti, že tě doprovodím.“

„Tak si obuj ty kozačky, já připravím věci na gymnastiku.“

Když už jsem byl před barákem, tak mi pokynula, abych šel na zastávku a dala mi do ruky tašku. Druhou rukou jsem jí chytil a jako dvě kamarádky jsme naskočili do přijíždějící tramvaje.

„Jak dlouho pojedeme?“

„Asi 20 minut, hele támhle jsou dvě místa.“

Sedli jsme si a já si stáhl nohy k sobě a upravil sukni. Pár chlapů na mě koukalo, až mi to bylo nepříjemné. Rychle jsem si podupal  v kozačkách a myslel na to, že je předtím měla na sobě moje kamarádka.

„Támhle na tom náměstí budou Vánoční trhy Radko!“

„Ehm, to je fajn.“

Víc se přimáčkla a já se otočil k ní.

„Nebuď tak stažená! Uvolni se trochu, o nic nejde!“

„Tobě se to řekne.“

Cesta utekla a my jsme vstoupili do areálu plného různých budov.

„To je Branický Meteor, mají tu všechno možné včetně hřišť na Hanspaulskou ligu nebo ragby!“

„Aha, tady jsem nikdy nebyla.“

Prošli jsme za klapotu podpatků do jedné z nižších budov a já zaslechl rytmickou hudbu.

„To je ono?“

„Jo, už se docela těším!“

Jak jsme prošli kolem recepce, kde jsme řekli kam jdeme a Katka jen zamávala průkazkou, tak nás pustili do dlouhých chodeb.

„Ahoj Marto!“

„Ahoj Katko, přivedla si kámošku?“

„Jo, to je Radka!“

Naštěstí jsme si jen podali ruce a já jen špitl, že mě to těší.

„Tak dnes nás nebude tolik, ale co jsi dělala, že si k nám zašla po tak dlouhé době?“

„Ale, moc učení a kámoška  se chtěla mrknout, jak se tu cvičí.“

„No jasně, pojďte za mnou a vezměte si třeba támhle ty dvě skříňky.“

Katka otevřela skříň, vhodila tam  tu tašku, co jsem žmoulal v ruce, vytáhla dvě igelitky a jednu mi rovnou podala.

„Tady máš a rychle se převlékni,  kalhotky  si nech.“

To poslední mi už jen šeptla a sama si dala bundu dovnitř.

„Ale já se přišel jen dívat!“

Šeptl jsem jí, ale ona se jen pousmála.

„Já věděla, že se ti to bude líbit, tak se do toho pusť!“

Tohle  už řekla nahlas, sepnula ručky k sobě, jako že prosí.

Zhluboka jsem si odfoukl a odložil bundu se svetříkem do skříně, pak zul kozačky až jsem stál bosky na zemi. V duchu jsem si jen říkal, že těm silonkám dám asi pěkně zabrat. Ale Katka mi jen ukázala na lavičku, co byla za mnou.

„Aha, jo jasně!“

„A tu podprsenku dolů taky!“

„Ale proč?“

„Protože by to bylo blbé mít přes ten dres ještě  něco navíc přes prsa!“

Vzal jsem igelitku, položil vedle sebe  a v sedě si sundal silonky a blůzku. Pak jsem z tašky vytáhl legíny a trikot. K mému překvapení to  byl jiný dres, než jsem měl včera na sobě. Zlehka jsem k němu přičichl a ucítil kromě vůně  z vyprání i její parfém. Zlehka jsem se pousmál a pak se nasoukal do  růžových legín, trikotu s růžovými  pruhy na bocích a ve výstřihu a nakonec si vzal tenisky.

„Růžové?“

„Jo, myslím si, že v nich budeš šik!“

A sama si vzala svůj červenobílý převlek. Pochopil jsem, že je to její oblíbený a tak jsem  začal obouvat tenisky. Byly víc vychozené a zapocené, jak jsem zacítil, ale taky o chlup větší. Stáhl jsem si šňůrky k sobě, srovnal švy na leginách a trikotu, uklidil ostatní prádlo a zavřel skříňku.

„Moc ti to sluší Radko!“

A rychle mě povzbudila objetím. Potom  zavřela skříňku, přetočila naše kodové zámky a už mě tahala do tělocvičny.

„Tohle si vypiješ blondýnko!“

„Nevyhrožuj zrzko!“

Jenže to už jsme se rozmístili na značky a já poprvé v životě začal cvičit jako holka pod dohledem zkušené rektorky.

„Raz a dva, raz a dva, otočka a dva, zpět a dva...“

Znělo  nahlas sálem a já se začínal potit. První  kroky  jsem měl opožděné a jen tak tak jsem se stihl otočit, abych zachytil další povely. Vůbec jsem neměl čas myslet na svoje oblečení po Katce.

„Tak jak je Radko?“

Najednou jsem zaslechl u svého ucha právě když nastala přestávka a já se vydýchával.

„Co? Katko no  děsné, nic nestíhám!“

„Jo, všimla jsem si, jaké jsi dřevo!“

„Ty si Radko  už dlouho necvičila, viď!“

Ozvala se mile Marta.

„Jo, už si ani nevzpomínám, kdy to bylo. Je to hodně vidět?“

A přejel jsem si bříško rukou po hebkém elastickém oblečení v růžové barvě.

„Ani to vidět není, jen trochu.“

Dodala Katka.

„Ale  nejsi ani zapocená!“

Zarazilo mě to od Marty, protože jsem byl mokrý všude. Pak jsem si uvědomil, že to přes tu masku vidět není.

„Radka  se  potí všude jinde než na obličeji, má silný make-up.“

Já už jen stihl přikývnout a jen jsem stál kousek dál, aby Martu nenapadlo mi šáhnout na obličej. Naštěstí se otočila ke své kamarádce a já si mohl oddychnout. Až teď jsem mohl cítit, jak se dres na mě lepí a jak mám  zapocené nožky v teniskách.

„Ty vlastně cvičíš u Vás na škole, co?“

„Jo,  asi dvakrát týdně a je to fajn, že to máme hned po vyučování a nemusíme čekat až do sedmi, jak to bylo vloni.“

„Tak to znám, hele a Radka  chodí s tebou do školy?“

„Jo, je to moje skoro spolužačka, jen je v jiné třídě.“

„Jasně, proto jsem tě s ní nikdy neviděla.“

Holky tlachaly o všem možném a já  si jen popocházel na místě a když zazněla hudba, byl jsem rád, že se můžu jít hejbat.

„Doufám , že si to užíváš!“

„Ani né, jsem zapocená všude a tělo protestuje proti tomu hejbání!“

„Zvykneš si, věř mi, že se ti to bude za chvilku líbit!“

V tom mě plácla po zadku a šla na svojí značku.

Já se jen stihl ohlédnout po červenobílém dresu a pak už jsem se soustředil na cvičení. Šlo to o trochu lépe a tak jsem měl  chvilkama čas se dívat na mou Katku, jak cvičí. Její pružné tělo se  prohejbalo jako nic a  když jsem se zadíval na ostatní holky kolem, tak jsem musel uznat, že je z nich nejhezčí. Pousmál jsem se, ale maska mi dovolila jen slabý náznak úsměvu. Docela jsem byl překvapen, jak mi  ta guma drží na obličeji a jak ho obtéká a nevytváří vzduchové bubliny.

