Soutěž 2018 - Svatba z milosti - Světlana

20.01.2019 13:26

„Podívej se miláčku. Tyhle šaty by ti seděly.“ Houknul jsem na Lenny, když jsme ve svatebním salónu vybírali šaty na svatbu, která se nám každým dnem blíží.

„Myslíš Johny? Nejsou moc princeznovské? Já bych asi volila nějaký umírněnější verzi. Navíc mají korzet s nekrytým výstřihem a já moc nechci provokovat, víš.“ Snažila se Lenny mile zahrát tyhle šaty do autu.

„A proč nechceš výstřih? Jako to, že máš velký prsa, neznamená, že bys měla provokovat ne?“ podivil jsem se nad její reakcí. Chápu, že chce svatbu, která bude „slušná“, ale to neznamená, že musí zakrýt svoje přednosti.

„Johny, tohle jsme už řešili. Prostě nějaký decentnější model. Koukni na tyhle. Ty mají výstřih krytý krajkou, to už by se dalo.“ A ukázala na její volbu.

Podíval jsem se a docela se mi líbily. Mně to nevadí, že se nechce vystavovat, stejně ji znám nahou a ty její prsa si užiju i tak. A ani nebyly o tolik míň načančaný, než co jsem vybral já.

„Ty jsou pěkný. Já myslím, že když se ti líbí tak je klidně můžeme zamluvit, aby za měsíc byly k mání.“ Řekl jsem nadšeně.

Lenny se v tu chvíli ulevilo a prohlížela si ty šaty trochu podrobněji.

„Mohu vyrušit slečny?“ ozvalo se za zády trochu hlubším hlasem, který nás vyrušil od prohlížení.

Lenny se otočila a já taky. Tam stáli dva muži v kvádru a trochu zaraženě na nás koukali.

„Slečny?“ podivil jsem se nad jejich vyrušením.

„Pardón. Moc se omlouvám za tohle nedorozumění. Zezadu jste vypadali jak dvě slečny, co se koukají na šaty.“ Omlouval se hned ten jeden.

Lenny marně schovávala svůj smích za ruku.

„Já ti to říkala, že jsi jak holka s těmi vlasy.“ Smála se už trochu otevřeněji.

„No dovol. To že jsou dlouhý a trochu víc se o ně starám, neznamená, že jsem holka.“ Řekl jsem trochu uraženě.

„Moc se omlouvám, že jsem vás takhle urazil. Nebylo to úmyslné. Navíc, ty vlasy to jen dovršili, víte.“ Řekl trochu zmateně ten chlap.

„Dovršili? Nějaký problém s tím když má kluk delší vlasy?“ podivil jsem se.

„Bratr chtěl říct, že zezadu vypadáte jako dívka.“ Promluvil ten druhý.

Lenny už to nedávala a nahlas se smála. Podíval jsem se na ni trochu přísným pohledem.

„Johne, prostě ti jen řekli pravdu. Vždyť jsem ti to říkala už několikrát.“ Smála se Lenny.

„Hele, to si mě jako vychutnáváš?“ přitvrdil jsem.

„Prosím. Nehádejte se kvůli nám. To nechceme.“ Promluvil zase ten první chlap.

„Jen aby. A o co vlastně jde? Proč jste nás oslovili pánové.“ Zeptala se jich Lenny.

„No víte. Ono to asi nemá smysl řešit, když nejste obě slečny.“ Snažil se to zakecat.

„Matte, není moc času.“ Promluvil ten druhý.

„Rosi, takhle to stejně nevyřešíme.“ Řekl trochu zklamaně.

„Tak jestli nic nemáte, tak bych se asi rozloučil ne?“ řekl jsem trochu neomaleně.

„No víte. Sháníme nevěsty.“ Řekl ten, co si říkal Ros.

Lenny zase vyprskla smíchy a já jen zaraženě koukal.

„To jako takhle chodíte po ulici a sháníte nevěsty?“ podivil jsem se.

„No zní to úchylně co.“ Řekl trochu zkroušeně Ros.

„No to zní, a nejen trochu.“

„Ale mi sháníme až teď. Víte, bylo by to na dlouhý vyprávění, ale když to nevyjde s vámi, musíme do hodiny najít jinde.“ Řekl Matt

„Do hodiny?“ podivila se Lenny.

„Jo jo. Víte, jde o to, že náš otec byl miliardář, ale trochu se pojistil a do závěti si dal podmínku, že se oženíme.“Řekl nervózně Ros.

„Tak to řešíte brzo.“ Rýpnul jsem si do nich.

„Bohužel jsme byly oba na pracovní cestě a dnes jsme se teprve dozvěděli o těchto podmínkách. Bohužel, do dvou hodin to vyprší a dědictví propadne nevlastní matce, kterou otec tak nějak nenáviděl.“ Řekl skoro vyděšeně Matt.

„Aha. No tak to abyste běželi. Nechci vás vyptáváním připravit o dědictví.“ Řekl jsem o poznání milejším hlasem.

„To už asi stejně propadne. Svatební salon byl naděje, že tu budou normální dívky.“ řekl zklamaně Ros.

„Neříkejte mi, že tak pěkní hoši nemají nějaký přítelkyně, které by se chtěli vdávat.“ Pokračoval jsem v popichování.

„No možná jo, ale nejsme si jistí, jestli by to byl dobrý nápad. Všechny tyto dámy by to asi neuvítali takhle rychle a na chvilku. Rozvod by asi nepřipadal v úvahu kvůli vyrovnání a my to chceme jen, než se vyřídí dědictví a pak tátu obelhat a zase se rozvést.“ Řekl Matt trochu zkroušeně.

„Aha. No tak to chce lepší přítelkyně, abyste už nepotřebovali rozvod.“ Řekl jsem s nadsázkou a objal Lenny.

Ti dva už nic neřešili a pomalu odešli.

„Tohle byl hodně ujetý zážitek co.“ Začala téma Lenny, když jsme se rozloučili.

„Mi povídej. Hele, vážně jsem jak holka?“ zeptal jsem se Lenny.

„Johne, klid. Prostě nejsi žádný svalouš a proto tě mám ráda.“ Řekla Lenny a objala mě.

„Takže jsem jak holka.“ Řekl jsem zaraženě.

„Noo, tak trochu jsi takový mezi.“ Řekla trochu nejistě a pak se usmála a dala mi pusu.

