Zkoušela jsem projít povídku Podnájem bez přihlášení. Pasáž 27-29 byla bez něj skutečně nedostupná. Napsala jsem Janě a už se tam dostat jde. Vyzkoušej a dej vědět. Jestli se nedostaneš ještě k něčemu, napiš to sem, domluvím se s Janou.

Esme

nešlo by nějak udělat u povídky která je součástí seriálu, aby se z jednotlivých jeho dílů šlo přecházet rovnou na předchozí/následující díl?

Ahojky bude další díl svatba z milosti?

Kolik hodin je nutné po zveřejnění povídky se pro její zobrazení prihlášovat?

Ptala jsem se Jany, není to o hodinách, je to o poslední povídce. Prostě k posledně zveřejněné povídce se dostaneš jen po přihlášení.
Takže i já si udělala registraci. :-)

Esme

Tak to vůbec není pravda. Tenhle systém mi vadí, sorry. To, že je z uvedeného důvodu nepřístupná poslední povídka, dokonce všechny publikované ve stejný den, jsem zkousnul. Ovšem, že nejsou čím dál víc nedostupné i ty starší, včetně těch tvých Esme, už fakt nedávám.
Sorry podruhé , začíná ve mne, sílit pocit, že tu nejsme žádáni.(myšleno neregistrovaní)

Hele na tohle by ses musela zeptat Jany, má tu na stránkách mail. Nevím, jak moc jsou tahle pravidla fixní. Já jsem ráda, za každou čtenářku i čtenáře, takže nerada bych přišla o kohokoliv. A o takové, kteří pod povídkami reagují už vůbec. U té hlasovací povídky jsem si vymohla výjimku, aby mohl hlasovat i reagovat opravdu každý.

Esme

Tak v jednom případě (Podnájem) jsi z uvedeného důvodu určitě přišla. Co ještě dopadne podobně uvidím. Až toho bude přespříliš tak to již nebude otázkou povidky/seriálu, ale něčeho víc.

Tak to mě mrzí, teď už je Podnájem určitě komplet volně k přečtení, tak ho doraž.
Já jsem ráda, když se to čte a lidi to baví a když mi na to někdo zareaguje, tak je to vlastně to nejvíc co pro kohokoliv kdo píše může být. Bavíme se o lidech, kteří to nemají jako povolání, ti asi přeci jen víc ocení prodej.:-)
Hned na téhle stránce je mail na Janu, zkus se jí zeptat, probrat to. Na tom mailu asi není denně, občas se ozývá se zpožděním.
Měj se,

Esme

Tak na 28 jsem se zasekl , nedostanu se tam ať dělám co dělám. Teda kromě registrace. Jen tak mimochodem, běžně používám změnu čísla v odkazu. Vyhledávaní mi hází 10, slovy deset, stránek všeho možného a to sorry nedám.

Zdravím, mám otázku, byla tu stránka Fantazie lidské mysli neboli flm.xf.cz máte někdo stažený obsah stránek nebo seznam stažených povídek? Diky