„Pro dnes děvčata konec, cvičili jste moc dobře a tak si zatleskáme!“

V momentě se  tělocvičnou hnal smích a pak potlesk padesátky párů rukou. Jak jsem tleskal, uvědomil jsem si, že mám na rukou prstýnky a nalakované prsty. Nebylo poznat, že by to byly mužské ruce. 

„Máte holky nějaký program na odpoledne?“

„Ani né, viď Radulko!“

„Co Katuš?“

„Neříkej mi Katuš! Jsem Katka!“

A začala mě štípat do zadku a honit mě po šatně.

„Katuško, už toho nech!“

Snažil jsem se vysokým hláskem  mluvit, jako že jsem emotivně vytočená. Ale po chvilce někdo řekl, aby jsme toho nechali a šli se převlékat.

Vytahal jsem si  silonky s kozačkami, blůzkou a sukní, usedl na lavičku a začal se svlékat. V tom mi Katka dala ručník.

„Otři se trochu, ano?“

„Jo dík!“

Sundal jsem dres a legíny a začal se otírat. Pak až jsem rozvázal tenisky a když jsem je zul, zacítil jsem chlad na chodidlech a taky ten ozón zapoceného vnitřku bot. Rychle jsem našel silonky, vyroloval je a navlékl na nohy. Dělal jsem to úplně samozřejmě , až mě na to opět  zlehka upozornila Katka.

„Fajn, ještě ty švy na zadku!“

„Aha, jo jasně a ty máš taky co srovnávat, támhle!“

A píchl jsem jí prstem do zadku.

„Dej pokoj Radko!“

Já se zasmál a ještě dvě holky kolem se přidali. Blůzku jsem měl na sobě hned a když jsem zapl sukni, začal jsem se opět cítit v bezpečí. Pak jsem si vychutnal obouvání kozaček a nakonec uklidil cvičební úbor do igelitky a podal ho Katce.

„Co já s tím?“

„Hoď ho do tašky, jdu se doobléknout.“

Pohladil jsem si sukni přes boky, zapnul svetřík a oblékl tu moc pěkně vonící bundu z kůže. V kapsách jsem ještě našel rukavičky, tak jsem si je taky zkusil a docela mi byly.

„Jsem hotová, tak můžeme jít!“

Katka se na mě podívala a jen se pousmála.

„Venku ale není zas taková zima!“

Ale já  jí moc nevnímal. Pak jen dodala.

„Ještě se musíme rozloučit.“

V tom se k nám přidali dvě holky, Marta ještě představila Helu a pak už se domlouvalo odpolední setkání. Já se moc nezapojoval, protože jsem s tím nesouhlasil.

„Tak ahoj, jdeme na oběd Radko!“

„To si nemusela!“

„Co ten sraz odpoledne?“

„Jo, víš jak se cítím blbě?“

„Ne, nevím, vyprávěj mi o tom!“

Odfoukl jsem si a přejel si prstem po vlasech, co se mi nezbedně kroutily kolem  uší.

„Já měla strach, že mě olíbají jako tebe!“

„No a co? Ta guma není zase tak nápadná, když jsem ti jí trochu napudrovala.“

„Jo, ale stejně, při dotyku musí cítit, že to není lidská kůže.“

„Možná, ale jak to chceš udělat jinak?“

„No make-upem a samostatnou parukou bez masky.“

„Samostatná by ti mohla spadnout a make-up na chlapy nemám.“

A po chvilce mi jen tak zajela prstem po krčku.

„A lepidlo povolí asi až zítra, tak že?“

Mávl jsem rukou a otočil se k oknu. Hned do mě strčila a pousmála se.

„Neboj se, holky jsou prima a nejsou nóbl, fakt!“

„Ale já...“

A pak jsem ztuhl, protože přišel revizor.

„Ano, průkazka a slečno vy?“

Krve by se ve mě nedořezaly, jenže po chvilce se Katka pousmála a s omluvou podala cvaklou jízdenku.

„Aha, jo v pořádku, tak příjemnou cestu!“

A pak šel revizor  dál.

„Už můžeš být v pohodě, myslela jsem si, že si necvakneš.“

Já si jen  projel prsty ustaraný obličej a opět cítil tu masku na sobě. Naštěstí náš domov už byl blízko, tak jsem už za chvilku si mohl zout kozačky, jak jsem to viděl udělat Katku předešlý den, když jsem byl uschován v tom válci.

Když jsme došli domů, tak mě Katka docela překvapila.

„Svleč se úplně a vezmi si na chvilku ten dres.“

„Co, my ještě budeme cvičit?“

„No něco takového.“

Nechápal jsem, ale protože jsem slíbil, že budu dělat to, co mi řekne, tak jsem sundal kozačky s bundou v předsíni, vytáhl  igelitku a v obyváku se svlékl. Pak si na holé tělo  vzal ty růžové legíny a zapocený dres.

„Teda moc nevoní.“

„Radko, já měla dojem, že to máš ráda!“

A sama si odložila a taky vytáhla  dres. Pak ho položila na židli a čekala, až se do svého nasoukám. Zip projel na zádech a pak jsem přisedl a nacpal se do těch růžových tenisek. Cítil jsem, že mě to začíná opět vzrušovat, ale nebylo to tak silné, jako když jsem si vzal  prádlo po Katce. Ale tohle předtím měla taky  na sobě.

„Fajn, jsem hotova.“

„Tak si vlez  do toho Válce, chci udělat  pár fotek.“

„Aha, tak dobře.“

Jenže po focení přišla ke mě,  pomohla mi se víc schovat a pak náhle zaklapla víko a já byl opět uvězněn.

„Co to děláš Katko, vždyť se tu udusím.“

„Ale neudusíš, včera si tam vydržela dlouho, tak si to užívej! Tohle si přeci chtěla zažít!“

A za klapotu podpatků odešla pryč. Já cítil ten smrádek ze zapoceného prádla a začínal jsem chápat, že dokud mám přilepené prsa a masku, tak si může se mnou dělat, co chce. Ponořil jsem se do myšlenek a snažil se z toho všeho najít nějaké pozitivum.

Najednou jsem se začal hladit a moje vzrušení se vystupňovalo do vrcholu, když jsem si přejížděl rukou po hladkých leginách a druhou rukou si  jezdil kolem prsou. Pak jsem se naposledyzavlnil a vyvrcholil do toho gymnastického růžového dresu. Jen zvolna jsem se zklidňoval, než jsem  začal vnímat okolí. V kuchyni Katka šverkala a připravovala talíře na stůl k obědu. Uvědomil jsem si, že mám pěkně  umrtvený tělo.   

Trvalo to víc jak hodinku, než mě vysvobodila.

„Pojď jíst Radko!“

A pomohla mi  z toho válce.

„Teda to je pěkný smrádek, co si tam dělala?“

„Promiň Katko, ale neudržela jsem se a vyvrcholila.“

Najednou se ke mě otočila a pohladila mě po tváři.