„Ti teda děkuju.“

„Nemáš zač, slečno.“ Řekla provokativně a pak se rozešla do pánského oddělení, abychom vybrali smoking pro mě.

Jenže jsme tam ani nedošli a už tam zase byli Ros a Matt.

„Moc se omlouvám, ale nám to prostě nedá. Nešli byste do toho i tak? Jedná se jen o krátkodobý sňatek. Do převzetí dědictví. Do měsíce budeme od sebe.“ Řekl zoufale Matt.

„Ale pánové. To už přeháníte ne?“ řekl jsem už poněkud naštvaně.

„Nechceme to zadarmo. Nějak se odměníme. Prosím. Takhle narychlo už to nechceme řešit a navíc už znáte situaci, takže určitě máte pochopení.“ Pokračoval.

„Pochopení? A jak jako jak to myslíte s tím odměněním?“ Zvedl jsem ještě víc hlas. Cožpak jsme nějaký šlapky?

„Padesát tisíc dolarů.“ Řekl Matt a Ros pokýval hlavou.

„Co?“ podivil jsem se nad tou částkou.

„Pro každého.“ A podívali se i na Lenny, aby to nevypadalo, že tady rozhoduju jen já. Lenny na ně koukala jak tele na vrata a nechápala jako já.

„To si děláte srandu?“ podivil jsem se.

Ros pak vytáhnul mobil a něco tam dělal.

„Vyťukejte tady číslo účtu.“ Řekl naléhavým hlasem.

„Jo a vy mi vybílíte účet.“ Řekl jsem hrubě.

„Tady je pojistka.“ Řekl Matt a podal mi hromadu bankovek.

„To je deset tisíc dolarů, to pokryje případné vybílení účtu ne?“ řekl Mat.

Šokovaně jsme na ně koukali a po převzetí peněz jsem vyťukal číslo.

„A teď se podívejte do svý banky, mělo by to tam být.“ Řekl naléhavě Matt.

Já vyndal mobil a připojil se na banku. Vážně tam bylo sto tisíc a ukázal jsem to Lenny. Málem jsme oba omdleli při tom pohledu na účet.

„Vy jste blázni pánové.“ Řekl jsem trochu s úsměvem.

„Jsme zoufalí.“ Řekl Ros.

Podíval jsem se na Lenny.

„Co myslíš lásko. Stojí nám to za ty trable?“ zeptal jsem se ji.

Lenny jen tiše přemýšlela.

„A koho si beru?“ řekla pak do ticha a pousmála se.

„Rose. Já se ožením s vaším přítelem.“ Řekl trochu nejistě Matt a ani se nedivím, znělo to dost divně.

Já se podíval a trochu jsem znejistěl. Nejsem si jist, že bych zrovna chtěl nějaký takový partnerství. Co když mi zůstane cejch gaye? Tohle nebude asi jen tak. Ale ty peníze se hodí.

„A tobě to nevadí?“ podivil jsem se nad Mattovo rozhodnutím.

„To vydržím.“

„A to bude ta svatba platit, i když si vezmeš muže?“ podivil jsem se.

Matt se zarazil a nejistě se na mě podíval. Pak se lehce pousmál.

„Asi se špatně chápeme. Já si tě musím vzít jako nevěstu, dívku.“ Řekl nejistě.

„Co?!“ zhrozil jsem se. „Jako že já budu nevěsta?“

„Je to problém? Jde jen o pár hodin před oltářem.“ Řekl trochu zklamaně Matt.

„No tak to je problém.“ Začal jsem se dost rozčilovat.

„Prosím.“ Naléhal Matt.

„Pro tu chvilku to přežiješ ne?“ přidala se na jejich stranu Lenny, která sice taky byla překvapená z jejich požadavku, ale chytila mě za ruku a pohladila.

„Lásko, tobě je to jedno? Vždyť to bude trapný. Vždyť budu před tebou ve svatebních šatech za holku.“ Změknul jsem před ní.

„Ale notak, já se ti rozhodně smát nebudu.“ Řekla zcela vážně a dala mi zase pusu.

„A kde mám sehnat šaty, kde se obleču, jak se kam dostanu. Moc otázek.“ Začal jsem s výčtem.

„Tak šaty tu určitě nějaký mají a nebojte, pojedeme limuzínou.“ Řekl trochu jistěji Matt.

„Jako že si mám řešit šaty tady? To jim mám jen tak říct, jestli by neměli šaty na mě?“ řekl jsem ironicky.

„A proč ne? Nebo nějaký kupte a převlečete se u nás.“ Navrhnul Ros.

„Samý lepší nápady. No tak tohle už snad horší být nemůže ne?“ řekl jsem rezignovaně a tak nějak jsem tím vyjádřil souhlas.

Ti dva se rozzářili.

„Takže jdeme na to?“ zeptal se raději Matt.

„Už tomu asi tak bude. Jsem asi blázen, když do toho jdu.“ Řekl jsem trochu poklesle.

Snad se Lenny nepřetvařuje. Už takhle to bude trapný a doufám, že nikdo na nic nepřijde.

„Tak mi zatím dojdeme zařídit nějakou kapli a vy se zatím nachystejte. Za hodinku se tu sejdeme. A všechno platíme tak se nemusíte nějak hlídat.“ Řekl Ross a s bráchou odešli.

„Hustý co. Docela se těším. Je to takový dobrodružný.“ Poskakovala nadšeně Lenny.

„Já nevím. Mě to přijde divný. Tohle bude pro mě asi nepříjemný. Nechápu, že do toho jdou. Vždyť to bude poznat. Jak jako ze mě chtějí mít holku?“ Brblal jsem pořád.

„Uvidíme, co se z tebe vyklube. Tak pojď a ber to jako srandu. Jako nějakou hru s kamarádama.“ Zkusila mě Lenny rozptýlit.

Když mě trochu nabudila, došli jsme za prodavačkou. Já raději mlčel, a tak se Lenny rozpovídala a všechno jí řekla. Ani se nějak moc zaskočeně netvářila a v klidu si mě i Lenny prohlídla.

„Jen klid pane, tohle je Vegas, město nemožného. Víte kolik jsem tu už měla mužů, co si zkoušeli svatební šaty? Navíc, u vás to bude o dost snazší.“ přidala se k Lenny prodavačka.

„To je tak povzbuzující, ale budu muset věřit. A jak to teda rozjedeme. Máme na to hodinu.“ Zkusil jsem je popohnat.

