Soutěž 2018 - Povídka o Petře a Petrovi - 3. část: Trenýrky slaví úspěch - Petra

17.02.2019 22:32

 

Ahoj všichni, hlásí se vám opět Petra Svobodová s pokračováním svého příběhu. Jak už víte z druhé části, v den mých 16. narozenin bylo založeno sesterstvo modrých trenýrek, do něhož jsem patřila já, mé čtyři kamarádky a můj přítel Petr, který byl sice „přijat” proti své vůli, ale - jak zjistíte později - nakonec mezi nás trenýrkářky dobře zapadl.
Já a mé kamarádky jsme si trenýrky moc užívaly a kromě tělocviku jsme je nosily pod oděvem i na naše společná setkání. Vždycky jsme se při nich vzájemně škádlily, která z nás má pod trenýrkami nejhezčí kalhotky, což pokaždé skončilo tak, že jsme si povytáhly kalhotky z trenýrek a vzájemně si je ukázaly. Nakonec jsme konstatovaly, že všechny jsou hezké a skončilo to nerozhodně, nicméně toto škádlení nás nikdy nepřestalo bavit.
Při tělocviku jsme samozřejmě všechny cvičily v trenýrkách a bílých tričkách a tělocvikářka z nás byla nadšená a dávala nás ostatním za příklad. Taky nám doporučila, že bychom si mohly koupit ještě cvičky zvané jarmilky a měly bychom ideální cvičební úbor. I na tradiční módní přehlídky v šatně bylo teď více trenýrek, ostatní spolužačky nám záviděly a moc toužily po pořízení stejného cvičebního úboru. Také kluci zvýšili sázky, neboť teď měli na sázení více objektů.
Velmi zajímavě pochodil s trenýrkami Petr. Když se doma pochlubil svým dárkem, oba jeho rodiče byli nadšení, jaký hezký a praktický kousek prádla dostal. Při té příležitosti se dozvěděl, že trenýrky nosila v dětství i jeho máma a dokonce i táta, který nosil trenýrky, kalhotky a punčocháče po své starší sestře. Jelikož se Petrovi rodiče seznámili už jako děti (jejich rodiče byli sousedé), tak se často stávalo, že se scházeli -  zejména v létě - ustrojeni do trička a trenýrek, pod nimiž měli oba ještě kalhotky a punčocháče. Tenkrát to bylo naprosto normální a v podobných úhorech bylo možno potkat chlapce (a ne každý měl starší sestru) i dívky snad z celého městečka. Petrův táta se prý v dívčích trenýrkách zezačátku hrozně styděl a bál se posměchu od kamarádů, ale když nakonec uviděl své kamarády stejně vymóděné, stud ho rychle přešel. Zkrátka a dobře, v Petrově rodině měly trenýrky dlouhou tradici a Petr na ni díky mě navázal. Jeho táta mu jen uznale řekl:
„No, synku, je vidět, že z Petry bude praktická manželka, která ti bude schopná zajistit vhodnou garderóbu. Té se drž."
A tak se mě Petr držel a já jeho. Trenýrky si často bral na naše rande a cítil se v nich lépe než ve slipech. Ale na pomstu za své nedobrovolné „otrenýrkování" přece jen nezapomněl. Ale nepředbíhejme, mezitím se udála ještě spousta věcí.
Byla druhá půlka listopadu a blížily se Vánoce. Trenýrky jsem už nosila zcela běžně a stejně tak i moje čtyři kamarádky. Ve třídě nás ovšem bylo dvanáct holek a zbývajících šest (jedna se držela - zatím - stranou) po každé módní přehlídce v šatně vždy jen smutně protáhlo obličeje, když nám po vyzkoušení musely tak jako tak trenýrky vrátit. Nejraději by si je nechaly a naléhaly na mě, jestli bych jim taky nějaké neposkytla. A jelikož jsme jich měli doma po babičce opravdu hodně, domluvila jsem se s mámou a rozhodly jsme se pro malou předvánoční nadílku. Pozvala jsem spolužačky k nám a každá si mohla vybrat jedny trenýrky zdarma coby listopadového Ježíška. A tak jednoho krásného dne počátkem prosince nastoupilo na tělocvik jedenáct z dvanácti holek v bílých tričkách, modrých trenýrkách a cvičkách jarmilkách (trička a cvičky si už ovšem sehnala každá sama). Klukům lezly oči z důlků a tělocvikářka zářila štěstím. I nám se v tomto úboru krásně cvičilo. Jen Eliška Horáčková zůstávala stranou a cvičila dál v barevném tričku, tříčrtvtečních elasťácích a teniskách. Tato drobná dlouhovlasá blondýnka byla vždy hodně plachá a stydlivá, vždy se držela stranou od ostatních a její rodiče o ní říkali, že je odmalička taková skleníková panenka. Ani našich módních přehlídek se nikdy nezúčastnila. Nutit jsme ji samozřejmě nemohly, ale po tělocviku jsme na ni začaly naléhat, jestli by si trenýrky nechtěla aspoň vyzkoušet.