„To tě to tak vzalo?“

Přikývl jsem a bylo mi trapně.

„Pojď se rovnou najíst a pak to dáš dolů.“

Došel jsem do kuchyně pěkně po měkkém, když jsem měl tenisky a jak jsem uviděl oběd, tak jsem se usmál.

„Čína, hmm jo fajn.“

Bylo to dobré a při tom lehké jídlo a tak jsem byl moc spokojený. Katka vypadala taky dobře a tak jsem umyl nádobí a ona zatím šverkala vedle.

„Tak vše svlékni a sprchni se, já půjdu hned po tobě.“

Uvítal jsem to s povděkem a za chvilku jsem se opět oddával příjemnému toku vody. Do pokoje jsem přišel v kalhotkách a ty mi Katka hned vyměnila za čisté. Raději jsem to nekomentoval a opět si stáhl své mužství mezi nohy, protože   to byly stahovací kalhotky. Osahával jsem si prsa, jak držela na kůži a přemýšlel jsem, jak to asi dlouho vydrží.

„Tu podprsenku si můžeš vzít stejnou a tady jsou silonky a bodýčko.“

„Body?“

„Jo, zapíná se v rozkroku, jdu do sprchy.“

Koukal jsem na to bílé prádlo, ale pak jsem se pustil do toho. Silonky a podprsenka byla na místě, jak má, ale bodýčko to bylo něco nového.

Chvilku jsem si to prohlížel, než jsem  pochopil, že se to obléká jako tílko a to co vyselo přes klín, tak se zapne. Mělo to tři takové cvočky, které jsem musel sepnout k sobě, ale jak to cvaklo, tak jsem cítil, jak mě to v rozkroku svírá. Prošel jsem se a cítil se pohodlně.

„Už jsi?“

„Snad ano.“

Přišla ke mě  tak jak byla a já se na ní zadíval.

„Máš moc hezkou postavu Katko!“

„Nedívej se na mě jako kluk, ale jako holka!“

Jenže zjevně jí to potěšilo.

„Ale proč?“

„Protože by to každá holka poznala, že jsi divná!“

„Tak tomu nerozumím.“

A chtěl jsem jí pohladit, ale ta mi vyklouzla jako nic.  Pak mi přejela po bříšku  rukou a její obličej se  svraštil. 

„Chtělo by to něčím stáhnout, ale tady asi nic nemám!“

Já se jen díval, jak pobíhá a obléká si prádlo. Když jsem si sedl, tak mě zase hned zvedla a podávala mi nějaké šaty s dlouhým rukávem.

„Vem si tyhle, snad je zapneš.“

A sama si začala navlékat silonky. Bavilo mě jí sledovat a hlavně , když si ladně navlékala na nožky tu silonovou hmotu.  Když už je měla skoro na sobě, tak jsem  raději začal věnovat čas šatům, které jsem rozepl vzadu a pak je přehodil přes hlavu. Šlo to ztuha, protože rukávy byly užší, než moje ruce. Ale pak  jsem musel Katku požádat o zip na zádech.

„Jo jasně, tak ukaž!“

První část šla docela dobře ale potom šlo do tuhého. Zip mě svíral čím dál víc, ale pak mi řekla, abych vydechl a zatáhl ten břuch a zip projel až nadoraz.

„Mám dobrý odhad, už jsi štíhlejší!“

A na znamení mi dala pusu na pusu. Já si pohladil pas, srovnal sukni a pak jsem se zatočil dokola.

„Jo, jsou mi, jsi fakt skvělá!“

A usmál jsem se.

„Tak si uprav vlásky a  ze stolku si  navleč šperky.“

Popošel jsem si a rychle si pročísl vlasy, které byly pořád  pěkně   upravené, navlékl prsteny, náramek a řetízek na krk. Když jsem už byl hotov, tak se Katka začínala zabejvat botama.

„Dám ti lodičky, protože se kozačky k těm šatům nehodí, zkus tyhle!“

Sedl jsem a začal s obouváním. První  moc tlačily ve špičce, druhé zase na patě a do třetích jsem se vůbec nedostal.

„Ty máš tlapy, to je hrůza. Zkus ty  páskové, co mají plnou špičku i patu.“

„Ale v těch mi bude venku zima, né?“

„No ještě tu mám jedny kotníčkové, co ráda nosím.“

Sledovala mě, jak jsem si obul jednu i druhou, ale nezapnul  pásky. 

„Nervi to do těch přesek, vyzuj je raději jo?“

Přikývl jsem a zase se zul. Bylo na ní vidět, jak přemýšlý, jaké boty by mi byly a pak donesla ještě  umyté kotníkové botky. Musel jsem je roztáhnout, protože byly šněrovací a pak jsem s pomocí kovové lžíce začal  tlačit chodidlo dovnitř. Nejdříve to nešlo, ale pak to kolem nártu povolilo a chodidlo zajelo  dovnitř.

„Tak co, tlačí moc?“

Zkusmo jsem pohnul prsty, které byly namačkané v protáhlé špičce, ale pak jsem si řekl, že to nějak vydržím.

„Jo, jen mají vyšší podpatek.“

Promačkávala mi špičku a pořád byla na pochybách.

„Fakt tě netlačí?“

„Né, jsou docela dobré!“

Cítil jsem, že jsou  docela pěkné a když jsem nakonec obul i druhou, tak mi je pomohla zašněrovat.

„Projdi se, jo?“

Přikývl jsem a když jsem udělal prvních pár kroků,  měl jsem moc fajn pocit, protože vypadaly  opravdu žensky i když  jsem měl nohu pořádně staženou. Ale ten pocit, že je předtím nosila Katka mě opět začínal vzrušovat. K tomu  stahovací šaty a maska na obličeji udělaly své. Prošel jsem se sem a tam a každý krok byl sebejistější. Když jsem to vzal do předsíně, kde bylo velké zrcadlo,zatočil jsem se dokola a byl jsem  spokojený.

„Skvěle, tak pojď zpět a zuj si ještě botky.“

„Proč, když jsem se sotva do nich nasoukal?“

„Sprej, nastříkej si chodidla zespodu, ať nejsi hned zpocená!“

„Aha, no tak dobře.“

 „A kam máš namířeno Katko?“

„Nech se překvapit Radko!“

Další můj výlet v podobě  holky skončil asi po  půl hodině před velkou tržnicí v Štěrboholích, které říkali Fešn aréna.

„Ahoj holky!“

Tentokrát jsem se  polibku neubránil.

„Co to máš za kůži?“

„No mám vyrážku, kterou si musím nějaký čas chránit touhle maskou.“

„To je hrozné!“

„Marto, není to vůbec poznat, tedy než jsem jí políbila.“

„No vlastně máš Helo pravdu, ale jak to máš dlouho?“

„Dělala jsem něco ve školní laborce a ...“

„... něco se nepovedlo, holky je moc statečná!“

Řekla Katka a na důkaz mě objala a dala pusu.

„Bude to fajn, neboj se!“

„Ale stejně je mi divně!“

„Tak tě musíme  rozveselit, pojďme nakupovat!“

A než jsem se vzpamatoval, tak mě už Hela s Martou tahaly do těch velkých hal.

