Ahoj všem,
došlo mi, že na FB jsem anoncovala už čtyři ukázky z připravované knížky, tady jen jednu. Tak to aspoň částečně napravím a dodám něco pro ty, co FB nemají a bojí se ho mít. Což přiznejme si, já se pořád bojím...

V podstatě téměř navazuji na předchozí ukázku. Takže krátké uvedení do děje.
Je ráno před druhým dnem kurzu. Ota se probouzí, stále napasovaný v halence od spolužačky, která je o 15 cm menší než on a kterou si večer nedokázal sundat.

Vůbec si nepamatuju, o čem se mi v noci zdálo. Probudila jsem se pár minut před budíkem, ale zůstala jsem nehnutě ležet až do doby, kdy konečně zazvonil. Sáhla jsem si do trenýrek. Pořád tam je a ani není moc ušpiněný. To je fajn, to ty trenky ještě budu moci znovu použít. Halenka mě pořád škrtila. Čekala jsem, že si na ni tělo za tu dobu zvykne, ale moc mu to nešlo. Kdyby mně aspoň nesvědila ta prsa! Podrbala jsem se. Po prvním přejetí jsem se zastavila a rychle se prohmátla. Shodila jsem ze sebe peřinu a doběhla k zrcadlu. Byl v něm vyoraný Ota, měl na sobě Amálčinu halenku a něčí prsa. Okamžitě jsem si vyhrnula halenku, co to šlo. Nebyla velká. Nejspíš to ani nebyla hotová áčka. Existují muži, kteří tak velká, i větší prsa mají přirozeně. Jenže ti zpravidla nejsou tak vyzáblí jak já, a navíc k nim určitě nepřišli přes noc. Nezbylo mi než si přiznat, že to jsou moje opravdová prsa. Agátina opravdová prsa.
Halenka mi šla stáhnout zase o něco hůř než včera, ale věřím tomu, že ve svém šoku a rozhořčení bych ji dokázala srolovat i přes případná céčka. Bez zaváhání jsem zavolala Karolíně.
„Musíš přijít co nejdřív. Ideálně hned. Prosím,“ nezapomněla jsem na slušné vychování.
„Co blbneš, Agáto. Sotva jsem vstala. Jsme domluvené za půl hodiny.“
„Ale mě se to zvětšilo!“
„Co se ti zvětšilo?“
„No přece prsa! Jsou větší než večer!“
„Nechceš mi to ukázat z okna?“
„Počkej,“ doběhla jsem k němu a až u něj mi došlo, co se právě chystám udělat. Vsadím se, že stála u svého okna a královsky se bavila.
„Škoda, že za vaší kolejí vychází slunce a do pokoje není tak dobře vidět. Klid beruško, nasnídej se, vyčisti si zuby. Ohol si fousy, jestli ti ještě rostou. Nic víc nedělej. To tě zabaví. Než budeš hotová, budu tam.“
Vylovila jsem z pytlíku tři včerejší rohlíky a pár koleček vysočiny, ale nacpala jsem do sebe s bídou dva a půl papriky k tomu. Po letmém oholení, během čištění zubů, se ozvalo rázné zaťukání. Odplivla jsem si pastu do umyvadla. „Kdo je?“
„Ivan,“ snažila se Karolína o co nejhlubší hlas.
„Pojď dál,“ odemkla jsem.
Koukla na mě a bleskově za sebou zase zavřela. „To má být vtip?“ zeptala se. Rychle jsem si vypláchla pusu i kartáček.
„Já nevím, já ho nevymyslela. Bojím se, že ne.“
„Otoč se, pomůžu ti s tou halenkou.“ I ona se s ní mořila půl minuty. „To by mě zajímalo, jak z toho leze Amálie, když je sama. Zlaté keltské hábity,“ mluvila spíš pro sebe než pro mě. „Docela bych se vsadila, že tam ta závlačka normálně není, že ji tam schválně nacpala Šárka, Pavla nebo snad i Patricie s Amálkou, abys sama neměla šanci. Hurá, vyhrály jsme, můžeš si to sundat.“
I tak jsem s tím pořád lehce zápasila. Halenka po dni nepřetržitého nošení nebyla ani trochu voňavá a sedmikrásky na ní se nechtěly vzdát kopretinových rozměrů.
„Otoč se na mě. Ruce podél těla.“ Zřetelně jsem cítila, jak bradavky startují i brzdí s malým zpožděním po zbytku hrudníku. Měla jsem silné vnitřní puzení zakrýt si je, ale udržela jsem se.
„No to si snad děláš kozy,“ utrousila za pár sekund.
„Dělám, ale nechci!“ vykřikla jsem ze zoufalství. „Kdyby se mě na to aspoň někdo zeptal! Co s tím budeme dělat?“
„Kdybych tohle věděla včera, nacpala bych tě do těch druhých šatů. Holkám by vypadly oči z důlků. Můžu si sáhnout?“ zeptala se. „Čistě odborný zájem. Jsem bioložka, jestli jsi nezapomněla.“
„A taky matikářka, kdo by to podle taktu nepoznal, že?“
„Ty toho naděláš.“

