Silvestr u Marty – Silvestrovská povídka - 4.díl - Esme Ww

31.12.2021 13:58

4. Žofiina léčba

 

Ohlédla jsem se nahoru a pozorovala, jak si Marta hrála se Sylvinými prsy a pak jí k podbřišku přilepila puštěný vibrátor. Kousek pod ním se na Sylvě začaly dělat malé a pak o něco větší kapičky. „Myslím, že by od vás bylo docela zdvořilé, kdybyste se trochu víc věnovaly ostatním hostům a nejen sobě. To si nechte na doma. Zabrala a na několik škubnutí pootočila karimatku i se mnou natolik, abych viděla na Žofku s Martinem. Ani nevím, co vlastně po těch dvacet, třicet minut, co se Marta věnovala nám, dělali. Podle mě nejspíš seděli, popíjeli paštunské sérum pravdy a nevěřícně zírali, co se kolem nich děje, což byl přesně ten stav, ve kterém jsem je teď mohla pozorovat.

Marta si nás ještě jednou prohlédla a zkoumala, zda může své dílo prohlásit za dokončené. Vypadalo to, že ještě ne. Zmizela nám ze zorného pole a z dálky k nám doléhalo něco jako přehrabování polic v železářství. „Tohle je ono,“ prohlásila vítězně a nesla si dva necelé dva metry dlouhé řetízky. „Nebudete na sebe vidět, přesto budete přesně cítit, to, co cítí ta druhá.“ Slyšela jsem šramot a Sylvino rozčílení, které do nesrozumitelna vyrušily její silonky a lepící páska. Pak se mi do zorného pole dostala potměšile se usmívající Marta a dvě kovové svorky, které mi ne zrovna jemně připnula k bradavkám. To prso, které jsem měla blíž k zemi to téměř tahalo směrem vzhůru. Musela jsem zapnout svaly celého těla, abych se nepatrně jen o několik málo centimetrů posunula směrem k Sylvě a uvolnila tlaku sobě a nepochybně i jí. Vzhledem k tomu, jak funguje gravitace si ona ty řetízky užívá ještě intenzivněji. Ale patří jí to, to má za to čtvrtkilové závaží.

Teprve teď Marta uznala naši část společnosti za dostatečně zabavenou a usmála se na Žofku a Martina. „Budete si ještě přát dolít? Víno, čaj anebo obojí?“

„Víno,“ řekla bez rozvažování Žofie. „Hodně vína.“

„Já bych si ještě nalil trochu toho čaje,“ ozval se Martin.

„Výborně. Myslím, že i Žofka si dá radši ten čaj,“ usmála se Marta na Žofku. Opřela si oba lokty o stůl a složenýma rukama si podepřela bradu. „Viď, že si dáš čaj.“

„Dám si čaj.“

 Marta jim ho jako pozorná hostitelka obratem dolila a počkala, než ho dopijí. „A teď mi prosím tě naprosto upřímně řekni, jak se ti teď žije.“ Věděla, že v tomhle stavu opojení to nikdo nedokáže jinak než upřímně.

„Ale jo. Začínáme s Martinem. Je milej. Milejší, než byl Olda. Je mladej, mladší než Olda, a dokonce i než já. Plat má vyšší, než měl Olda. Nestěžuju si. V intimních záležitostech si to ještě musí sednout, ale to půjde.“

„A jsi ráda, jak se má teď Olga?“

„Jako právě teď?“ Sylva mi naschvál hodila řetízky vlnu a já byla trochu hlasitější. „Upřímně, chová se jako čubka.“

„A nemáš v tom tak trochu prsty i ty? Pokud si pamatuju dobře, tak snad nejdůležitější výběr jsi učinila ty.“

„Nevěděla jsem, co to s ní udělá doopravdy. Upřímně jsem ani nedoufala, že se tak Oldy zbavím. Vždyť má mnohem intenzívnější orgasmus, než jsem kdy zažila. A to je ženská teprve týden. To není fér. A s Martinem jsem ho ještě neměla. Jako bych to všechno ze sebe vrazila do té děvky.“

„Děvka by to byla, kdyby se snažila mít sex s někým jiným než se Sylvou a pokud je mi známo, tak ty ambice nemá a snad ani technicky nemůže mít. Takže jo, je to chtinda, věčná vášnivka, ale rozhodně nemá sklony k nevěře. Jako někteří.“

Díky Marti, nevíš, jaké to je jen se procházet ochoďákem a vidět některé druhy zeleniny a ovoce, nebo třeba násadu od smetáku či prádelní šňůru s kolíčky na prádlo a odolávat nutkání všechny ty věci koupit, aby si je Sylva na mě mohla vyzkoušet.