„My si potřebujeme koupit nějaké kozačky, tak že můžeš zkoušet s námi a my ti  řekneme, které se nám líbí a ty zase ohodnotíš ty naše, jo Radko?“

„No jestli to zvládnu.“

A otočil jsem se na Katku, která se pousmála.

„Jsem tady, neboj se Radko!“

Překvapila mě Katka a tak jsem se už trochu cítil líp.

„Páni, tady je bot holky!“

„A támhle jsou červené, jdeme tam!“

Jejich teplé ručky mě tahaly dál, až se zastavili u regálu.

„Jakou máš Helo nohu?“

„Asi dvaačtyřicítku.“

„A tak to je podobné, já mám jednačtyřicítky a ty Radko?“

„Já nebudu nic kupovat holky!“

„Jen neříkej, má  třiačtyřicítky!“

„Aha Katko a ty?“

„Jednačtyřicítky!“

Začalo velké zkoušení, protože  jsem byl tím donašečem bot a všechny tři holky mi začaly diktovat, co jim mám donést a zda menší nebo větší v tom typu bot. Mě se to líbilo, když jsem se sám nemusel účastnit a bez většího rozmýšlení jsem  skládal nebo rozbaloval jedny kozačky za druhými.

„A teď si Radko  sedni a my ti dáme zkusit ty naše, co jsme si vybrali.“

„Ale já mám větší nohy, než máty vy, to nejde!“

„Nic  tím  nepokazíš, tyhle mi připadají  o něco menší, ale když mi je rozšlápneš, tak budou akorát!“

„Ale Marto, já no!“

Jenže to už mě donutili se vyzout a já začal zkoušet.

„Je to normální!“

Šeptla mi Katka až mě to udivilo, jak se po tom dnešním obědě změnila.

Vysoké červené na zip jsem sice obul, ale zapnul jen do půlky  nohy nad kotník, ale dál to nešlo. Přesto jsem udělal pár kroků sem a tam.

„Cítíš hodně tlak ve špičce?“

„Trochu ano Marto!“

„To je dobře, ještě  se projdi sem a tam.“

Pak tu byly tmavě modré s vyšším podpatkem. Měly zvláštní  tvar podpatku se špičkou a tak jsem byl zvědavý, zda se do nich dostanu. Nožka v silonce vklouzla jako nic a dokonce po troše námahy jsem je zapnul.

„Hele, tyhle jí docela jsou Katko!“

Ta se ohlédla, protože zkoušela nějaké kotníčkové.

„Ukaž mi nohu?“

Posadil jsem se a natáhl jí k ní. Její prsty mi znalecky prohmataly špičku i nárt a řekla, že mi jsou kupodivu dobře.

„Ještě se projdi, pokud udržíš rovnováhu.“

„Zkusím to Helo!“

A po pár krocích jsem hledal záchranu. Holky mě podržely a pak už jsem si vykračoval, jako bych byl modelkou.

„Jsou moc fajn, co stojí?“

„850 kaček, docela by sis je měla taky koupit.“

„Vážně? Ale co bych s nimi dělala?“

„Chodila se mnou do báru Radulko!“

Ozvala se Katka a holky se zahihňaly.

Já se otočil na podpatku a skoro jsem upadl. Holky mě rychle zachytily.

„Tak takhle asi těžko!“

„No já když měla poprvé tak vysoké podpatky, tak jsem měla co dělat, abych se nerozplácla.“

„Jo, to taky znám Marto, ale trochu praxe a bude to fajn.“

Na to přišla ke mě Katka a jen mi řekla, abych počkal. Popošla za roh a během pár minut donesla na vlas  stejné dvoje kozačky.

„Můžeme  mít stejné, co říkáš?“

A rovnou mi jednu krabici podala. Nic mi nezůstávalo, než je zkusit a tak jsem vyzul ty, co měla  Hela a vybalil jsem jiné z krabice.

Po chvilce  jsme chodili kolem sebe čtyři a moc jsme se při tom nasmáli. Já začal poznávat svět, který jsem léta obdivoval.

Kozačky měly kromě zvláštního podpatku a užší špičky ještě drobné zdobení a na horním konci pod kolenem pár třásní. Když jsem je vyzul, poznal jsem, že jsou  uvnitř pěkně  měkké na stélce.  Holky se potom přestěhovaly do další části prodejny, kde bylo sportovní oddělení.

„Musím Radce  koupit pořádné tenisky na gymnastiku.“

„Ale to co mám mi stačí!“

„Neškodí mít dvoje, co třeba tyhle?“

Podala mi tenisky, které byly ze zhora síťované, ale měly měkkou  gumovou podrážku.

„To je zvláštní materiál.“

„Tak to zkus.“

Během chvilky jsem je měl na nohou a tak jsem se prošel kolem.

„Moc volné si myslím.“

„Jo, dobře a tychle?“

Takhle jsme šli  po různých barvách až mi přistály bílé s červenorůžovým zdobením. Měly  krásně špičku dokulata, látku pevnou a podrážku z gumy  s látkovým vnitřkem. A tak jsem je zkusil, stáhl šňůrky až jsem cítil, jak jsou  natěsno u palce. Ale tvar byl  moc hezký a mě se začali taky líbit.

„Tak co jim říkáš?“

„Jo, možná padnou Katko!“

„Radko, ty jsou fakt pěkné, kde  si je vzala?“

Ukázali jsme obě prstem a holky se vrhly na ostatní krabice.

„Fakt skvělá volba, tak dáme do  košíku a jdeme dál.“

„Katko, to stačí!“

„Užívej si, tady můžeš zkoušet celý den a nikdo ti nic neřekne.“

A dala mi něžnou pusu na pusu. Já se pousmál a nechal se tahat do dalších  regálů.

Asi po dvou hodinách jsme konečně byli venku.

„Kam teď holky?“

Zeptala se Helča.“

„Ke mě, mám dobrou picu!“

V momentě jsme se otočili a šli na autobus, který nás zavezl do další části Prahy.

Domeček byl   docela velký a kolem naštěstí byly jen  jednopatrové domy. Sídliště bylo vidět o několik ulic dál a tvořilo  panelovou hradbu.

„Tohle Vám teda nezávidím!“

Řekl jsem, když jsem se rozhlížel kolem.

„Jo, ale to je na východě, tedy naštěstí!“

Uvnitř byla  velká vstupní síň s věšáky a botníkem a  také několik dveří. Já si odložil bundu na věšák, potom ty balíčky a začal se zouvat.

„Pantoflíčky, jo jasně, můžete si vzít tyhle!“

A hned se Marta o nás postarala. Pak nám ukázala  další chodbičku a z ní pokoje i kuchyň.

„Koupelka je támhle holky!“

„Je to tu super!“

Řekl jsem a rozvalil se kousek od  nějakých plastových beden různých tvarů.

