Sestřina svatba - 3.díl - Dievka

Zdá se, že nutně potřebuješ horkou sprchu

         Jsi nahý, což sice není něco, za co by ses styděl a už vůbec ne, když jsi doma, jenže to platilo jen do doby, než se rodiče rozvedli. Jde o macechu. A můžeš si tisíckrát říkat, že neuvidí nic, co by neznala, prostě jsi to za ty dva roky ještě nestačil zpracovat. Tvá první a také jediná, samozřejmě dlouho pouze platonická láska, trvá už od chvíle, kdy jsi ji poprvé spatřil. Možná je tomu tak i proto, že byla celou školu jednostranná. To se sice už změnilo, ale nedokážeš, vlastně ani nechceš nějak definovat v co vlastně. Když nemáš jasno ani po tolika letech ve svém vztahu ke Kateřině, jak se tvá láska jmenuje, nepřekvapí, že nemáš jasno ve vztahu s macechou Janou. Není to tím, že v ní vidíš cizího člověka, nebo vetřelce, ale je v ní něco, co tě znepokojuje. Zrovna se chystáš zkontrolovat, jestli je bezpečné vyjít nahý na chodbu, když se ozve domovní zvonek. Kdo by to mohl být? Slyšíš zabzučení zámku, kroky na schodišti, klapot podpatků, nejspíš je to žena. Když míjí dveře tvého pokoje, zapomeneš i dýchat. Potom kroky utichnou. Klapnou dveře a ty se konečně nadechneš a opatrně pootevřeš dveře pokoje, zvědavý, kdo tak pozdě v noci přišel.

         Na malou chvíli doufáš, že by to mohla být Helena. Tím by se vše vyřešilo, kdyby se tvoje sestra vrátila domů. Navíc podle počtu kroků nemohla dojít až k ložnici rodičů, ale jen k pokoji tvé sestry. Srdce se ti divoce rozbuší, ale když škvírou vyhlédneš na chodbu, co uvidíš na tebe za působí jako náraz do zdi. Jsi zmatený a nevíš co si myslet. Ženská silueta na spoře osvětlené chodbě se otočila, než vešla do Helenina pokoje. I přes šero jsi dobře poznal její obličej. A podle toho jak se zatvářila je jasné, že si tě všimla. Udělá jednoznačné gesto, které napodobuje honění čuráka, než se za ní zavřou dveře. Co tu Alex dělá? Ale vysvětlení počká do zítřka, co nepočká je sprcha a to, proč do ní míříš. Už na nic nečekáš a otevřeš dveře. Koupelna v patře je přímo proti ložnici rodičů. Musíš tak projít kolem dveří Helenina pokoje, takže se rozběhneš, ale snažíš se nedělat přitom příliš velký hluk. Víš, že tady Katka není, ale to ti nebrání představovat si, že na tebe v koupelně čeká. Vybavíš si zvuk jejího smíchu, už šest let ti zní jako rajská hudba, píseň, pro kterou bys udělal cokoli. Vběhneš do koupelny a rovnou do sprchy. Pouštíš sprchu, nastavíš teplotu vodu nejvýš jak si troufáš. Horké vodní kapky dopadají na tvoji bledou kůži a mění ji.

         Zprvu je jen růžová, ale rychle zrudne. Začneš se opatrně dotýkat svého rozpáleného těla. Představíš si, jak se otevírají dveře, jak předstíráš, že to neslyšíš a tvoje ruce kloužou níž a níž. Přítomnost Katky, i když jen v tvé představě, je jako bouřkový mrak. Oblak plný energie, která tě přitahuje, i když by mohla i ublížit. Teď je tady, v tvé hlavě i vedle tebe, i s zavřenýma očima vidíš její úsměv. Katka je jediný důvod, proč jsi váhal přistoupit na nápad, že se budeš vydávat za Helenu. Ale současně by to, že jsi s tím souhlasil, mohla být tvoje jediná šance jak jí dokázat, že si na nic nehraješ. Tvůj pták je z těch myšlenek tvrdý jako nikdy. Dotýkáš se své oblíbené hračky, ale nad touhou převládne pocit studu. Jako by tu Katka opravdu byla. A ty se najednou snažíš zakrýt. Ale kdyby tu opravdu byla, byla by to ona, kdo by ti odtáhl ruce pryč. Vzpomínáš na její hlas, její slova byly plná očekávání i příslibů. Slova, o kterých víš, že bys je neměl slyšet, zvláště ne od dívky. Pamatuješ si všechny její doteky, její prsty jak kloužou po tvém břiše a tančí kolem tvých prsou, malých, ale citlivých bradavek. I to jak chabě protestuješ, když je sevře mezi své ostré nehty a ty překvapeně vykřikneš. Což vyvolalo nejprve její smích, potom vroucí polibek na každou bradavku. Bylo to tak dobré, jak sis nedokázal představit. Bylo to splynutí duší i těl.

