Ahoj děvčata, po čase bych chtěla poskytnout nějaké informace, jak se vyvíjí má snaha o vydání knihy Seminář za dva kredity a zároveň vás poprosit o spolupráci.

Před samotným spuštěním crowdfundingového předprodeje se snažím oslovit jak vás čtenářky a čtenáře, tak i nějaké sponzory, větší podporovatele, firmy. Poctivě jsem dohledávala společnosti, které se hlásí k podpoře LGBT hnutí. Vzhledem k tomu, že dvojice hlavních hrdinů se postupně posouvá z obezřetných kamarádů L slečny a zpočátku netušící T slečny ke dvěma velmi blízkým L, mi přišlo, že tyto firmy by mohly mít k tématice nadstandardní pochopení a uchopit ji jako lákavou možnost k oslovení potenciálních zákazníků. Klíčovou stránkou a hlavním zdrojem pro výběr oslovovaných firem se nakonec staly stránky jsmefer.cz. Největší skupině firem jsem nabídla spolupráci minulý týden, takže na nějaké odezvy je pořád ještě brzo. Nicméně už nakladatelstvím Pointa jsem byla upozorněná, že úspěšnost při oslovování firem, na které nemáte rodinné či přátelské vazby, je velice nízká. Tak i proto se na vás obracím s prosbou. Pokud byste někdo měl zájem podpořit mě buď jako čtenář nebo jako větší sponzor, budu nesmírně šťastná. Zároveň tím dáte šanci sobě i ostatním přečíst si knížku, která není úplně typická a která by vás mohla bavit. Pokud byste věděli o někom dalším, koho by tato nabídka mohla zaujmout, dejte mu prosím vědět. Jak už jsem uváděla, ani koruna z těch peněz nepůjde mě. Půjdou nakladatelství a zůstanou u něj do ukončení předprodeje. Pokud se vybere dostatečné množství peněz, vaší odměnou bude to, co jste si objednali. Pokud se nevybere dostatečné množství peněz, všechny peníze se vrátí.

No a teď ještě něco, na co bych vás trochu nalákala. Úryvek z kapitoly šesté kapitoly, která se jmenuje Sama na koleji. Krátké uvedení do situace:
Ota se přihlásil na seminář „Ruční práce a péče o ženské tělo“. Čtyři víkendy během zimního semestru. Nic moc od něj nečekal. Zabije volný čas v příjemné společnosti a bez větší námahy získá zmiňované dva kredity. Jenže si pořádně nepřečetl pokyny k semináři a sotva pár minut po zahájení výuky mu dochází, že ani to, že si bude muset přešít své šortky na minisukni, ani to, že na kurzu bude muset vystupovat jako své ženské alter ego Agáta, nejspíš nebude ten největší problém. Ten bezpochyby spočívá v tom, že si uvědomuje, že se mu to vlastně líbí a že to na něm je vidět. Proto přijímá nabídku jedné z asistentek vedoucí semináře a vypije indiánský lektvar Vláčná liána, který má na dočasnou dobu vyřešit jak „ten“ problém, tak i hlavu nastavit víc na ženský způsob uvažování. Je sobota večer Ota se vrátil na kolej. V sukni, kterou se svou teď už kamarádkou Karolínou koupil v secondhandu, a v halence, kterou mu půjčila jiná výrazně drobnější spolužačka poté, co mu při obědě omylem zašpinila jeho tričko. Chtěl by se přehodit alespoň myšlením z Agáty zpět na Otu, ale moc mu to nejde.