Prodavačka si přeměřila Lenny a došla pro ty její šaty, které měla vyhlídnuté.

„Tyhle vám budou pasovat.“ A podala jí je na stůl.

„A teď si přeměříme vás.“ A jak řekla, tak i udělala.

„No čekala jsem horší míry. Ale na vaší postavu tu máme jen dvoje volný.“ A vedla mě ke stojanům. Byly tam jedny růžové šaty, ale spíš jak plesové, hodně vykrojené, bez ramínek.

„Tyhle by mohli být, ale nevím, jak bychom je uchytili.“ Přemýšlela nahlas a pak šla dál až došla k těm hezkým, na který jsem lákal Lenny.

„A pak tyhle.“ A poměřovala je se mnou.

„No vidíš. Nakonec je taky využijem. Jen ne na mě, ale na tebe.“ Pousmála se Lenny.

„Fakt jiný nemáte?“ zeptal jsem se trochu zklamaně.

„Momentálně ne na vaši postavu. A přešít jiný je práce na několik dní.

„Johne, budeš jak princezna.“ Pousmála se Lenny.

„Budu za trapáka.“ Řekl jsem zklamaně.

„Pane, tohle jsou nejkrásnější šaty, co tu mám, já myslím, že ty udělají své.“ Snažila se prodavačka mile.

Souhlasil jsem tedy a konečne jsme šli zkoušet. Skočil jsem do spodního prádla a Lenny s prodavačkou mě do toho nasoukali. Nebylo to zrovna příjemný, když zapínali korzet, ale přežil jsem to.

„Úplně jsem zapoměla na výplň.“ Usmála se, když se dívala na prázdný výstřih.

„Výplň?“ podivil jsem se.

„No prsa. Nedošlo mi, že tam nemáte co dát. Tak vás zase vyslečeme a já dojdu pro prsa.“ Řekla s ledovým klidem a odešla. Lenny mě zatím svlékla.

„Jak to myslí s těmi prsy?“ zeptal jsem se Lenny.

„Asi nějaký umělý, nebo tak.“

„Bože.“ Zaúpěl jsem.

Za chvilku se prodavačka vrátila a nesla prsa.

„Snad vám budou. To tu máme právě pro případy, kdy si šaty půjčuje muž.“ Řekla s klidem a podala mi prsa, co se oblékali jak nějaký triko.

„Nebojte, je to vyčištěné a namazané, abyste do toho lépe klouznul. Přece jenom je to těsnější, aby co nejlépe přilnuli.“ Snažila se mě uklidnit, když jsem se na to nejistě koukal.

„Padesát tisíc.“ Řekl jsem si nahlas a oblékl si ty prsa.

Pak jsem jen tupě zíral, jak se mi na hrudi objevili dvě polokoule.

„Nejsou nějak velký?“ podivil jsem se nad jejich rozměrem. Vždyť byly větší než měla Lenny.

„Jsou. Ale jsou nejžádanější a do těhle šatů jsou tou nejlepší volbou. Jsou jako skutečný, nebo jako když má žena silikonové prsy.“ Vysvětlovala prodavačka. Přišlo mi, že si to moje ponížení pěkně užívala. Prej nejžádanější. Lenny má menší a jsem nejspokojenější.

Když pak doply šaty, bylo to k neuvěření, jak tam seděli.

„Zvláštní pohled na ně takhle.“ Řekl jsem nejistě, když jsem se díval k sobě do výstřihu.

„Teda miláčku, možná si je přece jenom na naší svatbu vezmu. Vypadají nádherně.“ Lichotila mi Lenny a dost mě tím potěšila. Konečně nějaký pozitivum z toho všeho.

„Hodně to změní, když to vidíte na druhé co.“ Přidala se prodavačka a Lenny jen pokývala hlavou.

Když se mě ty dvě nabažili, oblékla se i Lenny. Měla výhodu, že jí se nemuselo nic dodávat a tak během několika minut přede mnou stála nádherná nevěsta.

„Teda lásko. Kdybych neměl ty šaty, hned bych si tě vzal.“ Řekl jsem a pořád si jí prohlížel.

„Nech toho. Ty jsi taky luxusní nevěsta.“ Pozlobila mě.

„Tak a teď zase svléknout. Je na čase zkrášlení. Vedle je hned kosmetický salón a tam vás načešou a provedou make-up.“ Popoháněla nás prodavačka.

„Make up?“ zeptal jsem se.

„Nebojte. Patří k nám a nebudou se tam nad vámi pohoršovat.“ Uklidňovala mě.

„A tohle?“ zeptal jsem se a ukázal na prsa.

„To si nechte a zvykejte si.“ Pousmála se prodavačka a odešla pryč. Ta udělá pro prachy asi cokoliv. Sice jsem je zkusil sundat, ale bez holčičí pomoci to nešlo. A tak jsem se oblékl do trika a kraťasů a po chvíli váhání rychle proběhl do salónu vedle. Naštěstí měli dveře uvnitř a nemuselo se venkem.

Tam si nás hned převzali dvě mladý holky. Byl jsem rudý a hanbou bych se propadl před nimi s těmi prsy pod trikem. Ale ty dvě holky byly zcela klidný a v klidu se na nás koukali a asi přemýšleli, co tam na ně tak zíráme. Pak jim naše prodavačka něco šeptala do ucha a odešla.

„Takže dvojitá svatba?“ začali nějak s tématem, když si nás rozdělili a usadili do křesel.

„Jo jo. Je to rychlovka.“ Začala Lenny s povídáním a hned se rozvášnila, co se událo.

„To jako vážně?“ podivila se ta jedna.

„Tak to ledacos vysvětluje. A to jste na to kývnul?“ zeptala se mě ta moje, co mě česala zrovna.

„Váhal jsem, hodně, ale pak jsem si zopakoval tu číslovku.“ Odpověděl jsem.

„No je to velká suma, ale je to hodně zvláštní.“

„A vy byste to nevzala místo mě?“ zeptal jsem se hned. Byla mladá, krásná a Matt by z ní měl mnohem větší radost než ze mě.

„Kdepak. O tohle bych vás nemohla připravit a mám přítele. Naopak, pustím se do vás s mnohem větším úsilím, aby Matt zíral, koho si to bere.“ Řekla nadšeně a děsivě.

„Tak vám teda pěkně děkuji.“ A zakoulel jsem očima, Lenny se smála.