„Řekni mi Žofko, chtěla bys vést na cestě k dokonalému ženskému orgasmu. Cítit jeho vůni i chuť?“ Znala jsem Žofku a věřím tomu, že pokud ji Martin nedokáže uspokojit, navíc pokud se uspokojit nedokáže ani sama, musí to v ní vřít. „Chceš …“

„Jasně že chci.“

Marta přišla ke mně, rozstřihla mi z obou boků kalhotky, nadzvedla vlhký a oslizlý uzlík, přes který mě párkrát pohladila a kalhotky vytáhla. „Promiň Oli, koupím ti nové.“

Vrátila se zpátky se stolu. „Zakloň hlavu! Zakloň hlavu Žofko.“ Držela v ruce mé rozstřižené kalhotky, vlhčí stranou je přitiskla na Žofčin obličej a několikrát jí s nimi otřela nos. „Tak takhle voní ženský orgasmus a takhle,“ stiskla jí nos a vecpala je dovnitř, „takhle chutná. A já ti zaručím, že s tím, kdo tě jako první ojede ho budeš mít pokaždé. Viď Martine.“ Martin vypadal, jak pět minut po infarktu a jen beze slova přikyvoval.

„Odlož si,“ vybídla Marta Žofku. „stačí do půli těla.“ Marta se otočila a v rukou měla něco, co vypadalo jako silikonové kalhoty, ale vzhledem k mým týden starým zkušenostem mi bylo jasné, kam celá situace spěla. „Do druhé půlky těla,“ zarazila Žofku, která si už chystala rozepnout podprsenku. „Na hlavu ti to nasazovat nebudu.“

„Neměl by mi to nasadit Martin?“ Žofie byla svlečená během pár desítek sekund a rychle si nasazovala kalhotky, které ji podávala Marta.

„Ne, tohle je jiný typ. Podstatné je to, kdo do tebe jako první vstoupí a dovede tě na vrchol. Ale je tu ještě jedna podmínka. Musíš v sobě najít omluvu a pokoru. Musíš se vykoupit. Celá procedura bude fungovat jen tehdy, pokud dovedeš jazykem Olgu na vrchol. Abys byla schopná dosáhnout orgasmu, musíš ho prvně umět dát tomu, koho jsi nejvíc poznamenala.“

Žofka se otřásla a vyděšeně i s odporem se dívala střídavě na mě i na Martu.

„V čem je problém? Jak chutná už víš moc dobře. Nechci tě nějak popohánět. Ale už máme jen padesát minut, víš dobře o čem mluvím.“ Žofie se pořád nedokázala pohnout z místa. Marta vytáhla ze skříňky polstrovaný obojek s vodítkem a připnula ho k Žofčinu krku. „Na tohle by sis měla zvykat. Bude to tak lepší.“ Mírným, ale soustavným tahem přivedla Žofii ke mně, vyndala jí z úst roubík a stáhla ji k mému klínu. „Lízej!“

Byla strašně neohrabaná. Výrazně neohrabanější, než jsem si pamatovala. Myslím, že kdybych svou lasturku vystrčila ven do hustého deště, byly by ty podněty rozhodně rajcovnější. Nevím, ve které z nás dvou byl psychický blok, nejspíš v obou. Po deseti minutách jsem se cítila opravdu oslintaně.

„Musíš se do toho víc položit. Trošku ti pomůžu, aby ses cítila víc jak poddajný sexuální objekt. Jako hračka, erotická pomůcka. Jak něco, co může dosáhnout vlastního uspokojení jen skrz uspokojení druhých. Dej lokty a kolena k sobě.“ Uposlechla a Marta jí svázala kolena a lokty křížem k sobě. Úvaz nebyl veden na těsno, takže Žofii v rámci její bezmoci poskytoval pořád dostatečnou stabilitu. Žofka šla přes závit a opravdu se snažila. Nikdy neměla žádnou lesbickou avantýru a ani o ní nejevila zájem. Zdá se, že všechny tyhle choutky v rodině jí sebrala sestra. Zbytkový Olda v mém těle cítil jisté zadostiučinění, ale Olga si musela připustit, že nebýt jí, nezažila by tolik způsobů slasti a tolik způsobů, jak k nim dojít. A Olga se rozhodla, že musí pomoct sestře své Sylvy. A navíc jí pomalu docházelo, k čemu se tu schyluje. A nebyla si jistá, zda to udělá větší radost jí, nebo Oldovi.