„Jo díky, už nesu něco k zahřátí.“

A pak se řeč svrhla na  oblečení a taky co jsme nového koupili v obchodech. Holky si vytáhly kozačky a zkoušeli je  ještě znovu a já si zase vyzkoušel jejich kozačky. Sice mi od Marty byly menší, ale za to byly o něco  širší kolem lítka, tak se v tom  taky dalo.

„A co ty  tenisky Radko?“

„Jo, můžete je zkusit.“

V momentě jsem viděl velké množství různých  tenisek, jarmilek a jiných  sportovních  bot.

„To chce něco i na sebe!“

Marta odběhla a za pár minut přinesla nějaké igelitky.

„Zkus si to Radko!“

„Já, ale já  no ...“

„Jo Radko, klidně a já si taky něco vyberu.“

Řekla Katka a tak jsem vytáhl cosi červenobílého. Materiál připomínal plavkovinu, ale oděv měl nohavice i dlouhý rukáv.

„Odlož si a zkus si to.“

Opět mě přilákala vůně prádla a tak jsem se  svlékl a nechal si jen kalhotky a začal se soukat do těch nohavic. Musel jsem ale nejdříve rozzipnout zip na zádech. Šlo to   hůř přes lítka a stehna, ale když jsem   látku vyroloval do pasu, tak to potom šlo o dost lépe. Holky mi zapnuly ten dres a já cítil, jak mě stahuje. Helča mi přisunula jedny  tenisky, které měla před chvilkou na nohou a tak jsem si užil obouvání. Byly ještě teplé a trochu zapocené, ale také jsem cítil  deodorant , kterým  botky vystříkaly. Stáhl jsem šňůrky a prsty se mi zmáčkly ve špičce, protože to nebyly moje, ale  jiné holky. Pak jsem vstal a prošel se po pokoji.

„Jak se v tom cítíš?“

„Docela fajn,  čekal jsem, že v tom moc chodit nebudu moct.“

Viděl jsem, jak se už také holky oblékají do různých dresů, ale ani jedna neměla oblečení v jednom kuse, ale skládalo se z legín a trikotu.

„A teď se někdo zkusí schovat a my jí  pak budeme hledat!“

„Tak já jdu první počítat!“

Řekla Helča a já se rychle rozhlédl kolem.

„Sem Radko, nasoukej se do té koule!“

„Fakt Marto?“

„Neboj se, pomůžu ti!“

Viděl jsem, jak vykutálela jednu kouli z plastu a odšroubovala víko. Bylo docela úzké a když jsem dal obě nohy dovnitř, tak se koule trochu pohnula.

„Teď si přidřepni!“

Musel jsem se zavrtět, abych tam dostal kolena se zadkem, ale potom už to šlo rychle. Jak jsem se nahnul s rukama dovnitř, tak mi zatlačila ramena a potom i hlavu.

„Dobrý, zavírám!“

V mžiku se přiklopil vršek a když jsem cítil, jak se nad hlavou točí, uvědomil jsem si, že  ho jen tak nevymáčknu. Potom jsem ztratil rovnováhu, protože do mě strčila a koule se odkutálela stranou až zapadla do nějaké prohlubně.

„Buď potichu, já mizím!“

Ale to už jsem jen zaslechl její šustot, jak si taky vybrala úkryt za sedačkou.

„Předpikolou zapikolou nebudu už  stát, protože hledat se má!“

Otočila se a rozhlédla se kolem.

„Tak kdepak jste, holky?“

Helča se rozešla po obyváku a začala prošahávat vše kolem. Ke mě došla, poklepala na mou kouli, taky na ty ostatní, ale protože to dunělo dutě, tak šáhla kousek ode mě.

„Ale, kdopak se tu schovává?“

Z úkrytu vylezla Marta a jen se  zlobila, jak jí rychle našla.

Já vnímal, co se děje venku a skoro jsem ani nedýchal. Ale jak kamarádka odešla z rohu pryč, tak jsem se nadechl. V momentě jsem začal vnímat i jiné pocity.  Koule byla pevná a když mě Marta zavřela, tak mě překotila  a já teď ležel bezmocně na boku. Díky tomu jsem se svezl a víko jsem cítil na zádech. Moje ruce a nohy byly namačkané v tom  prostoru, tak že jsem mohl jen slabě pohnout zápěstím. Oblečení bylo cítit plavkovinou a parfémem , který  měla asi Marta. Byl moc příjemný a víc sladký, což jsem měl rád. Začal jsem si hladit tělo v tom dresu a obdivoval, jak nemá švy přes boky. Pochopil jsem, že je to sešité na zádech  a přes rozkrok vnitřní stranou nohavic.

„Kam si se Katko schovala?“

Kroky se vzdálili a Marta šla za ní. Trvalo to ještě pár minut, než se ozval třetí hlas.

„Ale trvalo ti to, co?“

„O málo  déle, než jsem našla Martu.“

„To jsou Tvoje plesové šaty?“

„Jo Katko, sehnala jsem je nedávno a mám je připravené na zítra.“

„Aha, ten ples je už zítra?“

Přitakala.

„Jo, tady jsou k tomu  lodičky!“

„Můžu Marto zkusit?“

„Jak myslíš Helčo, ale budou ti asi malé.“

„Oni snad na mě zapomněli!“

Zašeptal jsem si a snažil si najít lepší polohu. Jenže jsem byl  něčím blokovaný, tak se koule ani nepohla.

„Myslela jsem si, že vy dvě jdete taky!“

„No nějak to budu muset vymyslet, ty šaty mi moc nesedí!“

Řekla trochu překvapeně Helča.

„Já s tím počítám!“

Řekla Katka.

„Ale možná bych vzala taky Radku!“

„Aha, no proč né! Ve čtyřech bude víc srandy!“

„Moment holky! Kde  vlastně je?“

V momentě se  tři páry nožek rozběhli po podlaze a pak  se ozvala Helča.

„Ale tady jsem už hledala.“

„A co v koupelně?“

„Blázníš? Snad nemyslíš pračku!“

„Blázen je dost, ale tam by se asi nevešla!“

Kroky se vzdálily a  já slyšel, jak se v koupelně horečně hledá.

„Zase jsem se nechal zavřít do bedny a vzduch mi ubejvá!“

Měl jsem chuť  začít bouchat, ale Marta věděla, kde jsem a tak jsem se víc přimáčkl  a snažil se pohnout, ale nešlo to. Šáhl jsem si na tu staženou tenisku a uvědomil jsem si, že jí měla před tím snad každá nožka holek. Vnitřek byl měkký z pružné látky a podrážka z gumy nebo silikonu. Její vůně mě začínala vzrušovat spolu s vůní prádla, tak že jsem po chvilce vyvrcholil a trochu si zavzdychal. Naštěstí semínko nevyšlo ven, protože jsem kluka držel pevně.

„Musí být tady v těch plastových  bednách!“

Najednou vzala  jednu a poklepala na ní.

„Tady není, tady taky né, ale  v téhle už je něco těžkého!“

V momentě mě vykutálela a já byl hlavou dolů, až jsem se lekl.

„Někde to bude mít otvor, holky pomožte mi jí otočit!“

Chvilku se mnou koulely, než se holkám povedlo  otočit mě a pak už  otvor povolil a já zacítil svěží vzduch.