         Tvoje ruka pouští koule, vydá se k bradavkám, aby sis tu vzpomínku osvěžil. A teď, když dosáhne svého cíle, stisk tvých prstů sílí, stejně jako sílí bolest, stejně jako sílí tvé dosud tiché sténání. Stiskneš i svůj penis a začneš se opravdu honit. Ale víš že je to špatně, protože Katka chtěla, abys mu tak neříkal. Nebo snad jen chtěla vědět, kam až může zajít? Bylo to elektrizující, když se poprvé dotkla toho, čemu říkala "Moje hračka" a když na tu chvíli vzpomínáš, už nejde jen o něžné hlazení. Zrychlíš a zesílíš stisk, hlasitě při tom vzdycháš. Dobře víš, že tak zběsilé tempo dlouho nevydržíš. Ne, není to jen o tom, co se ti děje mezi nohama. To hlavní se odehrává v tvojí hlavě. To v tvé hlavě se tvoje ruce stávají jejími. Tvoje srdce bije rychleji a rychleji. Ještě ne, je to moc brzy, říkáš si. Ale přesto, že na krátkou chvíli přerušíš masturbaci, tvoje erekce roste dál. Tak, až to začíná být bolestivé. Chceš pokračovat a pokusíš se znovu přetáhnout předkožku. Nejde to, sykneš bolestí. Ta bolest tě vystraší, přestože bolest a vzrušení pro tebe už není nepředstavitelné spojení. I na bolesti je něco osvobozujícího. Po zádech ti přeběhne mráz...

8.2

         Jako by v koupelně byl na chvíli průvan. Slyšíš jen zurčení vody a bušení svého srdce, ale potom koutkem oka zahlédneš v koupelně pohyb. Otočíš se, ale přes zamlženou stěnu sprchy nic nevidíš. Zastavíš sprchu a zaposloucháš se. Nic. Jenom kapky vody, dopadající z tvých vlasů na podlahu vany. Otřeš zamlžení a najednou se tak před tebou z šera koupelny vynoří ženská silueta. Rychle se přiblíží až ke sprše, takže zřetelně vidíš známý obličej. Je to tvář nečekaného nočního hosta, přebývajícího v pokoji tvé sestry Heleny. Tvář její nejlepší kamarádky Alexandry.

Alexandra (Alex aka Lexi)

         (Alexandra sama ovšem dává přednost používání jména Alex. Což neznalé, pokud zaslechnou když na ni v nějakém hovoru přijde řeč, dost často mate. Myslíš si, že je to možná její a Helenin záměr. Baví se tím, když si někdo myslí, že jde o kluka. Rozhodně ale Alex jako kluk nevypadá, přesto je v ní něco, čím se klukům podobá. A není to jen v jejím chování. Když ti sestra řekla o svých pochybách se svatbou, nemohl jsi se ubránit pocitu, že na jejích pochybách má Alex velký podíl. Ony obě mají nepochybně pár tajemství. Nejen před tebou. Jenže na rozdíl od tvých "tajemství", ta jejich tajemstvími zůstávají. A jen Helena, nikdo jiný, alespoň pokud víš, jí smí říkat přezdívkou "Lexi") 

         To vše ti bleskne hlavou dřív, než se zmůžeš na jakoukoli reakci. Nechceš si Alexandru postavit proti sobě, protože by ti mohla úkol, tvoji snahu vydávat se za Helenu jednak usnadnit, nebo taky snadno ztížit. Překvapí tě snad jen to, že tvá první reakce nebyl pokus zakrýt se. A nebylo to kvůli tomu, že vás dělí zamlžené sklo. Vlastně ti nepřijde divné, že jsi nahý, zatím co ona je oblečená. "Předkloň se," říká Alexandra...

Poznámka: Pro lepší přehlednost, bude zatím dál postupovat jenom jedna linie příběhu.

Má někdo nějaký návrh, nápad, k tomu o čem by mohlo další pokračování příběhu být?