Když mi umyla hlavu, začala přemýšlet.

„Víte, máte nevýraznou barvu. Myslím, že blond by vám slušela a do toho pískový melír. Pak bychom přidali nějaký příčesky, abychom vlasy trochu nadýchali a zahustili. Pak uděláme vlnky. Co vy na to?“ zeptala se mě, nebo spíš řekla, co udělá.

„Blond? Já nechci barvit. Já jsem se svojí barvou spokojený.“ řekl jsem nejistě.

„Ale notak, Mattovi se to bude líbit a vám taky. Půjde vám to k obličeji. A abyste se necítil blbě, udělám to barvou, která se dá postupem času smýt a nemusíte čekat na odrost.“ Pokračovala.

„Lenny? Chce mě obarvit na blond.“ Houknul jsem na Lenny.

Ale asi mě neslyšela, mlčela a tak ani nečekala na odpověď a něco mi napatlala na hlavu.

To jí zabralo skoro čtvrt hodiny a pak mi do vlasů vplétala nějaký pásky.

„Tak a než se barva uchytí, koukneme na ty vaše ruce.“ Řekla a hned si přistavila stoleček a já musel opřít ruku. Už jsem ani nic nenamítal. Ta holka to brala vážně, to že ze mě udělá hezkou nevěstu. Lenny se jen usmívala a užívala si pocit přípravy vlasů. Její zrzavé vlasy naštěstí nekazili nějakou barvou a byla radost se na ně dívat.

„Co blázníte!“ vykřikl jsem, když mě z kochání vytrhla palčivá bolest.

„Nemůžete mít chlupaté ruce!“ řekla trochu vyšším hlasem ta holčina. Já se podíval na tu holou, rudou ruku a zděsil jsem se, co všechno ještě zažiju za překvapení.

„Můžu, ty šaty mají rukavice. Doufám, že to bude za chvíli zpátky.“

„Tak do čtvrt roku začnou rašit.“ Řekla s klidem, když mi s včasným varováním dočistila zbytek ruky.

„Co? Až tak dlouho?“ zděsil jsem se.

„Ale notak, vždyť to zase tak velký chlupy nebyly. Proto jsem je mohla vzít voskem.“

„Mě z vás trefí. Za poslední půlhodinu dneska mi už několik lidí naznačilo, že nejsem zase tak „velký“ muž.“ Řekl jsem naštvaně.

„Ale lásko. Pro mě jsi ten největší chlapák pod sluncem.“ Hlásila se hned Lenny.

„To je tak hezký.“ Rozplývala se ta holka, co jí česala.

„Jo a přesto si vychutnává pohled, jak ze mě děláte nevěstu.“ Řekl jsem ironicky.

„O důvod víc tě milovat.“ Pokračovala Lenny.

No budu muset věřit, že se jí to líbí a naopak u ní budu mít nějaký ten bodík navíc.

„Bože, na tyhle nehty si nezvyknu. A proč červená barva?“ Pokračoval jsem dál ve špatné náladě, když jsem se díval, jak mi lepí nehty, který měli snad centimetr přes moje.

„Je to potřeba, opticky vám to prodlouží a zeštíhlí prsty. A myslím, že to zabere jen chvilku, než si zvyknete.“ Mluvila dál s klidem.

„Miláčku, budu s tebou držet basu.“ Prohodila Lenny do ticha a ukázala svoje prsty a nehty lehce na růžovo.

Když mi pak dodělala ruce, pustila se zase do vlasů. Umyla my je a pak vyfénovala. Něco nastříkala a pak něco vplétala. Pak zase fénovala a pak nějakým strojem zamotávala. Tuhle část jsem si ale užíval. Mám rád drbání ve vlasech a příjemně mě to uklidňuje, někdy i uspává. Navíc moje opečovatelka uměla tak jemně po nich přejíždět.

Když mi to pak ukázala v zrcadle, zíral jsem jak blázen. Taková nadýchaná hříva, hustá a pěkně zvlněná. Jako by to nebyly moje vlasy. Oni to vlastně nejsou moje vlasy. Teď měli tak o dvacet centimetrů víc a byla jich plná hlava.

„A teď doladíme obličej.“

„Obličej? Já už nechci další zženšťování.“ Bránil jsem se.

„No, to že jste oholený, není všechno. Nechte to na mě, důvěřujte mi.“ A jak dořekla, sklopila si opěradlo do klína a já jsem koukal zespoda na její kopce. Kupodivu teprve teď jsem si všiml, že je obdařená jako Lenny a při práci se jí příjemně pohupovali. Milá, něžná a ještě krásná. Nemohl jsem být v rukách lepší holky.

„Budete krásný. Nebo krásná?“ zamyslela se, když se mi dívala do očí.

„Hej.“ Ohradil jsem se, ale mile.

Jen se pousmála a začala něco dělat. A opět to bolelo.

„Nebojte, obočí doroste. Ale teď není potřeba.“ Vysvětlovala mi hned.

Když byla se svojí prací spokojená, přesedla si z boku a trochu mě zvedla. Pak přikládala nějaký krémy, až trefila ten správný. Pak začala patlat krém na tvář a roztírala štětcem.

Musel jsem uznat, že tahle část je taky velmi příjemná. Tak něžný doteky jemným štětcem. Skoro stejně příjemný jako to česání.

„Teď na chvíli zavřete oči a nemrkejte, budu lepit řasy.“

Jak řekla, tak jsem provedl. Nemělo smysl se zdráhat a alespoň mám důvod si zdřímnout. Dobře, jen lehce odpočinout.

Když je nalepila, pustila se do očí. Něco malovala tužkou, a štětečkem.

„S těmi rty to bude horší, ale zkusím si poradit.“ Postěžovala si, když se na ně dostalo. Ale asi to byla pro ni výzva a s chutí se do nich pustila. Ale to už nebylo tak příjemný, něco do nich píchala a já jsem cítil, jak lehce otékají. Pak je zahladila rtěnkou a pak něčím, co chutnalo po jahodách. Když byla spokojená, odsedla si.

„No je to jen tak tak, ale stihli jsme to.“ Smála se, když mi naznačila, že už je hotovo. I Lenny byla hotová a už se na mě koukala. Měla dost překvapený výraz a jen pokývala hlavou.