„Tady jsi Radko! Co se neozýváš?“

„Byla jsem  hledaná né?“

„Jo, ale ozvat ses mohla!“

„Tak polez ven!“

Řekla Katka a pomáhala mi, protože to nebylo jednoduché. Otvor byl malý a já byl otočen jinak, než jsem do koule lezl.

„Uff, to je holky úleva!“

Čí to byl nápad se tam nasoukat?“

Mrkl jsem na Martu a ta se pousmála.

„Ani nevím, počítala jsem, že když bude koule dost schovaná, tak  mě to uchrání.“

„Fajn, dáme džus a pak bude, bude počítat Marta!“

„Já Vás najdu jedna dvě!“

Zahlásila a pak nám donesla občerstvení. Já si zul tenisky a mnul si  chodidla.

„Ty si v nich byla naboso?“

Přikývl jsem.

„Počkej, jo tady máš ponožky, vem si je, ať tu nejsi  bosá.“

Chvilku jsme tlachali o blbostech a pak šla  počítat do sta Marta. Já si chvilku  pohrával se schovkou v koupelně, ale když jsem viděl Katku, jak tam zmizela a Helča se  cpala pod gauč, tak mi zůstávala jen ložnice. Když jsem zahnul za dveře, tak jsem uviděl  odhrnutý závěs a za ním byly na ramínkách šaty. Rychle jsem si vybral červenobílé, rozepl a přehodil jsem je přes sebe. Na zemi byly nějaké lodičky v podobné barvě, tak jsem do nich  vklouzl, jenže byly menší, tak jsem si musel dupnout, aby jsem je dostal na celé chodidlo. Nepřemýšlel jsem, zhruba zapl šaty, až se mi stáhly v pase a pak jsem uviděl na poličce paruku. Tu jsem přehodil přes ty rezavé vlásky, nasadil klobouček a rychle se zasunul do šatníku. Poličku jsem  nadzvedl jednou rukou, provlékl pravou ruku přes tu tyč a při tom hlavu  zaklonil do  nějaké mezírky vzadu. Když už Marta měla skoro dopočítáno, rychle jsem stáhl  levou ruku a tím se police dostala zpět na své místo. Jenže jsem nepočítal s tím, že mi  skřípne krk. Špatně se mi dýchalo a Marta už začala hledat  svoje kamarádky. Ruce jsem si dal za záda, aby nebyla vidět ruka s prsty a  opřel se o zadní stěnu. Tím jsem zvýšil tlak na prsty v těch menších lodičkách. Opět jsem se snažil najít lepší polohu, ale  nešlo to. Začal jsem být v úzkých.

„Dlouho v téhle pozici nevydržím!“

Pomyslel jsem si a zaslechl, jak Marta našla Helču pod gaučem.

„Ale, ale, snad si se  nechtěla   perfektně schovat.“

„Já myslela, že když jsem se tam  dívala já, tak ty se tam už dívat nebudeš.“

„Fajn, první je odhalená a jdeme na druhou.“

 Kroky se přiblížily a já pochopil, že jdou do ložnice.

„Jo uklidím ty šaty, ať se na ně nepráší!“

Teď mi zatrnulo, protože jen jedno ramínko ode  mě vložila to s šaty , srovnala je s ostatními,  uhladila už podle zvyku  rukávky a zatáhla závěs. Pak něco cvaklo a já pochopil, že   jsem uzavřen ve skříni, která měla šoupací dveře.

„Musím  prověřit všechny skříně Helčo!“

„Myslíš si, že tam bude schovaná, jako Katka?“

„No dvě kamarádky můžou mít stejné nápady.“

Ozývalo se bouchání dvířek, potom asi lezli pod postel a za závěsy, ale nic.

„Tady  nebude!“

„Tak kam dál?“

„Koupelna, určitě bude tam!“

Odešli a já se pokusil levou rukou nadzvednout poličku. Jenže to nešlo. Musela se nějak zpříčit, protože ať jsem dělal, co šlo, tak se ani nehnula.

„Ach jo,  takhle tu můžu  zůstat až do rána!“

Zahuhňal jsem a trochu si prokrvil  chodidla v lodičkách. Cítil jsem, že se opět potím. Tentokrát jsem  ale měl  šaty od Marty včetně těch bíločervených lodiček na vyšším podpatku. Ruce jsem už netiskl za záda, protože to nebylo třeba.

„Našli jsme tě Katko, tak polez ven, snad ses neudusila!“

Ozval se smích a pak začalo hledání nanovo.

„Asi je z nás Radka  nejlepší!“

„Ale kam se mohla vmáčknout holky!“

„Na mě se nedívej, já viděla Helču se soukat pod gauč a Radka  ještě stála u těch krabic.“

„Krabice, jasně, tak jdeme.“

Přeházely je, pak odtáhly gauč, opět otevřely všechno, co šlo, ale mě nikde nebylo.

„Předsíň?“

„Tam je jen jedna skříň.“

I tak se ozvalo jedno bouchnutí a pak se hlasy přesunuly do obyváku.

„Musí být v té ložnici!“

„Ale tam jsem to prošla.“

Vrátili se ke mě, prošli ostatní skříně a až jako poslední otevřely tu, kde jsem byl já. Jenže jsem byl tak dobře zamaskovaný, že skříň chtěli znovu zavřít.

„Tady jsem Marto, haló! Tady!“

Kamarádky se lekly a první se vzpamatovala Marta.

„Ty jsi v těch šatech?“

„Jo, jenže jsem se tu zasekla!“

Rychle odhrnula ramínka a v tom šáhla na moje rameno. Ihned se rozesmála a ostatní taky.

„Téda, jsi jednička Radko! Jak se ti to povedlo?“

„Potřebuji zvednout poličku!“

A pak nastal menší souboj s prknem a mým krkem. Najednou někoho napadlo zvedat polici na druhé straně a tím se mezírka rozevřela  a já rychle provlékl ruku a taky hlavu směrem dolů. Potom mi pomohli ven.

„Dokonalé maskování!“

Katka mi upravila  paruku s kloboučkem a dala pusu.

„Otoč se.“

Zkusil jsem se otočit na špičce bot, ale ona mě zarazila a  dopla mi šaty na zádech.

„Jo, docela ti sluší, co říkáte holky?“

„Není to nejhorší, jen má trochu bříško!“

„Já už cvičím!“

Chtěl jsem rychle vysvětlit situaci.

„A co boty, ty tě musí tlačit, né?“

Přikývl jsem.

„Ano, trochu ve špičce.“

„Já bych  si na chvilku sedla!“

Řekla Helča a tak jsme se přesunuli do obyváku. Já najednou cítil, že můžu  být  mezi holkami a že se cítím dobře.

„Ty rezavé vlasy a ta blond paruka je docela směšná!“

„Fajn, sundavám jí, stejně mě měla jen maskovat.“

„Ale ten klobouček si nech, sluší ti i tak.“

A tak jsme opět popíjeli džus a holky v tom gymnastickém tlachali o šatech a plese.

„Tak třetí kolo, tentokrát půjde Radka!“

„Já, ale no já nevím!“

Chtěl jsem se svléknout, ale  Marta mě zadržela.

