Omlouvám se, že reaguju tak pozdě. Přes víkend nemám moc možnost aktivně přispívat, tak se ozývám až teď. Těší mě, že se vám povídky líbí. Snažím se psát povídky především pro holky a je mi jedno co mají mezi nohama. Takže jsem něco jako byl Stanislav Rudolf, akorát po dvacáté druhé hodině :-) V mých povídkách se budou vždycky vyskytovat holky i kluci a je navýsost pravděpodobné, že na konci bude těch holek víc než na začátku. :-)
Co se týká případného knižního vydání, nemám s tím rozhodně problém, ale taky s tím nemám žádné zkušenosti. Pokud nepočítám pokus vydat něco ze zcela jiného druhu literatury ještě v minulém století, kde půlka nakladatelství vůbec nereagovala, půlka mě zdvořile odmítla "doba je zlá a nepřeje knihám s touto thematikou". Takže pokud někdo víte, jak na to a dokážete to zařídit. Tak s radostí, to víte, že mi to polichotí :-)
Jinak Blanko, nejspíš tu jsi v menšině, ale nemyslím, že ve velké. Holky se kterými se tu v diskusi snažím dávat do řeči, protože si myslím, že je fajn si popovídat, jsou tak půl napůl holky se vším všudy jako ty a z půlky jsou na tom jako já, nebo po tranzici.
Gratuluju ti ke tvé přítelkyni. To že si dokázala všechno nejen promyslet, ale i zrealizovat je úžasné, tak doufám, že to všechno dobře dopadne. Já zvolila klasické manželství, není to ideální. Model jako jste zvolily vy, případně model, "venku si buď klidně za chlapa, ale doma budeš chodit řádně upravená a až nám to konečně vyjde, tak tu věc dáš pryč", je asi ideální pro holku mého ražení, když má to štěstí a potká holku tvého ražení. Lehce jsem se o tom zmínila ve článku "Comming out před rodiči", který tu je v sekci Zkušenosti. A to jsem řešila na základě diskuse s holkou jako jsi ty. :-)
Jo čistě pro zajímavost, proč jsem zvolila zrovna jméno Esme. Tedy pro toho, kdo to nezná a nedošlo mu to hned. Přemýšlela jsem na nějakou sympatickou zpěvačkou, herečkou, sportovkyní, akční hrdinkou. Tak jsem nakonec došla ve své podstatě k "akční hrdince" https://en.wikipedia.org/wiki/Granny_Weatherwax
Nějak mi to mršilo češtinu, takže sem dávám odkaz na anglický originál. To ww, po Esme, které používám je tedy odkaz na originální příjmení. Je to praktický pseudonym, do jejího věku mám přeci jen dost času :-)

Esme

Držím a mačkám palce, ať to vyjde

rád vyhledávám povídky s tematikou,která se tady objevuje.hlavně mě zaujala Esme a pořád čekám na další její povídky

a co tady hledáš na našich stránkách?

já jsem cis a chodil jsem skoro rok s holkou,která mluvila pořád o miminku. stále jsem mlžil,že máme čas.sex taky nic moc.tak jsme se rozešli a já jsem potom úplně náhodu zjistil,že je lesba a hledala nějakého pitomce,který jí zbouchne.tajně byla pořád se svou přítelkyní.já jenom,aby se všichni tady nezbláznili

to už ale přeháníš

možnáse vám zvoneček nakonec přecejenom zalíbí

všechny nemusíme mít děti,to je v naprostém pořádku.s přítelkyní jsme nic nepropásy,ještě nám nebylo ani třicet.anonymního dárce nechceme a od někoho koho známe teprve ne.to přináší později jenom komplikace.sestra má malého chlapečka,kterého nám dává velmi často na hlídání.tak si "mateřství užíváme alespoň takhle.jsme s pžítelkyní deset let,ze ačátku tikaly biologické hodiny docela sběsile,potom se vše zklidnilo,ostatně jako všechno.když chce mít lesba dítě tak si ho pořídí jako každá jiná ženská,akorát jiným způsobem

všechno je dneska možné.my jsme obě cis,ale děti už jsme propásly.žádná jsme žádného chlapa nikdy něměly,tak nám to nějak ani nesecvaklo.Esme je i pro nás jak píše úžasná

je to složité.pojďme pomoci Esme s knihou.třeba ani nechce

Nakonec se mi po velkém úsilí povedlo všechny povidky ze stranky stáhnout... je jich hodně, byl by o ne zájem?