Pak mi ukázali zrcadlo a já neměl slov. Marně jsem se v tom odrazu hledal. Dokonale hladká pleť, žádný známky vousů, plné rty, krásně namalovaný oči a tenké obočí. Do toho ty vlasy. V zrcadle byla totiž krásně upravená ženská tvář.

„Já to nechápu. Vážně nejsem chlap.“ Bylo to jediný, co jsem mohl říct.

„Tak a teď zpět. Ještě vás musíme upravit v šatech.“ Řekla jedna z nich a tlačila nás zase do salónu s šaty.

Tam už prodavačka měla nachystaný šaty. Když pak uviděla mě, jen otevřela pusu.

„Teda, tohle jsem nečekala. Liso, ty jsi prostě perfekcionistka.“ Řekla na adresu mojí kadeřnice.

„Já vím. Na tohle jsem hrdá. Viďte, že mi uděláte fotku. Tohle si musím dát za rámeček.“ Řekla s prosíkem na mojí osobu.

Jen jsem pokýval hlavou a zase se oblékl do šatů. Pak jsem se posadil a ještě jsem musel přetrpět nazutí bot, které jsou prý potřeba, aby to bylo dokonalý.

„Tak a ještě závoj, náušnice a je to.“ Řekla a skočila pro něj. Pak mi ho připnula do vlasů a nechala mi odkrytou tvář. Náušnice byly naštěstí jen na klips tak jsem se nemusel bát, že by chtěli píchat uši.

„Teda Beky, tohle je perfektní volba šatů. Nemám slov. Tahle nevěsta může strčit do kapsy půlku skutečných slečen, co sem chodí.“ Řekla Lisa.

Já se snažil nějak se podívat, ale moc jsem toho nepobral.

„Počkejte na přítelkyni, pak se půjdeme podívat společně na velké zrcadlo.“ Řekla Beky a věnovala se Lenny.

Když jí ještě doladili vlasy a dali závoj, mohl jsem na ní oči nechat.

„Lásko, jsi nádherná.“ Chválil jsem jí, hned jak jsem měl možnost si jí prohlédnout. Její hříva lemovala její krásnou tvář. Předtím byla nádherná, ale s mejkapem je úžasná a šaty to jen podtrhly.

„Ty jsi taky nádherná.“ Zlobila mě Lenny, když se mi nastavovala, abych si jí prohlédl ze všech stran.

„Už vím, jak budeš vypadat v náš svatební den.“ řekl jsem zasněně. Myslím, že Lenny tu nechám připravit i na naší svatbu.

„No asi nemůžu říct to samé o tobě viď? I když bychom takhle asi každého šokovali.“ Smála se a já šel skoro do kolen.

„No to by asi nebyl dobrý nápad. Ale kdo ví. Pro tu srandu bych to možná podnikl znova.“ Šokoval jsem ji.

Beky nás pak odvedla, jak slíbila k velkému zrcadlu. Chůze byla hodně divoká, nemohl jsem si zvyknout na podpatky. Ale po chvilce cviku jsme k němu došli a já se konečně mohl na sebe podívat.

Bylo to docela šokující, protože jsem marně hledal muže v odrazu. Krásná žena v krásných šatech se prohlížela a nevěděla kam dřív koukat.

„Matt nebude chápat.“ Řekla Lenny upřímně.

„Věřím. Tohle je překvapení i pro mě.“ Řekl jsem a pořád jsem se nakrucoval, abych se prohlédl za všech stran.

„A teď společné foto.“ Poprosila nás Lisa a tak jsme se na její přání chytili za ruce a stoupli k sobě, aby si nás mohla vyfotit. Pak nás vyfotila Beky s kadeřnicemi.

„Ještě kytice.“ Vzpomněla si Beky a podala nám oběma kytici růží a ještě nás vyfotila.

„A doufám, že se přijedete pochlubit s fotkami ze svatby.“ Řekla zasněně Lisa.

„No budeme muset vrátit šaty a pak ještě něco.“ Řekl jsem nepřímo, abych tu zbytečně neříkal slovo prsa, ve spojení se mnou.

„A proč je vracet. Jen ať si je pánové koupí, když už jim zachraňujete zadky. Nebudou přece šetřit na tak pěkných nevěstách.“ Řekla Beky odhodlaně.

„No to se uvidí.“ Pousmála se Lenny.

Když se blížila hodina H, rozloučili jsme se s Lisou a Amandou, druhou kadeřnicí a se sevřeným žaludkem jsem očekával příchod těch dvou bláznů. Pro jistotu jsem se raději schoval za šaty, abych nebyl hned na ráně. Těm dvoum to vyhovalo protože chtěli, abych přišel jako zlatý hřeb. Nevím, proč z toho tak dělali, ale mě to nevadilo.

Po pár minutách se pak otevřeli dveře a vstoupili Matt a Ros.

Pořád se rozhlíželi a byly docela nejistí. Když to tak vezmu, mohli jsme s Lenny zmizet i s penězi a na nic by se nezmohli.

Pak za nimi došla Beky a vedla je k pultu. Tam na ně čekala Leny a Ros z ní nemohl spustit oči. Ale koukal tak, že mě to docela štvalo a tak jsem se k nim vydal, abych ho trochu usměrnil. Jenže když si mě všiml Matt, znejistěl. Koukal na mě a pak někam za mě. Pak se podíval na Lenny a ta se jen smála. I Ros si nebyl jistý.

„Jo, jsem to já.“ Promluvil jsem konečně a docela jsem si vychutnával ty šokovaný výrazy.

„Johne?“ řekl koktavě Matt.

„A koho jste čekali? Neměli jste si ze mě dělat srandu a říkat, že jsem jak holka.“ Rýpl jsem si do nich. Tohle mi dodalo kuráž je vidět zmatený a už mi nevadilo, že já tam mám být za tu něžnou polovičku páru.

„Já nemám slov.“ Pokračoval Matt.

„A to nám tvrdil, že musíš být blázen, když to podstupuješ.“ Smála se Lenny.

„No kdybych tě neviděl předtím, vůbec bych tě na kluka netipoval.“ Řekl uznale Ros.

„Nelez bráchovi do zelí.“ Rýpla si Lenny do Rose.

„Jo, tohle je moje nevěsta.“ Probral se konečně Matt z šoku.

„Hele, já jdu zaplatit a musíme mazat.“ Řekl Ros, když se podíval na hodinky.

Matt jen pokýval hlavou a pak mě a Lenny vyzval, abychom šli za ním.