„Holky, neblbněte," bránila se. „Vždyť jsou to akorát kalhotky na kalhotky. A já nechci cvičit v kalhotkách. Byla bych jako nahá."
„Ale Eliško, vždyť v těch kalhotkách cvičíme všechny. Před námi se stydět nemusíš a před učitelkou taky ne. Ta je naopak ráda, že máme praktickej úbor."
"No jo, ale kluci vás stále okukují. To je dost trapný."
"Aspoň by ses víc líbila Martinovi. Nejsme slepý a dobře vidíme, jak po sobě vzájemně pokukujete."
Eliška zrudla jako pivoňka: „ To není pravda, to se vám jen zdá."
„Ale nezdá. A teď si zkus ty trencle."
Eliška viděla, že jí nic jiného nezbývá, a tak si pomalu a neochotně stáhla tepláky, vzala si ode mě trenýrky a za našeho vydatného povzbuzování si je natáhla přes své bílé kytičkované kalhotky.
„Hrozně to škrtí na stehnech. Jak v tom můžete chodit?"
„Neboj, zvykneš si. My jsme si taky zvykly."
Vtom si Eliška všimla, že jí vykukují kalhotky, a pečlivě je schovala pod gumičky, aby jí ani nitka nekoukala. Pak mezi námi stála jako zmoklá slepice, jen si přes trenýrky ještě stáhla tričko, a kdyby to šlo, stáhla by si ho snad až ke kotníkům. Snad bychom tam takhle stály dodnes, kdyby do šatny nenakoukla tělocvikářka, které se nezdál nezvyklý ruch a dlouhá doba, kterou jsme trávily v šatně.
„Tak holky, pospěšte si, nebo vám zavřou jídelnu a budete bez oběda. Co vám dneska tak dlouho trvá?"
Její pohled padl na Elišku, která, aspoň podle mého zdání, měla slzy na krajíčku a div si neroztrhla tričko, jak ho tahala dolů. Učitelka na ni nejdříve beze slova koukala a pak se rozesmála na celé kolo:
„No ne, já zírám, naše stydlivka v trenýrkách!!!"
Eliška se jen ustrašeně přikrčila.
Kdy se učitelka dost nasmála, řekla nám:
„Tak už ji z toho úboru vysvoboďte a hybaj na oběd. A ty se nemusíš tolik stydět," obrátila se na Elišku. „Aspoň bys pěkně zapadla do party."
Eliška si beze slova stáhla trenýrky s očividnou úlevou, že se zbavila toho mučicího nástroje. Protřela si červené rýhy od gumiček na stehnech, podala mi trenýrky a oblékla se, stejně jako my ostatní. Však už tělocvikářka byla netrpělivá; musela nás odvést do jídelny, kde měla i dozor.
Eliška seděla u oběda jako oukropeček a zdálo se, že jí moc nechutná.
„Eli, prej si dnes dostala trencle. Vem si je i příště, já si na tebe vsadím, jaký pod nima budeš mít kaťata," rýpl si do ní Milan. Zpráva o Eliščině zkoušce trenýrek se rozšířila opravdu rychlostí blesku.
Eliška zrudla tak, že víc zrudnout snad ani nešlo, a ukápla jí i jedna slzička.
„Milane, seš trapnej, odprejskni," okřikla jsem ho.
„Pánové, příště vsadím tisíc grošů na třídní stydlivku! Víte, že ji dneska holky navlíkly do trenclí?" zahlaholil Milan směrem ke klukům.
„Jó? Neříkej. Tak to my vsadíme dva tisíce. To si nenecháme ujít. Eliško, ukaž, máš ty trencle eště na sobě? " ozývalo se od kluků.
„Jste fakt trapný," odbývala jsem je. Ani ve snu by mě nenapadlo, jaký rozruch tahle zkouška způsobí.
Ale to už zasáhla dozorující tělocvikářka:
"Pánové, kdo je najedený, opustí jídelnu, nebo si já vsadím tři tisíce grošů na to, jestli Milan nepropadne ze zeměpisu. Má ho mezi čtyřkou a pětkou a zítra budu zkoušet." (Tělocvikářka totiž v naší třídě učila i zeměpis.)
„Ale pančelko, buchty v trenclích jsou zajímavější než zeměpis, " odvětil Milan.
"Mě ovšem bude zejtra u tabule zajímat zeměpis, nikoliv trencle."
Milan s povzdechem a protaženým obličejem raději chvatně opustil jídelnu.
Když jsem dojedla, přisedla jsem si k Elišce, která se stále ještě nimrala v jídle a vypadala jako hromádka neštěstí.
„Eliško, promiň, já nevěděla, že se to dozví tenhle magor. Ale ty trenky ti fakt slušely."
„Myslíš?" špitla nesměle Eliška a maličko se pousmála. „Já jsem se v nich cejtila hrozně trapně. "
„A proč? Vždyť v nich cvičíme už všechny a žádná z nás se v nich trapně necejtí."
„A navíc se mi hrozně zařezávaly do stehen. Jak v tom můžete vydržet? A kromě toho jsou jako spoďáry. Mně stačí jedny a nemusím mít na sobě dvě vrstvy kalhotek. Vždycky vám vylejzaj a kluci se tím bavěj." nedala se Eliška.