Také my chybí. Obnova už asi nenastane, ale tady je aspoň starší část archivu.

https://web.archive.org/web/20130923085745/https://flm.xf.cz/povidky.html

Zdravím, mám otázku, byla tu stránka Fantazie lidské mysli neboli flm.xf.cz máte někdo stažený obsah stránek nebo seznam stažených povídek? Diky

Jsem vlastně jen normální žena, takže hodně mých přátel a rodiny opravdu překvapilo, když jsem oznámila, že můj syn začne žít jako dívka. V mnoha ohledech to však vůbec nemělo být překvapením. Sama jsem byla jen průměrná, trochu stydlivá a nenáročná žena a byla jsem jím celý život. Když jsem dostala svého syna do šatů a silonek, začal se mi v mnoha ohledech podobat, a to nejen proto, že měl na sobě stejné oblečení jako já. Myslím, že když se oblékáte jako dívka, musíte si být vědomi svého vzhledu, svého vystupování a hlavně svého chování. Můj syn se vlastně dlouho potýkal s kázeňskými problémy. Spousta učitelů v jeho škole navrhovala poslat ho do vojenské školy pro neposlušné chlapce, ale tento nápad se mi nelíbil. Především by odešel z domova. Byla jsem také skeptická, zda mu tento druh hypermužského prostředí vůbec pomůže. Obklopovali by ho další chraptiví a rozvášnění chlapci, nemluvě o cvičných seržantech nebo jak si učitelé říkali. Chtěla jsem, aby můj syn byl normální, ne nějaký tvrdý voják. Když jsem o tom přemýšlela, uvědomila jsem si, že vojenská škola je opak toho, co jsem chtěla pro svého syna. Nepotřeboval být více mužský,to co potřeboval, bylo být více ženský. To, co můj syn opravdu potřeboval, byl druh výcvikové školy pro mladé ženy, místo, kde by se mohl učit o etiketě a módě, stejně jako o dámském umění vaření a péče o domácnost. Samozřejmě, že žádné takové školy nejsou, nebo alespoň zatím nejsou, a tak jsem se rozhodla, že svého syna naučím být dívkou úplně sama. Koneckonců, kdysi jsem byla dívka a vyrostla jsem v dokonale upravenou ženu. Můj syn byl vždy velmi vzpurný, ale nikdy nebyl hloupý. Řekla jsem mu svůj nápad, že ho budu muset potrestat po svém – jinak bude muset jít na vojenskou školu, jak všichni jeho učitelé doporučovali. Když jsem mu řekla, že ho přinutím, aby se oblékal jako dívka, ve skutečnosti řekl, že by raději šel na vojenskou školu. Chci říct, ale no tak – jen jsem ho nutila obléct si šaty. Matka, která se zapojí do punčochového trestu, může své činy vždy obhájit tímto jednoduchým argumentem. Opravdu se tolik bojíš obléct si sukni? I když ji nosíte jen doma? Nesmíte moc myslet na ženy, pokud si myslíte, že je tak ponižující strávit jeden den v sukni, punčochách a vysokých podpatcích. Na první pohled jsou všechny tyto oděvy zcela povrchní. Jsou to jen kousky látky a všechny se mohou sundat. Ale ve chvíli, kdy poprvé dostanete svého syna do punčocháčů, něco se v jeho mysli navždy změní. Byl podroben a feminizován, přijal důsledky svých činů a sklonil se k pravidlům své maminky. Zpočátku to rozhodně nepřizná, ale bude nucen zvážit myšlenku, že být dobrou dívkou je možná ve skutečnosti mnohem lepší než být malým monstrem. Přiznám se, že je tu trochu „máma“ faktorem punčochového trestu. Můj syn si dělal legraci z dívek ve své škole. A teď se sám obléká jako dívka? Moji přátelé a rodina byli upřímně překvapeni, když jsem jim řekla o změně svého syna, ale když viděli, jak se chová ve svých šatech, začali chápat, proč to dělám. A když se podíváte pod povrch, zjistíte, že tento druh disciplíny je mnohem běžnější, než si většina lidí uvědomuje. Možná jste to slyšeli pod názvem Spodnička Discipline nebo Trest punčocháčů. Ale už celé věky otrávené maminky přehazovaly přes své syny šaty – jen aby zjistily, že to bylo to, co celou dobu chtěl. Mému synovi trvalo dlouho, než si to přiznal, ale bylo jasné, že si skutečně užívá kouzlo a pohodlí dívčích šatů. Všechno, co doopravdy chtěl, byla pozornost, koneckonců, a oblékáním punčochových kalhot se mu dostalo veškeré pozornosti, po které by kdy toužil.