Hned před salonem stála limuzína a já znejistěl. Nemohl jsem opustit salon.

„Johny, jsi nevěsta, nikdo v tobě kluka hledat nebude tak se neboj.“ Snažila se mě Lenny povzbudit.

Má pravdu. Ani Matt ve mně kluka neviděl. Dodal jsem si odvahu a vykročil. Po vzoru Lenny jsem si nadzvedl šaty a usadil do auta.

Byla to hodně velká limuzína a jakmile jsem uviděl bar, drze jsem ho otevřel a napil se prvního burbonu, co jsem našel.

„Johne!“ okřikla mě Lenny.

„Co, jsem nervozní. Se dneska vdávám.“ Utahoval jsem si ze sebe.

Když se pak posadili ti dva, měli pro mě pochopení a taky si dali na kuráž. Nakonec i Lenny se odhodlala a symbolicky si s náma taky dala.

„Teda musím uznat, že tohle jsme nečekali Johne. Věděli jsme, že Lenny bude úchvatná, ale že jí budeš ty takhle konkurovat, to byl šok.“ Rozpovídal se Ros.

„Šok to byl i pro mě, když jsem zjistil, jak snadno jde ze mě udělat holka. Není to zrovna příjemný zjištění.“ Řekl jsem skoro smutně a loknul si.

„Tak snadný to zase nebylo ne?“ podivil se Matt.

„Šaty, make-up, vlasy a tohle.“ Řekl jsem a podíval se dolu do výstřihu.

„No tak vidíš, bez nich bys byl John.“

„Nemyslím si. Bez nich bych byl jen plochá blondska. Ale neřešme to. Z toho se vyspím a zase se tomu zasměju.“ Zněl jsem už veseleji.

„A jak to bude probíhat?“ zeptala je Lenny na budoucí obřad.

„Kaple je zamluvená vedle kasína Royal. Tam nás oddají za přítomnosti najatých svědkyň a pak proběhne focení v zahradě kasína. A neboj Johny, je to uzavřený kvůli nám. Akorát tam bude jeden pán od právníků, který bude dohlížet na průběh.“ Sypal ze sebe Matt.

„Co? Nějaký holky nám budou dělat svědky a ještě na to někdo bude dohlížet? Co když se mnou bude chtít mluvit? To bude hned jasný, že jsem muž!“ Zděsil jsem se a zase si loknul. Lenny mě chytila za ruku.

„John má pravdu. To bude průser ne?“ hájila mě.

„I na to jsme mysleli.“ Řekl Ros a podal mi dva doklady. Občanku a řidičák.

„Jenny?“ podivil jsem se nad jménem a studoval ty doklady. Jeden jsem i půjčil Lenny.

„Vy umíte i tohle? To zírám. A dokonce jsem si na fotce hodně podobný jako teď. Ale to neřeší můj problém.“ Řekl jsem jim nervozně.

„Řeší to všechno. Akorát teď nevím jak to říct. Je to totiž trochu podvod.“ Řekl Matt zaraženě a podíval se na Rose.

„To je mi jasný, že ty doklady jsou padělky.“ Snažil jsem se je uklidnit.

„Právě že nejsou. Jsou oficiálně vydaný na úřadě.“ Pokračoval Matt pomalu.

„To jste okradli nějakou holku?“ zarazil jsem se.

„Ne, ale to jsou tvoje nové doklady.“ Pokračoval nejistě.

Podíval jsem se na ně trochu zaraženě.

„Dnes jsi prodělal oficiální změnu pohlaví. S Johna se stala Jenny a bude si brát Matta. Díky tomuhle fíglu s tebou můžou mluvit a bude jim jedno, že mluvíš jako chlap. Hlas se změnit moc nedá.“ Řekl Ros poměrně rychle a trochu se stáhnul do ústraní.

„Co? Ne, to je sranda, to takhle nejde.“ Bránil jsem se tomu faktu.

„Jde. Bylo nám jasný, že by na situaci rozhovoru mohlo dojít a tak jsme zajeli za známým a ten nám poradil změnu pohlaví a tím pádem je tohle v pořádku. Beru si vědomě bývalého muže, teď ženu.“ Řekl Matt opatrným hlasem, protože mu bylo jasný, že na mě musí pomalu.

S otevřenou pusou jsem se podíval na Lenny a ta taky nechápavě koukala.

„Takže John je oficiálně žena?“ podivila se.

Ty dva jen pokývali hlavou a Lenny se začala smát.

„Tak tohle je mega úlet. Jenny a Lenny. To zní jako dvě sestry.“ Smála se.

„Lenny?“ podivil jsem nad jejím smíchem.

„Co je Jenny.“ Řekla a podívala se na mě.

Byl jsem zmatený a v šoku a tak jsem si zase loknul.

„Padesát tisíc!“ řekl jsem nahlas. „Doufám, že to pak dáte dohromady. Raději se nebudu ani ptát, jak je tohle všechno možný.“ Snažil jsem se uklidnit.

„Neboj Jenny, všechno se vrátí. Akorát až půjdeme pro nový doklady po svatbě, potřebujeme, abys podepsal žádost o změnu pohlaví. Zatím je to vystavený jen na dobrý slovo a úplatek.“ Řekl Ros.

„Tohle se mi snad zdá. Ještě něco bychom měli vědět?“ řekl jsem naštvaně.

„Já budu mít jiný příjmení?“ podivila se Lenny.

„Je mi líto, ale musí to být kompletně oficiální. Příjmení si ale samozřejmě můžete ponechat. Jen se musí změnit kolonka svobodná na vdaná.“ Uklidňoval ji Ros.

„Jo a u mě ze svobodný na vdaná!“ rýpnul jsem si.

Ty dva se už raději nevyjadřovali.

Když jsme dojeli ke kasínu, ty dva vyběhli a otevřeli nám dveře. Když mi pak Matt nabídl ruku, chvíli jsem váhal, ale pak jsem se zavěsil a šel s ním. Byla sranda sledovat, jak si taky není jistý, když je nevěsta stejně vysoká jako on. Akorát, že já měl podpatky, takže to znervózňovalo i mě. Před námi šli Ros s Lenny a bylo vidět, jak si to Lenny užívá. Museli jsme totiž projít okolo několika lidí a pak bočním vchodem do kaple.