„To je otázka zvyku. Jak myslíš, že jsem se cejtila já, když jsem je poprvé oblíkla? Bylo to hotový utrpení. A podívej teď. Už bez nich nedám ani ránu a cvičej v nich všechny holky ze třídy. Kromě tebe. A naše sestertsvo je nosí i naše setkání. Mohla by ses k nám přidat a stát se naší sestrou. A spoďáry pod nima nosit nemusíš, ale doporučovala bych ti to, trenky jsou totiž částečně průsvitný. Kluci ti pak budou koukat přímo na zadek nebo i na něco jinýho. Tak co, nechceš to přece jen zkusit?"
"No, já nevím, dneska to byl hrozném trapas. I tělocvikářka se mi smála, a viděla jsi kluky."
„Ale ona to nemyslela zle. A když jsi tam stála nešťastná jak šafářův dvoreček, tak to bylo fakt k smíchu."
Eliška se pousmála o trošku víc.
„Dámy, tady není debatní klub! Eliško, sníš ten oběd ještě v tomto století? Už ho musíš mít dávno studenej," přerušila náš rozhovor učitelka.
„Tak co, Eliško, v pořádku?" obrátila se na Elišku.
„Ano, v pořádku," špitla nesměle Eliška.
„ Budeš příště cvičit taky v trenkách?" 
„Já nevím," špitla opět Eliška.
„Byla jsi v nich docela fešanda a nevím, proč ten nemístný stud," rýpla si ještě učitelka.
Eliška jen sklopila oči.
„Ale kluci se mi smáli," pronesla sotva slyšitelně.
„Eliško, ty jsi opravdu extrapřípad. Proč seš pořád takovej oukropeček? Vždyť ti nikdo neubližuje. Petra je naše neúnavná propagátorka trenek, tak ti je holt taky dala vyzkoušet. Nic horšího se nestalo.Tak se konečně uklidní a konečně se najez, nebo umřeš hlady. Petro, prosím tě dohlídni na ni, ať se uklidní. "
„Ano, paní učitelko," odpověděla jsem.
Eliška se konečně uklidnila a dojedla oběd už s podstatně větší chutí.
„Tak co, staneš se naší sestrou? " nenechala jsem se odbýt.
„No, když já nevím, mít na sobě dvoje spoďáry... "
„Však si zvykneš, stejně jako my ostatní. A uvidíš, jak mezi nás zapadneš a jak se ti bude dobře cvičit.Zkusíš to?"
„Tak jo," špitla s povzdechem.
„A uvidíš, že na tebe budou kluci uzavírat nejvyšší sázky a nám z toho nějaký ten bakšiš taky kápne. Však to znáš."
„Znám," řekla Eliška a rozesmála se.
I na učitelce bylo vidět, že si oddechla, když nás viděla odcházet rozesmáté a v družném hovoru. Podařil se mi asi zázrak. Rozesmála jsem třídního oukropečka.
Ale na Elišku dnes čekalo ještě jedno překvapení. Před jídelnou jsme narazily na Martina rozprávějícího s Petrem. Něčemu se při tom hlasitě smáli.
„Tak Eliško, jak ti slušely trencle? Prej si byla kus," zahlaholil Martin směrem k Elišce.
Eliška opět zrudla.
„Martine, ty seš ale vůl. Měla jsem tě za normálního, " obořila jsem se na něj.
„A co sem řek tak hroznýho? Určitě jí slušely jako vám ostatním," ohradil se Martin. „No tak Eli, to byl komplement!"
Eliška se opět změnila v rudého oukropečka a neřekla nic. I Martin se cítil trochu trapně. Vím, že chtěl Elišku pochválit, ale jaksi se mu to nepovedlo.
„Nemáš chuť na zmrzku?" obrátil se Martin náhle k Elišce.
Eliška jen zarytě mlčela.
„Jen běž, aspoň si osladíš život," řekla jsem Elišce a jemně ji přistrčila k Martinovi.
„Tak jo,“ vypravila ze sebe konečně Eliška.
Mě a Petrovi bylo jasné, že teď už musíme vyklidit pole a nechat je samotné. Petr mě vzal kolem ramen a odcházeli jsme opačným směrem než Eliška s Martinem.
Jen jsem ještě zaslechla část jejich rozhovoru:
„Jakou si dáš?"
„Vanilkovou."
Víc jsem už neslyšela.
A tak měla naše třídní stydlivka první rande. Sice trochu rozpačité, ale pro začátek aspoň něco. A jestli v tom hrála roli její dnešní zkouška trenýrek, to opravdu nevím, ale vyloučené to není. Připadalo mi, že trenýrky mají zvláštní moc spojovat lidí dohromady.
Dali se Eliška s Martinem opravdu dohromady? A stala se Eliška naší sestrou? Víte co? Počkejte si pěkně na další díl, ve kterém se dozvíte i  o Petrově pomstě, o nejtrapnější školní besídce v mém životě, o Vánocích strávených v mučírně a o tom, jak jsem začala nosit plenky (plenky jsem vám slíbila už na konci druhého dílu, ale do toho třetího se už jaksi nevešly). Takže dočkejte času jako husa klasu a těšte se na další díl.
Vaše Petra Svobodová.