Moje cesta k TV-Lucce začala v mladých letech. Jednoho dne jsem začala pociťovat,že se mi líbí dámské spodní prádlo. Ale ne tak ledajaké, bylo to prádlo naší sousedky která bydlela šikmo o patro níž. Byla to dáma na úrovni bylo jí 45 let. Na svůj věk vůbec nevypadala. Divila jsem se, že bydlela sama. Po víkendu většinou prala svoje spodní prádlo a sušila ho na balkoně. Chodívala jsem se dívat dolů na balkon a přitom si ho honit. Oproti jiným balkonům se spodním prádlem ho měla o mnoho hezčí a pěknější než ostatní sousedky. Chodila jsem v noci na chodbu k jejím dveřím kde nechávala občas svoje boty na vyšších podpatcích kde jsem k nim čichala a honila jsem si přitom. Většinou v mezipatře za výtahem. Jednou o víkendu večer když naši nebyli doma mě napadlo,že bych jí mohla vzít kalhotky a podprsenku z balkonu a zkusit si je obléct. Plán byl jasný kolem jedenácté večer jsem si připravila prodlouženou násadu s háčkem z ramínka a jakmile se u ní zhaslo zkoušela jsem jí vzít se šňůry její prádlo. Adrenalin to byl docela velký byla jsem celá vzrušená. Asi po 20 minutách se mi podařilo vzít kalhotky a podprsenku a byla jsem jak smyslů zbavená. Byl to neskutečný pocit cítit na sobě její prádlo. Po chvíli mě napadlo že bych si mohla půjčit i její boty. Tak jsem se vydala na noční návštěvu chodby o patro níž k jejím dveřím. Měla jsem štěstí .Byli tam krásné černé boty s vysokým podpatkem. Bylo to neskutečné v mezipatře za výtahem jsem se udělala poprvé. Pak mě napadlo jít domů do soukromí a udělat si pohodlí. Namalovala jsem si rty obočí a nalakovala nehty. Úplně jsem zapomněla na čas. Když jsem si ho honila tak mě napadlo jaké by to bylo kdybych byla holka a šukal by mě kluk. Šla jsem do koupelny a hadicí od sprchy jsem se propláchla. Vzala jsem okurek a nechala ho ohřát trošku v teplé vodě. Niveou jsem si promazala zadek a zkoušela jsem si na okurek sednout. Po chvíli se mi podařilo okurek zasunout do zadečku byl to zajímavý a vzrušující pocit. Začala jsem si přitom honit. A neskutečně rychle jsem se udělala. Nejde ani popsat jak moc jsem stříkala takhle jsem to ještě nikdy nezažila. Byla jsem úplně vyčerpaná. A v tom jsem zjistila kolik je hodin. Bylo půl páté ráno a začalo se rozednívat. Rychle sem utíkala vrátit boty přede dveře... A v tom se to stalo......... pokračování příště.Vaše Tv-Lucka

Esme nás napíná.snad se opravdu nerozlobila.s přítelkyní řešíme v současné době trochu jiné problémy,ale každý den se díváme,kdy najdeme novou povídku.my jsme cis/trans pár.obě lesbičky

Před chvílí jsem dokončila první revizní čtení a poslala Janě jméno povídky a seznam kapitol. Ono, když to čtu s tím, že se tam snažím najít chyby, občas se zamyslím, zaroluju si o pár kapitol výš či níž, abych si ověřila, jestli si neprotiřečím, tak to žere strašného času. Do toho gramatika. Je to delší než mé předchozí tři povídky dohromady. Třetí revizní čtení jsem z toho důvodu už vzdala, druhé bych ráda udělala zítra a pak to předám Janě a budu doufat, že jsem nenapsala úplný blábol.

Mějte se,

Esme

já si zatím čtu její starší povídky,to mi zvedá nejenom náladu

já jsem taky netrpělivá,ale musíe očkat

asi se Esme něco pokazilo.nebo nás jenom natahuje