„Ještě si to nech, třeba ti je půjčím na ten ples.“

„No a k tomu  korzet, abych neměla bříško, co?“

„Korzet, no ten tu možná taky mám.“

„No tak se běžte schovat holky!“

A šel jsem do rohu , kde  jsem měl zakrytý výhled.

„Padesát, padesát pět, šedesát.“

„Ještě néé!“

A ozvalo se zadunění. Usmál jsem se a pokračoval o něco pomaleji.

„Ten, co se nestihl schovat, bude vytahaný za uši, tak jdu hledat!“

Počkal jsem a pak se rozešel po tichém bytě. Najednou jsem si mohl vychutnat chůzi v lodičkách a šatech bez toho, aby mě někdo pozoroval. Podpatky zaklapaly v chodbě, otevřel jsem skříň, prošahal vnitřek a šel do kuchyně. Voněly tam koláče a kafe, až jsem měl na to  chuť.

„Tady taky nejsou!“

A rychle jsem se otočil, abych se náhodou nezapomněl.

„A kdopak bude v koupelně?“

Projel jsem koš na prádlo, který byl z půlky  plný a pak jsem si zálibně prohlížel  velkou pračku. Jen tak jsem zavřel víko, ale bránily tomu dvířka na bubnu.

Pak jsem je  přivřel  a  víko se dalo zklopit. Nechal jsem to tak a šel dál.

„Kdopak je támhle u závěsu?“

Šáhl jsem a ucítil tělo dívky. Ta to nevydržela a vypískla.

„Katko, noták, neboj se!“

Vyšla ven a trochu klopila oči.

„Našla si mě jako první a já myslela, že to vydržím nejdéle.“

Pohladil jsem jí a dal pusu.

„Až budeš hledat jako poslední z nás, tak mě třeba najdeš jako první ty!“

Pousmála se a rychle mě zatočila dokola. Líbilo se jí, jak se sukně víří kolem  mě.

„Tak  pomůžu ti hledat.“

Rovnou šla do chodby, mrkla do kuchyně a otevřela špajz.

„Tam jsem už hledala.“

„A v koupelně?“

„Jo tady taky, koš, pračka, vana...“

A tak jsme šli zpět do obyváku.

„Támhle to prohledám a ty můžeš ty plastové bedny.“

Katka přikývla a já se pustil do těch skříní. Až v poslední na dně jsem našel Helču.

„Ale, ale, ty tu spíš?“

„No skoro, koho si už našla?“

„Jen Vás dvě a teď jdu pro Martu.“

„To asi bude oříšek, když to tu zná!“

Usmál jsem se, otevřel pár  skříní u stěny a naslouchal. Pak mě jako by něco napovědělo,  ohnul jsem se a prohlížel prostor pod postelí. Pak jsem uviděl bednu na prádlo. Vstal jsem a zahlédl hromádku na stoličce v rohu.

„A mám tě Marto!

Obešel  jsem  manželskou postel a vytáhl bednu. Pak jsem odsunul víko a z bedny se mračila třetí kamarádka.

„Jak si to věděla?“

„Nechala si hromádku  pěkně poskládaného prádla támhle.“

Vysoukala se ven a smutně se ohlédla.

„Ach jo, hmm dobrá, našla si mě.“

Kupodivu mě objala a pak jsme si opět povídali v obiváku o schovávačce. Já si sundal lodičky, klobouk a nechal si rozepnout šaty. Když už jsem byl jen v tom capsuitu, tak Katka vyhlásila poslední kolo.

Jak se zahalila do rohu, tak jsme se rozutíkali do všech koutů. Já  potichu proběhl do koupelny, rozevřel pračku a rychle se tam poskládal. Divil jsem se, že jsem se tam nasoukal, ale  nejhorší bylo se nějak přivřít do bubnu. Jednou rukou jsem stáhl dvířka a při tom druhou rukou  stáhl to  hlavní víko. Jak se opřelo o druhou část kovových dvířek, tak se mi povedlo najít  zevnitř výčněvky a obě půlky jsem stáhl k sobě tak rychle, že se ozval zámek a  já zůstal v té ocelové  kleci.

„A sakra, tohle jsem neplánoval.“

Byl jsem  namačkaný, jak mě ty dvířka přimáčkly a protože to hlavní víko bylo zavřené, tak mě jen tak někdo asi nenajde. Prsty v teniskách, které mi pro změnu půjčila Katka mě opět svíraly. Jak jsem byl v tísni, nebyl jsem dlouho schopen vnímat, co se děje venku. Až když jsem se uklidnil, tak jsem zaslechl, jak pobíhá Katka po bytě.

„Marto, jsi  v té spodní skříňce, tak už vylez!“

„Ach jo, zase mě našli!“

„Tak a teď Radku!“

Opět bouchání skříněk, šoupání šuplíků a v tom vykoukla druhá hlava.

„Helčo, co tu děláš?“

„Nevěřila by si, že se schovávám.“

„Dobrá, jdeme prohledat ložnici.“

Po pár minutách se vrátili a až poté přišli do chodby.

„Zůstává kuchyň, chodba a koupelna!“

„Co kuchyň?“

Odběhli, ale po chvilce se už hrnuli do koupelny.

„Co koš  na prádlo?“

Zeptala se Helča a opřela se  o pračku. Díky tomu se víko zacvaklo a v tom se ozvalo syčení.

„Tam jsem  se nedívala, ale asi tu nebude!“

A v tom se do pračky začala napouštět voda.

„No nazdarrr, oni mě snad  přeperou!“

Houkl jsem a začal klepat na stěny pračky.

„Co to je?“

„Co? Pračka, asi bude prát.“

„Aha, jo jasně. Ve vaně taky není?“

„Ne, tam jsem jen naházela špinavé prádlo!“

A párkrát  jí projela  rukou, až klouby  zaduněly o dno.

Chtěl jsem zakřičet o pomoc, ale vodu jsem měl náhle až po nos a jen tak tak jsem se mohl  nadechovat. Čelo jsem při tom měl vytočené vzhůru.

„A v chodbě není?“

„Ne, tam jsem se už dívala!“

Pak voda přestala syčet a já začal rychle bouchat na stěny pračky.

„To je zevnitř Marto!“

„Ale to si asi jen  automaticky centruje  buben.“

Ozval se motor a já si rychle chytil nos. Třikrát jsem se otočil dokola, než se buben zastavil. Ihned jsem zabouchal.

„Radko, slyšíš nás?“

Zabouchal jsem už hodně rázně, ale buben se opět roztočil. 

„Zastav to Marto, rychle!“

Zaslechl jsem  jen  pár slov, protože jsem se soustředil na to, abych udržel  sevření nosu, abych se neutopil.  Náhle buben zastavil, ale já byl vzhůru nohama.