Umyla jsem si ruce a v lepší náladě se vrátila ke svým poznámkám. Chvíli po desáté jsem je zaklapla. Je čas se umýt a spát.
Sáhla jsem si za krk. No tak na tohle jsem docela zapomněla. Po dvouminutovém marném boji jsem si připadala jak slepá chobotnice zamčená v kleci. Napadla mě spásná myšlenka a vyfotila jsem se. Mžourala jsem na mobil. Vypadá to jako přezka zajištěná dvojitou závlačkou. Znovu jsem si sáhla na záda, ale měla jsem problém už jen nahmatat samotnou přezku. O tom, že bych si sama dokázala uvolnit závlačku jsem si mohla jen nechat zdát. O dva pokoje vedle spí kluci z matiky – biologie. Ivan s Markem. Ti by mi určitě pomohli. „Jo věřím tomu, že rádi.“
„Jsi ještě vzhůru?“ napsala jsem Karolíně na WhatsApp. „Mám problém.“ Dvě modré fajfky.
„Co potřebuješ zlatíčko?“ rozsvítilo se mi na displeji
„Radši zavolám.“
„No tak povídej,“ ozvala se a ostentativně zívala do telefonu.
„Nemůžu sundat tu halenku. Je tam nějaká přezka a něco, co vypadá jako závlačka. Dvojitá.“ Snažila jsem se mluvit co nejtišeji. Co kdybych byla slyšet na chodbu nebo nedej bože ke klukům do pokoje. „Nemohla bys přijít a pomoct mi s tím?“
„Ty jsi se zbláznila. Víš, kolik je hodin?“
„Bude půl jedenácté,“ nervózně jsem popocházela po pokoji od okna ke dveřím a zpět. Nakonec jsem se zastavila u okna. Přišlo mi, že odtud budu nejméně slyšet do okolních pokojů.
„Už jsem v pyžamu, nikam nejdu.“
„Karolíno, prosím, jsem úplně v háji.“ Nelhala jsem a bylo to znát.
„Nefňukej princezno, ráno se u tebe stavím. Stačí ti půl osmá?“
„Nešlo by to už ve čtvrt?“
„Ty jsi neodbytná. Tak ve čtvrt. Teď si tu halenku vyhrň aspoň k prsům a dej si částečnou sprchu. Bydlíš v sedmém patře pokoj sedmnáct?“
„Jak to víš, ty už jsi tu někdy byla?“
„Ne, ale stojíš u okna a máš rozsvíceno.“ Bleskově jsem si sedla na židli. „Je sobota večer, koleje jsou skoro prázdné. V celé západní stěně té vaší svítí jen čtyři pokoje.
Nechtěla by ses znovu postavit? Holky si tě nestihly dostatečně prohlídnout.“
Natáhla jsem ruku a rychle zatáhla žaluzie.
„Neboj, jen jsem si dělala srandu, odešly už před půl hodinou.“
„Aspoň že tak,“ oddechla jsem si.
„A u té sukně se ti taky zaseknul zip?“
Zrudla jsem a byla pět sekund zticha. „Ale já,“ začala jsem mlžit. Pak mi to došlo. „Vzhledem k tomu, jak vysoko je spodní hrana oken, tu sukni prostě nemohla vidět!“
Nesmála se nahlas, ale já to poznala. Ona věděla, že jsem to poznala. „Ve čtvrt tam budu, slibuju.“


Celý projekt je možné sledovat na stránce: https://pointa.cz/project/70dfeebc-fe9a-11ef-b1cf-0242ac120004

Pokud by to vydání neklaplo, tak to nechám vydat tady, sedět si na tom nebudu. Ale při tempu, jakým to tu vychází, by vydání zabralo tak 5-10 let....
A přeci jen, když to vyjde oficiální cestou, tak budu mít alespoň nějaké argumenty v ruce...

Nemůžu mluvit za všechny. Já píšu, dokonce už mám i dopsáno. Ale vylezl mi z toho román o 63 kapitolách. Zkouším ho vydat knižně. Ostatně kdysi mě tu pár lidí k pokusu o knižní vydání ponoukalo. Po pár pokusech se ukázalo, že nejreálnější šance na vydání je přes crowdfoundingové vydavatelství pointa.cz, které patří pod Albatros. I tam mi nekompromisně oznámili, že jsem moc dlouhá a doporučili mi knížku rozpůlit. Takže teď se pokouším vydat prvních samostatnou část, 29 kapitol.
Kdo máte zájem můj pokus o vydání sledovat, či mně dokonce podpořit, tak by doufám měl být vidět tady: https://pointa.cz/project/70dfeebc-fe9a-11ef-b1cf-0242ac120004
To rozdělení na dvě části má své výhody. Zvyšuje to šanci na to, že to klapne. Pokud se vám příběh nebude líbit, koupíte si jen první část a ušetříte.
Následuje smajlík, ale mám pocit, že něco z něj usekává zbytek diskuse.
Jinak mě přesvědčili i o tom, že bude nutné založit si nějaké sociální sítě, takže kdo má zájem, najde mě na https://www.facebook.com/profile.php?id=61576882722416 a https://www.instagram.com/esmevd2025/
Aspoň doufám, až dosud jsem se sociálním sítím ze všech sil vyhýbala...
Pokud knížka vyjde, vyšla by jak papírově, tak i elektronicky.

Ale jinak doufám, že ostatní autorky povídek i fotokomentů píšou.

Esme

Co se stalo, už to tady taky zaniklo? Nejdřív Trannyheaven, potom Gentra, a teď už i tady? Škoda, byly to poslední fungující stránky....

Nevím jestli bude pokračování, protože tahle forma psaní s výběrem možnosti všechno prodlužovala až přes míru...

Píšu si to hlavně pro sebe a spolu s dalšími problémy mi prostě "spadl řetěz" což byla i moje vina, protože to nebyla jediná rozepsaná věc.