Tam už na nás čekal oddávající a nějaký chlápek od právníků, kterého nám představili jako Boba. Když si ověřil naše doklady, dal svolení k obřadu. Muselo mu přece b ýt jasné, že tohle není skutečná svatba, ale asi jde jen o právní formality. Pak přišli naše svědkyně a svědci. Dvě holky a dva kluci. Prohlíželi si nás a něco šeptali. Byl jsem hodně nervní, až budu muset něco říkat.

Nejdřív oddali Lenny s Rosem a pak jsem šel na řadu já a Matt. Samozřejmě nastalo trapný ticho, když vyslovil jméno Jenny. Nějak jsem na to neslyšel a tak mě musel Matt pobídnout.

„Ano, slibuju věrnost.“ Plácnul jsem do ticha a nastalo drobný zmatení mezi svědky. Si mysleli že jsem holka a přitom jsem mluvil jako chlap. Ale bylo mi to jedno, byl jsem tak nějak pod vlivem.

Pak nastala trapná chvilka s prsteny. Matt vzal příliš velký a mě spadával. A tak jsem se pousmál, ale to rychle zmizelo, když jsme se měli políbit. Na tuhle část jsem vůbec nepomyslel a Matt taky ne. Ale aby se neřeklo, dali jsme si klasickou pusu. To se dalo přežít.

Sice to nebylo moc přesvědčivý, ale na to se tu nehraje. Horší to bylo s podpisy. Nějak jsem nemohl přijít na to, jak se podepsat jako Jenny.

Další podpásovka přišla, když jsem musel stvrdit svoje nové příjmení, Franklinová, Jenny Franklinová. Už abych byl zase John.

Matt s Rosem nás pak odvedli do zahrady na nutné zlo, focení.

Takže další člověk, co mě takhle uvidí, fotograf. Ten byl navíc nějaký ujetý

Nejdřív se udělala hromadná fotka svatebčanů, a pak nás bral postupně.

Jediný moment jsem si užíval, to když fotil Lenny a mě.

„Ještě chvilku a já to snad vzdám.“ Postěžoval jsem si Lenny.

„Vydrž. Tohle musí skončit a pak budeme zase spolu.“ povzbuzovala mě.

Pak ale přišel s tím, že bychom se mohli s manželi políbit.

„Vy dva se snad nemáte rádi?“ podivil se nad námi, když jsme odmítli.

„Máme a nepotřebujeme se k tomu líbat.“ Řekl jsem trochu tvrdě.

Ten na nás koukal jak blázen a raději pak mlčel. Ani Lenny se už s Rosem nelíbala, a ani to po ní Ros nechtěl.

Když pak skončilo focení, naskládali jsme se zpět do limuzíny.

„Kde chcete vyložit?“ zeptal se nás Ros.

„U salónu, máme tam auto a musíme to ze sebe sundat.“ Řekl jsem už klidným hlasem.

„Chápu. Ale šaty vracet nemusíte, jsou zaplacený a jelikož jsou nám k ničemu, jsou vaše.“ Doplnil ho Matt.

„Aha. Tak Lenny si je nechá, ale ty moje se vrátí, určitě je odkoupí.“ Pokračoval jsem.

„To nás nevytrhne. Když tak si je pak prodejte.“ Nabídl se Ros.

Tak jsme s tím souhlasili, budou to další peníze, co přijdou vhod.

Když jsme se pak blížili k salónu, měl Ros hovor. Chvilku byl veselý, ale pak měl kamenný výraz.

„Máme problém.“ Řekl šokovaně, když to položil.

Všichni jsme se na něj podívali.

„Volal Bob. Prý, jestli už máme po focení, máme zajet do kanceláře, aby se probrala závěť a podepsali papíry.“ A díval se na Matta.

„Tak salón je za rohem, to už moc nezdrží.“ Podivila se Lenny.

„No to právě nejde. Máme se dostavit s manželkami. Chtějí vás u toho, prý se to týká všech.“ Řekl zaraženě.

„Já už nikam nejedu. Už mám toho docela dost pánové. Jestli vám to nedošlo, tak tohle zrovna není to, po čem bych toužil. Ani nevíte, jak mě z těch lodiček bolí nohy, a korzet mě stahuje jak blázen. Mám hlad a už se mi motá hlava, protože abych byl schopen vůbec fungovat, vypil jsem půl flašku burbonu.“ Rozvášnil jsem se, až jsem je šokoval.

Chvilku bylo ticho, jen Lenny mě pevně tiskla za ruku.

„Chápu tvoji náladu a věř mi, že to není nic, co bych dělal schválně. Strašně jste nám oba pomohli a moc si toho vážíme. Ale tohle je ještě nutný. Prosím, obětujte nám ještě trošku. Jestli jde o peníze, určitě se to nějak vyřeší.“ Prosil nás Matt.

Lenny se na mě podívala.

„Co ty na to. To ještě vydržíme chvilku ne?“

„Tebe baví mě takhle vidět co, zmordovaný a bolavý.“ Řekl jsem veseleji a pak jsem se podíval na ty dva a pokýval hlavou.

Matt zavolal řidiči a ten změnil směr.

„Ale pak už padla a konečně jídlo, s tím jsem nelhal, mám už hlad.“ Doplnil jsem podmínky.

„Můžeme na večeři.“ Nabídl se Ros.

„Takhle už nikam nejdu. Jen kancelář a pak už to chci sundat.“

Asi po půl hodině auto zastavilo a ti dva vystoupili. Když mi pak Matt nabídl ruku, nechal jsem si pomoct vystoupit a šli jsme do budovy. Bylo mi jedno, že tam na mě koukají lidi, nikdo mě nezná a nikdy nepozná.

Výtahem jsme vyjeli do patra, kde sídlil jejich právník. Tam jsme se posadili do kanceláře a čekali. Já se se posadil vedle Lenny a kluci po naších bocích, Ros k Lenny a Matt ke mně.

Já se mezitím vrhnul na zákusky a nalil si vodu.

„Nekoukejte na mě tak.“ Poprosil jsem ty tři. Smích skrývali za ruce ale málo.

„Výhoda, nemusím si držet figuru.“ Doplnil jsem.

Byla to docela úleva mít zase v žaludku jídlo, ale moc se ho tam nevešlo kvůli korzetu.

Nakonec si dala i Lenny, abych nebyl sám.

„Gratuluju k svatbě.“ Uvedl se Bob.

„Takže jedna z podmínek splněna.“ Pokračoval.