Jsem vlastně jen normální žena, takže hodně mých přátel a rodiny opravdu překvapilo, když jsem oznámila, že můj syn začne žít jako dívka. V mnoha ohledech to však vůbec nemělo být překvapením. Sama jsem byla jen průměrná, trochu stydlivá a nenáročná žena a byla jsem jím celý život. Když jsem dostala svého syna do šatů a silonek, začal se mi v mnoha ohledech podobat, a to nejen proto, že měl na sobě stejné oblečení jako já. Myslím, že když se oblékáte jako dívka, musíte si být vědomi svého vzhledu, svého vystupování a hlavně svého chování. Můj syn se vlastně dlouho potýkal s kázeňskými problémy. Spousta učitelů v jeho škole navrhovala poslat ho do vojenské školy pro neposlušné chlapce, ale tento nápad se mi nelíbil. Především by odešel z domova. Byla jsem také skeptická, zda mu tento druh hypermužského prostředí vůbec pomůže. Obklopovali by ho další chraptiví a rozvášnění chlapci, nemluvě o cvičných seržantech nebo jak si učitelé říkali. Chtěla jsem, aby můj syn byl normální, ne nějaký tvrdý voják. Když jsem o tom přemýšlela, uvědomila jsem si, že vojenská škola je opak toho, co jsem chtěla pro svého syna. Nepotřeboval být více mužský,to co potřeboval, bylo být více ženský. To, co můj syn opravdu potřeboval, byl druh výcvikové školy pro mladé ženy, místo, kde by se mohl učit o etiketě a módě, stejně jako o dámském umění vaření a péče o domácnost. Samozřejmě, že žádné takové školy nejsou, nebo alespoň zatím nejsou, a tak jsem se rozhodla, že svého syna naučím být dívkou úplně sama. Koneckonců, kdysi jsem byla dívka a vyrostla jsem v dokonale upravenou ženu. Můj syn byl vždy velmi vzpurný, ale nikdy nebyl hloupý. Řekla jsem mu svůj nápad, že ho budu muset potrestat po svém – jinak bude muset jít na vojenskou školu, jak všichni jeho učitelé doporučovali. Když jsem mu řekla, že ho přinutím, aby se oblékal jako dívka, ve skutečnosti řekl, že by raději šel na vojenskou školu. Chci říct, ale no tak – jen jsem ho nutila obléct si šaty. Matka, která se zapojí do punčochového trestu, může své činy vždy obhájit tímto jednoduchým argumentem. Opravdu se tolik bojíš obléct si sukni? I když ji nosíte jen doma? Nesmíte moc myslet na ženy, pokud si myslíte, že je tak ponižující strávit jeden den v sukni, punčochách a vysokých podpatcích. Na první pohled jsou všechny tyto oděvy zcela povrchní. Jsou to jen kousky látky a všechny se mohou sundat. Ale ve chvíli, kdy poprvé dostanete svého syna do punčocháčů, něco se v jeho mysli navždy změní. Byl podroben a feminizován, přijal důsledky svých činů a sklonil se k pravidlům své maminky. Zpočátku to rozhodně nepřizná, ale bude nucen zvážit myšlenku, že být dobrou dívkou je možná ve skutečnosti mnohem lepší než být malým monstrem. Přiznám se, že je tu trochu „máma“ faktorem punčochového trestu. Můj syn si dělal legraci z dívek ve své škole. A teď se sám obléká jako dívka? Moji přátelé a rodina byli upřímně překvapeni, když jsem jim řekla o změně svého syna, ale když viděli, jak se chová ve svých šatech, začali chápat, proč to dělám. A když se podíváte pod povrch, zjistíte, že tento druh disciplíny je mnohem běžnější, než si většina lidí uvědomuje. Možná jste to slyšeli pod názvem Spodnička Discipline nebo Trest punčocháčů. Ale už celé věky otrávené maminky přehazovaly přes své syny šaty – jen aby zjistily, že to bylo to, co celou dobu chtěl. Mému synovi trvalo dlouho, než si to přiznal, ale bylo jasné, že si skutečně užívá kouzlo a pohodlí dívčích šatů. Všechno, co doopravdy chtěl, byla pozornost, koneckonců, a oblékáním punčochových kalhot se mu dostalo veškeré pozornosti, po které by kdy toužil.