Samozřejmě další inormace najdete mém FB a nebo snad i na Pointě, protože mi nedává velký smysl to dlouho oddalovat. :-)

Ahoj děvčata, po čase bych chtěla poskytnout nějaké informace, jak se vyvíjí má snaha o vydání knihy Seminář za dva kredity a zároveň vás poprosit o spolupráci.

Před samotným spuštěním crowdfundingového předprodeje se snažím oslovit jak vás čtenářky a čtenáře, tak i nějaké sponzory, větší podporovatele, firmy. Poctivě jsem dohledávala společnosti, které se hlásí k podpoře LGBT hnutí. Vzhledem k tomu, že dvojice hlavních hrdinů se postupně posouvá z obezřetných kamarádů L slečny a zpočátku netušící T slečny ke dvěma velmi blízkým L, mi přišlo, že tyto firmy by mohly mít k tématice nadstandardní pochopení a uchopit ji jako lákavou možnost k oslovení potenciálních zákazníků. Klíčovou stránkou a hlavním zdrojem pro výběr oslovovaných firem se nakonec staly stránky jsmefer.cz. Největší skupině firem jsem nabídla spolupráci minulý týden, takže na nějaké odezvy je pořád ještě brzo. Nicméně už nakladatelstvím Pointa jsem byla upozorněná, že úspěšnost při oslovování firem, na které nemáte rodinné či přátelské vazby, je velice nízká. Tak i proto se na vás obracím s prosbou. Pokud byste někdo měl zájem podpořit mě buď jako čtenář nebo jako větší sponzor, budu nesmírně šťastná. Zároveň tím dáte šanci sobě i ostatním přečíst si knížku, která není úplně typická a která by vás mohla bavit. Pokud byste věděli o někom dalším, koho by tato nabídka mohla zaujmout, dejte mu prosím vědět. Jak už jsem uváděla, ani koruna z těch peněz nepůjde mě. Půjdou nakladatelství a zůstanou u něj do ukončení předprodeje. Pokud se vybere dostatečné množství peněz, vaší odměnou bude to, co jste si objednali. Pokud se nevybere dostatečné množství peněz, všechny peníze se vrátí.

No a teď ještě něco, na co bych vás trochu nalákala. Úryvek z kapitoly šesté kapitoly, která se jmenuje Sama na koleji. Krátké uvedení do situace:
Ota se přihlásil na seminář „Ruční práce a péče o ženské tělo“. Čtyři víkendy během zimního semestru. Nic moc od něj nečekal. Zabije volný čas v příjemné společnosti a bez větší námahy získá zmiňované dva kredity. Jenže si pořádně nepřečetl pokyny k semináři a sotva pár minut po zahájení výuky mu dochází, že ani to, že si bude muset přešít své šortky na minisukni, ani to, že na kurzu bude muset vystupovat jako své ženské alter ego Agáta, nejspíš nebude ten největší problém. Ten bezpochyby spočívá v tom, že si uvědomuje, že se mu to vlastně líbí a že to na něm je vidět. Proto přijímá nabídku jedné z asistentek vedoucí semináře a vypije indiánský lektvar Vláčná liána, který má na dočasnou dobu vyřešit jak „ten“ problém, tak i hlavu nastavit víc na ženský způsob uvažování. Je sobota večer Ota se vrátil na kolej. V sukni, kterou se svou teď už kamarádkou Karolínou koupil v secondhandu, a v halence, kterou mu půjčila jiná výrazně drobnější spolužačka poté, co mu při obědě omylem zašpinila jeho tričko. Chtěl by se přehodit alespoň myšlením z Agáty zpět na Otu, ale moc mu to nejde.