„Jedna?“ podivili jsme se skoro společně.

„Ano, jedna. Víte, závět je sepsána tak, že další podmínky se dozvíte, až když splníte předchozí. Takže svatba byla první podmínka díky níž se teď dozvíme další. Dědictví vám již náleží, ale jde o to, jak se bude dávkovat.“ Řekl suše a zadíval se do papírů.

„Tohle se mi nelíbí.“ Pošeptal jsem Lenny.

„No to nevypadá dobře.“ Souhlasila se mnou.

Pak jsem se podíval na Matta.

Ten nechápavě zavrtěl hlavou.

„Takže když máte po svatbě, je tu další podmínka. K ukázání další podmínky je potřeba minimálně ročního soužití. Je jedno, jestli na rodinném zámku nebo na horských chatách, či na lodích. Po tuto dobu budete dostávat rentu, nemůžete však cokoliv s podniky dělat. O ty se budou starat správní rady. Dále budete navštěvovat všechny plesy a firemní večírky a budete reprezentovat. Vaše ženy budou jezdit na charitativní plesy a všude vás doprovázet. Nikde nesmíte být spatřeni sami.“ Zněl krutý ortel z právníkova úst.

Kluci jen mlčky koukali.

Právník se pak na ně díval a čekal na reakce.

„Otec si vždycky přál, abyste se usadili, ale vy jste pořád cestovali, takže se takhle pojistil. Jsem za otce velice šťastný, že jste se konečně rozhodli pro svatbu s tak krásnými ženami a jsem si jistý, že v tomhle bodě to budete mít nejsnazší.“ dodal Bob s ledovím klidem.

Podíval jsem se na Matta a čekal, že to nějak rozlouskne. Nechtěl jsem být nezdvořilí a do tohoto rodinného tématu nezasahovat, ale popohnat je můžu.

„Necháte nás o samotě?“ požádal Boba Ros o chvilku soukromí.

Ten se zvedl a odešel.

„Já myslím, že není co řešit pánové. Tady ta naše pohádka končí a je potřeba se vrátit nohama na zem.“ Začal jsem se svou řečí.

„Moc se omlouváme, tohle jsme nečekali. Věděli jsme jen o té svatbě.“ Řekl smutně Ros.

„Ale tak dědictví máte, pokud jsem to správně pochopila.“ Zeptala se Lenny.

„Asi jo, ale bez splnění téhle další podmínky máme jen rentu bez možnosti zasahovat do vedení firem.“ Řekl Ros smutně.

„A to nestačí?“ podivil jsem se.

„Co když se nám nebudou líbit obchodní záměry rady a nebudeme je moct změnit. Tohle je prekérní situace.“ Zlobil se Ros.

„A co se s námi urychleně rozvést a vzít si nové partnerky, které už budete chtít.“ Navrhnul jsem.

„To by šlo. Dědictví je už naše, takže je na to čas.“ Zamyslel se Matt a podíval se na Rose.

„No kdybyste chvilku vydrželi, seženeme si ty pravé holky a bylo by to vyřešený.“ Doplnil ho Ros.

„Počkat, původní plán byl se do měsíce rozvést. Máme taky svůj plán se vzít s Lenny.“ Ohradil jsem se.

„Sakra. A třeba dva měsíce? Budeme štědří.“ Žadonil Ros.

Podíval jsem se na Lenny a ta jen pokrčila rameny.

„Tak zatím jsme o svatbě nikomu neříkali, teda jen našim, ale to není závazný.“ Zamyslela se Lenny.

„Hele, ty mi to zrovna neulehčuješ.“ Řekl jsem trochu se smíchem.

„Já vím. Ale je mi jich líto a nám svatba neuteče ne?“ pokračovala.

Chvilku jsem přemýšlel a zvažoval všechny možné situace.

„Ale musíte mi zaručit, že ty dva měsíce nebude žádný ples a ani charita, Takhle nastrojený jsem jen dneska, jasný.“ Zadal jsem si podmínky.

„No tak to bude oříšek. V podmínkách je, že nikde nesmíme být bez vás. I když vyřešíme charitu a plesy a veškeré společenské akce, tak jakýkoliv neobchodní výlet bude muset být ve vaší společnosti.“ Řekl Ros smutně.

„A o co by se vlastně jednalo.“ Zeptal jsem se mile.

„Všechno co by nebylo spojené s vyjednáváním.“ Zamyslel se Ros.

„Takže vlastně jde o to, dva měsíce přežít někde zavřený, abychom nemuseli na veřejnost.“ Zamyslela se Lenny.

„No to by se dalo přežít ne?“ doplnil jsem ji.

„Dva měsíce nikam nejezdit? To nejde.“ Bránil se Matt.

„Hele pánové, já s Lenny jsme se taky obětovali, myslím, že je řada na vás.“ Srovnal jsem je.

Ty dva se na sebe podívali.

„Máte pravdu.“ Řekl smutně Ros.

Ros a Matt se pak zvedli a šli za Bobem.

„Tak tohle je náročný den.“ Postěžoval jsem si.

„Je, ale je to zábava docela. Všiml sis, jak krásně nás novomanželé poslouchají?“ vtipkovala Lenny.

„No to jo. Ale nezvykej si. Já budu mít větší nároky.“ Dodal jsem se smíchem.

„Jasně ty můj alfa samče. Bacha abych ti nevyžehlila ty tvoje lokny.“ Smála se.

„Nedráždi.“

„Klid. Jsem ráda, že jsi byl na kluky hodný. Vím, že to máš těžký, ale bude fajn zkušenost.“ Řekla už vážnějším hlasem Lenny.

„No ale bude to ještě lítání. Jak chtějí vyřešit naše zaměstnání? U nás bude uzávěrka a to chce každou schopnou ruku.“

„A jo, práce. A i rodiče vyřešit a tak.“ Doplnila Lenny.

„Tak když se nějak vypaříme, kluci budou doma, tak nás nebudou potřebovat. Nás vlastně ani nikdo nespojuje s nima. A rozhodně nás nikdo ani v civilu nepozná.“

„To je pravda. No uvidíme. Ale co tvoje doklady. Máš přece jenom hodně změn.“ Zamyslela se Lenny.

„Mám starý doklady přece. Nový ani nikde ukazovat nebudu a za dva měsíce bude všechno jako dřív.“ Uklidňoval jsem se.

„To je pravda.“