Moje cesta k TV-Lucce začala v mladých letech. Jednoho dne jsem začala pociťovat,že se mi líbí dámské spodní prádlo. Ale ne tak ledajaké, bylo to prádlo naší sousedky která bydlela šikmo o patro níž. Byla to dáma na úrovni bylo jí 45 let. Na svůj věk vůbec nevypadala. Divila jsem se, že bydlela sama. Po víkendu většinou prala svoje spodní prádlo a sušila ho na balkoně. Chodívala jsem se dívat dolů na balkon a přitom si ho honit. Oproti jiným balkonům se spodním prádlem ho měla o mnoho hezčí a pěknější než ostatní sousedky. Chodila jsem v noci na chodbu k jejím dveřím kde nechávala občas svoje boty na vyšších podpatcích kde jsem k nim čichala a honila jsem si přitom. Většinou v mezipatře za výtahem. Jednou o víkendu večer když naši nebyli doma mě napadlo,že bych jí mohla vzít kalhotky a podprsenku z balkonu a zkusit si je obléct. Plán byl jasný kolem jedenácté večer jsem si připravila prodlouženou násadu s háčkem z ramínka a jakmile se u ní zhaslo zkoušela jsem jí vzít se šňůry její prádlo. Adrenalin to byl docela velký byla jsem celá vzrušená. Asi po 20 minutách se mi podařilo vzít kalhotky a podprsenku a byla jsem jak smyslů zbavená. Byl to neskutečný pocit cítit na sobě její prádlo. Po chvíli mě napadlo že bych si mohla půjčit i její boty. Tak jsem se vydala na noční návštěvu chodby o patro níž k jejím dveřím. Měla jsem štěstí .Byli tam krásné černé boty s vysokým podpatkem. Bylo to neskutečné v mezipatře za výtahem jsem se udělala poprvé. Pak mě napadlo jít domů do soukromí a udělat si pohodlí. Namalovala jsem si rty obočí a nalakovala nehty. Úplně jsem zapomněla na čas. Když jsem si ho honila tak mě napadlo jaké by to bylo kdybych byla holka a šukal by mě kluk. Šla jsem do koupelny a hadicí od sprchy jsem se propláchla. Vzala jsem okurek a nechala ho ohřát trošku v teplé vodě. Niveou jsem si promazala zadek a zkoušela jsem si na okurek sednout. Po chvíli se mi podařilo okurek zasunout do zadečku byl to zajímavý a vzrušující pocit. Začala jsem si přitom honit. A neskutečně rychle jsem se udělala. Nejde ani popsat jak moc jsem stříkala takhle jsem to ještě nikdy nezažila. Byla jsem úplně vyčerpaná. A v tom jsem zjistila kolik je hodin. Bylo půl páté ráno a začalo se rozednívat. Rychle sem utíkala vrátit boty přede dveře... A v tom se to stalo......... pokračování příště.Vaše Tv-Lucka

vůbec nerozumím tomu,proč už nepíše na jsemholka stránky,Esme.odešla psát jinam?máme malou drbárnu asi pěti holek a posílaly jsme si vzájemně komentáře k Esme povídkám.její povídky byly světlem v tunelu našich běžných starostí a radostí.dokonce jsme si začaly říkat jmény jejích povídkových postav.už dlouho nic nenapsala.nevíte co se děje?není nemocná?

s přítelkyní si myslíme,že se naštvala na obsah některých povídek,které se nedaly ani náhodou dočíst do konce a nechtěla býts tím spojována

my jsme s manželkou její velké fanynky.řadu čtenářek ale určitě odradí diskuze pod povídkama,které jsou někdy fakt hustý a vůbec nemluví k tématu.je to pro všechny velká ztráta

já jsem odpověděla na jeden inzerát tady na seznamce dostala jsem tak sprostou odpověď,až jsem žasla,čeho je někdo schopen.inzeráty jsou velmi málo doplňovány

nevím jak inzeráty,ale líčení a zkušenosti jsou super

doufám,že je Esme jenom někde na dovolené a co nejdříve se nám ozve.bez Esme jiné povídky ani nečtu

Holky vydržte, píšu. Ono to docela žere čas, nejsem až tak rychlá, když udržím tempo tak 5 tis slov za týden, tak je to skvělý týden. Už jsem párkrát zmiňovala, mám rozepsanou povídku, která se mi vleče už od šestého října. Teď jsem konečně dopsala kapitolu 32., 40 tis slov. Následující bude poslední. Hlavní události už se staly, chce to už jen takovéto uzavření co se stalo v delším horizontu.
Tzn. počítám, že to v pondělí dopíšu, pak bude následovat asi trojí čtení, abych opravila logické chyby, slohové neobratnosti a gramatiku. Pak to předám Janě a tempo zveřejňování nechám na ní.
Jinam prchat nehodlám a jsem strašně ráda, že mám své čtenářky a snažím se s vámi komunikovat, jak to je. Mějte se všechny fajn,

Esme