Umyla jsem si ruce a v lepší náladě se vrátila ke svým poznámkám. Chvíli po desáté jsem je zaklapla. Je čas se umýt a spát.
Sáhla jsem si za krk. No tak na tohle jsem docela zapomněla. Po dvouminutovém marném boji jsem si připadala jak slepá chobotnice zamčená v kleci. Napadla mě spásná myšlenka a vyfotila jsem se. Mžourala jsem na mobil. Vypadá to jako přezka zajištěná dvojitou závlačkou. Znovu jsem si sáhla na záda, ale měla jsem problém už jen nahmatat samotnou přezku. O tom, že bych si sama dokázala uvolnit závlačku jsem si mohla jen nechat zdát. O dva pokoje vedle spí kluci z matiky – biologie. Ivan s Markem. Ti by mi určitě pomohli. „Jo věřím tomu, že rádi.“
„Jsi ještě vzhůru?“ napsala jsem Karolíně na WhatsApp. „Mám problém.“ Dvě modré fajfky.
„Co potřebuješ zlatíčko?“ rozsvítilo se mi na displeji
„Radši zavolám.“
„No tak povídej,“ ozvala se a ostentativně zívala do telefonu.
„Nemůžu sundat tu halenku. Je tam nějaká přezka a něco, co vypadá jako závlačka. Dvojitá.“ Snažila jsem se mluvit co nejtišeji. Co kdybych byla slyšet na chodbu nebo nedej bože ke klukům do pokoje. „Nemohla bys přijít a pomoct mi s tím?“
„Ty jsi se zbláznila. Víš, kolik je hodin?“
„Bude půl jedenácté,“ nervózně jsem popocházela po pokoji od okna ke dveřím a zpět. Nakonec jsem se zastavila u okna. Přišlo mi, že odtud budu nejméně slyšet do okolních pokojů.
„Už jsem v pyžamu, nikam nejdu.“
„Karolíno, prosím, jsem úplně v háji.“ Nelhala jsem a bylo to znát.
„Nefňukej princezno, ráno se u tebe stavím. Stačí ti půl osmá?“
„Nešlo by to už ve čtvrt?“
„Ty jsi neodbytná. Tak ve čtvrt. Teď si tu halenku vyhrň aspoň k prsům a dej si částečnou sprchu. Bydlíš v sedmém patře pokoj sedmnáct?“
„Jak to víš, ty už jsi tu někdy byla?“
„Ne, ale stojíš u okna a máš rozsvíceno.“ Bleskově jsem si sedla na židli. „Je sobota večer, koleje jsou skoro prázdné. V celé západní stěně té vaší svítí jen čtyři pokoje.
Nechtěla by ses znovu postavit? Holky si tě nestihly dostatečně prohlídnout.“
Natáhla jsem ruku a rychle zatáhla žaluzie.
„Neboj, jen jsem si dělala srandu, odešly už před půl hodinou.“
„Aspoň že tak,“ oddechla jsem si.
„A u té sukně se ti taky zaseknul zip?“
Zrudla jsem a byla pět sekund zticha. „Ale já,“ začala jsem mlžit. Pak mi to došlo. „Vzhledem k tomu, jak vysoko je spodní hrana oken, tu sukni prostě nemohla vidět!“
Nesmála se nahlas, ale já to poznala. Ona věděla, že jsem to poznala. „Ve čtvrt tam budu, slibuju.“


Celý projekt je možné sledovat na stránce: https://pointa.cz/project/70dfeebc-fe9a-11ef-b1cf-0242ac120004

Co se stalo, už to tady taky zaniklo? Nejdřív Trannyheaven, potom Gentra, a teď už i tady? Škoda, byly to poslední fungující stránky....