Snažila jsem se myslet na Sylvu a zatřásla sebou tak, aby si prsa dostatečně uvědomila spojení se Sylvou. Velmi pomalu se to lepšilo, ale za celý týden se mi nestalo, že bych se musela soustředit na přivolání vrcholu. Kývla jsem na Martu. „Potřebuju pomoct, potřebuju cítit chuť orgasmu,“ naznačila jsem hlavou pohyb k Sylvě. Měla jsem dojem, že Žofka jemně pláče. Marta sebrala ze židle Sylviny kalhotky a pro jistotu jimi vytřela Sylviin klín. Otevřela jsem ústa. Tohle mi chybělo. Vůně a chuť čerstvé mýtiny v tropech. Nechala jsem si přelepit ústa pruhem lepící pásky. Polkla jsem sliny.

„Lepší?“ Otočila očima, jako bych si chtěla prohlédnout vlastní obočí a zaklonila hlavu. Za necelou minutu jsem se konečně celá propnula.

Marta se rozhodla, že nezmění ani mojí, ani Žofčinu polohu. Až na jeden malý detail. Vlastně dva. „Myslím, že vy dvě jste ve vzájemných hrátkách až příliš často používaly tu zbytečnost jménem penis. Tak ho použijeme i teď. Pořád máme půl hodiny času a jak se tu píše, čím intenzívnější a hlubší bude tvůj orgasmus, tím silnější extáze budeš dosahovat s ním, kdo do tebe vstoupí a přivede tě k prvnímu vrcholu. Budeš i o to víc poddajná. V tom balíčku bylo i zařízení, kterým jsem upravila tvé budoucí vlastnosti tak, abys měla o něco lepší a jednodušší život.“ Žofka se chtěla na něco zeptat, ale Marta jí připnula roubík s menším dildem směrem do jejích úst. Pak posunula šňůrky v mém klíně, a navedla Žofiinu hlavou tak aby dildo na druhé straně roubíku mohlo bezbolestně vstoupit do mě. Bezbolestně pro mě. Dildo nebylo velké, s bídou dvanáct centimetrů. Navíc se dalo bez problémů ohnout. Šlo i o to, aby mě Žofka během svého orgasmu nemohla ublížit.

„Svlékni se, Martine,“ ponoukla ho Marta. Poslechl ji, i když to s trenkami nešlo úplně jednoduše. „Chceš to taky takhle?“

Martin se fascinovaně díval, jak si Marta na sobě upravuje postroj s asi dvacet centimetrů dlouhým připínákem. Ohnul se pro mé kalhotky, které předtím sloužily jako Žofiin roubík. „Ano,“ zajíkal se vzrušením a sám si je strčil do úst.

Marta vnikla do připravené Žofie. Zvládala si přitom hrát s jejími hýžděmi a občas i prsy. Díky lidskému řetězu se její pohyby přenášely i do mé svatyně a přes normální řetězy i do Sylvy. Čtyři mohutné ženské vrcholy se dostavily jen v rozmezí několika sekund a letmým pohledem na Martina jsem získala pocit, že se dostavil i jeden mužský.

Marta rozvázala Žofii pouta a na temeni hlavy jí rozepnula přezku na roubíku. Zatímco svůj konec Žofie vyplivla, ten druhý stále zůstával ve mně. Žofka se v kleče pomalu vydýchávala. „Díky, Martine, byl jsi naprosto dokonalý.“ Ohlédla se a spatřila Martina, jak klečí dva metry za ní a před sebou má krémovitou loužičku. Pak si všimla Marty s připínákem s hlavou jí prolétla vlna nefalšované hrůzy.

Marta přišla až před ní a ukázala na jeho špičku. „Slízej to. Vše, co tam najdeš svého, slízej. Do poslední kapičky, do poslední skvrnky.“