Diskusní téma: Soutěž 2018 - Povídka o Petře a Petrovi - 3. část: Trenýrky slaví úspěch - Petra

Datum: 04.04.2019

Vložil: Jirka

Titulek: Pokračování povídky

Na pokračování se již pracuje, prosím o trochu trpělivosti, nemám teď moc času. Děkuji za uznání a doufám, že i další část se bude čtenářům líbit.

Datum: 23.03.2019

Vložil: Qawa

Titulek: Modré dívčí trenýrky na tělocvik classic kde koupit?

Modré trenýrky aktuálně nabízí Foltýn, kupoval jsem tam červené ale mají divný střih

Datum: 16.03.2019

Vložil: Orion

Titulek: The Blue Trencles

Povídka je parádní, těším se na další! Při čtení to krásně hladilo po duši ;-)
A Modrásky? Nejlepší slipy jaké můžou být!
Co těm holkám na nich tenkrát mohlo vadit? Akorát se blbě shání. A kopie šité podle vzoru se né vždycky povedou.
Ať žijou Modrotrenkářky a Modrotrenkáři i jinak barevní!
Díky za povídky!

Datum: 10.03.2019

Vložil: Miloslav a Věra

Titulek: Modré trenýrky

Třetí příspěvek je moc dobrý a stejně i ty před tím. Pokračovat na dané téma v dalším čtvrtém díle my oba rozhodně doporučujeme. Jen tak dál

Datum: 09.03.2019

Vložil: Dušan

Titulek: Trenýrky 3

Super poviedka, dobre sa to čítalo. Boli to naozaj krásne časy, keď sa ešte bežne nosili. Dnes nám ostali aspon spomienky. A niektorým aj trenírky.

Teším sa na pokračovanie :)

Datum: 19.02.2019

Vložil: Miloš

Titulek: Modré dívčí/dámské trenýrky

Povídka je dobrá, stejně tak i ty předešlé. Jisté je, že trenýrky jak je zde napsáno nebyli pouhou doménou holek, dívek, žen, ale nosilo je i dost kluků i mužů. Někteří zcela dobrovolně a někteří naopak. Mě provázeli již od útlého dětství a nosím je stále dodnes. Dokud se vyráběli a byli všude v regálech obchodů, tak je bylo možné si koupit kdykoliv. Teďkom je to již po skončení výroby potíž, ale formou inzercí, bazarů apod. se nechají sehnat, ale dráž. My s partnerkou jsme taktéž vyrůstali spolu a spolu v trenýrkách i chodili od dětství. Já měl čtyři starší sestry, takže nebyla o trenýrky nouze a nosil jsem je celoročně jako spodní prádlo a v létě v nich běhal venku. Někdy pod ně jsem nosil ještě kalhotky, ale v nich i cvičil. Mít je natažené přes punčochy, to taky bylo běžné stejně jako nosit různé druhy punčoch včetně těch vroubkovaných, krepsilonových, štrample apod. Pohodlně se nosili a nosí i nadále a necháváme si dle vzoru ušít jejich kopie a to i v jiných barvách a několika odstínů modré. Originál od Tatrasvitu, Jitexu Písek, TV Vracov a Bonex Teplice je prostě super značka a lepší nebyla. Článek hodnotíme za jedna

Datum: 18.02.2019

Vložil: Emma

Titulek: Trenýrky 3

Pěkné, jsem zvědavá, jak to bude dál ;-)

Přidat nový příspěvek