V podstatě to mělo navázat na jiný příběh, ale nějak se to zvrto, taky obrázky mi zabraly spoustu času a dnes udělá AI lepší a hlavně za chvilku...

Takže už delší dobu váhám mezi tím, jestli to nějak uzavřít, i když se mi to posunulo trochu jinam, nebo to celé přepsat...

copak se stalo, že už dlouho nebylo pokračování? Bude vůbec? Tenhle příběh se líbil a chybí.

Přidávám se k otázce. Stýská se.

Ahoj holky nevíte zda bude ještě pokračovaní?

Ahoj jaká povídka to byla jedna minut furt chybí a nemohu přijít na to jaká jedná se mi moc líbila a čekala jsem na pokračování a nic děkuji za odpověď

škoda, povidka vypadala zajimave

Nakonec se mi po velkém úsilí povedlo všechny povidky ze stranky stáhnout... je jich hodně, byl by o ne zájem?

Také my chybí. Obnova už asi nenastane, ale tady je aspoň starší část archivu.

https://web.archive.org/web/20130923085745/https://flm.xf.cz/povidky.html

Zdravím, mám otázku, byla tu stránka Fantazie lidské mysli neboli flm.xf.cz máte někdo stažený obsah stránek nebo seznam stažených povídek? Diky

Jsem vlastně jen normální žena, takže hodně mých přátel a rodiny opravdu překvapilo, když jsem oznámila, že můj syn začne žít jako dívka. V mnoha ohledech to však vůbec nemělo být překvapením. Sama jsem byla jen průměrná, trochu stydlivá a nenáročná žena a byla jsem jím celý život. Když jsem dostala svého syna do šatů a silonek, začal se mi v mnoha ohledech podobat, a to nejen proto, že měl na sobě stejné oblečení jako já. Myslím, že když se oblékáte jako dívka, musíte si být vědomi svého vzhledu, svého vystupování a hlavně svého chování. Můj syn se vlastně dlouho potýkal s kázeňskými problémy. Spousta učitelů v jeho škole navrhovala poslat ho do vojenské školy pro neposlušné chlapce, ale tento nápad se mi nelíbil. Především by odešel z domova. Byla jsem také skeptická, zda mu tento druh hypermužského prostředí vůbec pomůže. Obklopovali by ho další chraptiví a rozvášnění chlapci, nemluvě o cvičných seržantech nebo jak si učitelé říkali. Chtěla jsem, aby můj syn byl normální, ne nějaký tvrdý voják. Když jsem o tom přemýšlela, uvědomila jsem si, že vojenská škola je opak toho, co jsem chtěla pro svého syna. Nepotřeboval být více mužský,to co potřeboval, bylo být více ženský. To, co můj syn opravdu potřeboval, byl druh výcvikové školy pro mladé ženy, místo, kde by se mohl učit o etiketě a módě, stejně jako o dámském umění vaření a péče o domácnost. Samozřejmě, že žádné takové školy nejsou, nebo alespoň zatím nejsou, a tak jsem se rozhodla, že svého syna naučím být dívkou úplně sama. Koneckonců, kdysi jsem byla dívka a vyrostla jsem v dokonale upravenou ženu. Můj syn byl vždy velmi vzpurný, ale nikdy nebyl hloupý. Řekla jsem mu svůj nápad, že ho budu muset potrestat po svém – jinak bude muset jít na vojenskou školu, jak všichni jeho učitelé doporučovali. Když jsem mu řekla, že ho přinutím, aby se oblékal jako dívka, ve skutečnosti řekl, že by raději šel na vojenskou školu. Chci říct, ale no tak – jen jsem ho nutila obléct si šaty. Matka, která se zapojí do punčochového trestu, může své činy vždy obhájit tímto jednoduchým argumentem. Opravdu se tolik bojíš obléct si sukni? I když ji nosíte jen doma? Nesmíte moc myslet na ženy, pokud si myslíte, že je tak ponižující strávit jeden den v sukni, punčochách a vysokých podpatcích. Na první pohled jsou všechny tyto oděvy zcela povrchní. Jsou to jen kousky látky a všechny se mohou sundat. Ale ve chvíli, kdy poprvé dostanete svého syna do punčocháčů, něco se v jeho mysli navždy změní. Byl podroben a feminizován, přijal důsledky svých činů a sklonil se k pravidlům své maminky. Zpočátku to rozhodně nepřizná, ale bude nucen zvážit myšlenku, že být dobrou dívkou je možná ve skutečnosti mnohem lepší než být malým monstrem. Přiznám se, že je tu trochu „máma“ faktorem punčochového trestu. Můj syn si dělal legraci z dívek ve své škole. A teď se sám obléká jako dívka? Moji přátelé a rodina byli upřímně překvapeni, když jsem jim řekla o změně svého syna, ale když viděli, jak se chová ve svých šatech, začali chápat, proč to dělám. A když se podíváte pod povrch, zjistíte, že tento druh disciplíny je mnohem běžnější, než si většina lidí uvědomuje. Možná jste to slyšeli pod názvem Spodnička Discipline nebo Trest punčocháčů. Ale už celé věky otrávené maminky přehazovaly přes své syny šaty – jen aby zjistily, že to bylo to, co celou dobu chtěl. Mému synovi trvalo dlouho, než si to přiznal, ale bylo jasné, že si skutečně užívá kouzlo a pohodlí dívčích šatů. Všechno, co doopravdy chtěl, byla pozornost, koneckonců, a oblékáním punčochových kalhot se mu dostalo veškeré pozornosti, po které by kdy toužil.