„Otevři to, dělej!“

„Má to pojistku Katko!“

„Proboha, jakou pojistku?“

„Proti náhlému otevření, ale můžu dát tady ten knoflík, aby se voda vypustila.“

„Dobře, dobře, ale rychle!“

Jenže já se v tom momentě prudce roztočil. Tělo se  úplně přicuclo na stěny a já se nemohl  ani hnout.  Vůbec netuším, jak to trvalo dlouho, ale najednou jsem zjistil, že se už můžu nadechnout, protože voda zmizela. Motor se taky  zpomalil a když se zastavil, otevřely se dvířka a v nich byla Katka!“

„Radko, žiješ?“

„J, jo, aasi anno!“

Vykoktal jsem ze sebe. Strčila hlavu do pračky a rychle mě  dlouze políbila.

„Zaplať pánbů, že to přežila!“

„Jo, ale jak se to mohlo zapnout Marto?“

Při tom mi Katka pomáhala z bubnu.

„Mám tam nastaveno klasické praní a ždímání.“

Vypotácel jsem se a hned mi pomohli sundat ten přiléhavý obleček.

„Asi ses Helčo opřela a jak si zacvakla víko s bubnem, tak si nechtěně zpustila praní.“

Ta si  chytila obličej rukami.

„To já nevěděla!“

„Hele, tady je  ručník, tak se pořádně osuš a pak ti dám svařák nebo rovnou grok?“

Přikývl jsem a nechal Katku, aby mě vysušila a sám jsem si sušil hlavu druhým ručníkem.

Počkali jsme, až holky zmizí a potom  si mě Katka  podrobně prohlížela.

„Co dělá maska?“

Prosahal jsem  si , jak těsní kolem očí, potom kolem úst a nakonec na krku.

„Asi jsme to přežili.“

„Ale nenacucala se ta guma?“

Zakroutil jsem hlavou a vyklepal si vodu z uší.

„Ne, je to dobré, ale už bych se oblékla.“

„Jasně, pojď, pomůžu ti!“

Podala mi silonky, které jsem si navlékl na nohy, potom mi zapnula podprsenku, podala bodýčko a já si ho zapnul v rozkroku a nakonec jsem si přehodil teplé šaty.

„Vem si pantofle, od nohou je největší zima.“

„Díky, zatím si je zahřeji pod sukní!“

„Hele, tady máš grok , tak ho rychle vypij a řekni nám, jak ses tam dostala.“

A tak jsem vyprávěl, že jsem přemýšlel, kam se schovám až jsem zkusmo vlezl do bubnu a protože Katka  skoro byla s počítáním hotová, tak jsem se  poskládal  na dno a povedlo se mi přivřít dvířka tak, že to z venku nebylo vidět.

„A Katka prošla koš, viděla zavřenou pračku a šla dál.“

„Jo, to jsem udělala.“

„A my jsme pak prošli byt a když jsme tě nenašli nikde, tak si Helča nechtěně přisedla na pračku a spustila jí.“

„No přisedla, jen jsem se otřela bokem.“

„Holky, víte jak ve mě hrklo, když se začala hrnout voda dovnitř?“

„To muselo být hrozné!“

A v tom mě Katka  pohladila po levé ruce.

„Ale já si toho hned nevšimla Marto!“

„Jo, jo, tak to já taky ne.“

„Až  se ozvalo žblunknutí a Katka začala šílet.“

„Ale vy jste říkali, že je to jen  praní.“

„No mě to vůbec nenapadlo, že se tam někdo vejde, zacvakne se a zpustí praní.“

„A proč si nevolala o pomoc Radko?“

„Jak, když jsem měla  pusu pod vodou, nevíš?“

„Pod vodou?“

Přikývl jsem a dopil grok, který mi hodně pomohl.

„A jak si to dokázala se neutopit?“

„Zpočátku jsem zazmatkovala, protože jsem chtěla volat o pomoc, ale vy jste se bavili tak nahlas a voda syčela, že jste mě neslyšeli. Tak jsem si rychle ucpala nos a jen kopala a bouchala do bubnu.“

„Tak že si byla úplně celá ve vodě?“

„Já ani nevím, snad nos byl zpočátku venku, ale když se pohnul buben, tak už jsem se soustředila jen na zadržení dechu.“

„Tak to já bych zpanikařila určitě!“

Řekla Katka a opět mi sevřela ruku.

„Ještě teď se mi točí hlava!“

Opřel jsem se a přitáhl si nohy víc pod sukni, abych si je zahřál. Byl to zvláštní pocit mít  nohy v silonkách a při tom si po nich šahat.

„Když to Radka  přežila, tak bych to mohla zatrest taky zkusit!“

Vyslovila svůj názor Helča, což nás všechny překvapilo.

„Ale co když se ti něco stane?“

„Neboj, vždyť jsem ve vodě, jako doma.“

A i když Marta nechtěla, tak jsme všechny  sledovali, jak se Helča poskládala do bubnu, já zacvakl  ty dvě půlky k sobě, Katka zavřela víko a Marta nastavila praní.

„Už jsi pod vodou?“

„Ne, ale voda natýká rychle.“

„Rozdýchej se a ucpi si nos!“

„Jo, jasně, už mám vodu pod bradou, br, br, šplouch!“

Pak jsme potichu poslouchaly, jak přestalo napouštění a jak se buben třikrát otočil kolem osy.

„Jsi na živu?“

Helča bouchla a v tom se buben opět několikrát zatočil. To se opakovalo asi dvakrát, než jsme nastavili vypouštění. Za minutku a půl jsme  už otvírali  pračku a vytahovali ven promáčenou Helenku.

„Tak co,  jsi v pořádku?“

Vyplivla vodu a jen přikývla.

„Strach a zážitek, když to přežiješ!“

Měla taky  prádlo z podobné látky, tak že se jí leskla celá kůže. Pak cosi začvachtalo a já se rozesmál.

„Ty si tam byla v teniskách?“

„No tak nějak jsem na to zapomněla, uvědomila jsem si to, až začala voda téct dovnitř, ale ty si je Radko  měla taky, né?“

„To já  jsem je měla na sobě, protože jsem s vodou nepočítala.“

Za chvilku se taky svlékla, ale to už jsme s Katkou šli zpět  do pokoje.

„Pomalu půjdeme Radko.“

„Jo, jsem už trochu utahaná.“

„Holky, ještě  se dohodneme na zítřku.“

A odešla do ložnice.

„Hele ples začíná po čtvrté, tak bychom se mohli sejít před kulturákem.“

„Jo, myslela jsem to tak, ale chci Radce  zapůjčit ty šaty!“

A kromě  toho donesla ještě nějakou tašku.

„Co to je?“

„Korzet k těm šatům. Vyzkouší doma a buď si ho vezme, nebo ne.“

„Jenže já asi nebudu mít k tomu lodičky Marto!“

„Myslela jsem si to, hele mám tu jedny bílé, zkus si je!“

A hodila mi k nohám boty. Já se nesměle  natáhl k nim a když jsem si zkusil levou botku, pousmál jsem se.

„Tak jak ti jsou?“

„No možná budou tak akorát!“

„Mě jsou nějak velké a musela jsem si vycpávat špičku.“

Obul jsem druhou a pak jsem udělal pár kroků.

„Docela ti sluší Radko!“

Řekla potěšená Katka a tak jsme se sbalili, rozloučili se s holkami a vykročili k domovu.