Nemůžu mluvit za všechny. Já píšu, dokonce už mám i dopsáno. Ale vylezl mi z toho román o 63 kapitolách. Zkouším ho vydat knižně. Ostatně kdysi mě tu pár lidí k pokusu o knižní vydání ponoukalo. Po pár pokusech se ukázalo, že nejreálnější šance na vydání je přes crowdfoundingové vydavatelství pointa.cz, které patří pod Albatros. I tam mi nekompromisně oznámili, že jsem moc dlouhá a doporučili mi knížku rozpůlit. Takže teď se pokouším vydat prvních samostatnou část, 29 kapitol.
Kdo máte zájem můj pokus o vydání sledovat, či mně dokonce podpořit, tak by doufám měl být vidět tady: https://pointa.cz/project/70dfeebc-fe9a-11ef-b1cf-0242ac120004
To rozdělení na dvě části má své výhody. Zvyšuje to šanci na to, že to klapne. Pokud se vám příběh nebude líbit, koupíte si jen první část a ušetříte.
Následuje smajlík, ale mám pocit, že něco z něj usekává zbytek diskuse.
Jinak mě přesvědčili i o tom, že bude nutné založit si nějaké sociální sítě, takže kdo má zájem, najde mě na https://www.facebook.com/profile.php?id=61576882722416 a https://www.instagram.com/esmevd2025/
Aspoň doufám, až dosud jsem se sociálním sítím ze všech sil vyhýbala...
Pokud knížka vyjde, vyšla by jak papírově, tak i elektronicky.

Ale jinak doufám, že ostatní autorky povídek i fotokomentů píšou.

Esme

Pokud by to vydání neklaplo, tak to nechám vydat tady, sedět si na tom nebudu. Ale při tempu, jakým to tu vychází, by vydání zabralo tak 5-10 let....
A přeci jen, když to vyjde oficiální cestou, tak budu mít alespoň nějaké argumenty v ruce...

copak se stalo, že už dlouho nebylo pokračování? Bude vůbec? Tenhle příběh se líbil a chybí.

Nevím jestli bude pokračování, protože tahle forma psaní s výběrem možnosti všechno prodlužovala až přes míru...

Píšu si to hlavně pro sebe a spolu s dalšími problémy mi prostě "spadl řetěz" což byla i moje vina, protože to nebyla jediná rozepsaná věc.

V podstatě to mělo navázat na jiný příběh, ale nějak se to zvrto, taky obrázky mi zabraly spoustu času a dnes udělá AI lepší a hlavně za chvilku...

Takže už delší dobu váhám mezi tím, jestli to nějak uzavřít, i když se mi to posunulo trochu jinam, nebo to celé přepsat...

Ahoj holky nevíte zda bude ještě pokračovaní?

Přidávám se k otázce. Stýská se.

Mám to brát jako cenzuru, že nejdříve zmizí má povídka a poté i můj komentář?

my jsme s manželkou její velké fanynky.řadu čtenářek ale určitě odradí diskuze pod povídkama,které jsou někdy fakt hustý a vůbec nemluví k tématu.je to pro všechny velká ztráta

já jsem odpověděla na jeden inzerát tady na seznamce dostala jsem tak sprostou odpověď,až jsem žasla,čeho je někdo schopen.inzeráty jsou velmi málo doplňovány

nevím jak inzeráty,ale líčení a zkušenosti jsou super

doufám,že je Esme jenom někde na dovolené a co nejdříve se nám ozve.bez Esme jiné povídky ani nečtu

Holky vydržte, píšu. Ono to docela žere čas, nejsem až tak rychlá, když udržím tempo tak 5 tis slov za týden, tak je to skvělý týden. Už jsem párkrát zmiňovala, mám rozepsanou povídku, která se mi vleče už od šestého října. Teď jsem konečně dopsala kapitolu 32., 40 tis slov. Následující bude poslední. Hlavní události už se staly, chce to už jen takovéto uzavření co se stalo v delším horizontu.
Tzn. počítám, že to v pondělí dopíšu, pak bude následovat asi trojí čtení, abych opravila logické chyby, slohové neobratnosti a gramatiku. Pak to předám Janě a tempo zveřejňování nechám na ní.
Jinam prchat nehodlám a jsem strašně ráda, že mám své čtenářky a snažím se s vámi komunikovat, jak to je. Mějte se všechny fajn,

Esme

KONEČNĚ

uff

asi se Esme něco pokazilo.nebo nás jenom natahuje

já jsem taky netrpělivá,ale musíe očkat

já si zatím čtu její starší povídky,to mi zvedá nejenom náladu