Moje cesta k TV-Lucce začala v mladých letech. Jednoho dne jsem začala pociťovat,že se mi líbí dámské spodní prádlo. Ale ne tak ledajaké, bylo to prádlo naší sousedky která bydlela šikmo o patro níž. Byla to dáma na úrovni bylo jí 45 let. Na svůj věk vůbec nevypadala. Divila jsem se, že bydlela sama. Po víkendu většinou prala svoje spodní prádlo a sušila ho na balkoně. Chodívala jsem se dívat dolů na balkon a přitom si ho honit. Oproti jiným balkonům se spodním prádlem ho měla o mnoho hezčí a pěknější než ostatní sousedky. Chodila jsem v noci na chodbu k jejím dveřím kde nechávala občas svoje boty na vyšších podpatcích kde jsem k nim čichala a honila jsem si přitom. Většinou v mezipatře za výtahem. Jednou o víkendu večer když naši nebyli doma mě napadlo,že bych jí mohla vzít kalhotky a podprsenku z balkonu a zkusit si je obléct. Plán byl jasný kolem jedenácté večer jsem si připravila prodlouženou násadu s háčkem z ramínka a jakmile se u ní zhaslo zkoušela jsem jí vzít se šňůry její prádlo. Adrenalin to byl docela velký byla jsem celá vzrušená. Asi po 20 minutách se mi podařilo vzít kalhotky a podprsenku a byla jsem jak smyslů zbavená. Byl to neskutečný pocit cítit na sobě její prádlo. Po chvíli mě napadlo že bych si mohla půjčit i její boty. Tak jsem se vydala na noční návštěvu chodby o patro níž k jejím dveřím. Měla jsem štěstí .Byli tam krásné černé boty s vysokým podpatkem. Bylo to neskutečné v mezipatře za výtahem jsem se udělala poprvé. Pak mě napadlo jít domů do soukromí a udělat si pohodlí. Namalovala jsem si rty obočí a nalakovala nehty. Úplně jsem zapomněla na čas. Když jsem si ho honila tak mě napadlo jaké by to bylo kdybych byla holka a šukal by mě kluk. Šla jsem do koupelny a hadicí od sprchy jsem se propláchla. Vzala jsem okurek a nechala ho ohřát trošku v teplé vodě. Niveou jsem si promazala zadek a zkoušela jsem si na okurek sednout. Po chvíli se mi podařilo okurek zasunout do zadečku byl to zajímavý a vzrušující pocit. Začala jsem si přitom honit. A neskutečně rychle jsem se udělala. Nejde ani popsat jak moc jsem stříkala takhle jsem to ještě nikdy nezažila. Byla jsem úplně vyčerpaná. A v tom jsem zjistila kolik je hodin. Bylo půl páté ráno a začalo se rozednívat. Rychle sem utíkala vrátit boty přede dveře... A v tom se to stalo......... pokračování příště.Vaše Tv-Lucka

Esme nás napíná.snad se opravdu nerozlobila.s přítelkyní řešíme v současné době trochu jiné problémy,ale každý den se díváme,kdy najdeme novou povídku.my jsme cis/trans pár.obě lesbičky

Před chvílí jsem dokončila první revizní čtení a poslala Janě jméno povídky a seznam kapitol. Ono, když to čtu s tím, že se tam snažím najít chyby, občas se zamyslím, zaroluju si o pár kapitol výš či níž, abych si ověřila, jestli si neprotiřečím, tak to žere strašného času. Do toho gramatika. Je to delší než mé předchozí tři povídky dohromady. Třetí revizní čtení jsem z toho důvodu už vzdala, druhé bych ráda udělala zítra a pak to předám Janě a budu doufat, že jsem nenapsala úplný blábol.

Mějte se,

Esme

já si zatím čtu její starší povídky,to mi zvedá nejenom náladu

já jsem taky netrpělivá,ale musíe očkat

asi se Esme něco pokazilo.nebo nás jenom natahuje